2 VSOL 327/2015-A-18
KSBR 45 INS 18627/2014 2 VSOL 327/2015-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: Jarmila anonymizovano , anonymizovano , IČO: 753 88 693, Bří Mrštíků 227, 765 02 Otrokovice-Kvítkovice o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2015, č.j. KSBR 45 INS 18627/2014-A-8

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. února 2015, č.j. KSBR 45 INS 18627/2014-A-8 se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužnici neukládá.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužnici, aby do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že při příjmech dlužnice z rodičovského příspěvku ve výši 7.100 Kč za měsíc a při zohlednění tří vyživovacích povinností nelze dlužnici ničeho srážet a dlužnice tak nedosahuje na zákonnou minimální 30% hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů. V úvahu nepřichází ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužnice uvedla, že vlastní pouze movitý majetek v pořizovací ceně 55.790 Kč a její závazky vůči nezajištěným věřitelům představují celkem částku 667.778 Kč. Insolvenční soud z těchto důvodů považoval za nezbytné vybrat zálohu alespoň ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že uložená záloha je příliš vysoká, překračuje její možnosti ji zaplatit a žádala stanovit zálohu nižší. V doplnění odvolání dlužnice doložila darovací smlouvy na finanční dary na 3.000 Kč-darovací smlouva ze dne 3. března 2015, dárce Martin Vaněk a 5.000 Kč měsíčně-darovací smlouva ze dne 27. března 2015, dárkyně Nela Gajdošíková.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužnice podala soudu 8.7.2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 15. 5. 2014 domáhá rozhodnutí o svém úpadku a navrhovala, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Uvedla, že, její závazky vůči nezajištěným věřitelům činí celkem částku 667.778 Kč, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7.100 Kč měsíčně a má vyživovací povinnost ke svým 3 dětem.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a třetí a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužnice nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužnice, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, může dlužník, je-li fyzickou osobou, která nemá dluhy z podnikání, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ustanovení § 396 odst. 1 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Jak správně uvedl soud prvního stupně, jedním ze základních předpokladů pro povolení oddlužení je, že dlužník bude schopen zaplatit v průběhu řízení svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Dlužnice nemá žádný hodnotnější majetek, proto je zjevně oddlužení zpeněžením majetkové podstaty vyloučeno. Krajský soud správně vycházel z oznámených a doložených poměrů dlužnice a důvodně uzavřel, že příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let oddlužení. Potud byl závěr soudu prvního stupně, že dlužnice by nebyla schopna uhradit v oddlužení věřitelům alespoň 30 % jejich závazků, že návrh na povolení oddlužení by byl zřejmě zamítnut dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a úpadek dlužnice by byl dle § 396 IZ řešen konkursem, zcela správný. V odvolacím řízení ovšem dlužnice doložila darovací smlouvy na finanční dary 3.000 Kč a 5.000 Kč měsíčně, čímž dlužnice splnila povinnost doložit svou schopnost zaplatit v průběhu řízení svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek. Důvody, pro které insolvenční soud uložil dlužnici povinnost složit zálohu na insolvenční řízení, tak pominuly.

Odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 o.s.ř. (§ 7 IZ) změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužnici neukládá. Insolvenční soud se však musí v řízení zabývat otázkou, zda povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nevznikla z důvodů jiných.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu