2 VSOL 305/2012-A-16
KSBR 30 INS 2874/2012 2 VSOL 305/2012-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka DEOZET s.r.o. v likvidaci, se sídlem Gen. Svobody 1191/24, 767 01 Kroměříž, identifikační číslo osoby 25 55 00 04, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.3.2012, č. j. KSBR 30 INS 2874/2012-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 8.2.2012 se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Podle seznamu majetku nepostačuje hotovost dlužníka k uhrazení nákladů insolvenčního řízení. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Soud prvního stupně stanovil zálohu v souladu s ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) v maximální výši, neboť minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal odvolání dlužník, za něhož v řízení jedná likvidátor. Namítl, že dlužník nemá žádné finanční prostředky ani zpeněžitelný majetek. Pohledávky má za firmami, které jsou již vymazány z obchodního rejstříku nebo byl v jejich případě zrušen konkurs pro nedostatek majetku či zamítnut konkurs pro nedostatek majetku. Dlužník použil majetek na placení závazků formou zápočtů s věřiteli a část majetku prodal pod cenou při dražbě Finančním úřadem v Kroměříži. Podle dlužníka je jeho majetek nulový, nebude stačit na pokrytí nákladů na konkurs a soud neměl požadovat zálohu. Vhodnější by bylo zamítnout konkurs pro nedostatek majetku. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 4.2.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V něm uvedl, že usnesením krajského soudu ze dne 4.2.2011 byl zrušen s likvidací a likvidátorem byl jmenován Ing. Miroslav Daňhel. Hlavním předmětem činnosti byla koupě zboží za účelem dalšího prodeje v oblasti obchodování s ovocem a zeleninou. V důsledku pozdních plateb a nezaplacených faktur se dostal do platební neschopnosti a od 1.1.2001 nepokračuje v podnikatelské činnosti, byl mu zrušen účet u Komerční banky a nemá žádné finanční prostředky ani majetek. Jeho závazky dosahují výše 1.330.521,90,-Kč. V seznamu pohledávek, jejichž hodnota činí 887.535,-Kč, označil své dlužníky, přičemž tito jsou buď již vymazáni z obchodního rejstříku nebo došlo u nich ke zrušení konkursu pro nedostatek majetku či zamítnutí konkursu pro nedostatek majetku.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nemá žádné finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Podle ust. § 98 odst. 1 a 2 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

K požadavku dlužníka, aby soud insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, odvolací soud uvádí, že tento postup v přezkoumávané věci není možný. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka ve smyslu ust. § 144 odst. 1 IZ je totiž podmíněno řadou přesně stanovených předpokladů, které musí být splněny kumulativně. Dlužník přitom nesplňuje jednu ze základních podmínek, neboť jeho likvidátor Ing. Miroslav Daňhel nebyl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu