2 VSOL 333/2012-A-11
KSBR 40 INS 2297/2012 2 VSOL 333/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka MPS Brno s.r.o., se sídlem Banskobystrická 1024/95, 621 00 Brno, Řečkovice, identifikační číslo osoby 28 26 87 33, o insolvenčním návrhu věřitele Václava Petrtýla, K Bráně 57/16, 751 24 Přerov, zastoupeného Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem Pavelčákova 14, 772 00 Olomouc, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.2.2012, č. j. KSBR 40 INS 2297/2012-A-5,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že dne 31.1.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka na základě podaného insolvenčního návrhu věřitele, který se domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Podle soudu prvního stupně však nejsou v insolvenčním návrhu úplně vylíčeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka. Byť věřitel označil řádně svoji pohledávku za dlužníkem a označil i tři další věřitele, chybí v návrhu konkrétní údaje o pohledávkách těchto věřitelů. U dvou věřitelů uvedl, že výše jejich pohledávek mu není známa, a třetího věřitel má pohledávku ve výši Kč 1.000.000,-Kč z titulu neuhrazené dodávky zboží v měsíci květnu 2011. Věřitel tak sice sdělil výši pohledávky jednoho z dalších věřitelů dlužníka, neuvedl však, kdy nastala splatnost této pohledávky, ani jiné údaje, že kterých by bylo možno usuzovat, že tato pohledávka je déle než 30 dnů po splatnosti. Podle soudu neuhrazení dodávky zboží, která proběhla v květnu 2011, ještě neznamená, že se jedná o závazek splatný, natož více než 30 dnů po splatnosti. Věřitel o všech pohledávkách dalších věřitelů pouze obecně prohlásil, že jsou více jak 3 měsíce po splatnosti a dále neuvedl žádné skutečnosti, které by osvědčily, že dlužník není schopen své splatné peněžité závazky hradit. K tvrzení o předlužení dlužníka věřitel taktéž neuvedl žádné skutečnosti, které by jej osvědčily. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. V něm pouze uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení a navrhl, aby jej odvolací soud změnil tak, že se návrh neodmítá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud poté, co shledal, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž by nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že věřitel se insolvenčním návrhem ze dne 31.1.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu konkretizoval svou splatnou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 57.385,-Kč z titulu dlužné mzdy. Jako další věřitele dlužníka označil Finanční úřad Brno III a Městskou správu sociálního zabezpečení s tím, že mu není známa výše jejich pohledávek. Dále uvedl, že věřitel ExStand, se sídlem v Polsku má pohledávku za dlužníkem ve výši 1.000.000,-Kč z titulu neuhrazené dodávky zboží v měsíci květnu 2011. Konstatoval, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, jejichž peněžité závazky jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, tyto závazky není schopen plnit, když je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a rovněž je předlužen.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele) dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle názoru odvolacího soudu lze i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Co do povinnosti vylíčit rozhodující skutečnosti, jež osvědčují úpadek dlužníka, nečiní insolvenční zákon rozdíl mezi návrhem dlužnickým a návrhem věřitelským.

Rovněž věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dlužníka dle ust. § 3 IZ. Po vyhodnocení obsahu insolvenčního návrhu dospěl v posuzované věci odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že insolvenční návrh navrhujícího věřitele neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by (pokud by je soud shledal pravdivými) bylo možno dovodit úpadek dlužníka.

Předně je třeba uvést, že věřitel ve svém insolvenčním návrhu dostatečně určitě popsal existenci své nevykonatelné pohledávky vůči dlužníkovi (§ 105 IZ). Z návrhu je totiž zřejmé, že věřitel dovozuje své oprávnění podat insolvenční návrh z toho, že mu dlužník dosud nezaplatil pohledávku na mzdě a odstupném v celkové výši 57.385,-Kč, přičemž tvrdí i splatnost této pohledávky. Dále je však podstatné, že věřitel sice v insolvenčním návrhu označil tři právnické osoby, které považuje za další věřitele dlužníka, avšak již neuvedl další konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na to, že alespoň jedna z nich má za dlužníkem peněžitou pohledávku po dobu delší 30 dnů po splatnosti. Jak soud prvního stupně správně uvedl, neuhrazení dodávky zboží, která proběhla v květnu 2011 , neznamená, že se závazek z titulu nezaplacené ceny dodaného zboží je závazkem splatným, natož více než 30 dnů po splatnosti. Bez údaje o splatnosti závazku, příp. jiných údajů, z nichž lze na to, že alespoň jeden z dalších věřitelů má za dlužníkem pohledávku déle než 30 dnů po splatnosti, alespoň usuzovat (např. data vydání vykonatelného rozhodnutí), nelze mít za naplněný znak úpadku dle ust. § 3 odst. 1 písm. b) IZ. Rovněž tak navrhující věřitel v insolvenčním návrhu neuvedl žádné konkrétní údaje, jež by svědčily o neschopnosti dlužníka hradit své splatné závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ a odst. 2 IZ). Za ně nelze považovat pouhé obecné konstatování, že dlužník své splatné závazky neplní po dobu delší než 3 měsíce po lhůtě splatnosti.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Věřitel nebyl se svým odvoláním úspěšný, avšak dlužníkovi v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí zvláštním způsobem k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.). .

V Olomouci dne 22. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu