2 VSOL 306/2010-B-33
KSOS 25 INS 8991/2009 2 VSOL 306/2010-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka ROBOT OSTRAVA spol. s r.o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Husova 1285/2, PSČ 702 00, IČ 41034961, o způsobu řešení úpadku dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.6.2010, č.j. KSOS 25 INS 8991/2009-B-25,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně prohlásil na majetek dlužníka konkurs (výrok I.) s tím, že účinky rozhodnutí o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok II.). Na odůvodnění svého usnesení uvedl, že včas podanému návrhu dlužníka na povolení reorganizace nelze vyhovět, neboť dlužník nesplňuje zákonná kritéria přípustnosti tohoto způsobu řešení úpadku (§ 316 odst. 4 IZ). Protože dlužník nepodal návrh na povolení reorganizace podle § 316 odst. 5 IZ, je jediným možným způsobem řešení jeho úpadku konkurs (§ 149 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že soud v řízení postupoval v rozporu se zásadou dle § 5 písm. a) IZ a v rozporu s úpravou § 4 odst.

1 písm. d) IZ. Při úvaze o způsobu řešení dlužníkova úpadku soud vyšel z uznání přihlášených pohledávek vyloučeným insolvenčním správcem (§ 24 IZ), který dosud není jmenován pravomocným rozhodnutím a který, ač nepřezkoumal účetnictví dlužníka a nedbal na popření pohledávek dlužníkem, uznal všechny přihlášené pohledávky. Podle dlužníka nemohl soud rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku již proto, že dlužník napadl odvolání proti rozhodnutí o ustanovení JUDr. Ivany Santariusové do funkce insolvenční správkyně a ta nemohla nejen řádně uznat přihlášené pohledávky, ale ani podat zprávu o své dosavadní činnosti a tyto podmínky pro možné rozhodnutí o úpadku nebyly splněny (§ 149 odst. 3 IZ). Rovněž tvrdil, že postupem, kdy bez přezkoumání účetnictví dlužníka správkyně přihlášené pohledávky uznala, potvrdila její dlužníkem tvrzenou podjatost, dlužníka poškodila a zvýhodnila věřitele, kteří nejednají v dobré víře. Proto se v odvolacím řízení dlužník domáhal zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle obsahu spisu dlužník dne 2.6.201 doručil soudu podání označené jako návrh na reorganizaci podle § 318 odst.1 zák.č. 182/2006 Sb. , k němuž připojil označené stavební povolení, výpis z katastru nemovitostí, LV 1086 pro k.ú. Hrabůvka, vyhotovený dne 30.3.1995, a prohlášení o závazcích. Na schůzi věřitelů, která proběhla po prvním přezkumném jednání dne 11.6.2010, dlužník k dotazu soudu výslovně sdělil, že ke dni jednání nemá nejméně 100 zaměstnanců a jeho obrat za poslední účetní období nepřesáhl 100.000.000,-Kč.

Podle § 149 odst. 1, 3 IZ nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku. Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vždy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrženého způsobu řešení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich považuje za nejvhodnější a proč.

Podle § 316 odst. 4, 5 IZ reorganizace je přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100,000.000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno. Jestliže dlužník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předložil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů počítanou podle výše jejich pohledávek a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů počítanou podle výše pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepoužije.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje zákonné podmínky podle § 316 odst. 4 IZ (stanovený počet zaměstnanců nebo výši obratu za období před podáním insolvenčního návrhu) a v jeho případě není podle zákona přípustné řešit úpadek reorganizací, pokud ovšem dlužník svým postupem v řízení tuto zákonnou překážku nevyloučí.

Jejího vyloučení by mohl dlužník dosáhnout tak, že by nejpozději ve lhůtě 15 dnů od rozhodnutí o úpadku předložil soudu reorganizační plán, přijatý alespoň polovinou zajištěných a polovinou nezajištěných věřitelů, obě poloviny počítané podle výše pohledávek (§ 316 odst. 5 IZ). To však dlužník neučinil. Pokud podal včas návrh na povolení reorganizace (§ 318 odst.1 IZ), nemá toto podání pro posouzení přípustnosti možnosti řešení jeho úpadku reorganizací žádný význam.

Protože dlužník nepostupoval podle § 316 odst. 5 IZ a nevyloučil tak účinek § 316 odst. 4 IZ, je jediným v úvahu přicházejícím řešením dlužníkova úpadku konkurs.

Odvolací námitky o podaném odvolání proti ustanovení JUDr. Ivany Santariusové do funkce insolvenční správkyně a z toho dovozované vady postupu soudu při rozhodování o způsobu řešení úpadku odvolatele, jsou zcela nedůvodné. Správkyně je oprávněna vykonávat svou funkci okamžikem, kdy její jmenování nabylo účinnosti (§ 89 IZ), nikoli až od právní moci usnesení, kterým byla do funkce jmenována. Proto se odvolatel mýlí, pokud své odvolání opírá o argument, že soud prvního stupně nedodržel postup podle § 149 odst. 3 IZ. Jeho námitka o porušení § 4 odst.1, písm. d) IZ je zcela bez významu, když řešení úpadku dle § 367až 388 IZ je u dlužníka vyloučeno (není finanční institucí ve smyslu § 2 písm. k/ a § 367 odst. 1 IZ). Neopodstatněná je i odvolací námitka o porušení zásady insolvenčního řízení dle § 5, písm. a) IZ. Naopak, pokud soud vyhlásil usnesení o řešení úpadku bezprostředně po schůzi věřitelů, jednal zcela v souladu s principem rychlosti a hospodárnosti tohoto řízení.

Rozhodnutí soudu prvního stupně o řešení dlužníkova úpadku je správné, a proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u Krajského soudu v Ostravě, dovodí dovolací soud, že v rozhodnutí je řešena otázka zásadního právního významu. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (§ 237 odst. 1 písm. c/, § 240 o.s.ř.).

V Olomouci dne 31. srpna 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu