2 VSOL 351/2015-B-28
KSOS 25 INS 4555/2011 2 VSOL 351/2015-B-28

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Mořkov, Beskydská 654, PSČ 742 72, o odvolání Mgr. Lukáše Stočka, se sídlem Nový Jičín, K Nemocnici 18, PSČ 741 01, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2015, č.j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-22,

tak to:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2015, č.j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-22 se v odstavci I. výroku m ě n í takto: Soud u r č u j e odměnu insolvenčního správce a p o v o l u j e insolvenčnímu správci vyplacení odměny ve výši 21.770,92 Kč (odměna 17.992,50 Kč + DPH 3778,42 Kč) a jeho hotových výdajů ve výši 2.772 Kč (cestovné + poštovné), které mu náleží ze zpeněžení majetku nabytého v rámci pozůstalostního řízení. Současně insolvenční správce uhradí odměnu soudního komisaře ve výši 5.030 Kč. II. Odvolání proti odstavci II. výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. března 2015, č.j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-22 se o d m í t á . III. Krajský soud v Ostravě vydá nový pokyn k výplatě výtěžku zpeněžení zákonného dědického podílu dlužníka nezajištěným věřitelům dle poměru stanoveného v usnesení o splátkovém kalendáři č. j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-4 ze dne 6. června 2011 ve znění změnového usnesení č. j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-16 ze dne 3. června 2014 jako mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře.

Odův odně ní:

Shora označeným usnesením krajský soud povolil insolvenčnímu správci vyplacení odměny ve výši 2.903 Kč (odměna 2.399 Kč + DPH 504 Kč) a jeho hotových výdajů ve výši 2.772 Kč (cestovné + poštovné), které mu náleží ze zpeněžení majetku nabytého v rámci pozůstalostního řízení a nařídil mu uhradit odměnu soudního komisaře ve výši 5.030 Kč (odstavec I. výroku) a udělil insolvenčnímu správci pokyn, aby částku 117.047 Kč vyplatil nezajištěným věřitelům dle poměru stanoveného v usnesení o splátkovém kalendáři ve znění změnového usnesení jako mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře (odstavec II. výroku). Usnesení odůvodnil tím, že insolvenční správce navrhoval vyplatit odměnu ve výši 15% z čistého výtěžku zpeněžení, zřejmě dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 488/2012 Sb. Insolvenční soud s postupem insolvenčního správce nesouhlasil, protože měl názor, že by se na daný případ mělo aplikovat ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky. Dle něj činí odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli. Výtěžek zpeněžení činí 127.752 Kč, náklady spojené se správou a zpeněžením činí 7.802 Kč. Částku zbývající po odečtení nákladů je třeba rozdělit tak, aby část připadající na odměnu správce činila 2% z toho, co bude připadat na zajištěného věřitele, přičemž navýšení o DPH se v tomto výpočtu nezohledňuje. Čistý výtěžek zpeněžení je 119.950 Kč. Odměna správce činí 2.399 Kč bez DPH (119.950 x 0,02). Vzhledem k tomu, že je insolvenční správce plátcem DPH, navyšuje se jeho odměna o tuto částku a celkem činí odměna insolvenčního správce 2.903 Kč. Insolvenční soud na závěr poučil účastníky, že odvolání proti tomuto usnesení není přípustné.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční správce odvolání. Uvedl v něm, že odvolání je přípustné, protože soud fakticky rozhoduje o výši odměny insolvenčního správce, nejde jen o výkon dohlédací činnosti, kde by odvolání podle § 91 insolvenčního zákona přípustné nebylo. Soud prvního stupně vyslovil názor, že odměna činí 2 % z čistého výtěžku zpeněžení a ve stejné výši povoluje čerpat zálohu. Činí tak závěr o konečné výši odměny insolvenčního správce ze zpeněžení předmětného majetku, neboť současně rozhodl o výši hotových výdajů, pohledávky za majetkovou podstatou a současně rozhodl o výši částky, která se má z výtěžku vyplatit věřitelům. Jde de facto o rozhodnutí per analogiam dle § 408 odst. 4, § 38 odst. 3 insolvenčního zákona a na toto rozhodnutí se aplikuje ustanovení § 304 insolvenčního zákona o konečné zprávě v konkursu. Usnesení soudu tak má obsahovat náležitosti uvedené v § 304 insolvenčního zákona, v jehož odstavci 6 je připuštěno odvolání ze strany insolvenčního správce. Poučení o nepřípustnosti odvolání je chybné, odvolání tak musí být přípustné, neboť později již insolvenční soud nebude vydávat žádné rozhodnutí, kterým by o odměně ze zpeněžování rozhodl. Aplikace ustanovení § 1 odst. 2 vyhlášky č. 488/2012 Sb. (správně patrně vyhláška č. 313/2007 Sb.) je chybná, protože toto ustanovení se týká zpeněžování zajištěného majetku, v tomto případě ale šlo o zpeněžování majetku nezajištěného. To vyplývá i z výroku II. napadeného usnesení, kde insolvenční soud správci uložil, aby vyplatil výtěžek věřitelům nezajištěným. Je tedy nelogické, a v rozporu s vyhláškou č. 313/2007 Sb., aby byla odměna ze zpeněžení zajištěného majetku vypočtena podle ustanovení, které se řídí zpeněžením majetku zajištěného. Rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné, neboť v odůvodnění usnesení chybí odůvodnění tohoto názoru soudu, soud svůj názor neopírá o žádné skutkové okolnosti nebo o konkrétní ustanovení zákona, chybí jakákoliv úvaha soudu, proč aplikoval konkrétní ustanovení, jen bez dalšího soud konstatuje, že bude počítat z výtěžku připadajícího na zajištěné věřitele. V jiném řízení vydal soud usnesení č.j. KSOS 33 (13) INS 12095/2010-B-18, kterým přiznal odměnu 15% z výtěžku zpeněžení určeného pro nezajištěné věřitele, skutkově šlo o stejnou věc, tedy zpeněžení v dědickém řízení. Jeden soud tak vydal ve skutkově stejných věcech dvě různá rozhodnutí. Proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že soud určí odměnu insolvenčního správce z mimořádného výtěžku zpeněžení ve výši 21.770,93 Kč (odměna 17.992,50 Kč + DPH 3.778,43 Kč), hotové výdaje ve výši 2.772 Kč (cestovné + poštovné), které mu náleží ze zpeněžení majetku nabytého v rámci pozůstalostního řízení, povolí insolvenčnímu správci vyplacení odměny ve výši 21.770,93 Kč, s tím, že současně insolvenční správce uhradí odměnu soudního komisaře ve výši 5.030 Kč a dále soud udělí insolvenčnímu správci pokyn, aby částku 98.179,07 Kč vyplatil nezajištěným věřitelům dle poměru stanoveného v usnesení o splátkovém kalendáři č. j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-4 ze dne 06.06.2011 ve znění usnesení č. j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-16 ze dne 03.06.2014 jako mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Byť řízení ve věci bylo zahájeno 14.5.2012, přesto podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Proto nyní je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění po novele provedené zákonem č. 294/2013 Sb., účinné od 1.1.2014 (dále jen IZ). O odměně insolvenčního správce je třeba vzhledem k přechodnému ustanovení vyhlášky č. 488/2012 rozhodnout podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012 (o úpadku bylo rozhodnuto dne 12.11.2010)-dále jen cit. vyhláška .

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud se po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, v prvé řadě zabýval otázkou přípustnosti řádného opravného prostředku proti napadenému usnesení a dospěl k závěru a dospěl k závěru, poučení o opravném prostředku poskytnutém soudem prvního stupně v napadeném usnesení není správné, neboť proti odstavci I. výroku usnesení nelze správci opravný prostředek upřít, proti odstavci II. výroku usnesení však právo podat odvolání nemá.

Ustanovení § 412 odst. 1 písm. b) IZ neupravuje zvláštní postup pro rozhodnutí o rozvrhu výtěžku či o odměně správce. Správce tvrdil, že je nutné analogicky použít ustanovení § 408 IZ, které upravuje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a mimo jiné v odst. 4 stanoví, že se po zpeněžení majetku postupuje jako v konkursu podle ustanovení § 304 IZ o konečné zprávě v konkursu a proti usnesení o tom je odvolání přípustné. Tato právní konstrukce ovšem není přiléhavá. Zpeněžení dle § 408 IZ počítá s tím, že insolvenční správce má dispoziční oprávnění k celé majetkové podstatě, majetková podstata bude zpeněžena komplexně a po zpeněžení bude projednána konečná zpráva (proces oddlužení se tak příliš neliší od konkursního řízení). Závěr, že na rozhodnutí o odměně správce by mělo být použito ustanovení o usnesení o schválení konečné zprávy přehlíží, že v řízení nyní žádná konečná zpráva nefiguruje; zpráva o zpeněžení majetku nabytého v rámci pozůstalostního řízení neřeší komplexně insolvenční řízení, ale právě jen zpeněžení tohoto majetku. Oproti tomu zpeněžování předmětu zajištění má stejně jako zpeněžování předmětu zajištění dílčí charakter-vztahuje se jen k některému majetku dlužníka a proces oddlužení jeho zpeněžením nekončí-rozhodne se o nákladech zpeněžení a odměně správce jen ve vztahu ke konkrétnímu majetku, výtěžek se pak vydá věřiteli. Od 1.1.2014 se proces rovněž podobá schvalování konečné zprávy, tedy návrh se zveřejní, projednají se námitky proti němu a teprve poté se vydá rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 298 IZ). Významný rozdíl je nyní toliko v tom, že zpeněžuje-li se mimořádný příjem, výtěžek se nevydá zajištěnému věřiteli, ale věřitelům nezajištěným. Podle názoru odvolacího soudu je mnohem vhodnější analogické použití ustanovení § 409 odst. 3 IZ, které upravuje zpeněžení majetku, který slouží zajištění, v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře. Stanovený postup je přizpůsoben pro situaci, kdy se nakládá s dílčím výtěžkem v rámci širšího řízení (výtěžek zpeněžení předmětu zajištění v rámci konkursu oproti výtěžku z mimořádného příjmu v rámci plnění splátkového kalendáře). Ač je napadené usnesení formulováno jako rozhodnutí o vydání zálohy na odměnu v rámci dohlédací činnosti, ve skutečnosti jde o konečné rozhodnutí o odměně, protože soud již o této odměně zpravidla nebude rozhodovat. Tomu ostatně nasvědčuje skutečnost, že soud odměnu určil (správně) dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012, což odpovídá přechodnému ustanovení vyhlášky. č. 488/2012 (znění do 31.12.2012 se použije, pokud před účinností novely bylo rozhodnuto o úpadku, přičemž o úpadku v této věci bylo rozhodnuto 12.11.2010).

Krajský soud tedy povolením insolvenčnímu správci k vyplacení odměny a jeho hotových výdajů za zpeněžení majetku nabytého v rámci pozůstalostního řízení rozhodl současně o jejich výši, proto nejde o opatření v rámci dohlédací činnosti soudu, soud tak učinil v rozporu s návrhem správce, proto insolvenční správce má právo proti tomuto odvolání podat opravný prostředek.

Oproti tomu v odstavci II. výroku insolvenčnímu správci udělený pokyn k výplatě výtěžku zpeněžení nezajištěným věřitelům dle poměru stanoveného v usnesení o splátkovém kalendáři ve znění změnového usnesení jako mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře je nepochybně opatření v rámci dohlédací činnosti soudu, proto proti odstavci II. výroku není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Proto odvolací soud odvolání proti odstavci II. výroku odmítl (§ 218 písm. c/ o.s.ř.).

V dalším odvolací soud zkoumal, zda odměna byla insolvenčnímu správci určena správně. Soud odměnu stanovil podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012, což odpovídá přechodnému ustanovení vyhlášky č. 488/2012. Správce navrhoval odměnu 15 % z čistého výtěžku zpeněžení, tedy její určení dle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky (odměna počítaná dle vydání výtěžku nezajištěným věřitelům), zatímco soud ji určil dle § 1 odst. 2 cit. vyhlášky (odměna určena z výtěžku pro zajištěné věřitele), tedy sazbou 2%. Pokud správce namítal, že v rozhodnutí nejsou uvedeny důvody, proč soud takto rozhodl, je jeho výhrada důvodná, neboť krajský soud pouze konstatoval, že by se na daný případ mělo aplikovat ustanovení § 1 odst. 2 cit. vyhlášky, ale neuvedl vůbec, jak k tomuto názoru dospěl. Navíc výše odměny vyčíslená ve výroku napadeného usnesení neodpovídá výpočtu, který je popsán v odůvodnění. V něm je uvedeno, že částku zbývající po odečtení nákladů je třeba rozdělit tak, aby část připadající na odměnu správce činila 2% z toho, co bude připadat na zajištěného věřitele, přičemž navýšení o DPH se v tomto výpočtu nezohledňuje . Patrné je jen to, že insolvenční soud nesouhlasí s názorem insolvenčního správce, že mu náleží odměna 15 % z čistého výtěžku zpeněžení určená podle § 1 odst. 3 cit. vyhlášky a je toho názoru, že na daný případ je třeba aplikovat ustanovení § 1 odst. 2 cit. vyhlášky.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 cit. vyhlášky odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele činí 2 % z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli. Výtěžek zpeněžení činí 127.752 Kč, náklady spojené se správou a zpeněžením činí 7.802 Kč. Částku zbývající po odečtení nákladů je třeba rozdělit tak, aby část připadající na odměnu správce činila 2% z toho, co bude připadat na zajištěného věřitele, přičemž navýšení o DPH se v tomto výpočtu nezohledňuje.

Podle ustanovení § 1 odst. 3 cit. vyhlášky odměna určená z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele činí při výtěžku

+------------------------------------+------------------------------------+ | od 0 do 10 mil. Kč | 15 % | +------------------------------------+------------------------------------+ | od 10 mil. do 50 mil. Kč | 1 500 000 Kč + 10 % | | | z částky přesahující 10 mil. Kč | +------------------------------------+------------------------------------+ | od 50 mil. do 100 mil. Kč | 5 500 000 Kč + 5 % z částky | | | přesahující 50 mil. Kč | +------------------------------------+------------------------------------+ | od 100 mil. do 250 mil. Kč | 8 000 000 Kč + 1 % z částky | | | přesahující 100 mil. Kč | +------------------------------------+------------------------------------+ | od 250 mil. Kč | 9 500 000 Kč + 0,5 % z částky | | | přesahující 250 mil. Kč. | +------------------------------------+------------------------------------+

Rozhodnutí přes značnou zmatečnost vychází zjevně z výkladu ustanovení § 1 odst. 1 cit. vyhlášky ve znění před novelou provedenou vyhláškou č. 313/2007 Sb., podle kterého se odměna správce počítala z výtěžku určeného věřitelům. Přirozený způsob výpočtu odměny by byl takový, že se od hrubého výtěžku odečtou výdaje, z této částky se určí % připadající na odměnu (zde 2 %) a zbytek se vydá věřitelům. To ale vede k tomu, že ve skutečnosti není věřiteli vydán výtěžek, ze kterého se odměna takto počítá, ale výtěžek, ze kterého je již odměna odečtena. Normotvůrce to tak zřejmě zamýšlel, ale neformuloval text vyhlášky příhodně. Proto některé soudy (zejména KS v Ostravě) přijaly výklad odpovídající textu vyhlášky, ale komplikující výpočet odměny-vychází ze stejné částky (tj. čistý výtěžek před vydáním odměny), ovšem tato částka nepředstavuje základ, ze kterého se určí odměna 2 %, ale částku, ve které je jednak výtěžek, ze kterého se odměna počítá (100 %) a odměna (2 %), takže jde o částku představující 102 % základu. Ustálená judikatura VS Olomouc ovšem byla proti tomuto názoru s tím, že zákonodárce to nemyslel tak, jak napsal (např. KSBR 37 INS 9889/2010, 2 VSOL 348/2012-B-51, KSOS 8 INS 2746/2008, 1 VSOL 725/2013-B-95 a KSOS 34 INS 1759/2012, 2 VSOL 432/2013-B-31). Od 1.1.2014 je problém vyřešen, protože v § 1 odst. 1 vyhlášky je uvedeno, že pro účely výpočtu odměny zahrnuje výtěžek zpeněžení určený k vydání věřitelům i částku připadající na odměnu insolvenčního správce. Byť soud prvního stupně popsal výpočet odměny dle tradičního názoru KS v Ostravě, ale fakticky ji vypočítal jednodušším způsobem jako 2 % z čistého výtěžku, ve kterém je zahrnuta i částka připadající na odměnu.

Pro potřeby projednávané věci lze zdůraznit, že výše odměny není stanovena v § 409 či § 298 IZ, ale v § 1 cit. vyhlášky, který ji stanoví výslovně zvlášť z výtěžku pro nezajištěné věřitele a zvlášť pro věřitele zajištěné. Žádná legislativní vada či mezera zde není, ve věci jde nepochybně o výtěžek pro nezajištěné věřitele, takže pro výpočet odměny se použije postup podle odstavce 3. Postup pro zpeněžení předmětu zajištění použít nelze, neboť ten se týká jen zpeněžování a vydávání výtěžku (§ 409 odst. 3 IZ).

V projednávané věci je čistý výtěžek zpeněžení 119.950 Kč, odměna 15 % (výše odměny při výtěžku do 10 mil. Kč ve znění vyhlášky do 31.12.2012) činí z této částky 17.992,50 Kč, s připočtením DPH 21.770,92 Kč. Věřitelům pak zůstává k výplatě částka 98.179,08 Kč.

Odvolací soud proto napadené rozhodnutí soudu prvního stupně v odstavci I. výroku změnil tak, že určil odměnu insolvenčního správce a povolil mu vyplacení odměny ve výši 21.770,92 Kč (odměna 17.992,50 Kč + DPH 3778,42 Kč) a jeho hotových výdajů ve výši 2.772 Kč (cestovné + poštovné), které mu náleží ze zpeněžení majetku nabytého v rámci pozůstalostního řízení s tím, že současně správce uhradí odměnu soudního komisaře ve výši 5.030 Kč. Vzhledem k tomu, že změna v určení výše odměny mění i zůstatek výtěžku zpeněžení zákonného dědického podílu dlužníka pro nezajištěné věřitele, krajský soud vydá nový pokyn k výplatě výtěžku zpeněžení zákonného dědického podílu dlužníka nezajištěným věřitelům dle poměru stanoveného v usnesení o splátkovém kalendáři č. j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-4 ze dne 6. června 2011 ve znění změnového usnesení č. j. KSOS 25 INS 4555/2011-B-16 ze dne 3. června 2014 jako mimořádnou splátku nad rámec splátkového kalendáře.

Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 29. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu