2 VSOL 293/2012-A-11
KSBR 31 INS 2316/2012 2 VSOL 293/2012-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jiřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem 671 34 Žerotice 50, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.2.2012, č. j. KSBR 31 INS 2316/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 31.1.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku. Insolvenční návrh je však nesrozumitelný a neurčitý, neboť není určité, čeho se dlužnice domáhá. Neurčitost vyplývá zejména z obsahu insolvenčního návrhu, který byl podán na formuláři návrhu na povolení oddlužení a jeho v bodu 6 je uvedeno, že insolvenční návrh je spojený s návrhem na povolení oddlužení, zatímco dlužnice uvedla, že podává návrh na konkurs. Dále v bodu 9 uvedla, že jedinou její možností je vyřešit své závazky konkursem. V insolvenčním návrhu dlužnice tvrdila, že má 7 věřitelů a nezajištěné závazky ve výši celkem 519.933,-Kč, které jsou po splatnosti déle než 30 dnů a tyto není schopna plnit. Podle soudu prvního stupně není vylíčení rozhodujících skutečností dostatečné, neboť z insolvenčního návrhu nelze zjistit, že má dlužnice alespoň dva peněžité závazky po lhůtě splatnosti 30 dnů a tyto není schopna plnit. Z návrhu nevyplývá ani konkrétní splatnost jednotlivých závazků (kdy a jaké závazky jsou splatné), zda jsou závazky splatné v celém rozsahu, od kdy dlužnice závazky nehradí a v jaké výši jsou závazky nadále hrazeny. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že na soud se obrátila z důvodu své špatné finanční situace, když vychovává dceru, nemá žádný příjem a dluhy si vytvořila v době, kdy pobírala mzdu. Po rekvalifikaci nastoupí do zaměstnání u Sklářských strojíren. Dále sdělila, že je v úpadku, neboť její závazky jsou více jak 30 dnů po splatnosti a řada věřitelů jí odeslala předžalobní upomínky. K odvolání předložila seznam závazků. Požádala odvolací soud o přehodnocení napadeného usnesení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu ( o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.

Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1, věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Ze shora citovaného ust. § 3 odst.1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů, existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a neschopností dlužníka své závazky splácet. Vyvratitelná domněnka neschopnosti splácet závazky může vyplývat také ze skutečností uvedených v § 3 odst. 2 IZ. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V něm uvedla, že návrh podává jako návrh dlužníka a spojuje jej s návrhem na konkurs. Dále tvrdila, že je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky více než 30 dnů po splatnosti, tyto není schopna splácet a všichni věřitelé jsou uvedeni a identifikování v bodu č. 14-17. Její celková výše nezajištěných závazků dosahuje 519.933,-Kč. V bodu č. 18 formulářového návrhu dlužnice označila své věřitele a výši jejich pohledávek. K insolvenčnímu návrhu dlužnice předložila nepodepsaný seznam svých závazků, dále podpisem a prohlášením o správnosti a úplnosti opatřený seznam zaměstnanců, seznam dlužníků, seznam osob, vůči nimž má vyživovací povinnost a prohlášení, že nebyla a není podnikatelem.

Z uvedených zjištění vyplývá, že v přezkoumávané věci pro závěr o úpadku dlužnice ve formě platební neschopnosti chybí v insolvenčním návrhu konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že minimálně dva závazky dlužnice jsou déle jak 30 dnů po splatnosti. Toto tvrzení o skutku (tj. závazky více než 30 dnů po lhůtě splatnosti), které je nezbytné pro závěr o existenci úpadku, musí z návrhu vyplývat konkrétně. V této souvislosti je možno odkázat na závěry formulované Nejvyšším soudem ČR, který v usnesení ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008 vysvětlil, že v poměrech insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi osvědčujícími úpadek dlužníka rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2, písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2, písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2, písm. c/ IZ).

V poměrech posuzované věci je podstatné, že dlužnice sice připojila k insolvenčnímu návrhu seznam svých závazků, v němž náležitě označila své věřitele, dále datum poslední úhrady a výši závazku ve vztahu ke každému věřiteli, avšak tento seznam neobsahuje prohlášení dlužnice o jeho správnosti a úplnosti, ani podpis dlužnice. Proto k němu odvolací soud nemohl přihlížet.

Lze tedy uzavřít, že dlužnice ve svém insolvenčním návrhu náležitě nevylíčila rozhodující skutečnosti ve vztahu ke znakům úpadku ve smyslu § 3 odst. 1, písm. b) a c) IZ. Návrh neobsahuje všechna potřebná skutková tvrzení pro osvědčení úpadku dlužnice a je návrhem vadným. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužnice dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Pokud se dlužnice v rámci svého odvolání pokusila insolvenční návrh doplnit o chybějící náležitosti, je k tomu třeba uvést, že podle ustálené judikatury lze vady insolvenčního návrhu odstranit jen do doby, než insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (viz. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v roce 2009). Z uvedeného plyne, že k tvrzením uplatněným nově až v rámci odvolání nelze v odvolacím řízení přihlížet.

Pouze pro úplnost odvolací soud poznamenává, že na rozdíl od soudu prvního stupně je přesvědčen o tom, že z obsahu insolvenčního návrhu nepochybně vyplývá, že dlužnice se svým návrhem domáhá rozhodnutí o jejím úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 22. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu