2 VSOL 299/2012-A-10
KSOS 31 INS 2636/2012 2 VSOL 299/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Zdeňky anonymizovano , anonymizovano , bytem Orlová-Lutyně, F.S. Tůmy 1234, PSČ 735 14, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o jejím odvolání doručeném soudu dne 1.3.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.2.2012, č.j. KSOS 31 INS 2636/2012-A-3,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.2.2012, č.j. KSOS 31 INS 2636/2012-A-3, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 103 odst. 2, § 104 odst. 1 písm. d), § 3 odst. 1 a § 128 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V důvodech uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7.8.2011, který dlužnice dne 11.8.2011 předložila věcně nepříslušnému Okresnímu soudu v Karviné a který byl doručen Krajskému soudu v Ostravě dne 3.2.2012, bylo zahájeno předmětné insolvenční řízení. Návrh byl podán na formuláři Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení , formulář však nebyl řádně vyplněn. Dlužnice především vůbec nevyplnila bod s označením Popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek/hrozící úpadek dlužníka , pouze křížkem vyznačila, že důvodem návrhu je hrozící úpadek. Dlužník, který označením bodu 21 ve formuláři návrhu na povolení oddlužení projeví navenek úmysl podat návrh na povolení oddlužení zároveň jako insolvenční návrh a který současně rezignuje na uvedení ( popis ) jakýchkoli rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek , předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 IZ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 NSČR 1/2008). V daném případě návrh dlužnice neobsahuje náležitosti dle ust. § 103 odst. 2 IZ, neboť v něm nejsou uvedeny rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek či hrozící úpadek dlužnice. Jak již vyslovil Vrchní soud v Olomouci v usnesení ze dne 30.9.2010, č.j. 3 VSOL 292/2010-A-9, tam, kde dlužník podal insolvenční návrh proto, že mu úpadek teprve hrozí, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud bude moci uzavřít, že lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků v budoucnu (viz. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.1.2010 sp. zn. 29 NSČR 2/2008). Na základě návrhu dlužnice není soud v daném případě vůbec schopen posoudit, zda je dlužnice v úpadku či jí úpadek reálně hrozí, zda je či není objektivně schopna plnit své závazky či je pouze plnit nechce, neboť se domnívá, že insolvenční řízení pro ni znamená výhodnější či rychlejší řešení její situace. Návrh by k vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících hrozící úpadek dlužnice musel obsahovat konkrétní okolnosti vypovídající o změně poměrů, která by měla nastat v budoucnu oproti stávajícímu stavu (např. ztráta zaměstnání, snížení platu apod.), z nichž by mohl soud usoudit, že dlužnice nebude v budoucnu objektivně schopna řádně splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Uvedenou skutečnost však dlužnice netvrdí, neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývala nemožnost splácet závazky v budoucnu. Proto má soud prvního stupně za to, že dlužnice ve svém návrhu neuvedla rozhodující skutečnosti osvědčující hrozící úpadek, tak jak jej definuje ust. § 3 IZ a vzhledem ke shora uvedenému došel k závěru, že návrh má vady, pro které nelze pokračovat v řízení. Proto postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 IZ a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, které na výzvu soudu doplnila podáním ze dne 4.4.2012. Uvedla, že je ochotna veškerá vady svého insolvenčího návrhu odstranit a to tím, že veškeré chybějící skutečnosti doloží dle žádosti soudu, pokud je to možné. Pokud není možné tento návrh doplnit, žádá, aby jí byl vrácen zpět. V době, kdy návrh podávala nebyla zaměstnaná, následně soudu doručila pracovní smlouvu, první výdělek obdržela teprve v měsíci únoru. Zaměstnaná je v chráněné dílně pro zdravotně postižené od 3.1.2012; žije se synem (nar. 2.2.1997) v garsonce, nevlastní hodnotnější majetek, většinu dlužných částek má splaceno, avšak hrozí jí, že přijde i o obyčejné potřeby v domácnosti, čímž jí bylo vykonavatelem u ní doma vyhrožováno. V posledních 3 letech byla většinou v nemocnici, měla jen jeden pracovní poměr od 13.1-7.2.2010, z důvodu hospitalizace jí byl pracovní poměru ukončen. Nyní po vydání rozhodnutí o tom, že je zdravotně znevýhodněná, získala práci. Nicméně celé dva roky nebyla schopna cokoliv splácet, byly jí odebrány sociální dávky a žili se synem na pokraji bídy s 2.220,-Kč a 520,-Kč měsíčně. Vše ke svému insolvenčnímu návrhu napsala, to je dluh, co bylo splaceno a výši dluhu, který zbyl, chybí jí doplatit cca 38.000,-Kč, ovšem s exekucemi to činí celkem cca 90.000,-Kč. V návrhu jen nerozčlenila majetek nezletilé osoby (syna), ostatní vybavení garsonky je ve stáří cca 30 roků. Výživné na dítě 7 let nedostává, jen sem tam malé částky místo 2.500,-Kč měsíčně; otec dítěte je po páté ve výkonu trestu. Je zde rozhodující skutečnost úpadku a to opakované vyhrožování exekutora odvezením všeho z bydliště. Proto se obrátila na soud o pomoc (s insolvenčním návrhem s návrhem na povolení oddlužení) jak jí to u soudního stání u Okresního soudu v Havířově poradila hodná soudkyně . Odvolání proto podávala přímo u Vrchního soudu, dlouhé průtahy si nemůže dovolit. Soud prvního stupně jí doporučil návštěvu poradny pro dlužníky, kde je objednána na 3.4.2012, k pomoci sepsání nového insolvenčního návrhu, který však může podat až po právní moci usnesení.

V doplnění svého odvolání (na výzvu soudu) doručeném dne 11.4.2012 opětovně popsala svou majetkovou situaci, výši dluhů bez nákladů exekuce, vyčíslila nákly na nájemné a její současné příjmy, které příslušnými listinami doložila a žádala o znovu projednání jejího návrhu, pokračování v insolvenčním řízení poté, co jeho vady dodatečně odstraní.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Co se týče skutkových zjištění z obsahu insolvenčního návrhu dlužnice, spojeného s návrhem na oddlužení, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž bylo dlužnici přiléhavě vyloženo, v čem spočívají vady tohoto insolvenčního návrhu. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že takto podaný insolvenční návrh není projednatelný, je částečně i nesrozumitelný, neboť především dlužnice ohledně svého tvrzeného hrozícího úpadku neuvedla žádné konkrétní rozhodující skutečnosti, dále v něm řádně neoznačila všechny své věřitele, kromě popisu movitého majetku v něm neuvedla své příjmy (odkázala na přílohy-listiny, které však nejsou součástí insolvenčního návrhu-§ 103 odst. 3 IZ) a co se týče závazků, ty uvedla v části, v níž měla popsat své pohledávky za svými dlužníky. Rovněž řádné zákonem vyžadované seznamy svého majetku a závazků (§ 104 IZ), které by měly být dlužnicí podepsány s prohlášením, že jde o seznamy správné a úplné a z nichž by případně mohl insolvenční soud při svých úvahách čerpat, dlužnice ke svému insolvenčnímu návrhu nepředložila. Jelikož ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje, aby insolvenční soud vyzýval navrhovatele k odstranění vad insolvenčního návrhu, postupoval soud prvního stupně zcela správně pokud takto vadný insolvenční návrh dlužnice odmítl, neboť mu neumožňuje učinit úvahy o tom, zda je vůbec dlužnice v úpadku či zda jí úpadek teprve hrozí. K tvrzením, které dlužnice dále uvedla ve svém odvolání nebylo možno přihlížet, neboť za situace, kdy byl její insolvenční návrh soudem prvního stupně pro jeho vady odmítnut, je pro odvolací soud rozhodující stav, jaký tu byl ke dni vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta k podání dovolání začíná dlužnici běžet ode dne, kdy jí bude toto usnesení doručeno zvláštním způsobem( § 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu