2 VSOL 321/2012-A-12
KSBR 26 INS 5867/2012 2 VSOL 321/2012-A-12

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, Belgická 4112/3, PSČ 796 04, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice ze dne 9.4.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2012, č.j. 26 INS 5867/2012-A-5,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28.3.2012, č.j. KSBR 26 INS 5867/2012 -A-5, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění: Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2, § 398 odst. 3, § 395 a § 396 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na jeho pokladně.

Podle odůvodnění se dlužnice insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením plněním splátkového kalendáře. Jednou ze základních podmínek pro povolení oddlužení je však reálný předpoklad splacení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka ve výši alespoň 30 %, pokud tito věřitelé nesouhlasí s nižším plněním. Dle dlužnice celková výše jejích závazků činí cca 335 000,-Kč, její příjem činí příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení v celkové výši 4 661,-Kč měsíčně a příjem z dohody o provedení práce ve výši cca 2 035,-Kč měsíčně, od července 2009 je dlužnice vedena jako uchazeč o zaměstnání. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice vlastní toliko movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a dle předložené darovací smlouvy se pan Ivo Dokoupil zavázal poskytovat dlužnici dar ve výši 3 000,-Kč měsíčně. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky (§ 398 odst. 3 IZ). Splátky pro oddlužení se vypočítávají z čistého příjmu dlužníka, z této částky se dále v souladu s ust. § 38 IZ odečte odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce, což dle ust. § 3 a § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. představuje celkem 900,-Kč měsíčně, za 5 let 54.000,-Kč, a je-li správce plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH ), náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani (celkem včetně DPH za 5 let 64.800,-Kč). Dle celkové výše závazků dlužnice minimální částka pro dosažení úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů činí 100 500,-Kč. Pro účely oddlužení nelze však z příjmů dlužnice v celkové výši 6.696,-Kč, tj. z příspěvku na živobytí, z doplatku na bydlení a z dohody o pracovní činnosti použít ničeho, neboť příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení jako dávky pomoci v hmotné nouzi nepodléhají výkonu rozhodnutí (ust. § 317 odst. 2 o. s. ř.) a proto je pro účely oddlužení použít nelze a jelikož dle předpisů upravujících výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (zejména nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) činí v případě dlužnice částka, která nesmí být sražena 5 842,-Kč měsíčně (dlužnice žije sama), což znamená, že dlužnice by nebyla ze svého vlastního příjmu schopna svým věřitelům splácet ničeho. Jakékoliv plnění věřitelům by tak byla schopna poskytovat pouze na základě toho, že se jí druhá osoba zavázala po dobu oddlužení poskytovat pravidelné plnění ve výši 10 000,-Kč (správně 3.000,-Kč) měsíčně. I když by dlužnice z této částky byla schopna svým věřitelům splácet závazky v požadovaném rozsahu a insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ připouští účast spoludlužníka či ručitele), nicméně podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů, což dlužnice nesplňuje, když je od července 2009 vedena jako uchazečka o zaměstnání, tzn. nevykonává přiměřenou výdělečnou činnost. Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka. Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ). V daném případě by tak byl pro oddlužení použit pouze příjem z darovací smlouvy (dohody o poskytování finančních prostředků na oddlužení) a nebylo-li by těchto dodatečných příjmů, dlužnice by nebyla schopna plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven. Žádá-li přesto dlužnice o povolení oddlužení, dospěl soud k závěru, že je takovým návrhem sledován nepoctivý záměr a je proto dán důvod pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31.1.2012, č. j. 2 VSOL 785/2011-A-11, ve věci KSBR 26 INS 20429/2011KSBR). S ohledem na shora uvedený závěr soudu lze dovodit, že v případě pokračování insolvenčního řízení bude návrh dlužnice na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ zamítnut pro nedostatečné plnění vůči nezajištěným věřitelům a současně soud dle ust. § 396 odst. 1 IZ rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Za dané situace je proto nutné, aby dlužnice zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné majetkovou podstatu zpeněžit. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty. Minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí při konkursu (bez hotových výdajů) a bez DPH 45.000,-Kč. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Proto soud považuje za nezbytné, aby dlužnice zálohu v požadované výši uhradila.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že návrh podala na základě její neudržitelné finanční situace, kdy má momentálně 8 věřitelů, u nichž má 8 závazků po splatnosti, zastavila platby a hrozí jí exekuce zejména na její příjmy. Soud prvního stupně sice správně cituje a rozlišuje její příjmy na zabavitelné a nezabavitelné a analyzuje skutečnost, že není schopna bez cizí pomoci splácet ničeho, nicméně povrchně a vágně posuzuje její snahu o řešení situace, chybně a pouze formálně řeší otázku výkonu přiměřené výdělečné činnosti pro účely oddlužení, jakožto lidské hledisko jednotlivého případu, kdy jakoukoliv odchylku od formálního výkladu insolvenčního zákona chápe jako nepoctivý záměr a do úst zákonodárce vkládá svůj výklad o účelu a smyslu oddlužení. S tímto výkladem se však dlužnice nemůže ztotožnit. Co se týče otázky jejího úsilí o vykonávání přiměřené výdělečné činnosti, zde soud zcela pominul, že tuto činnost vykonává, byť mimo pracovní smlouvu, v pekárnách, přes personální agenturu. To, že je momentálně v evidenci úřadu práce zapříčiněno jednak tím, že v jejím věku je obtížné najít zaměstnání, navíc v regionu stiženém extrémní nezaměstnaností, která vznikla mimo jiné i krachem a vytunelováním zaměstnaneckých gigantů, jako např. OP Prostějov . Nově pak uvádí, že od roku 2012 vykonává dobrovolnickou činnost pro Dobrovolnické centrum ADRA Prostějov, kdy jí byla smlouva prodloužena a alespoň touto formou se snaží být užitečná, byla jí přislíbena pracovní smlouva od září 2012. Tím vyvrací názor soudu prvního stupně, že svým návrhem sleduje nepoctivý záměr a označuje ji jako osobu nevykonávající přiměřenou výdělečnou činnost, nevykládající maximální možné úsilí pro zlepšení své finanční situace. I když je institut oddlužení určitým dobrodiním, jímž se do jisté míry ulehčí dlužníku v jeho situaci, kdy ovšem stojí mimo její zorný úhel schéma, podle kterého soud rozhoduje, komu toto dobrodiní udělit a komu ne. Existují zákonné podmínky, uvedené v insolvenčním zákoně, tyto však dlužnice dle jejího názoru splňuje. Ani v rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. VSOL 785/2011 nespatřuje nic, co by stavělo její návrh do role nepoctivého. Soudce by měl zohledňovat i tu stránku aplikace práva, kdy se individuálně posuzuje daný subjekt práva a zda je namístě použít to či ono ustanovení či judikát, jsou-li splněny zákonné požadavky. Dlužnice se snažila a to i mimo jiné za pomoci cizích osob-darovací smlouvy-docílit určitého uspokojení věřitelů, ovšem nikoliv tak, že by sama pasivně přihlížela, jak jsou za ni hrazeny její dluhy, ale především svou vlastní činností dosáhnout na institut oddlužení a to i za situace, kdy vzhledem k jejímu věku a regionu není zrovna lehké vyhovět určitým obvyklým požadavkům soudu, či se zapasovat do formule Krajského soudu v Brně. Domnívá se proto, že i ona má právo na dobrodiní oddlužení a proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, aby zohlednil jí uváděné nové skutečnosti a aby rozhodl o řešení jejího úpadku oddlužením namísto konkursu.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Odvolací soud především uzavírá, že insolvenční návrh dlužnice je projednatelný a že dle jeho obsahu a příloh se dlužnice nachází v úpadku, neboť má splatné závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, vůči více věřitelům, které není schopna hradit (§ 3 odst.1 IZ), neboť řadu z nich nesplácí po dobu delší 3 měsíců a jak sama tvrdí zastavila platby podstatné části závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ a b/ IZ). Je rovněž skutečností, že dlužnice je od 1.7.2009 v evidenci na úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti.

Dále z obsahu insolvenčního návrhu, který dlužnice spojila s návrhem na oddlužení, z doložených listin, včetně seznamu majetku a závazků vyplývá, že dlužnice nemá závazky z podnikání, je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost, její nezajištěné závazky vůči 8 věřitelům činí celkem 332.347,-Kč. Dlužnice má v současné době příjem na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 17.10.2011, uzavřené s Evou Váchovou (Personální agentura Prostějov) na dobu určitou od 20.10.2011-31.8.2012, kde její průměrný čistý měsíční příjem činí 2.035,-Kč, dále pobírá od Městského úřadu v Prostějově, odboru sociálních věcí jednak doplatek na bydlení ve výši 982,-Kč od května 2011 a příspěvek na živobytí ve výši 3.679,-Kč od 1.4.2011 dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi ve znění pozdějších předpisů. Z Oznámení Městského úřadu Prostějov ze dne 10.6.2011, č.j. 63170/2011/PRO dále vyplývá, že dlužnice žije sama v družstevním dvoupokojovém bytě v osobním vlastnictví , jiný majetek nemá. Dle návrhu dlužnice vlastní běžné vybavení domácnosti, dle jejích údajů v pořizovací ceně cca 55.000,-Kč.

Shodně se soudem prvního stupně je nutno především uzavřít, že jak doplatek na bydlení, tak příspěvek na živobytí, nelze pro účely oddlužení použít, neboť uvedené sociální dávky nepodléhají výkonu rozhodnutí (ust. § 48 odst. 4 zák. č. 111/2006 Sb.). Z jediného příjmu dlužnice ve výši 2.035 v průměru čistého měsíčně na základě dohody o pracovní činnosti uzavřené ve smyslu ust. § 76 zákoníku práce (jež podléhá výkonu rozhodnutí a pro oddlužení je možno jej využit) by však dlužnice s ohledem na nutný odpočet nepostižitelných částek (dle nařízení vlády č. 595/2006 Sb.) nebyla schopna pro oddlužení plnit ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužnice má dle jejího tvrzení movitý majetek pouze nepatrné hodnoty, je správný závěr soudu prvního stupně, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází do úvahy.

Zbývá se proto vypořádat s tím, zda lze přihlédnout k daru v částce 3.000,-Kč měsíčně, z něhož by dlužnice po odpočtu odměny a hotových výdajů správce byla schopna splácet 1.920,-Kč měsíčně; za dobu 5 let by tak svým nezajištěným věřitelům uhradila z celkové dlužné částky 332.347,-Kč cca 34,66%.

Odvolací soud obecně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (§ 392 odst. 3 IZ). Nicméně povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a) IZ), aby tak mohl zákonné podmínky oddlužení splňovat. Jak poukázal soud prvního stupně celé insolvenční řízení, včetně oddlužení je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito především jeho majetku, do kterého spadají též příjmy dlužníka. Není přitom smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, protože v takovém případě by pak povolení, respektive schválení oddlužení bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven.

Jestliže v přezkoumávaném případě dlužnice není v současné době objektivně schopna (i když lze připustit, že zřejmě ne vlastní vinou) zajistit si dostatečný a stálý příjem z pracovního či jiného obdobného poměru, aby se mohla na svém oddlužení alespoň podílet a veškeré břemeno splátek by za ni nesly třetí osoby, pak za těchto okolností je správný závěr soudu prvního stupně, že bude nutno její návrh na oddlužení zamítnout a v takovém případě bude rozhodnuto o způsobu řešení jejího úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Vzhledem k tvrzené nemajetnosti dlužnice by výtěžek zpeněžení majetkové podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu, proto by dle ustanovení § 38 odst. 2 IZ nároky správce (jeho odměnu a hotové výdaje) hradil stát, čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem, dojde-li při něm ke zpeněžování (o čemž nelze v této fázi řízení spekulovat, bude však nutno prověřit, jaký je vztah dlužnice k družstevnímu bytu, v němž dle Městského úřadu v Prostějově dlužnice v současné době žije) činí dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč a je nutné počítat s tím, že správci vzniknou hotové výdaje v řádu nejméně tisíců Kč. Lze proto uzavřít, že 50.000,-Kč představuje zcela přiměřenou výši zálohy, když záloha nižší by nezajistila úhradu nákladů insolvenčního řízení v dostatečném rozsahu.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku však bude doručeno také zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 24. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu