2 VSOL 346/2016-B-26
KSOS 40 (38) INS 27911/2013 2 VSOL 346/2016-B-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice Renáty anonymizovano , anonymizovano , bytem v Bohumíně-Novém Bohumíně, Bezručova 59, PSČ 735 81, korespondenční adresa Bohumín, Ovocná 15, PSČ 735 81, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2016, č. j. KSOS 40 (38) INS 27911/2013-B-16,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zrušil oddlužení dlužnice schválené formou splátkového kalendáře (bod I. výroku), na majetek dlužnice prohlásil konkurs (bod II. výroku), rozhodl, že konkurs bude veden jako nepatrný (bod III. výroku) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku).

V důvodech usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 15.9.2014 bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, které probíhá od října 2014. S poukazem na závěry insolvenčního správce uvedené v jeho postupně podávaných zprávách a závěry jednání konaného dne 13.10.2015 uzavřel, že z důvodu nedostatečných příjmů dlužnice a neplnění darovací smlouvy je zřejmé, že oddlužení nemůže být v zákonem požadovaném rozsahu splněno a do budoucna nelze předpokládat, že by se příjmová situace dlužnice změnila. isir.justi ce.cz

Dlužnice v současné době plní nezajištěným věřitelům 0 % a očekávaná míra jejich uspokojení činí 0 %, neboť dlužnice není nikde zaměstnána. Dlužnice tedy není schopna splnit podstatnou část splátkového kalendáře dle § 418 odst. 1, písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), když je patrné, že není schopna uhradit 30 % zjištěných pohledávek po dobu splátkového kalendáře ani náklady insolvenčního řízení v podobě záloh na odměnu a výdaje insolvenčního správce. Dlužnice rovněž neplní podstatné povinnosti dle schváleného způsobu oddlužení, neboť dluží na odměně a hotových výdajích insolvenčního správce 13.193 Kč a insolvenčnímu správci neposkytuje požadovanou součinnost. Jsou tedy dány důvody pro zrušení schváleného oddlužení rovněž podle § 418 odst. 1, písm. a) IZ. O způsobu řešení úpadku konkursem rozhodl podle § 418 odst. 1 IZ s tím, že dle § 314 odst. 1, písm. a) IZ bude konkurs veden jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že poprvé se dostala do prodlení s řádnou splátkou v oddlužení v listopadu 2015 proto, že jí bylo doručeno vyúčtování doplatku za elektřinu 8.500 Kč. Do 10.12.2015 tento nedoplatek uhradila a současně jí byla zvýšena záloha z částky 1.500 Kč na 2.000 Kč. Dne 1.3.2016 uzavřela dohodu o provedení práce, proto se jí zvýší příjem o 4.500 Kč měsíčně. Dále uvedla, že do konce února 2016 uhradí na účet insolvenčního správce 5.000 Kč a částku 8.000 Kč měsíčně bude posílat od března 2016 do doby dorovnání dluhů v insolvenčním řízení. Poté bude opět pokračovat v řádném plnění splátkového kalendáře. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a mohla pokračovat v oddlužení plněním splátkového kalendáře.

U jednání odvolacího soudu dlužnice doplnila, že dvakrát hovořila telefonicky s insolvenčním správcem a dne 20.4.2016 mu zaslala na účet částku 94.000 Kč. K výši částky uvedla, že postupovala dle insolvenčního správce, který dlužnici sdělil, že vhodné bude uhradit za 20 měsíců po 4.000 Kč. Tyto peníze dlužnici poskytl její přítel, který si vzal půjčku. Bývalý manžel dlužnici odmítl avizovaný dar poskytovat. Je si vědoma dluhu na záloze na odměnu insolvenčního správce. V současné době má tři vyživovací povinnosti k dětem a na základě ústní dohody roznáší letáky, z čehož se jí dostává cca 2.000 Kč měsíčně.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění o dosavadním průběhu řízení a dále zjištění z průběžných zpráv insolvenčního správce. Skutkový stav věci dlužnice ani nezpochybňovala.

Odvolací soud doplnil dokazování listinami, jak jsou označeny v protokole o jednání dne 21.4.2016. Ze zprávy insolvenčního správce Mgr. Romana Krakovky ze dne 31.3.2016 vyplývá, že dlužnice od vydání rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře neuhradila ničeho. Telefonicky kontaktovala insolvenčního správce s dotazem, zda má smysl hradit nějakou částku po rozhodnutí o prohlášení konkursu. Dále uvedl, že dlužnice nedoložila žádné příjmy, ze kterých by bylo reálné splnění jejích opakovaných slibů o plnění povinností v oddlužení. Aktuální dluh na zálohách na odměnu insolvenčního správce činí 16.460 Kč.

Z výpisu z účtu GE Money Bank, a. s. ze dne 20.4.2016 plyne, že dlužnice vložila ve prospěch účtu č. 213160569 částku 94.000 Kč. Uvedené číslo účtu přitom koresponduje s účtem, který insolvenční správce Mgr. Roman Krakovka sdělil dlužnici v přípise ze dne 14.4.2014.

Ani po takto provedeném dokazování nemá odvolací soud důvod odchýlit se od závěrů insolvenčního soudu, které považuje za správné. Lze tedy shrnout, že oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením ze dne 15.9.2014, přičemž dlužnice do rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení jejího oddlužení neuhradila nezajištěným věřitelům ničeho. Z opakovaných zpráv insolvenčního správce vyplynulo, že darovací smlouva ze dne 7.10.2013 (na částku 3.000 Kč měsíčně) nebyla vůbec plněna, rovněž na darovací smlouvu ze dne 4.7.2014 (na částku 4.600 Kč měsíčně) nebylo poskytnuto žádné plnění. Ani po podstatnou dobu odvolacího řízení nedošlo na straně dlužnice k takové změně poměrů, která by měla vliv na plnění splátkového kalendáře. Z údajů, které uvedl insolvenční správce ve své zprávě ze dne 31.3.2016 se totiž podává, že dlužnice od doby schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nezaplatila na splátky pro nezajištěné věřitele ničeho a na zálohách na odměnu insolvenčního správce je k 31.3.2016 evidován dluh v částce 16.460 Kč.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

V insolvenčním řízení dlužnice byly zjištěny pohledávky deseti nezajištěných věřitelů v celkové výši 686.680,45 Kč. V dosavadním průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře (19 měsíců, tj. cca 1/3 stanovené doby pěti let) dlužnice nezaplatila na úhradu pohledávek těchto věřitelů ničeho a insolvenčnímu správci hradila zálohu na odměnu a jeho hotové výdaje zcela nepravidelně. Aby dlužnice mohla být osvobozena od placení pohledávek svých věřitelů ve smyslu § 414 IZ, musela by do konce splátkového kalendáře (to je za 41 měsíců) uhradit částku celkem 206.010 Kč. V této částce není zohledněna výše záloh na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, na kterých dlužnice navíc vykazuje dluh ve výši 16.460 Kč.

Pouhý jeden den před konáním odvolacího jednání se dlužnice pokusila situaci zvrátit tím, že zaslala insolvenčnímu správci pro účely plnění splátkového kalendáře částku 94.000 Kč, kterou jí poskytla třetí osoba. Ani toto jednání dlužnice však není způsobilé ničeho změnit na názoru odvolacího soudu, že s ohledem na příjmy dlužnice je i do budoucna plnění oddlužení splátkovým kalendářem nereálné. Měla-li by totiž dlužnice dorovnat své dluhy vůči insolvenčnímu správci a nezajištěným věřitelům od počátku plnění splátkového kalendáře do konce března 2016, musela by uhradit minimálně částku 99.260 Kč. V této souvislosti však nelze neuvést, že dlužnicí předestřený postup, kdy dlužník uhradí na účet insolvenčního správce jednorázově (či opakovaně) určitou částku, se protiví účelu a smyslu oddlužení plněním splátkového kalendáře. Primární povinností dlužníka v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře je totiž pravidelně měsíčně splácet po dobu pěti let nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Částka, kterou dlužník splatí svým věřitelům, musí dosahovat hodnoty plnění odpovídající minimálně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Jedná se o hranici minimální a nepochybně je v zájmu věřitelů dlužníka, aby výše částky, kterou dlužník takto splatí svým věřitelům, byla co nejvyšší.

Z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že tvrzení dlužnice o započetí pravidelného plnění splátkového kalendáře jsou pouhými sliby dlužnice (jak konstatoval i insolvenční správce) a přístup dlužnice k plnění jejích povinností je nezodpovědný. Do doby rozhodování odvolacího soudu nedošlo k dlužnicí předpokládanému zlepšení její finanční situace. Na zvýšení příjmů měla dlužnice dostatečný časový prostor a insolvenční soud i insolvenční správce poskytli dlužnici poučení o důsledcích jejího dalšího neplnění povinností.

V posuzované věci lze tedy uzavřít, že dlužnice není schopna splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Shodně s insolvenčním soudem je odvolací soud také toho názoru, že dlužnice v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem prokázala, že není schopna plnit podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Za tohoto stavu věci postupoval insolvenční soud správně, když schválené oddlužení zrušil (§ 418 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ). Odvolací soud proto usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužnici, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. dubna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu