2 VSOL 29/2013-A-10
KSBR 27 INS 29440/2012 2 VSOL 29/2013-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Wontrobové v insolvenčním řízení dlužnice Ing. Marie anonymizovano , anonymizovano , bytem Popovická 927, Modřice, PSČ 664 42, o insolvenčním návrhu dlužnice a přistoupivšího věřitele Ing. Romana Minaroviče, bytem Gaštanová 1868/16, Stupava, Slovenská republika, PSČ 900 31, zastoupeného advokátem JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., se sídlem Koliště 7, Brno, PSČ 602 00, o odvolání přistoupivšího věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 27 INS 29440/2012-A-3 ze dne 29.11.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 27 INS 29440/2012-A-3 ze dne 29.11.2012 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením insolvenční soud odmítl insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 insolvenčního zákona pro vady.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud s poukazem na konkrétní údaje uvedené v jednotlivých kolonkách insolvenčního návrhu dlužníka uzavřel, že v insolvenčním návrhu zcela absentuje označení těch skutečností, z nichž dovozuje dlužník svůj úpadek, neboť není uvedeno, že by měl více věřitelů se splatnými peněžitými závazky (s popisem alespoň dvou věřitelů a jejich pohledávek), které není schopen po dobu delší než 30 dnů od splatnosti uhrazovat,

že by zastavoval platby a že je neplní po dobu delší tří měsíců a není možné dosáhnout uspokojení pohledávek věřitelů exekucí. Není ani uvedena majetková situace dlužníka, jeho stávající i budoucí výdělkové poměry. K tomu poukázal insolvenční soud na náležitosti insolvenčního návrhu uvedené v ustanovení § 103 insolvenčního zákona a úpravu úpadku v ustanovení § 3 odst. 1, 2 a 3 insolvenčního zákona a rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 NSČR 1/2008. Proto insolvenční návrh dlužníka odmítl jako neprojednatelný dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a současně dlužníka poučil, že pravomocné skončení tohoto řízení nezakládá překážku věci rozhodnuté a že po právní moci tohoto rozhodnutí může dlužník podat nový insolvenční návrh, který již bude mít všechny náležitosti podle insolvenčního zákona.

Toto rozhodnutí napadl odvoláním věřitel Ing. Roman Minarovič, když současně s odvoláním podal i insolvenční návrh, kterým přistoupil k insolvenčnímu návrhu dlužníka. V odvolání poukázal na to, že vady návrhu dlužníka, pro které byl insolvenční návrh odmítnut, byly odstraněny jeho přistoupením k insolvenčnímu návrhu, jímž odvolatel navrhuje, aby bylo vydáno usnesení, ve kterém bude zjištěn úpadek dlužníka, a aby úpadek byl řešen konkursem. Tímto jeho přistoupením došlo ke zhojení vad návrhu, které vytýkal insolvenční soud dlužníkovi v napadeném rozhodnutí. Proto již není pochyb o existenci vykonatelných pohledávek za dlužníkem a je zřejmé, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami 30 dnů po splatnosti, které nehradí déle jak tři měsíce. Protože nejsou splněny podmínky pro přiznání oddlužení, navrhuje odvolatel řešení úpadku dlužníka konkursem. Navrhl proto, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu 26.11.2012 domáhala se dlužnice zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužnice pouze uvedla, že na nemovitost jsou exekuce, znalecký posudek byl podhodnocený a přístup věřitelů znemožnil získat zdroje pro vyplacení závazků . Dále dlužnice uvedla, že způsob oddlužení nenavrhuje a v popisu okolností, z nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé dlužníka, pouze uvedla, že je zaměstnaná a hledá si další možnosti na DPP, manžel stále podniká a chce společnost rozšířit . Ohledně očekávaných příjmů uvedla, že v dalších letech očekává 20.000 až 30.000 Kč měsíčně plus příležitostné práce na DPP . Jako svůj majetek označila dlužnice pouze jednu polovinu nemovitosti, která tvoří zástavu, v pořizovací ceně 10.000.000 Kč , aniž by nemovitost blíže označila. Jako své závazky označila pouze exekuce uvedením spisové značky exekučního rozhodnutí a jména věřitele a jen u některých závazků výší závazku v Kč, nic bližšího k těmto závazkům neuvedla. Žádné přílohy k insolvenčnímu návrhu dlužnice nepřipojila. O tomto návrhu rozhodl insolvenční soud napadeným usnesením z 29. listopadu .2012, které bylo dlužnici doručeno 4. prosince 2012. Podáním doručeným insolvenčnímu soudu 14.12.2012 v emailové podobě, doplněným doručením originálu dne 17.12.2012 přistoupil k insolvenčnímu návrhu dlužnice věřitel Ing. Roman Minarovič a současně s tímto přistoupením spojil i odvolání proti napadenému usnesení.

Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit.

Podle § 3 odst. 2 IZ, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 143 občanského soudního řádu se nepoužije.

S poukazem na shora citovaná ustanovení insolvenčního zákona o náležitostech insolvenčního návrhu a uvedený obsah insolvenčního návrhu dlužnice odvolací soud uzavírá, že insolvenční soud zcela správně vyhodnotil, že insolvenční návrh dlužnice vykazuje vady, pro které je třeba ho postupem podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítnout. Naprosto v něm totiž absentuje vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka ve smyslu § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ. Zcela přiléhavě insolvenční soud také poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 1/2008, které bylo publikováno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 88/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že u insolvenčního návrhu podaného dlužníkem, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Dále v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uzavřel, že pokud takový dlužník rezignuje na uvedení (popis) jakýchkoliv rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek, předkládá insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, jenž má být bez dalšího odmítnut podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona.

Dlužnice žádné takové skutečnosti osvědčující její úpadek ve svém návrhu neuvedla, proto závěr insolvenčního soudu o odmítnutí jejího insolvenčního návrhu je správný.

K odvolací námitce přistoupivšího navrhovatele je nutno uvést následující. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí publikovaném pod č. R 11/2009 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu uzavřel, že vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel zhojit kdykoliv v době do rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí jeho insolvenčního návrhu a že k odstranění vad insolvenčního návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží. Dále v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 98/2012 Nejvyšší soud uzavřel, že jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1, věty první insolvenčního zákona) za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatky by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny.

Z citované judikatury Nejvyššího soudu tedy zcela jednoznačně vyplývá, že jak sama dlužnice, tak i případně přistoupivší navrhovatel mohli provést opravu vady původního insolvenčního návrhu dlužnice pouze do doby, než insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice rozhodl. Jak však vyplývá ze shora uvedených zjištění z insolvenčního spisu, návrh přistoupivšího věřitele byl doručen insolvenčnímu soudu až 14.12.2012, tedy poté, co již insolvenční soud o odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice pro vady rozhodl dne 29.11.2012 a co rozhodnutí bylo již dlužnici 4.12.2012 doručeno. Z uvedeného je zřejmé, že byť by návrh přistoupivšího navrhovatele měl všechny náležitosti insolvenčního návrhu dle § 103 insolvenčního zákona, nemohla jím být zhojena vada insolvenčního návrhu dlužnice, který byl v době přistoupení věřitele již insolvenčním soudem odmítnut.

Odvolací soud proto podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení insolvenčního soudu potvrdil jako ve výroku věcně správné.

Odvolatel přistoupil k insolvenčnímu řízení ve smyslu ustanovení § 107 odst. 3 IZ, proto ho odvolací soud uvedl jako dalšího insolvenčního navrhovatele v záhlaví tohoto rozhodnutí. Podle ustanovení § 107 odst. 2 IZ pro něho platí stav řízení v době jeho přistoupení. Při posuzování právních vztahů mezi účastníky řízení nemůže soud již vycházet z toho, že by se tento další navrhovatel samostatně svým návrhem vůbec něčeho domáhal. Jeho návrhem totiž nedošlo k zahájení nového samostatného řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 21/2012, publikovaného pod R 99/2012 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu a také rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 21 Cdo 2758/2005, zveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1 roč. 2007 pod č. 5). Proto také právní mocí tohoto rozhodnutí odvolacího soudu skončí toto insolvenční řízení i pro přistoupivšího navrhovatele.

Tato skutečnost však nebrání dlužnici ani insolvenčnímu navrhovateli, aby po právní moci tohoto rozhodnutí případně podali nové insolvenční návrhy, které již dostojí požadavkům insolvenčního zákona na náležitosti insolvenčního návrhu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužníku a odvolateli se však doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. ledna 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu