2 VSOL 295/2015-A-53
KSBR 27 INS 14105/2012 2 VSOL 295/2015-A-53

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Miroslav anonymizovano , anonymizovano , MJR. Nováka 984/22, 664 91 Ivančice, o insolvenčním návrhu dlužníka na povolení oddlužení, a o insolvenčním návrhu věřitele: Reticulum, a.s., IČ: 479 73 561, Sokolovská 394/17, 186 00 Praha 8, na prohlášení úpadku a prohlášení konkurzu na majetek dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2015, č.j. KSBR 27 INS 14105/2012-A-47

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2015, č.j. KSBR 27 INS 14105/2012-A-47 se v napadené části, to je v odstavci II. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud usnesením zjistil úpadek dlužníka (odstavec I. výroku), insolvenčním správcem ustanovil ing. Tomáše Kučeru (odstavec II. výroku), dlužníkovi povolil oddlužení s tím, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (odstavce III. a IV. výroku) a učinil opatření k postupu v řízení (odstavce V. až IX. výroku).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, zaměřil je do odstavce II. výroku o ustanovení ing. Tomáše Kučery insolvenčním správcem a namítal jeho podjatost. Dlužník tvrdil, že podjatost insolvenčního správce spočívá v jeho postupu v insolvenčních řízeních vedených vůči manželce a synovi dlužníka, zde nezjišťuje fakta, ale opírá se o nepravdivé údaje některých sporných věřitelů, komunikaci vyžaduje výhradně tel. formou, což je sporné a neprůkazné a činil nesprávný postup při prodeji dotčeného bytu v Oslavanech a při nepopření pohledávky Reticulum a.s. ohledně úroku . Dlužník podle obsahu odvolání požadoval změnu v osobě insolvenčního správce.

Insolvenční správce se k námitkám vyjádřil tak, že se po telefonické dohodě dostavil společně se znalcem do bydliště dlužníka. Dlužník umožnil prohlídku obydlí za účelem zhotovení znaleckého posudku. Správce s dlužníkem a paní Sylvou anonymizovano , dlužnicí v ins. řízení KSBR 27 INS 24798-2012, učinil ústní dohodu o nemovitosti-bytu v majetku a užívání dlužníků. Nejpozději dne 20.7.2015 správci sdělí jméno a kompletní kontaktní údaje zájemce o koupi předmětného bytu, který bude v řádu několika málo dnů schopen uzavřít se správcem kupní smlouvu k předmětnému bytu za kupní cenu minimálně 1.350.000 Kč. Nebo správci předloží nájemní smlouvu k obydlí, do kterého se v rámci dvou týdnů budou stěhovat a předají předmětný byt k prodeji správci.

Insolvenční řízení ve věci bylo zahájeno podáním návrhu u soudu dne 11.6.2012. S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a z důvodu uvedeného v § 26 IZ, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno, to je ve výroku o ustanovení insolvenčního správce, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ustanovení § 26 IZ je proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Podle ustanovení § 24 odst. 1 IZ insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, že jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.

Podle ustanovení § 34 IZ je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dlužníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dlužníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, že tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, může insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce (odstavec 1). Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněž ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vždy (odstavec 2).

Citovaná ustanovení § 24 a § 34 IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, a to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

Z důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu je zřejmé, že důvody podjatosti insolvenčního správce se mohou týkat i účastníků řízení (tedy nejen dlužníka, nýbrž i jeho věřitelů) a že v souvislosti s úpravou (ne)podjatosti insolvenčního správce (§ 24 IZ) insolvenční zákon zavádí i novou instituci tzv. odděleného insolvenčního správce, ustanovovaného v případech, kdy správce je v insolvenčním řízení vyloučen pouze z některých (a nepočetných) úkonů. Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§ 24 odst. 1 IZ), lze v zásadě (s níže uvedenou výjimkou) poměřovat s podmínkami určenými ustanovením § 14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku-§ 14 odst. 1 IZ), popř. účastníkům řízení v incidenčních sporech (§ 16 IZ), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být "prokázána" (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2014 sp. zn. 29 NSČR 107/2013).

Z ustanovení § 24 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Dlužník ovšem takový nepřípustný poměr správce ani netvrdí, nýbrž jeho podjatost spatřuje v postupu správce v jiném insolvenčního řízení. Z vylíčeného postupu správce pak žádný nepřípustný negativní vztah správce k dlužníkovi seznat nelze. Dlužník tedy jednak netvrdí relevantní důvody pro vyloučení správce ve věci, jednak užitím analogie § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení správce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho postupu v jiných věcech.

Z uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně v napadeném odstavci II. výroku věcně správné a odvolací soud je podle ustanovení § 219 o.s.ř. v tomto rozsahu potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkovi se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu