2 VSOL 34/2012-A-10
KSBR 32 INS 21005/2011 2 VSOL 34/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Menhartice 45, 675 31 Jemnice, zastoupeného JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Hasskova 16, PSČ 674 01, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.11.2011, č.j. KSBR 32 INS 21005/2011-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužníka se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

Usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník v insolvenčním návrhu uvádí, že má 8 věřitelů, v seznamu závazků jich uvedl pouze 6, tyto označil pouze obecně, tedy v rozporu s ustanovením § 103 odst. 1 insolvenčního zákona. V insolvenčním návrhu dále nejsou popsány skutečnosti, které by svým obsahem popisovaly úpadek tak, jak je vymezen v ustanovení § 3 insolvenčního zákona. Dlužník neuvádí srozumitelné a určité údaje z nichž by bylo možné učinit závěr, že má závazky po dobu delší než 30 dnů, respektive tří měsíců po lhůtě splatnosti. Jeho tvrzení je pouze citací zákona a z návrhu neplyne, že dlužník neplní své závazky vůči dvěma věřitelům po dobu delší než 30 dnů po splatnosti. K tvrzení o platební neschopnosti pak návrh postrádá tvrzení například o tom, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých závazků výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Nedostatečný popis skutečností osvědčujících úpadek neumožňuje soudu učinit závěr o reálné situaci dlužníka a kvalifikovaně rozhodnout na základě poskytnutých údajů. Ani zákonem požadované přílohy neobsahují dostatečných popis rozhodných skutečností, seznam závazků neobsahuje konkrétní údaje o době splatnosti jednotlivých pohledávek a ze skutečnosti, že některé závazky jsou předmětem exekučního řízení a o jednom závazku bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, nelze usuzovat na neschopnost dlužníka své závazky plnit.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že při sepisu podaného návrhu postupoval podle vzorového návrhu, který je veřejně přístupný na stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky. Domnívá se, že z jeho insolvenčního návrhu vyplývá, že je v úpadku, protože má několik věřitelů, své závazky má po splatnosti a nerozumí, v čem více by měl svůj insolvenční návrh konkretizovat, když označil své věřitele, výši svých závazků a uvedl ostatní informace, vztahující se k jeho osobě, včetně toho, že není schopen svým závazkům dostát. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že jeho insolvenční návrh se neodmítá.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.) aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

V přezkoumávané věci podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. V bodě 6 návrhu, který je vymezen pro podání insolvenčního návrhu, uvedl, že insolvenční návrh podává z důvodu svého úpadku a skutkově pak popsal, že má jeden zajištěný závazek, zbylých 7 věřitelů je nezajištěných, některé závazky sjednal sám a některé společně se svou manželkou. Všechny závazky však vznikly za trvání manželství a tvoří součást společného jmění manželů. Uvedl, že pobírá mzdu v částce 11.838,-Kč čistého měsíčně, příjem jeho manželky je 13.432,-Kč. Společný příjem dlužníka a jeho manželky, která také podává insolvenční návrh, umožňuje vyřešení insolvence povolením oddlužení formou splátek. V současné době není schopen řádně a včas své nesplacené závazky plnit, některé z nich jsou předmětem soudního vymáhání (rozhodčího řízení) a některé závazky jsou již předmětem exekučního řízení. V dalších částech formulářového návrhu, a to konkrétně v bodech 18 až 21 dlužník popsal své závazky, které označil jejich věřitelem, výší a údajem o vykonatelnosti. U vykonatelných závazků, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, označil spisové značky rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči, kterými byly nařízeny exekuce, podle nichž byla tato řízení zahájena v roce 2011. U závazku vůči věřiteli Raiffeisenbank a.s. označil platební rozkaz Okresního soudu v Třebíči, který nabyl právní moci dne 27.10.2011. Jako další vykonatelný závazek uvedl zajištěný závazek vůči věřiteli Profidebt, s.r.o. , o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 v řízení sp. zn.25 C 377/2010.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle ustanovení § 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné údaje, na základě kterých by bylo možno usuzovat, že se nachází v úpadku.

K náležitostem insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se vyslovil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 27.1.2010, senátní značka 29 NSČR 1/2008, které bylo publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva) kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky) jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne) schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c / IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí.

V dané věci dlužník podal insolvenční návrh s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Podmínkou pro projednání návrhu na povolení oddlužení je podání bezvadného insolvenčního návrhu. Insolvenční soud se proto musí nejdříve vypořádat s otázkou, zda insolvenční návrh splňuje podmínky stanovené v ustanovení § 103 IZ. K vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka je ve formuláři určen zejména bod 06, ovšem při posuzování úplnosti vylíčení rozhodujících skutečností lze po obsahové stránce přihlížet i k jeho jiným částem, případně k seznamům, které je dlužník k insolvenčnímu návrhu povinen připojit a které mají zákonem stanovené obsahové náležitosti (ustanovení § 104 IZ, viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, senátní značka 29 NSČR 22/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2001).

Z obsahu skutkových tvrzení uvedených v samotném bodě 06 skutečně nelze dovodit, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 IZ. V bodech 18-21 však dlužník popsal své závazky uvedením stručného právního důvodu, výše závazku a konkrétním označením věřitelů. Z takto popsaných skutečností lze zcela nepochybně dovodit, že dlužník má více věřitelů. Pokud se týká splatnosti jednotlivých závazků, dlužník sice neuvedl konkrétní data splatnosti svých závazků, pod body 20 a 21 však popsal své vykonatelné závazky, u závazku vůči věřiteli Raiffeisenbank, a.s. uvedl právní moc vykonatelného soudního rozhodnutí (27.10.2011) a u vykonatelného závazku vůči věřiteli Profidebt, s.r.o. uvedl spisovou značku nalézacího soudního řízení, z niž vyplývá, že řízení bylo zahájeno již v roce 2010. Z těchto údajů lze dovodit, že alespoň u těchto dvou závazků vůči dvěma věřitelům, jsou pohledávky těchto věřitelů vůči dlužníkovi více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a ten je nehradí déle než 3 měsíce po splatnosti. Tyto uvedené údaje odůvodňují závěr, že u dlužníka jsou naplněny znaky úpadku též podle ustanovení § 3 odst. 1, písm. b) IZ a zakládají domněnku jeho neschopnosti hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2, písm. b/ IZ).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud proto dospívá k závěru, že insolvenční návrh dlužníka obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by v případě jejich osvědčení postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost. Insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh dlužníka se neodmítá.

Pro úplnost považuje odvolací soud za nutné uvést, že v bodě 6 návrhu dlužník uvedl, že má 8 věřitelů a tomu odpovídá i obsah bodů č. 18-21 návrhu, stejně jako obsah seznamu závazků, v němž je označeno 7 nezajištěných pohledávek (označených také osobami věřitelů) a jedna zajištěná pohledávka věřitele PROFI DEBT s.r.o. Je faktem, že věřitelé nejsou označeni zcela v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 IZ. Nejedná se však o takovou vadu insolvenčního návrhu, která by bránila jeho věcnému projednání; k odmítnutí insolvenčního návrhu podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ lze přistoupit pouze za předpokladu, že se jedná o takové vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v řízení dále pokračovat.

Závěrem odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně v dalším řízení nepřehlédne, že dlužník požádal o spojení tohoto insolvenčního řízení a řízení, zahájeného insolvenčním návrhem jeho manželky Věry Plškové.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu