2 VSOL 319/2010-B-40
KSBR 31 INS 766/2010 2 VSOL 319/2010-B-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka TRAKTORY MORAVA s.r.o., se sídlem Nížkovice 272, 684 01 Slavkov u Brna, IČ 27 68 44 66, o volbě věřitelského orgánu, rozhodl o odvolání věřitele č. 8 RCG-AGROMEX s.r.o., se sídlem Na pískách 447, 254 01 Jílové u Prahy, IČ 27 07 31 57, zastoupeného Mgr. Petrem Hanykem, advokátem se sídlem Zborovská 49, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.4.2010, KSBR 31 INS 766/2010-B-24,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud nepotvrdil volbu věřitele č. 8 RCG-AGROMEX s.r.o. do funkce zástupce věřitelů, do které byl zvolen na schůzi věřitelů dne 16.4.2010. Na odůvodnění uvedl, že volbu do této funkce věřitel prosadil počtem svých hlasů při přijetí usnesení, a v této souvislosti odkázal na § 53 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ). Insolvenční správce však na schůzi upozornil, že nepovažuje za účelné a v souladu se zájmy všech věřitelů, aby soud tuto volbu potvrdil, protože mezi věřitelem č. 8 a dlužníkem proběhly dohody o zápočtu, kterými byly kompenzovány vzájemné pohledávky cca 2.090.000,-Kč z výprodeje majetku dlužníka za ceny bez zisku, a insolvenční správce bude zřejmě žalovat neúčinnost těchto úkonů a vymáhat na jejich základě dlužníkem poskytnuté plnění do majetkové podstaty. Věřitel č. 8 potvrdil, že s dlužníkem proběhly obchody v objemu cca 10.000.000,-Kč, a tvrdil, že dlužník nebyl schopen platit , proto věřitel převzal některé dlužníkovy pohledávky na krytí dodávek strojů a zařízení. Soud prvního stupně na základě skutečností uvedených ve zprávách insolvenčního správce dospěl k závěru, že dlužník s věřitelem č. 8 nestandardně obchodoval se svými pohledávkami již v době svého úpadku a věřitel nepochybně může mít zájem na tom, aby nemusel vydat do majetkové podstaty případný zisk ze zápočtu pohledávek z těchto nestandardních obchodů. Protože zástupce věřitelů může mít přímý vliv na činnost insolvenčního správce, soud s odkazem na úpravu § 59 odst. 3 IZ volbu věřitele č. 8 do funkce zástupce věřitelů nepotvrdil.

Proti tomuto usnesení podal do skončení schůze věřitelů odvolání věřitel č. 8 RCG-AGROMEX s.r.o. (dále jen odvolatel). V jeho písemném doplnění vytýkal soudu prvního stupně, že mu dosud nedoručil písemné vyhotovení usnesení, proto mu nejsou podrobněji známy důvody, proč soud jeho volbu do funkce zástupce věřitelů nepotvrdil. V odvolání reagoval na tvrzení insolvenčního správce, že mezi ním a dlužníkem proběhly zápočty v objemu cca 2.000.000,-Kč, a na pochybnosti soudu o důvěryhodnosti odvolatele, vzhledem k jeho vztahu k dlužníkovi. Namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil. Současně však je podle odvolatele napadené usnesení nepřezkoumatelné. Na schůzi věřitelů dne 16.4.2010 soud sdělil, že má pochybnosti o důvěryhodnosti odvolatele pro jeho vztah k dlužníkovi. Zápočty vzájemných pohledávek však podle odvolatele představují běžný úkon při výkonu podnikatelské činnosti, kterou umožňují právní předpisy, a pro existenci těchto zápočtů nelze posuzovat odvolatele jako podjatou osobu ve smyslu § 59 odst. 2 IZ. Pokud měl soud pochybnosti o důvěryhodnosti odvolatele, blíže neuvedl skutečnosti, ze kterých tyto pochybnosti dovozuje, byť je možné, že vycházel pouze z informace insolvenčního správce o provedených zápočtech. Odvolatel tvrdil, že podniká na území České republiky již více než 7 let a vyjádřil názor, že soudu jistě nejsou známy jakékoliv skutečnosti, které by mohly svědčit o nedůvěryhodnosti odvolatele či o tom, že by neplnil své povinnosti jako věřitel či svá práva zneužil jakkoliv ve svůj prospěch . V odvolacím řízení žádal změnu napadeného usnesení tak, aby jeho volba jako zástupce věřitelů byla odvolacím soudem potvrzena.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (§ 59 odst. 4 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu nad rámec skutečností uvedených v odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že dne 26.2.2010 byl usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 31 INS 776/2010-A-9 zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanoven JUDr. Jiří Habarta. Dne 16.4.2010 se podalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů. Před konáním schůze podal správce dvě zprávy o hospodářské situaci dlužníka (první datovaná dne 1.4.2010, druhá datovaná dne 8.4.2010). Podle správce byl dlužník již k 31.12.2008 v úpadku ve formě platební neschopnosti (dlužná částka cca 6.000.000,-Kč) a v průběhu roku 2009 pokračoval nestandardní hromadný výprodej zásob, náhradních dílů, inventáře vozidel aj. za tzv. nákupky , to je ceny bez zisku, který by pokryl provoz, mzdy zaměstnanců a režii podniku dlužníka, čímž došlo k podstatnému zhoršení jeho ekonomické situace. Insolvenční správce v obou zprávách uvedl, že provádí šetření o pohledávkách dlužníka za třetími osobami, které dlužník postoupil na jiné subjekty a ty je použily na tzv. zpětný zápočet . Na výsledku šetření závisí případný postup správce podle § 235 odst. 1 a § 240 IZ. V obou zprávách správce také sdělil, že účetnictví dlužníka je rozsáhlé, vyžaduje náročnou kontrolu seznamu majetku a závazků a bylo mu předáno teprve 28.3.2010. Pro tyto objektivní důvody není správce schopen zpracovat a na schůzi věřitelů předložit soupis majetkové podstaty, proto žádá, aby mu soud prodloužil lhůtu pro jeho zpracování. Na přezkumné jednání dne 16.4.2010 bylo zařazeno 29 přihlášených pohledávek v celkové výši 17.315.637,55 Kč. Přezkumného jednání a následující schůze věřitelů se, vedle odvolatele se zjištěnou pohledávkou ve výši 4.154.913,94 Kč, účastnil věřitel č. 18 s pohledávkou zjištěnou ve výši 3.290.090,-Kč, věřitel č. 11 s pohledávkou přihlášenou ve výši 2.481.000,-Kč, která byla zjištěna ve výši 1.978.225,-Kč a v tomto rozsahu bylo rozhodnuto o jeho hlasovacím právu (§ 51 odst.1 IZ). Dále se schůze účastnil věřitel č. 21 s pohledávkou zjištěnou ve výši 473.705.31 Kč a věřitel č. 28 s pohledávkou zjištěnou ve výši 1.718.137,90 Kč. Tito věřitelé hlasovali o volbě svého zástupce. Po té co se insolvenční správce vyjádřil k návrhu kandidatury odvolatele do funkce zástupce věřitelů a k jím uváděným skutečnostem se vyjádřil odvolatel, bylo přistoupeno k volbě. Pro volbu odvolatele do funkce zástupce věřitelů hlasoval odvolatel a věřitel č. 11 (počtem hlasů 6.133.138), věřitelé č. 18, 21 a 28 hlasovali proti (počtem hlasů 5.481.932). Po provedené volbě soud s odkazem na § 59 odst. 3 IZ vyslovil pochybnost o důvěryhodnosti odvolatele s ohledem na jeho vztah k dlužníkovi a vyhlásil napadené usnesení. S výjimkou odvolatele se věřitelé, hlasující o volbě zástupce, vzdali práva na odvolání. Písemné vyhotovení usnesení bylo podle obsahu potvrzení o doručení do datové schránky dodáno do datové schránky odvolatele dne 17.5.2010 a téhož dne doručeno (§ 17 odst. 3 zák. č. 300/2008 Sb.).

V průběhu odvolacího řízení sdělil insolvenční správce JUDr. Jiří Habarta odvolacímu soudu, že dne 24.9.2010 podal proti odvolateli odpůrčí žalobu, kterou se domáhal určení neúčinnosti osmi smluv o postoupení pohledávek dlužníka za třetími osobami a na ně navazujících zápočtů, uzavřených mezi dlužníkem a odvolatelem po datu 1.1.2009, kterými byl na odvolatele převeden majetek dlužníka v hodnotě 2.090.645,98 Kč, a dále se domáhal vydání plnění z těchto úkonů do majetkové postaty. Podle žaloby správce zapsal tento majetek do soupisu podstaty proto, že smlouvami o postoupení dlužník neoprávněně zvýhodnil odvolatele a o tuto částku zkrátil možnost věřitelů na uspokojení jejich splatných pohledávek. Dále v žalobě insolvenční správce tvrdil, že jednatel dlužníka Ing. Jaroslav Konečný prováděl koncem roku 2009 některé právní úkony jménem odvolatele jako ředitel jeho provozovny ve Slavkově u Brna, která se nacházela ve stejném objektu jako provozovna dlužníka, a od 1. ledna 2010 je jednatel dlužníka Ing. Jaroslav Konečný zaměstnán jako ředitel této provozovny.

Podle § 59 odst. 3 IZ, insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, že budou k výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě došlo.

Po zhodnocení shora uvedených skutečností odvolací soud dospěl k následujícím závěrům.

Odvolací námitku, že dosud nebylo odvolateli doručeno písemné vyhotovení usnesení, které bylo vyhlášeno na schůzi věřitelů dne 16.4.2010, vyvrací obsah spisu, z něhož vyplývá doručení tohoto usnesení odvolateli dne 17.5.2010 do jeho datové schránky dle § 17 odst. 3 zák.č. 300/2008 Sb. (pro úplnost odvolací soud dodává, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl odvolatel zastoupen).

Nedůvodná je i námitka nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, protože z jeho odůvodnění vyplývá, z jakých skutečností soud vyšel při posuzování důvodů, pro které nepotvrdil volbu odvolatele do funkce zástupce věřitelů. Jedná se o údaje o nestandardních vztazích dlužníka a odvolatele při jejich vzájemných obchodech v roce 2009, kdy již byl dlužník ve stavu úpadku, jež vyústily ve smlouvy o postoupení pohledávek, kterými došlo podle správce k vyvádění majetku z podstaty na úkor ostatních věřitelů. Tyto skutečnosti byly podle zpráv správce a jeho vyjádření k nominaci odvolatele na schůzi dne 16.4.2010, s výjimkou objemu těchto obchodů, tvrzeny jen v obecné rovině, která byla dána objektivními důvody (rozsahem účetnictví dlužníka a dobou jeho předání správci necelých 20 dnů před konáním schůze věřitelů). Odvolatel na schůzi věřitelů potvrdil, že mezi ním a dlužníkem probíhaly v roce 2009 obchody v řádech několika milionů a že k postoupení pohledávek docházelo z důvodu neschopnosti dlužníka platit. Z těchto skutečností vyšel soud prvního stupně a dovodil, že odvolatel může mít zájem na ovlivňování činnosti správce tak, aby případný prospěch získaný nestandardními obchody nemusel vydat do postaty. Důvod, proč insolvenční soud nepotvrdil volbu odvolatele do funkce zástupce věřitelů, vyplývá z odůvodnění usnesení zcela jasně a toto usnesení není nepřezkoumatelné. Ostatně, podle obsahu odvolání, byl tento důvod odvolateli známý.

V průběhu odvolacího řízení insolvenční správce podal odpůrčí žalobu, ve které konkretizoval jednotlivé úkony dlužníka a odvolatele, kterými byla podle jeho názoru naplněna podstata neúčinných právních úkonů dle § 241 a § 242 IZ. Otázka, zda jsou tyto úkony neúčinné či nikoli, bude rozhodnuta v příslušných řízeních. V tomto řízení je třeba posoudit, zda tvrzení, podložená podanou odpůrčí žalobou, že věřitel, který kandiduje na funkci zástupce věřitelů, byl stranou konkrétního neúčinného právního úkonu dlužníka, postačuje ke zpochybnění důvěryhodnosti kandidáta na tuto funkci (§ 59 odst. 3 IZ).

Zákon neuvádí ani příkladný výčet důvodů, pro které lze pochybovat o důvěryhodnosti věřiteli zvoleného zástupce, a posouzení této otázky v konkrétních případech ponechává na úvaze soudu. Pojem důvěryhodnost je třeba vykládat tak, že na funkci zástupce věřitelů nominovaný věřitel musí svým jednáním nejen po zahájení insolvenčního řízení, ale i před ním, dávat ex ante záruky, že bude chránit společný zájem věřitelů, v součinnosti s insolvenčním správcem přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení a jako reprezentant věřitelů ve vztahu ke správci a soudu bude řádně vykonávat práva a povinnosti plynoucí z jeho funkce (§ 1 písm. a/, § 68 odst. 1, § 58 IZ). I když v tomto řízení nelze posuzovat neúčinnost právních úkonů dlužníka, jsou konkrétní tvrzení insolvenčního správce o neúčinných právních úkonech, zvýhodňujících věřitele kandidujícího na funkci zástupce věřitelů, způsobilá zpochybnit důvěryhodnost tohoto věřitele. Pokud tento věřitel může mít zájem (a postačuje jen insolvenčním správcem tvrzená možnost, nikoli prokázaná skutečnost) na tom, aby nemusel vydat od dlužníka na podkladě neúčinných úkonů nabyté plnění do majetkové podstaty, je důvod o jeho důvěryhodnosti pochybovat. Nelze totiž vyloučit, že tento věřitel neupřednostní svůj individuální zájem před společným zájmem věřitelů a nebude jednat v rozporu s účelem insolvenčního řízení.

Odvolací soud zdůrazňuje, že takovýto následek nelze spojovat s jakýmkoli jen velmi obecným tvrzením insolvenčního správce. Také zpravidla nelze klást rovnítko mezi význam, který je třeba přičítat tvrzením insolvenčního správce, a tvrzením, zpochybňujícím důvěryhodnost kandidáta na funkci zástupce věřitelů, která by případně uváděl jiný věřitel. Insolvenčnímu správci totiž zákon ukládá povinnosti (§ 36 IZ) a současně dává ve vztahu k dlužníkovi a jiným subjektům práva na informace o stavu dlužníkova majetku a jeho úkonech i v době před zahájením insolvenčního řízení (§ 209 a násl. IZ, § 43 a § 44 IZ). Závěr, zda tvrzení procesního subjektu zakládají důvod pochybovat o důvěryhodnosti věřitele, který kandiduje na funkci zástupce věřitelů, je však třeba vždy učinit ve vztahu ke konkrétním okolnostem dané věci.

V této věci správcem tvrzená neúčinnost přesně označených úkonů dlužníka, na jejichž základě bylo plněno odvolateli, zakládá důvod oprávněně pochybovat o důvěryhodnosti odvolatele, kterou zákon stanoví jako předpoklad pro výkon funkce zástupce věřitelů. Proto odvolací soud shledává napadené usnesení jako věcně správné a podle § 219 o.s.ř. toto usnesení potvrdil.

Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné odvolání.

V Olomouci dne 27. října 2010 Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu