2 VSOL 337/2015-A-11
KSBR 40 INS 3192/2015 2 VSOL 337/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Okružní 2033/45, PSČ 591 01 o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2015, č.j. KSBR 40 INS 3192/2015-A-6

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. března 2015, č.j. KSBR 40 INS 3192/2015-A-6 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužnici, aby do 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužnice nemá žádný hodnotný majetek, proto není možné oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, oddlužení nelze provést ani plněním splátkového kalendáře vzhledem k výši nezajištěných závazků dlužnice 1.283.467 Kč a příjmu ve výši 8.139 Kč, pro které by dlužnice byla schopna uhradit za 5 let nezajištěným věřitelům plnění toliko ve výši 1,2 %, přičemž souhlas nezajištěných věřitelů, že souhlasí s plněním nižším než 30 % jejich pohledávek, dlužnice nedoložila. Nelze ani předvídat úhradu dluhu ze zajištění, ani výši případného zůstatku dlužné částky. Dlužnice tak nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, neboť nezajištěným věřitelům se nedostane částka odpovídající nejméně 30 % jejich pohledávek a jediným možným řešením úpadku je prohlášení konkursu na její majetek. Insolvenční soud z těchto důvodů považoval za nezbytné vybrat zálohu alespoň ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice toliko blanketní odvolání.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužnice podala soudu 10.2.2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 10.2.2015 domáhá rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby oddlužení bylo řešeno formou plnění splátkového kalendáře. Uvedla, že její závazky vůči nezajištěným věřitelům činí celkem částku 1.283.467 Kč, má příjem ve výši 8.139 Kč, netvrdila a nedoložila žádný jiný příjem ani hodnotnější majetek ani souhlas nezajištěných věřitelů, že souhlasí s plněním nižším než 30% jejich pohledávek.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a třetí a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, může dlužník, je-li fyzickou osobou, která nemá dluhy z podnikání, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, jedním ze základních předpokladů pro povolení oddlužení je, že dlužník bude schopen zaplatit v průběhu řízení svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Dlužnice nemá žádný hodnotnější majetek, proto je zjevně oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vyloučeno. Krajský soud správně vycházel z oznámených a doložených poměrů dlužnice a důvodně uzavřel, že příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let oddlužení. Potud je závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nedoložila schopnost uhradit v oddlužení věřitelům alespoň 30 % jejich závazků (předpokládané uspokojení je na úrovni 1,2 % dluhů), že návrh na povolení oddlužení by byl zřejmě zamítnut dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a úpadek dlužnice by byl dle § 396 IZ řešen konkursem, jakož i o nezbytnosti vybrat zálohu alespoň ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs, zcela správný.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu