2 VSOL 311/2012-B-95
KSBR 24 INS 2680/2009 2 VSOL 311/2012-B-95

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka ADAST a.s. v likvidaci, se sídlem Adamov, Mírová 87, PSČ 679 04, identifikační číslo osoby 266 99 451, o návrhu věřitele OKIN GROUP, a.s., se sídlem Praha 1-Josefov, Pařížská 68/9, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 274 497 34, zastoupeného Mgr. Stanislavem Servusem, advokátem se sídlem Oasis Florenc, Pobřežní 394/12, Praha 8, 186 00, na nařízení předběžného opatření dle § 100 insolvenčního zákona, rozhodl o odvolání věřitele ze dne 12. dubna 2012, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. března 2012, č.j. KSBR 24 INS 2680/2009-B-81,

takto:

Usnesení insolvenčního soudu se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) zamítl návrh věřitele, kterým žádal uložit Ing. Radovanu Mackovi, nar. 9. září 1958, bytem Nové Město nad Metují, Na Vyhlídce 398, PSČ 549 01, povinnost složit do úschovy u soudu na náhradu škody, vzniklé porušením povinnosti podat insolvenční návrh, částku ve výši 2.207.835,-Kč (výrok I.) a rozhodl, že věřiteli bude po právní moci tohoto rozhodnutí vrácena složená jistota ve výši 10.000,-Kč (výrok II.).

V odůvodnění soud shrnul tvrzení v návrhu, uvedl skutečnosti o zahájení insolvenčního řízení, pohledávce věřitele a jeho aktivní legitimaci k podání tohoto návrhu a o době, po kterou Ing. Radovan Macek vykonával funkci předsedy a člena představenstva dlužníka, jak plynou z obsahu jeho úplného výpisu z obchodního rejstříku. Na základě obsahu přihlášky pohledávky věřitele a přihlášek dalších věřitelů Slévárny Třinec, a.s., ČR-Finančního úřadu v Blansku a MG Electric (Colchester) Limited, které byly zjištěny, dospěl insolvenční soud k závěru, že ke dni 30. listopadu 2008 dlužník evidoval více věřitelů se splatnými pohledávkami, které neplnil po dobu déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti. Proto byl již k tomuto dni v úpadku (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ) a lze dovodit, že dlužník resp. jeho statutární orgán nepodal insolvenční návrh včas. Věřitel však neosvědčil své tvrzení o tom, že Ing. Radovan Macek, který byl osobou odpovědnou za obchodní vedení, včetně řádného vedení účetnictví, o dlužníkově úpadku musel vědět (při náležité pečlivosti vědět měl). Z návrhu věřitele rovněž bez dalšího nelze dovodit, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s tím, že Ing. Radovan Macek nekonal. O škodu by se jednalo především tehdy, pokud by se nepodáním insolvenčního návrhu snížila míra uspokojení věřitelovy pohledávky, tedy že v době od 30. listopadu 2008 do 13. května 2009, kdy byl podán věřiteli dlužníka insolvenční návrh, resp. do rozhodnutí o úpadku dlužníka dne 17. června 2009, by došlo k takové změně v jeho majetkových poměrech, jež by výrazně snížila nebo zcela znemožnila uspokojení pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo možno s ohledem na předchozí ekonomickou situaci dlužníka očekávat. Tento závěr však z obsahu spisu nelze učinit. V rámci insolvenčního řízení insolvenční správkyně nepodala odpůrčí žaloby a z jejích zpráv neplyne, že by se dlužník před zahájením insolvenčního řízení zbavoval majetku. Proto není zřejmé, že pohledávka věřitele, pokud by dlužník podal insolvenční návrh včas, by byla uspokojena ve vyšší míře. Existence příčinné souvislosti mezi škodou a nesplněním povinnosti dle § 98 IZ, přitom musí být doložena v tom smyslu, že příčinou vzniku tvrzené škody je jen (právě jen) okolnost, že dlužník nepodal insolvenční návrh včas a kdyby tak neučinil, ke škodě by nedošlo. Přitom insolvenční soud při nařízení předběžného opatření musí vycházet pouze ze zjištění plynoucích z dosavadního průběhu řízení a z osvědčených tvrzení věřitele. Pokud věřitel potřebné skutečnosti netvrdil, insolvenční soud nemohl učinit definitivní závěr o rozsahu dokazování, jež by bylo nutno provádět k doložení toho, zda byly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření či nikoliv. Proto návrh na předběžné opatření soud zamítl a současně rozhodl o vrácení složené jistoty ve výši 10.000,-Kč.

Proti usnesení insolvenčního soudu podal věřitel odvolání. Podle něj z obsahu insolvenčního spisu naopak lze dospět k závěru, že v době od 30. listopadu 2008 do rozhodnutí o úpadku dne 17.6.2009 došlo k takové změně majetkových poměrů dlužníka, která výrazně snížila či znemožnila uspokojení pohledávek, jejichž zapravení by jinak bylo možno očekávat s ohledem na předchozí dlužníkovu ekonomickou situaci,. O této negativní změně svědčí dle věřitele to, že: -v lednu roku 2009 nebyly zaměstnancům dlužníka vyplaceny mzdy v řádném termínu a v měsíci únoru již nebyly placeny vůbec; -dle zápisu o průběhu 10. schůze věřitelského výboru věřitelský výbor rozhodoval o podání odpůrčí žaloby proti Ing. Mackovi a Ing. Papouškovi;

-v době od 30. listopadu 2008 do 17. června 2009 rostl počet pohledávek a zvětšoval se jejich objem (viz přihlášky č. 66, 67, 77 a další). Ing. Radovan Macek, pokud by postupoval s náležitou pečlivostí, jako člen statutárního orgánu musel vědět o úpadku dlužníka (o tom, že dlužník již déle než 3 měsíce po splatnosti nehradí své závazky a zadržuje platby). Přesto v době, kdy dlužník nevyplácel svým zaměstnancům mzdy, nepodal insolvenční návrh a dopustil , aby na místo jeho podání byl dne 19.3.2009 dlužník rozhodnutím svého jediného akcionáře zrušen a vstoupil do likvidace. Pokud dlužník dne 30.11.2008 nepodal insolvenční návrh a jeho situace se nezačala řešit v době, kdy ještě nenabyla rozměrů, jež insolvenční soud shledal po podání insolvenčního návrhu skupiny zaměstnanců dlužníka dne 13.5.2009 , je odůvodněn závěr, že nekonáním jeho statutárního orgánu se míra uspokojení pohledávky věřitele výrazně snížila či znemožnila. Dále věřitel namítal, že skutečnost, že dlužník se v období od 30.11. 2008 do 17.6.2009 zbavoval majetku, nemůže prokázat, neboť dlužník neplnil svou povinnost zakládat výroční zprávy a účetní závěrky do Sbírky listin obchodního rejstříku, a to od 31.12.2007, což by nemělo být přičítáno k tíži věřitele. Ze spisu rovněž vyplývá, že pohledávka věřitele by byla uspokojena ve větší míře, kdyby dlužník insolvenční návrh podal, protože část navrhovatelovy pohledávky ve výši 773.406,40 Kč (pohledávky č. 16 až 23) vznikla až poté, kdy tento návrh měl být podán. Pokud by proto statutární orgán dlužníka svou povinnost plnil, i kdyby nedošlo k ukončení smluvního vztahu mezi dlužníkem a navrhovatelem (§ 253 IZ) nepochybně by osm jeho pohledávek po datu 30.11.2008 nevzniklo a jeho pohledávka by nerostla. Z těchto důvodů se věřitel v odvolacím řízení domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Podle § 98 odst. 1 IZ (ve znění účinném do 19.7.2009) dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvláštního právního předpisu proto, že cena majetku náležejícího k podniku nepřevyšuje výši závazků náležejících k podniku; to neplatí, má-li dlužník ještě jiný podnik.

Podle § 99 odst. 1, 2 a 3 IZ osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za škodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porušením této povinnosti. Škoda nebo jiná újma spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky přihlášené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdržel. Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za škodu nebo jinou újmu zprostí, jen prokáže-li, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po ní spravedlivě požadovat.

Podle § 100 odst. 1, 2 a 3 IZ je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Výši částky, která má být složena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané škody nebo jiné újmy. Při nařízení předběžného opatření uloží insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, než skončí insolvenční řízení, podal u příslušného soudu žalobu o náhradu škody nebo jiné újmy; řízení o této žalobě není incidenčním sporem. V rozsahu, ve kterém soud vyhověl žalobě o náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 2 se jeho rozhodnutí považuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy žalobci.

Nad rámec zjištění uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, která odpovídají obsahu spisu a s nimiž se odvolací soud ztotožňuje, ze spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 13.5.2009 návrhem věřitelů a) Věry Krychtálkové a b) Stanislava Štreita, kteří dokládali své pohledávky za dlužníkem na mzdě za měsíce únor a březen 2009. Dne 10.6.2009 se dlužník (za něhož jednal likvidátor, jmenovaný dne 19.3.2009 rozhodnutím jediného akcionáře, společnosti J 23 a.s.) připojil k insolvenčnímu návrhu. V podání, kterým se k návrhu připojil, dlužník mimo jiné uvedl, že se zpracovává účetní závěrka za rok 2008, od zahájení likvidace ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením dle § 56 odst. 1, písm. b) zákoníku práce většina zaměstnanců, čímž se výrazně zvýšily závazky vůči zaměstnancům. Dále byla zastavena výroba. Podle seznamu závazků (příloha č. 3 návrhu dlužníka, řádek rozvahy 106), vykazoval dlužník ke dni 13.5.2009 závazky vůči zaměstnancům 13.843.340,-Kč. Usnesením ze dne 17. června 2009, č.j. KSBR 24 INS 2680/2009-A-28 soud zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs. Podle bodu 4 zápisu z 10. schůze věřitelského výboru, zpracovaného dne

5.5.2010, výbor rozhodoval o podání odpůrčích žalob proti Ing. Mackovi a Ing. Papouškovi. Podle zprávy správkyně bylo ke dni 6.12.2011 ukončeno zpeněžování majetkové podstaty a na účtu se nachází částka 4.732.530,30 Kč (č.l. B-75 spisu).

Z přihlášky pohledávky č. 81 věřitele ČR-Finančního úřadu v Blansku plyne, že věřitel přihlásil pohledávku ve výši 11.138.270,-Kč, sestávající z 80 dílčích pohledávek na dani z přidané hodnoty, splatných v období od 12.12.2006 do 30.11.2009. Z přihlášky pohledávky č. 85 věřitele MG Electric (Colchester) Limited plyne, že věřitel přihlásil pohledávku ve výši 773.539,-Kč, sestávající ze 4 dílčích pohledávek za dodané zboží, splatných v období od 31.8. 2008 do 30.9.2008. Z přihlášky pohledávky č. 55 věřitele Slévárny Třinec, a.s.plyne, že věřitel přihlásil mimo jiné i pohledávku ve výši 41.364,40 Kč za dodané zboží, splatnou dne 4.7.2008. Z přihlášky pohledávky věřitele č. 80 OKIN GROUP, a.s. plyne, že věřitel přihlásil 23 pohledávek za provedené služby ve výši 3.154.050,61 Kč, které byly splatné od 15.7.2008 do 24.4.2009. Všechny tyto pohledávky byly u přezkumného jednání dne 27.7.2009 a dalšího přezkumného jednání dne 3.5.2010 zjištěny.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem insolvenčního soudu, že věřitel je aktivně legitimován k podání návrhu dle § 100 IZ odst. 1, věta druhá IZ a v tomto zcela odkazuje na odůvodnění jeho usnesení. Rovněž je správný závěr, že z přihlášek pohledávek věřitelů č. 5 Slévárny Třinec, a. s., č. 81 Finanční úřad v Blansku a č. 85 MG Electric (Colchester) Limited a navrhovatele tohoto předběžného opatření vyplývá dlužníkův úpadek pro platební neschopnost nejpozději ke dni 30. listopadu 2011 (§ 3 odst. 1, odst. 2, písm. b/ IZ). Pokud se dlužník připojil k insolvenčním návrhům věřitelů a) a b) až podáním (učiněným jeho likvidátorem) dne 10.6.2009, je správný i závěr soudu, že tento návrh dlužníka nebyl včasný.

Dle zápisu v obchodním rejstříku byl v době od 18. února 2008 do 3. listopadu 2008 Ing. Radovan Macek předsedou představenstva dlužníka a v době od 3. listopadu 2008 do 1. dubna 2009 byl jeho jediným členem. Z čl. 14, 25 a 26 stanov dlužníka ze dne 30.6.2008, veřejně přístupných ve Sbírce listin obchodního rejstříku, které odpovídají úpravě § 192 odst. 1 obchodního zákoníku, vyplývá, že po dobu výkonu funkce bylo povinností Ing. Radovana Macka zajistit zpracování účetnictví a sestavení účetních závěrek, a tyto předložit k přezkoumání v termínu do 31.3. každého roku (při využití služeb daňového poradce do 30.6. každého roku) dozorčí radě dlužníka. Zabezpečení obchodního vedení, včetně vedení účetnictví společnosti, sice nelze ztotožňovat se samotným výkonem těchto činností, avšak pověří-li statutární orgán vedením účetnictví jinou osobu, je jeho povinností nejen prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou a vytvořit jí podmínky pro výkon funkce, ale také výkon svěřené působnosti efektivně kontrolovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, dostupné na webových stránkách tohoto soudu). Ing. Radovan Macek měl proto jako statutární orgán dlužníka kontrolovat, zda je účetnictví řádně vedeno, a mohl a měl mít nepochybně nejpozději v lednu 2009 k dispozici účetní data, z nichž by vyplývaly znaky úpadku dlužníka dle § 3 odst. 1, odst. 2, písm. b) IZ. Vzhledem k délce doby, po kterou dlužník své splatné závazky nehradil v období, v němž Ing. Radovan Macek vykonával funkci statutárního orgánu, a vzhledem k jeho povinnostem dle § 192 a § 194 ObchZ proto odvolací soud, na rozdíl od insolvenčního soudu, dospěl k závěru, že Ing. Radovan Macek při náležité pečlivosti měl o úpadku dlužníka pro platební neschopnost vědět nejpozději v lednu roku 2009 a svou povinnost podat insolvenční návrh porušil.

Vzniklou škodu navrhovatel spatřuje v tom, že jeho v řízení zjištěná pohledávka 3.154.050,61 Kč, která v částce 773.406,40 Kč vznikla po té, co se dlužník dostal do stavu úpadku (tj. po 30.11.2008), bude pravděpodobně uspokojena v nulové výši neboť k uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka je po zpeněžení majetku podstaty k dispozici cca 4 miliony Kč (dle zprávy insolvenčního správce činí výtěžek zpeněžení ke dni 6.12.2011 částku 4.732.530,30 Kč, ovšem z této částky bude třeba ještě uhradit konečné náklady řízení). Přitom jen pohledávky jeho zaměstnanců dosahují cca 13 milionů Kč (podle seznamu závazků dlužníka činily ke dni 13.5.2009 závazky vůči zaměstnancům 13.843.340,-Kč). Pokud by z obsahu spisu bylo možno dovodit, že pohledávky dlužníkových zaměstnanců jsou přinejmenším ve výši odpovídající výtěžku zpeněžení pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1., písm. a/ IZ), byla by správná úvaha věřitele, že jeho pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena, neboť veškerý výtěžek zpeněžení připadne na privilegované věřitele. O povaze pohledávek dlužníkových zaměstnanců však lze dosud ze spisu dovozovat pouze to, že se jedná také o pohledávky dle § 56 odst. 2 zákoníku práce, tedy privilegované pohledávky. Ovšem v jakém objemu se jedná o takovéto pohledávky dosud z obsahu spisu neplyne.

Otázkou povahy pohledávek zaměstnanců dlužníka (kterou věřitel neosvědčuje) se však nebylo třeba dále zabývat. Zásadní otázkou, na které závisí posouzení správnosti napadeného usnesení je v této situaci totiž závěr, zda mezi protiprávním jednáním statutárního orgánu a (pravděpodobnou) škodou věřitele, může existovat vztah příčiny a následku. O vztah příčinné souvislosti by v případě odpovědnosti osob dle § 98 odst. 2 IZ šlo pouze tehdy, pokud by věřitel nejen tvrdil, ale také osvědčil, že škoda vznikla jen a právě jen proto, že statutární orgán dlužníka nepodal včas insolvenční návrh, a že kdyby tak učinil včas, ke škodě by nedošlo (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.2. 2011, sp. zn. MPSH 93 INS 3195/2009, 3 VSPH 1247/2010, na které odkazuje insolvenční soud, či usnesení téhož soudu ze dne 18.10.2011, sp. zn. MPSH 95 INS 01776/2011, 3 VSPH 491/2011).

Kauzální nexus spatřuje věřitel (zjednodušeně řečeno) v tom, že pokud by Ing. Radovan Macek podal insolvenční návrh včas, nedošlo by k nárůstu objemu závazků dlužníka, včetně jeho závazků vůči zaměstnancům, a na uspokojení jeho pohledávky by byly k dispozici prostředky ze zpeněžení podstaty. Z těchto tvrzení však neplyne nic jiného než to, že dlužník v době, kdy již zřejmě byl v platební neschopnosti, uskutečňoval dále výrobu (což potvrzuje tvrzení v jeho návrhu o ukončení výroby po rozhodnutí o likvidaci), ovšem k této činnosti by byl oprávněn i po podání insolvenčního návrhu a musel by hradit především pracovněprávní nároky, které by byly pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za podstatou. Stejně tak pokud přijímal plnění od svých obchodních partnerů, aniž za ně poskytoval odpovídající protiplnění, je sporné, zda by se změnila míra uspokojení věřitelovy pohledávky (k osvědčení toto okolnosti by bylo potřeba provádět velmi rozsáhlá zjištění o ekonomické situaci dlužníka v posledních měsících roku 2008 a na počátku roku 2009, jeho smluvně zajištěným zakázkám, aktivitám ve vztahu k řešení výpadku cash-flow atd.). Proto nelze na základě spisového materiálu a osvědčených tvrzení dlužníka učinit závěr o tom, že proto, že statutární orgán dlužníka nepodal včas insolvenční návrh, vzrostl objem závazků dlužníka a že pohledávka věřitele bude uspokojena v nižší částce či vůbec uspokojena nebude. Stejně tak nelze činit závěr o příčinné souvislosti mezi mírou uspokojení pohledávek věřitele na straně jedné a dobou vzniku úpadku dlužníka, dobou vzniku pohledávek a tím, že návrh nebyl podán včas. I pokud by tyto pohledávky vznikly po podání insolvenčního návrhu, jen z této skutečnosti neplyne, že by byly uspokojovány v režimu pohledávek dle § 168 odst. 2, písm. g) IZ.

Pokud věřitel svým obecným tvrzením o negativních změnách v majetkové a finanční situaci dlužníka mínil to, že rostl objem dlužníkových závazků, jen ze samotné skutečnosti, že dlužník i přes svou platební neschopnost přijímal plnění od svých dodavatelů (zaměstnanců) aniž by jim za to poskytoval protiplnění, nelze závěr o snížení majetku dlužníka dovodit. Jak správně uvedl insolvenční soud, nelze z obsahu spisu dovodit, že dlužník se v rozhodném období zbavoval majetku. Nic takového ze zpráv insolvenční správkyně, založených ve spise, neplyne a správkyně nepodala odpůrčí žaloby. Věřitelský výbor sice na své 10. schůzi o podání odpůrčích žalob rozhodoval (což potvrzuje zápis o jednání této schůze vyhotovený dne 5.5.2010, založený na č.l. B-54 spisu), podle obsahu oddílu C insolvenčního spisu však žádná takováto žaloba, týkající se úkonu dlužníka, v rozhodném období, podána nebyla. Žaloba, podaná insolvenční správkyní dne 12.5.2010 proti žalovanému KBA-Grafitec s.r.o., IČ 15886701, se týká neplatnosti zápočtu ze dne 11.5.2009, který za dlužníka podepsal Ing. Jiří Papoušek.

Závěrem odvolací soud uvádí, že v insolvenčním rejstříku jsou dostupné informace o stavu majetku dlužníka (seznam majetku vypracovaný dlužníkem, soupis majetkové podstaty vypracovaný správkyní, zprávy správkyně o její činnosti), navíc je věřitel účastníkem řízení a členem věřitelského orgánu. Pokud dlužník nezaložil do Sbírky listin obchodního rejstříku účetní závěrku za rok 2008, nelze jen z toho dovozovat, že věřitel by neměl přístup k ekonomickým údajům o dlužníkovi. Rovněž nelze statutárnímu orgánu dlužníka Ing. Radovanu Mackovi přičítat, že dne 19.3.2009 bylo rozhodnuto o likvidaci dlužníka, neboť k tomuto rozhodnutí byl oprávněn jeho jediný akcionář.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku I., včetně závislého výroku II., jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 15. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu