2 VSOL 292/2015-A-17
KSBR 24 INS 34559/2014 2 VSOL 292/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostějov, nám. T.G.M. 130/14, PSČ 796 01, IČ 7580841, adresa pro doručování: Otaslavice 525/2, PSČ 798 06, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 24 INS 34559/2014-A-11 ze dne 3. 2. 2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 22. 12. 2014 byla vyzvána, aby doplnila návrh na povolení oddlužení tak, že označí závazky, které vznikly z její podnikatelské činnosti nebo v souvislosti s touto činností, dále aby v případě, že má takové nezajištěné závazky, uvedla, zda věřitelé souhlasí, že jejich závazky budou řešeny v oddlužení, a tyto souhlasy doloží, konkrétně ve vztahu k věřitelům Česká republika-Finanční úřad pro Olomoucký kraj, Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Prostějov, GE Money Bank, a.s., Rodinný pivovar BERNARD a.s., OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Na výzvu soudu dlužnice označila jako závazky z podnikání závazky vůči těmto věřitelům a dále věřiteli AVS Marketing & Management spol. s r.o. Z předložených listin vyplývá, že s oddlužením dlužnice výslovně souhlasili pouze věřitelé Rodinný pivovar BERNARD a.s. a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna. Insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že jejich pohledávky budou řešeny v oddlužení. Je zcela na dlužníku, aby v případě, že se domáhá řešení svého úpadku oddlužením, předložil insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení, který obsahuje všechna tvrzení důležitá pro posouzení jeho návrhu, a tato tvrzení doložil. V dané věci lze proto očekávat, že návrh na povolení oddlužení dlužnice bude odmítnut a na její majetek bude prohlášen konkurs. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nevlastní žádný majetek. Soud proto dlužnici uložil povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Přitom přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce činí při konkursu 45.000 Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb.).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že konkurs bude s ohledem na neexistenci jakéhokoliv majetku veden jako nepatrný. Domnívá se, že tento způsob řešení úpadku nevyžaduje vynaložení značných výdajů spojených s výkonem funkce insolvenčního správce. Z tohoto důvodu uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení není nezbytné. Poukázala na to, že nedisponuje žádnými finančními prostředky, ze kterých by mohla zálohu uhradit, neboť do srpna 2014 byla evidována na úřadu práce, jejím jediným příjmem byly dávky hmotné nouze. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice dne 22. 12. 2014 podala u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení

(na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu specifikovala závazky vůči 3 věřitelům co do označení věřitele, výše a splatnosti závazků (v letech 2012 a 2013), zbývající závazky specifikovala co do označení věřitele, právního důvodu a výše závazku, a označila závazky vykonatelné. K návrhu dlužnice doložila seznam závazků, ve kterém označila všechny závazky jako nezajištěné. Na výzvu soudu dlužnice podáním ze dne 5. 1. 2015 označila závazky vůči věřitelům Finanční úřad pro Olomoucký kraj, GE Money Bank, a.s., Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, AVS Marketing & Management spol. s r.o., Rodinný pivovar BERNARD a.s., Česká správa sociálního zabezpečení a OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s. jako závazky, které vznikly v souvislosti s její podnikatelskou činností. Podáním ze dne 28. 1. 2015 doložila souhlasy s oddlužením věřitelů Rodinný pivovar BERNARD a.s. a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu dlužnice (spojeného s návrhem na povolení oddlužení) a jeho příloh odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice má nezajištěné závazky z podnikání vůči věřitelům Finanční úřad pro Olomoucký kraj, GE Money Bank, a.s., AVS Marketing & Management spol. s r.o., Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Prostějov, OSA-ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z.s., přičemž přes výzvu soudu netvrdila (ani nedoložila), že by tito věřitelé souhlasili s tím, že jejich pohledávky budou uspokojeny v rámci oddlužení dlužnice. Nelze proto dospět k závěru, že by úpadek dlužnice i přesto, že má závazky z podnikání, bylo možno řešit oddlužením. Dlužnice proto není oprávněnou osobou k podání návrhu na povolení oddlužení, což je skutečností odůvodňující odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je pak odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura majetku dlužníka je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu (na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení) nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Přitom z insolvenčního návrhu a seznamu majetku vyplývá, že dlužnice nevlastní žádný majetek, tedy nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno hradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku.

Na výše uvedených závěrech není způsobilá ničeho změnit ani námitka dlužnice, že není v jejích finančních možnostech zaplatit požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž tuto výši shledal odvolací soud zcela přiměřenou, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí nejméně 45.000 Kč (bez DPH), a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

S ohledem na všechny tyto skutečnosti odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu