2 VSOL 282/2012-A-9
KSOS 22 INS 4750/2012 2 VSOL 282/2012-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Vsetínská 125, 756 05 Karolinka, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.3.2012, č. j. KSOS 22 INS 4750/2012-A-3,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 28.02.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení na základě podaného insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení dlužníkem. Dlužník v seznamu závazků uvedl, že má nezajištěné závazky v celkové výši 426.174,-Kč, jeho aktuální čistý příjem činí 12.251,-Kč, má zákonnou vyživovací povinnost vůči čtyřem osobám. Ze seznamu majetku vyplynulo, že odhadovaná hodnota majetku je nepatrná (21.950,-Kč). Minimální částka pro dosažení úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka činí 127.852,20 Kč. Z průměrného příjmu dlužníka 11.924,-Kč při zohlednění vyživovacích povinností lze provést měsíční srážku v částce 160,-Kč, která nepokryje ani měsíční zálohu na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, natož splátky na pohledávky jednotlivých věřitelů. Příjem dlužníka je tak zcela nedostačující pro naplnění základní podmínky pro povolení oddlužení, tj. pro úhradu prostřednictvím plnění splátkového kalendáře alespoň 30 % všech závazků dlužníka. V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatnou část nákladů na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce a veškeré náklady na hrazení závazků dlužníka by nesla třetí osoba (plátce daru) a oddlužení prostřednictvím plnění splátkového kalendáře by bylo zcela postaveno na plnění, které by dlužník získával od této osoby. Dle soudu není možné připustit situaci, ve které by dlužník v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře neuhradil na své závazky ničeho z vlastních příjmů , tedy z příjmů získaných vlastní aktivní činnosti. Připuštění situace, kdy je oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře plněno téměř zcela na základě příspěvku od jiné osoby, by bylo v rozporu s účelem oddlužení. Oddlužení v případě dlužníka tak nepřichází v úvahu a jediným způsobem řešení úpadku je konkurs. Dlužník nedisponuje majetkem, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Z dosavadního průběhu řízení vyplynulo, že majetek dlužníka nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního správce (dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. je-li způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000,-Kč). Soud prvního stupně proto považoval za nezbytné vyzvat dlužníka ve smyslu ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, která umožní zajištění disponibilních prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužníka, odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm namítl, že pojem příjem dlužníka není insolvenčním zákonem definován, rozdělení příjmů na vlastní a ostatní nemá oporu v zákoně a z hlediska zájmů věřitelů je zcela nerelevantní. Výklad zákona, že musí jít o příjmy z pracovní činnosti či prostředky tyto příjmy nahrazující, je restriktivním výkladem a není možné příjmy z daru stavět na nižší pozici než příjmy z pracovní činnosti, když navíc insolvenční zákon výslovně počítá s tím, že příjmy z daru podléhají stejným principům jako jakékoliv jiné příjmy. Dále uvedl, že dlouhodobě pracuje a nepřiživuje se na žádných sociálních dávkách. V neposlední řadě poukázal na skutečnost, že v případě smlouvy o důchodu jsou zájmy věřitelů mnohem lépe chráněny než pro případ příjmu z pracovního či obdobného poměru a v krajním případě je tento závazek vynutitelný insolvenčním správcem v soudním řízení. Nesouhlasil rovněž s argumentací, že by veškeré náklady nesla třetí osoba, neboť i v případě zaměstnaneckého poměru nese náklady třetí osoba, tedy zaměstnavatel. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 27.2.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že v současné době má 11 věřitelů, vůči nimž má závazky v celkové výši 426.174,-Kč, má vyživovací povinnost ke třem dětem a manželce. Jeho poslední příjem za období leden 2012 činil 12.251,-Kč. Majetek dlužníka tvoří vybavení domácnosti, které bylo pořízeno v letech 2004 až 2009. Současně dlužník předložil smlouvu o důchodu uzavřenou s Celestinou Venglářovou, roč. 1955, která se zavázala poskytovat dlužníkovi měsíčně částku 4.500,-Kč.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci soud prvního stupně správně zjistil, že příjem dlužníka za měsíc leden 2012 činil 12.251,-Kč čistého. Z tohoto příjmu dlužníka nelze podle pravidel uvedených ve shora citovaných zákonných ustanoveních srážet ničeho. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu by nebyl schopen ani částečně uhradit závazky vůči nezajištěným věřitelům. Oddlužení dlužníka není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť dlužník nemá žádný hodnotný majetek.

Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (výslovně v ust. § 392 odst. 3 IZ, které počítá s účastí spoludlužníka či ručitele), podstatnou část oddlužení by však měl dlužník plnit ze svých příjmů, jak správně zdůraznil soud prvního stupně. To lze dovodit z ust. § 412 odst. 1 IZ, které stanoví povinnosti dlužníka během splátkového kalendáře, kdy jednou z těchto povinností dlužníka je vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat. Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka. Je zcela nepochybné, že v případě dlužníka jeho příjem s ohledem na výši jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům je zcela nedostačující na to, aby z něj byly věřitelům hrazeny jakékoliv splátky. Veškeré splátky věřitelům by tak byly hrazeny výlučně z částky, kterou dlužník obdrží na základě smlouvy o důchodu uzavřené s Celestinou Venglářovou. K námitce dlužníka, že dělení příjmů na příjmy vlastní a příjmy ostatní nemá oporu v insolvenčním zákoně, nutno uvést, že k žádnému takovému závěru ve svém rozhodnutí insolvenční soud nedospěl. Je však třeba zdůraznit, že institut oddlužení není využitelný pro každého dlužníka, nýbrž pouze pro takového dlužníka, který je zpravidla zaměstnán a má takové příjmy, že může po dobu pěti let snížit svou životní úroveň a splácet svým věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek, v důsledku čehož by se mu mělo dostat dobrodiní v podobě odpuštění části jeho závazků (§ 414 IZ). Tento závěr však nemůže platit v případě dlužníka, jehož splátky v rámci oddlužení by měly být hrazeny výlučně z příjmů jiné osoby, a to na základě uzavřené smlouvy o důchodu či darovací smlouvy. Při takovém způsobu plnění splátkového kalendáře v rámci oddlužení by dlužník nebyl nikterak omezen, nemusel by žádným způsobem vyvíjet úsilí k tomu, aby se podílel na úhradě splátek svým věřitelům, v čemž lze tedy spatřovat ono nedovolené zvýhodnění ve smyslu ust. § 5 písm. a) IZ. Pro výpočet splátek oddlužení se samostatně posuzuje nejdříve příjem dlužníka (například jeho mzda, invalidní důchod apod.), z tohoto příjmu se pak vypočítává, kolik lze použít pro účely oddlužení, a teprve k této výsledné částce se připočte částka, kterou by měl dlužník dosahovat na základě darovací či jiné smlouvy od jiné osoby. Jak již bylo uvedeno výše, v případě dlužníka nelze pro účely plnění věřitelům použít vůbec žádnou částku, takže veškeré splátky věřitelům by skutečně byly hrazeny výlučně z příjmů na základě smlouvy o důchodu. Žádal-li dlužník o povolení oddlužení, dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že je tímto návrhem za shora popsané situace sledován nepoctivý záměr, a proto je dán důvod pro jeho zamítnutí dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč. Záloha totiž slouží jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem přitom činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu