2 VSOL 30/2011-B-19
KSBR 26 INS 6771/2010 2 VSOL 30/2011-B-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Luboše anonymizovano , anonymizovano , bytem 664 54 Těšany 104, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání věřitele Zvonko Ljubase, rodné číslo 611024/2072, bytem 664 34 Rozdrojovice 262, zastoupeného JUDr. Romanem Heydukem, advokátem se sídlem Jaselská 206/27, 602 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 26 INS 6771/2010-B-11 ze dne 22.12.2010, takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně schválil oddlužení dlužníka Luboše anonymizovano plněním splátkového kalendáře (výrok I.), dlužníkovi uložil po dobu pěti let platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému 5. dni v měsíci z příjmu, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce a výživného nezaopatřených dětí dlužníka Jana anonymizovano a Lukáše anonymizovano podle poměru pohledávek věřitelů označených pod číslem 1 až 8 (výrok II.), dlužníkovi uložil, aby částku představující cestovní náhrady -stravné, kterou pobírá vedle mzdy, použil k mimořádným splátkám nezajištěných věřitelům na úhradu jejich pohledávek nad rámec splátkového kalendáře, a to podle poměru jejich pohledávek uvedeném ve výroku II. (výrok III.), plátci mzdy STUDENT AGENCY, s.r.o. přikázal provádět ze mzdy dlužníka stanovené srážky a zasílat je insolvenčnímu správci JUDr. Daliboru Grůzovi, Ph. D. (výrok IV.), dlužníkovi uložil po dobu trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře platit insolvenčnímu správci částku 900,-Kč (výrok V.), insolvenčnímu správci uložil, aby si z částky, kterou mu plátce mzdy dlužníka a dlužník poukáže na účet, ponechal 900,-Kč jako odměnu a náhradu hotových výdajů, výživné nezaopatřených dětí poukázal k rukám Jany Dostálové a zbylou částku rozvrhl mezi věřitele způsobem uvedeným ve výroku II. (výrok VI.), insolvenčnímu správci uložil sdělit plátci mzdy dlužníka a dlužníku číslo bankovního účtu a variabilní symbol (výrok VII.), věřitelům uvedeným ve výroku II. uložil sdělit správci číslo bankovního účtu a variabilní symbol (výrok VIII.), rozhodl, že právní mocí tohoto rozhodnutí se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo před jeho vydáním v průběhu insolvenčního řízení (výrok IX.), vymezil povinnosti dlužníka po dobu trvání účinků schválení oddlužení (výrok X.) a určil, že usnesení je účinné okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.).

V důvodech tohoto usnesení soud prvního stupně nejprve zrekapituloval, že usnesením ze dne 13.8.2010 rozhodl o úpadku dlužníka a povolil jeho oddlužení. Dále uvedl, že o způsobu oddlužení rozhodl dle ust. § 402 odst. 5 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť na schůzi věřitelů dne 15.12.2010 nezískal ani jeden ze způsobů oddlužení prostou většinu hlasů nezajištěných věřitelů, počítanou podle výše jejich pohledávek. Oddlužení plněním splátkového kalendáře je pro věřitele vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka výhodnější než oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Za posledních 6 měsíců činí příjem dlužníka 18.300,-Kč čistého. Dlužník souhlasil s tím, aby i stravné bylo použito jako mimořádný příjem dlužníka k uspokojení nezajištěných věřitelů. Jedná se o částku průměrně 19.930,-Kč měsíčně. Dlužník vlastní ideální 1/2 nemovitostí, které jsou předmětem zástavního práva, zajištění věřitelé se do insolvenčního řízení včas přihlásili a jejich pohledávky byly zjištěny. Jedná se o pohledávky celkem ve výši 639.967,87 Kč. Zjištěné pohledávky nezajištěných věřitelů činí celkem 1.447.083,49 Kč. Při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty by hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, nedosáhla 30 % jejich pohledávek. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře bude hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, vyšší než 30 % jejich pohledávek. Námitky nezajištěného věřitele číslo 4 soud projednal na schůzi věřitelů a shledal je nedůvodné. Dlužník totiž není podnikatelem a nebylo zjištěno, že by podstatná část jeho závazků pocházela z podnikatelské činnosti. Ani zvýšení příjmu dlužníka nepovažoval soud za nevěrohodné nebo za skutečnost, která by svědčila o nepoctivém záměru. Dřívější insolvenční řízení dlužníka bylo zastaveno pro nezaplacení zálohy na náklady řízení, o návrhu na povolení oddlužení nebylo rozhodováno, proto není důvod oddlužení neschválit podle § 405 odst. 1, § 395 odst. 2 písm. a) IZ.

Dále soud prvního stupně uvedl, že výrok II. usnesení je odůvodněn ust. § 406 odst. 3 písm. a) a b) IZ, výrok III. ust. § 412 odst. 1 písm. b) IZ, výrok IV. ust. § 406 odst. 3 písm. d) IZ, výrok V. ust. § 3 písm. b) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb., výroky VII., VI. a VIII. ust. § 11 IZ, výrok IX. ust. § 407 odst. 2, § 409 odst. 1, 2 IZ, výrok X. ust. § 412 odst. 1 IZ a výrok XI. ust. § 407 odst. 1 IZ.

Proti tomuto usnesení podal odvolání věřitel Zvonko Ljubas (dále jen odvolatel ). Předně tvrdil, že nehlasoval ani pro jeden ze způsobů řešení oddlužení (zpeněžení majetkové podstaty, ani pro plnění dle splátkového kalendáře). Tento postoj zaujal proto, že dlužníkovi nemělo být povoleno oddlužení jako forma řešení jeho úpadku. Insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení měl soud zamítnout pro nesplnění podmínek. Dlužník totiž necelý měsíc po nabytí právní moci rozhodnutí ve věci předchozího insolvenčního řízení podal znovu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, který je zcela shodný s předchozím návrhem. Je tedy zvláštní, pokud je řízení o shodném návrhu v krátkém časovém rozmezí zastaveno a následně povoleno . Dále odvolatel tvrdil, že dlužník prostřednictvím oddlužení sleduje nepoctivý záměr ve smyslu ust. § 395 IZ. Dlužník mezi svými závazky uvedl dluh, který mu vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností. Jedná se o pohledávku odvolatele ve výši 838.200,-Kč, která byla v přihlášce uplatněna z titulu vykonatelného směnečného platebního rozkazu. Dále lze spatřit nepoctivý záměr v přiznání výše mzdy dlužníka, která je podstatná pro výpočet částek, které budou placeny jednotlivým věřitelům. Dlužník přiznal stejnou mzdu jako v předchozím insolvenčním řízení, kde bylo vypočteno, že je schopen splnit pouze 6,44 % závazků svých nezajištěných věřitelů. V neposlední řadě odvolatel tvrdil, že dlužník mlží ohledně skutečného majetkového stavu , když předložil starý znalecký posudek (ocenění bylo provedeno pět let zpětně). Dále soudu prvního stupně vytýkal, že zamítl odvolatelem navržené důkazy a do majetkové podstaty nezahrnul majetek ve společném jmění manželů. Nesouhlasil ani se závěrem, že zvolený způsob je pro věřitele vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka výhodnější. Konečně namítal, že na schůzi věřitelů 15.12.2010 nebyly projednány jeho námitky a soud v odůvodnění napadeného usnesení závěr o jejich nedůvodnosti ani řádně neobjasnil. Navrhl usnesení o schválení oddlužení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí ve věci.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud se předně zabýval otázkou, zda odvolatel je k podání odvolání subjektivně legitimován, neboť pouze v důsledku odvolání podaného osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumává odvolací soud napadené rozhodnutí, jakož i řízení které jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k závěru, že v dané věci tomu tak není.

Podle ust. § 403 odst. 2 IZ, věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží.

Podle ust. § 406 odst. 4 IZ, rozhodnutí o schválení oddlužení doručí insolvenční soud zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, nebo věřitel, jeho námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře může podat odvolání také dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.

Podle ust. § 218, písm. b) o.s.ř., odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Z ust. § 406 odst. 4 IZ zcela nepochybně vyplývá, že věřitel může podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení ve dvou případech. Jednak v situaci, kdy hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddlužení, a jednak tehdy, když insolvenční soud nevyhověl jeho námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ.

V posuzované věci je rozhodné, že na schůzi věřitelů konané dne 15.12.2010 přítomný odvolatel nehlasoval o způsobu oddlužení. Tato skutečnost vyplývá z protokolu o schůzi věřitelů a potvrdil ji v odvolání i samotný odvolatel, který tento svůj postup odůvodnil tím, že soud vůbec neměl dlužníkovi povolit oddlužení. V rovině řečeného nelze než uzavřít, že odvolatel jako věřitel, který na schůzi věřitelů nehlasoval pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, ani pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, a současně nehlasoval ani proti jednomu z těchto způsobů oddlužení, není subjektivně legitimován k podání odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o schválení oddlužení. Zbývá doplnit, že odvolatel není ani věřitelem, jehož námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 IZ insolvenční soud nevyhověl. V této souvislosti je třeba uvést, že aktivně legitimováni ke vznesení námitek jsou jen ti z nezajištěných věřitelů, kteří se aktivně zúčastnili hlasování o způsobu řešení povoleného oddlužení dlužníka. Nezajištění věřitelé, kteří o způsobu oddlužení nehlasovali, námitky uplatňovat nemohou. Právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení nezakládá odvolateli ani skutečnost, že soud prvního stupně jeho námitky projednal u jednání dne 15.12.2010 a vyhodnotil je jak nedůvodné.

Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že odvolateli nesvědčí subjektivní právo podat odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníka. Proto jeho odvolání podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl, aniž by posuzoval věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9. února 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu