2 VSOL 3/2011-A-9
KSOS 13 INS 14703/2010 2 VSOL 3/2011-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Davida anonymizovano , anonymizovano , 756 01 Hovězí 132, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.12.2010, č. j. KSOS 13 INS 14703/2010-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka Davida anonymizovano . V důvodech uvedl, že dne 2.12.2010 byl soudu doručen návrh dlužníka na zahájení řízení s návrhem na povolení oddlužení. Insolvenční návrh však nesplňoval náležitosti stanovené ust. § 103 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), neboť dlužník v něm neuvedl rozhodující skutečnosti, které osvědčují jeho úpadek a neoznačil důkazy, kterých se dovolává. Zejména nedoložil, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Tyto skutečnosti jen obecně konstatoval, avšak v návrhu ani jeho přílohách neuvedl konkrétní skutečnosti týkající se jeho závazků, zejména nedoložil splatnost svých závazků. Navíc dlužník může podat insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na řádně vyplněném předepsaném formuláři. Proto soud prvního stupně postupoval v souladu s ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že se domáhá zrušení napadeného usnesení a pokračování v zahájeném insolvenčním řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat i náležitosti stanovené v ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ. Pokud je insolvenčním navrhovatelem dlužník, patří mezi tyto zvláštní náležitosti i uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označení důkazů, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem (§ 390 odst. 1 věta první IZ). Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 3 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.

V posuzované věci podal dlužník insolvenční návrh u Krajského soudu v Ostravě dne 2.12.2010 a tento návrh spojil s návrhem na povolení oddlužení. Domáhal se jím zjištění úpadku a povolení oddlužení. Předně nutno uvést, že návrh dlužníka na povolení oddlužení je vadný již proto, že nebyl podán na předepsaném formuláři (§ 391 odst. 3 IZ). Proto neobsahuje požadované náležitosti ve smyslu ust. § 391 odst. 1 písm. b), c), d) IZ a nebyly k němu připojeny ani zákonem požadované doklady ve smyslu ust. § 392 IZ.

Pokud by však byl vadný pouze návrh na povolení oddlužení, předepisuje insolvenční zákon v ust. § 393 insolvenčnímu soudu postup, směřující k jeho opravě a doplnění. Teprve v případě, že by dlužník vadný návrh na povolení oddlužení ani přes výzvu a poučení soudu nedoplnil a nebylo by možno pro nedostatky tohoto návrhu v řízení pokračovat, bylo by namístě jej odmítnout (§ 393 odst. 3 IZ). Taková situace však v přezkoumávané věci nenastala, protože vadami trpěl již samotný insolvenční návrh dlužníka.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Tvrzení, která dlužník ke svému úpadku uvedl v insolvenčním návrhu (tedy existence a označení více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, neschopnost je plnit), jsou jen velmi obecná a nekonkrétní. Dlužníkem vylíčená skutková tvrzení nejsou způsobilá naplnit znaky úpadku, vymezené v ust. § 3 odst. 1 IZ. Dlužník sice v návrhu tvrdil existenci více věřitelů (6 věřitelů), které označil, avšak návrh dlužníka postrádá další konkrétní tvrzení o výši a době splatnosti jeho závazků, o tom, platby kterých závazků a kdy zastavil a současně o tom, kdy a které ze svých závazků naposledy plnil (§ 3 odst. 2, písm. a/, b/ IZ). V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ). V poměrech přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužník náležitě nevylíčil rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. Návrh tedy neobsahuje všechna potřebná skutková tvrzení pro osvědčení úpadku dlužníka a je návrhem vadným. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu soudu ČR.

V Olomouci dne 21. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu