2 VSOL 349/2011-A-14
KSBR 24 INS 16066/2010 2VSOL 349/2011-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužnice Petry Bielíkové, narozené 21. června 1975, bytem Znojmo, 17. listopadu 848/21 (adresa pro doručování Holandská 7, 671 81 Znojmo), o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. února 2011, č.j. KSBR 24 INS 16066/2010-A-8

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. V důvodech uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem, doručeným soudu dne 22.3.2011, domáhala vydání rozhodnutí o zjištění úpadku a způsobu jeho řešení povolením oddlužení. Vzhledem k tomu, že dlužnice za období leden až říjen roku 2010 doložila čistý měsíční příjem ve výši 11.242,-Kč, její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují částku 875.750,-Kč a dlužnice má vyživovací povinnost vůči dvěma nezletilým dětem, náležela by nezajištěným věřitelům pouze částka 1,38% nezajištěných závazků . Proto, s odkazem na úpravu § 395 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ) tento stav vylučuje řešit úpadek dlužnice oddlužením. Vzhledem k tomu soud prvního stupně uložil dlužnici zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť jen tak lze umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, když po správci nelze spravedlivě požadovat, aby 2VSOL 349/2011-A-14 výdaje v počáteční fázi insolvenčního řízení hradil ze svého a následně aby byly hrazeny z rozpočtových prostředků soudu.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že uloženou zálohu není schopna zaplatit, protože tyto prostředky nemá. Dále opakovala důvody, proč se dostala do úpadku, a poukazovala na to, že při schvalování byl insolvenční zákon prohlašován za pomoc lidem, kteří se dostali do dluhové pasti . Je v těžké životní situaci a oddlužení je jedinou možností, jak se z dluhové pasti dostat. Proto žádá o zmírnění tvrdosti zákona s tím, že přijme jakoukoli možnost a formu oddlužení . V odvolacím řízení se domáhala změny napadeného usnesení tak, aby jí byla stanoveno zaplacení zálohy ve splátkách, první z nich ve výši 10.000,-Kč a zbytek v dalších šedesáti splátkách.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Údaje o zahájení insolvenčního řízení, příjmové situaci a sociálních poměrech dlužnice a výši jejích nezajištěných závazků, uvedené v odůvodnění přezkoumávaného usnesení, odpovídají obsahu spisu a odvolací soud z těchto údajů rovněž vychází. Ze seznamu majetku, který dlužnice připojila jako přílohu ke svému insolvenčnímu návrhu, vyplývá, že dlužnice vlastní movité věci představující běžné vybavení domácnosti, v hodnotě cca 35.000,-Kč. 2VSOL 349/2011-A-14

Závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na své příjmy by dlužnice nebyla schopna při řešení úpadku oddlužením v zákonem určené lhůtě uhradit alespoň 30% závazků svých nezajištěných věřitelů, je správný. Podle výpočtu odvolacího soudu by dlužnice byla ze svého příjmu 11.242,-Kč měsíčně schopna uhradit po dobu pěti let účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře, částku celkem 65.280,-Kč (postižitelná částka měsíčního příjmu 2.168,-Kč, záloha na odměnu a hotové výdaje správce 1.080,-Kč, měsíční částka pro plnění splátkového kalendáře 1.088,-Kč). Tato částka představuje jen 7,45% jejích závazků vůči nezajištěným věřitelům, jejichž celková výše činí dle dlužnice 875.750,-Kč. Vyšší podíl poměrné částky možného uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů podle propočtu odvolacího soudu oproti závěru soudu prvního stupně (1,38 %) nic nemění na tom, že úpadek dlužnice není řešitelný oddlužením plněním splátkového kalendáře zjednodušeně řečeno proto, že příjmy dlužnice jsou příliš nízké a její dluhy příliš vysoké . Oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, vzhledem k majetku dlužnice, rovněž nepřichází v úvahu.

Žádosti dlužnice o zmírnění tvrdosti zákona s tím, že přijme jakoukoli možnost a formu oddlužení nelze vyhovět proto, že toto zákon nedovoluje. Úpadek dlužnice by byl řešitelný oddlužením jedině za předpokladu, že dlužnice by doložila spolu s návrhem na povolení oddlužení písemný souhlas nezajištěných věřitelů s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30% jejich pohledávek (§ 392 odst. 1, písm. c/ IZ). Dlužnice však takovýto souhlas nedoložila.

Odvolací soud se shoduje se soudem prvního stupně v závěru, že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut podle § 395 odst. 1, písm. b) IZ a jediným v úvahu připadajícím způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs.

Vzhledem k tomu, že dlužnice nemá žádné pohotové finanční prostředky, je správná i úvaha soudu, že tyto prostředky nelze zajistit jinak než zálohou (§ 108 IZ), která bude nejen přechodným zdrojem jejich úhrady, ale vzhledem ke struktuře majetku dlužnice a jeho hodnotě dle seznamu lze důvodně usuzovat, že bude i zárukou jejich úhrady pro případ, že je nebude možno uhradit z výtěžku zpeněžení majetku podstaty. Hotové výdaje správce v počátečních fázích insolvenčního řízení představují náklady spojené se zjištěním a případným zpeněžením majetku podstaty (cestovné, náklady telefonických hovorů, poštovné, správní poplatky), minimální částka odměny insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem činí 45.000,-Kč (v případě že správce je plátcem DPH, částku 54.000,-Kč, § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.). Proto je zcela důvodné uložit dlužnici zálohu v maximální částce 50.000,-Kč. Pokud dlužnice žádala, aby jí bylo umožněno uhradit zálohu ve splátkách, tomuto požadavku nelze vyhovět, neboť splácení zálohy ve splátkách insolvenční zákon neumožňuje. 2VSOL 349/2011-A-14

Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v této věci je nutné složení zálohy na krytí nákladů insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. Proto usnesení soudu prvního stupně podle § 7 odst. 1 IZ a § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. října 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu