2 VSOL 297/2010-A-24
KSBR 40 INS 9172/2009 2 VSOL 297/2010-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka EXCELENT, spol. s r.o., se sídlem Stará 7/9, 602 00 Brno, IČ: 47 91 31 42, zastoupeného JUDr. Václavem Peňázem, advokátem se sídlem Pekařská 13, Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.6.2010, č.j. KSBR 40 INS 9172/2009-A-18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se insolvenční řízení nezastavuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně insolvenční řízení zastavil. Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že dlužníka usnesením ze dne 2.2.2010, č.j. KSBR 40 INS 9172/2009-A-9 vyzval , aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč a současně jej poučil, že v případě nezaplacení zálohy může být řízení zastaveno. Usnesení o uložení povinnosti k zaplacení zálohy bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.4.2010. Soud prvního stupně dále podrobně vyložil smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení a to, proč nemůže být důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy skutečnost, že dlužník nemá finanční prostředky k její úhradě. Po zjištění, že dlužník zálohu nezaplatil, rozhodl dle § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) o zastavení řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že nesplnění povinnosti dle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.2.2010 napravil tím, že tuto povinnost dodatečně splnil. S ohledem na dodatečné uhrazení zálohy požadoval zrušení napadeného usnesení a pokračování v řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, věta první IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dle odstavce 2 může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000,-Kč. Podle odstavce 3 nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 2.2.2010, č.j. KSBR 40 INS 9172/2009-A-9 uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč. K odvolání dlužníka přezkoumal toto usnesení Vrchní soud v Olomouci, který jej usnesením ze dne 15.4.2010, č.j KSBR 40 INS 9172/2009, 2 VSOL 107/2010-A-14 potvrdil. Protože dlužník zálohu na náklady insolvenčního řízení v určené lhůtě nezaplatil, postupoval soud prvního stupně správně podle ust. § 108 odst. 3 IZ a v souladu s obsahem poučení, kterého se dlužníkovi dostalo v usnesení ze dne 2.2.2010, když řízení zastavil.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je však podstatné, že záloha na náklady insolvenčního řízení byla po vydání napadeného usnesení dne 25.6.2010 zaplacena, což plyne ze záznamu účtárny soudu prvního stupně (č.l. A-16). Podle názoru odvolacího soudu není žádného rozumného důvodu nepřihlédnout k tomu, že záloha na náklady insolvenčního řízení byla dodatečně uhrazena, byť k této skutečnosti došlo po rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení této zálohy, ale ještě dříve než odvolací soud o podaném odvolání rozhodl. Nezohlednit nastalou situaci by znamenalo počínat si nehospodárně, když zaplacenou zálohu by bylo nutno vrátit, dlužník by byl nucen podat nový insolvenční návrh a v průběhu nového insolvenčního řízení by soud opět povinnost zaplatit zálohu dlužníkovi uložil. Proto postupoval odvolací soud dle podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční řízení se nezastavuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. září 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu