2 VSOL 308/2012-A-9
KSOS 13 INS 6501/2012 2 VSOL 308/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Romana anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 461 36 738, bytem Frýdek-Místek, Marie Majerové 492, PSČ 738 01 zastoupenému Mgr. Martinem Mojžíškem, advokátem, se sídlem Frýdek-Místek, Farní 15, PSČ 738 01, o insolvenčnímu návrhu dlužníka, rozhodl o jeho odvolání ze dne 12.4.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.3.2012, č.j. KSOS 13 INS 6501/2012 -A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.3.2012, č.j. KSOS 13 INS 6501/2012-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ustanovení § 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu.

Podle odůvodnění se dlužník podáním doručeným soudu 16.3.2012 domáhá rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že má více věřitelů, splatné závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky, dosahující celkové výše cca 3.000.000,-Kč, není schopen plnit. Z návrhu a jeho příloh dále vyplývá, že dlužník je vlastníkem nemovitosti v kat. úz. Paskov a má bankovní účty u Komerční banky, a.s., Fio banky, a.s. a Hypoteční banky, a.s., avšak veškerý tento majetek je zatížen zástavními právy a exekucemi. Po posouzení dlužníkova insolvenčního návrhu dospěl soud prvního stupně k závěru, že pro další řízení je nutné, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 IZ) ve výši 50.000,-Kč. Vysvětlil, že smysl této zálohy spočívá v tom, že záloha umožní působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, tedy v době, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Za takovéto nutné výdaje, které je třeba hradit ihned, lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), přičemž nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů. I když má dlužník nemovitý majetek, je však zatížen zástavními právy a výtěžek z jeho zpeněžení bude použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů. Věci sloužící k zajištění pohledávek mají v insolvenčním řízení zvláštní režim a výtěžek z jejich zpeněžení bude primárně použit k úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů, které přímo souvisí se zpeněžováním těchto věcí a odměny insolvenčního správce související s tímto zpeněžením. Výtěžku zpeněžení věcí sloužících k zajištění pohledávek lze dle ust. § 305 odst. 2 věty druhé IZ použít k uspokojení pohledávek za podstatou (mezi které náklady insolvenčního řízení patří) teprve po úplném uspokojení zajištěných věřitelů. Proto nelze v této fázi řízení spolehlivě usoudit, zda bude výtěžek zpeněžení nemovitosti postačovat také k úhradě všech nákladů insolvenčního řízení, které se zpeněžením zastavených nemovitostí nesouvisí. Přitom minimální odměna insolvenčního správce v případě řešení úpadku dlužníka konkurzem činí 45.000,-Kč a v rámci probíhajícího konkurzu lze důvodně očekávat vznik dalších nákladů s konkurzem spojených (hotových výdajů správce aj.). S ohledem na to, že dlužník (dle seznamu majetku) nedisponuje žádnou hotovostí (účty u bank jsou obstavené) a nemá žádný pohotový majetek, který by bylo možné použít právě k úhradě nákladů vzniklých po rozhodnutí o úpadku, ale před zpeněžením majetku, uložil soud zaplacení zálohy v maximální výši, tj. 50.000,-Kč. Osvobození od zaplacení soudem uložené zálohy není možné, nejde o platbu soudního poplatku. Je povinností dlužníka podat insolvenční návrh v době, kdy disponuje peněžními prostředky ke krytí alespoň zálohy na náklady insolvenčního řízení. Každý dlužník si tedy musí být vědom skutečnosti, že může být k úhradě takové zálohy insolvenčním soudem vyzván. Podle § 98 odst. 1 věta první IZ dlužník, který je fyzickou osobou-podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu, tedy poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku ve formě platební neschopnosti. Současně soud prvního stupně poskytl dlužníkovi poučení, že pokud nebude požadovaná záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud insolvenční řízení zastavit, nebo přistoupit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že náklady na poštovné, telekomunikační služby, cestovné a jiné podobné náklady, jak má na mysli zákon, nedosahují soudem požadovaných 50.000,-Kč. Soud nevzal dostatečně v potaz, že výnos u nemovitosti dlužníka, včetně zpeněžení nemovitosti zatížené zástavními právy, spolu s příjmem dlužníka z renty a ostatních příjmů dlužníka, které přesahují 20.000,-Kč měsíčně, bude dostatečně krýt náklady insolvenčního řízení a tedy i výdaje insolvenčního správce. Argumentace soudu, že dlužník při zjištění platební neschopnosti má ještě i v okamžiku svého úpadku mít k dispozici 50.000,-Kč, je sice formálně správná, avšak věcně v rozporu s realitou. S ohledem na daný konkrétní případ neměla být záloha vůbec nebo ne v takové výši soudem požadována, neboť je to proti zájmům jak dlužníka, tak věřitelů i zájmům společnosti na řešení úpadku insolvenční zákonnou úpravou, kdy zákonná ustanovení řeší i situaci, kdy dlužník poruší povinnost podat insolvenční návrh za situace, kdy se o úpadku dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět. Proto zaplacení zálohy v maximální výši není na místě. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, případně změnil a zálohu přiměřeně k dané situaci snížil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Jak správně poukázal soud prvního stupně ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ stanoví, že insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávaném případě bylo řízení zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka, kterým se domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem, s tím, že má závazky z podnikání a reorganizace u něj nepřipadá v úvahu. Dále uvedl, že podnikal v oblasti výroby sportovních oděvů a taxislužby od roku 1992, jako fyzická osoba. Postupně mu ubývalo zakázek, narůstaly náklady, celkově se mu v podnikání nedařilo. Přestože se snažil redukovat náklady, dostal se do úpadku, v němž se nyní nachází jak z důvodu insolvence, tak z důvodu předlužení. Má dluhy z podnikání, případně si půjčil jako občan a při podnikání přišel i o tyto prostředky. Má více věřitelů vůči nimž má závazky po splatnosti, které nehradí z důvodu nedostatku finančních prostředků, v současné době je proti němu vedena řada exekucí, prakticky všechny závazky jsou vymáhány exekučně, vyjma hypotečního úvěru, je obstaven veškerý jeho majetek a účty u bank, celková výše jeho splatných závazků činí ke dni návrhu cca 3 mil. Kč, přesnou výši závazků dlužník nezná, neustále se mění v závislosti se vzrůstajícím příslušenstvím. Nemůže řádně vyvíjet výdělkovou činnost, neboť má ve své péči 6 nezletilých dětí a jejich matka mu v poslední době zasílá na výživné cca 200,-Kč měsíčně. Životní potřeby dětí hradí z renty ve výši cca 11.500,-Kč, plátcem renty je OKD, a.s. Od 28.12.2010 je dlužník veden na úřadu práce, pobírá přídavky na děti 3.300,-Kč a rodičovský příspěvek celkem 7.600,-Kč. Má ve svém majetku nemovitost, dle ceny určené znalcem její hodnota činí cca 1,8 mil. Kč.

Z doloženého seznamu závazků, o němž dlužník prohlásil, že je dle jemu dostupných informací správný a úplný vyplývá, že dlužník má závazky v zůstatkové výši z titulu úvěrů vůči společnosti ESSOX s.r.o. ve výši cca 10.000,-Kč, vůči společnosti COFIDIS s.r.o. ve výši cca 15.000,-Kč, vůči PROVIDENT s.r.o. ve výši cca 55.000,-Kč, ostatní závazky jsou dle jeho tvrzení v režimu exekucí a jsou patrny z doloženého listu vlastnictví č. 1243 a rozdělovníku soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského. Ze shora označeného listu vlastnictví, vedeného Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek vyplývá, že dlužník je vlastníkem rodinného domu v Paskově č.p. 334 na pozemku p.č. 464/2 a tohoto pozemku o výměře 244 m2, v kat. úz. Paskov, na němž je zaznamenána celá řada exekucí, vedených postupně nejméně od roku 2003 dosud, dále je zde zapsáno k zajištění pohledávky ve výši 1.530.000,-Kč s příslušenstvím zástavní právo ve prospěch Hypoteční banky, a.s. na základě zástavní smlouvy z 10.1.2008, s právními účinky vkladu ke dni 11.1.2008, zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky 61.838,70 Kč s příslušenstvím ve prospěch Euro Benefit, a.s. na základě exekučního příkazu ze dne 10.2.2011, právní moc 25.2.2011, exekutorské zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 78.811,90 Kč s příslušenstvím ve prospěch společnosti ČIPERKA, a.s. na základě exekučního příkazu ze dne 10.8.2011, právní moc 11.8.2011, exekutorské zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 19.404,10 Kč včetně příslušenství a nákladů řízení ve prospěch společnosti GALACTIC spol. s r.o. na základě exekučního příkazu ze dne 26.9.2011, právní moc 27.9.2011, zástavní právo soudcovské k zajištění pohledávky ve výši 2.200,-Kč ve prospěch Statutárního města Frýdek-Místek dle rozhodnutí Okresního soudu Frýdek-Místek ze dne 29.11.2011, s právní mocí 4.1.2012, exekutorské zástavní právo ve prospěch Vodafone Czech Republic a.s., pro pohledávku 10.459,-Kč z 23.12.2011, právní moc 9.1.2012, exekutorské zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 5.910,09 Kč s příslušenstvím ve prospěch AB-CREDIT a.s. z 15.8.2011, právní moc 29.8.2011, exekutorské zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 75.000,-Kč s příslušenstvím ve prospěch společnosti TEXCENTRUM, spol. s r.o.l na základě exekučního příkazu ze dne 30.11.2011, právní moc 16.12.2011, exekutorské zástavní právo k zajištění pohledávky 20.300,50 Kč s příslušenstvím ve prospěch FLEX-TEX CENTRAL, STOCK, spol. s r.o. dle exekučního příkazu ze dne 20.9.2011, právní moc 2.2.20112 a exekutorské zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 3.433,03 Kč s příslušenstvím ve prospěch AB-CREDIT a.s. dle exekučního příkazu ze dne 15.2.2012, s právní mocí dne 27.2.2012. Z doloženého znaleckého posudku, vypracovaného dne 2.9.2011 na základě objednatele Exekutorského úřadu Frýdek-Místek (JUDr. Jiří Trojanovský) vyplývá, že obvyklá cena těchto nemovitostí činí 1.754.000,-Kč, vnitřní prohlídka nemovitosti (domu) nebyla zpracovateli vlastníkem umožněna.

Ze seznamu majetku doloženého dlužníkem lze dále zjistit pouze to, že kromě shora označených nemovitostí má dlužník jen věci osobní potřeby, hotovost nemá žádnou, účty u Komerční banky, a.s., Fio banky, a.s. a Hypoteční banky, a.s. jsou zablokovány exekucemi; zda a jaký je na nich zůstatek (případně debet) dlužník neuvedl. Dále v tomto seznamu dlužník opětovně obecně konstatoval, že pobírá rentu, rodičovský příspěvek a dětské přídavky, jak uvedl v návrhu. K těmto příjmům dlužník žádné listiny nedoložil, stejně tak nedoložil, že má ve své výchově a výživě 6 nezletilých dětí.

Na základě všech shora uvedených zjištění, včetně rozhodujících skutečností obsažených v insolvenčním návrhu dlužníka, lze uzavřít, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný. Nade vší pochybnost z něj (a to i přes strohá a prakticky ničím nedoložená tvrzení) vyplývá, že dlužník má více věřitelů se splatnými pohledávkami v celkové výši cca 3 mil. Kč, závazky dlužníka vznikly převážně z jeho neúspěšné podnikatelské činnosti (podnikal od roku 1992 a dle údajů z veřejné části Živnostenského rejstříku své podnikání ukončil)) a až na jednu výjimku, všechny vykonatelné a tudíž splatné pohledávky vůči němu jsou věřiteli vymáhány exekučně. Jelikož dlužník je dle jeho tvrzení od 28.12.2010 veden na úřadu práce, má v péči 6 nezletilých dětí a ve svém majetku (kromě renty 11.500,-Kč, přídavků na děti 3.300,-Kč a rodičovských příspěvků 7.600,-Kč, což činí dle údajů od dlužníka pro sedmičlennou rodinu měsíční příjem 22.400,-Kč) má toliko nemovitosti v obvyklé ceně 1.754.000,-Kč, lze z těchto údajů uzavřít, že dlužník je v úpadku jak z důvodu insolvence, tak i z důvodu předlužení (§ 3 odst. 1, odst. 3 IZ). To, že dlužník není schopen tyto své splatné závazky, které jsou po splatnosti déle než 30 dnů, hradit, vyplývá jednak z jeho vlastního tvrzení, tak i z počtu nařízených exekucí. Jelikož dlužník byl podnikatelem a jeho závazky pochází z podnikatelské činnosti lze dále uzavřít, že jeho úpadek nelze řešit ani oddlužením, avšak ani reorganizací (§ 316 odst. 2, odst. 4 a 5 IZ), nýbrž toliko konkursem, což konečně sám dlužník ve svém návrhu požaduje.

Za dané situace, zejména s ohledem na majetkové poměry dlužníka, kdy (kromě nemovitostí), z jeho příjmů (renta 11.500,-Kč a 7.600,-Kč rodičovský příspěvek) s ohledem na počet nezletilých dětí lze pro majetkovou podstatu využít měsíčně toliko částku ve výši necelých 3.000,-Kč (§ 206, § 207 IZ, § 276 a násl. a 299 o.s.ř.), protože přídavky na dítě jsou nárokem nezaopatřeného dítěte a nelze je pro výkon rozhodnutí a tudíž ani pro řešení úpadku dlužníka využít, byla zcela správná úvaha soudu prvního stupně, že pro další řízení je nutno požadovat složení zálohy na náklady insolvenčního řízení, neboť prostředky na úhradu těchto nákladů, ať již souvisejících s prověřováním stavu dlužníkova majetku, či odměnou a hotovými výdaji insolvenčního správce, skutečně nelze v současné době zajistit jinak. Pokud se týče nemovitostí, nelze v této fázi řízení (kdy zálohu je možno požadovat jen do rozhodnutí o úpadku a tedy před prověřováním rozsahu, stavu a hodnoty majetku dlužníka), spekulovat nad tím, za jakou částku budou nemovitosti v konkursu zpeněženy a zda tento výtěžek bude postačovat (po úhradě pohledávek zajištěných věřitelů, nákladů se zpeněžením a odměny správce související se zpeněžením) i na

úhradu odměny a dalších nákladů insolvenčního správce. Jak správně zdůraznil již soud prvního stupně institutem zálohy je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a překlenout tak nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno hradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by hradil odměnu a hotové výdaje správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku, případně majetku v potřebném rozsahu. Přitom v případě řešení úpadku konkursem, činí pouze odměna insolvenčního správce (dojde-li ke zpeněžení) nejméně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 2-5 vyhl. č. 313/2007 Sb.) a lze rovněž oprávněně očekávat, že správci vzniknou i hotové výdaje (na cestovném, poštovném apod.).

Z výše uvedeného je zřejmé, že postup zvolený soudem prvního stupně je postupem, který zákonodárce při tvorbě nového insolvenčního zákona předpokládal. Proto rovněž dlužník, který podává insolvenční návrh, musí počítat s tím, že bude k zaplacení této zálohy vyzván.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti a důvody dospěl odvolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a to včetně výše stanovené zálohy. Proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku však bude doručeno také zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ) .

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu