2 VSOL 279/2012-A-12
KSBR 24 INS 23119/2011 2 VSOL 279/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Aleny Saxové, nar. 15. února 1974, bytem Znojmo, Palackého 56/1089, PSČ 669 02, o insolvenčním návrhu dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice doručeném dne 19.3.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2012, č.j. KSBR 24 INS 23119/2011-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2012, č.j. KSBR 24 INS 23119/2011-A-6, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst.1-3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) zastavil předmětné insolvenční řízení s odůvodněním, že dne 12. prosince 2011 podala dlužnice insolvenční návrh, jímž se domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení. Usnesením ze dne 13. prosince 2011, čj. KSBR 24 INS 23119/2011-A-4 uložil soud dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatila na účet insolvenčního soudu nebo v hotovosti zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, současně byl dlužnici vysvětlen smysl požadované zálohy a dále byla poučena o možnosti zastavení insolvenčního řízení v případě, že záloha ve stanovené lhůtě nebude zaplacena.

Toto usnesení nabylo právní moci dne 18. ledna 2012 a vykonatelnosti dne 24. ledna. 2012. V určené lhůtě, avšak ani později, dlužnice požadovanou zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila. Proto insolvenční soud postupoval v souladu s ust. § 108 odst. 3 IZ a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání, v němž namítala, že dne 12.12.2011 spolu s manželem podali návrhy na zahájení insolvenčního řízení, domáhali se zjištění jejich úpadku a jeho řešení oddlužením. Dne 13.12.2011 vydal soud v obou věcech usnesení, kterým jim uložil zaplatit zálohu, každému 50.000,-Kč. Důvodem měla být skutečnost, že manžel dlužnice byl v době podání návrhu podnikatelem, zapsaným v živnostenském rejstříku, že zde není splněna podmínka daná ust. § 389 odst. 1 IZ a že jeho úpadek bude nutno řešit konkursem. V důsledku toho nedošlo ke spojení obou návrhů a sama dlužnice není schopna, s ohledem na výši svých příjmů, splnit podmínku úhrady alespoň 30% výše pohledávek nezajištěných věřitelů. Dlužnice se však domnívá, že soud nepostupoval v souladu se smyslem a účelem zákona, když jim uložil zaplatit zálohu v okamžiku, kdy sami nemají příjmy na to, aby hradili splátky jejich závazků a oddlužení jim nepovolil jen se shora uvedeného důvodu, neboť jejich závazky, které tvoří SJM, nepochází z podnikání. Manžel byl dlouhodobě nezaměstnaný, proto jim vzniklo tolik závazků, od 7.2.2011 si zřídil živnostenské oprávnění, na jehož základě vykonával činnost v Rakousku. Náklady však převyšovaly příjmy, proto živnost přerušil. V listopadu se mu však naskytla příležitost provádět opravy vozidel a získat tak pravidelný příjem. I při vědomí toho, že je podnikatelem a vystavuje se riziku nepovolení oddlužení, návrh podal, přičemž očekávané příjmy jak z jeho podnikání, tak i její příjmy by jim umožnily v rámci oddlužení hradit závazky vůči věřitelům. Jiná možnost zde nebyla, manžel zaměstnání s odpovídajícím příjmem neměl, naopak měl možnost si zajistit příjem jako OSVČ. Tyto skutečnosti však soud nevzal v potaz, přičemž v obdobné věci pod č.j. KSPL 27 INS 5535/2011, 1 VSPH 721/2010-A-14 rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že postup soudu prvního stupně vyhodnotil jako nepřiměřenou tvrdost aplikace zákona, jestliže odňal dlužníku možnost řešit svůj úpadek oddlužením jen proto, že po formální stránce byl sice podnikatelem, avšak tuto činnost (aby mohl zapravit své spotřebitelské závazky) vykonával jen proto, že jako zaměstnanec nemohl sehnat práci. Dále uvedla, že manžel má od 15.3.2012 uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou, s pravidelným měsíčním příjmem 17.077,-Kč, dne 6.1.2012 živnost přerušil. Navíc povolení oddlužení je pro jejich věřitele výhodnější, neboť jako rodina jsou zcela nemajetní, dosud měli pouze příjmy ze závislé činnosti, které byly postiženy exekucemi. V případě konkursu by tento musel být následně zrušen pro nedostatek majetku a jejich závazky nebudou nikdy uhrazeny. Navrhla, aby odvolací napadené usnesení zrušil, dále aby změnil usnesení o uložení zálohy a to jak v jejím případě, tak v řízení manžela, obě věci spojil a oddlužení povolil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, §212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Jak již poukázal soud prvního stupně podle ustanovení § 108 odst. 1, odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Ustanovení § 108 odst. 3 IZ dále stanoví, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V přezkoumávané věci se dlužnice svým insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala zjištění jejího úpadku a povolení oddlužení s tím, že společně s manželem Josefem Saxou mají 18 závazků vůči 16 věřitelům v celkové výši 1.332.761,-Kč jež spadají do společného jmění manželů, které nejsou schopni řádně platit, je vůči nim vedeno 11 exekucí, dlužnice má příjem 11.500,-Kč, žádala o spojení s řízením jejího manžela, který podal stejný návrh. Poté, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že řízení obou dlužníků nelze spojit, s tím, že úpadek manžela dlužnice nelze řešit oddlužením, neboť je podnikatelem a po zjištění, že dlužnice se svými příjmy podmínky oddlužení nesplňuje, usnesením ze dne 13.12.2011 (A-4) vyzval dlužnici k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení. Současně v něm vysvětlil účel a důvody pro uložení zálohy a rovněž dlužnici náležitě poučil, jednak o následcích pro případ, že záloha nebude ve stanovené lhůtě zaplacena a dále, že proti tomuto usnesení lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení. Toto usnesení bylo dlužnici doručeno 21.12.2011 a protože dlužnice proti tomuto usnesení odvolání ve stanovené lhůtě ode dne doručení nepodala (nijak na něj nereagovala), nabylo právní moci 18.1.2012. Jelikož dlužnice ve lhůtě 5 dnů ode dne 18.1.2012 zálohu na náklady insolvenčního řízení nezaplatila, rozhodl soud prvního stupně nyní odvoláním napadeným usnesením a pro nezaplacení zálohy insolvenční řízení zastavil.

Jestliže tedy dlužnice na základě pravomocného usnesení soudu prvního stupně ze dne 13.12.2011 (A-4) zálohu v požadované výši a lhůtě nezaplatila, pak byl další postup soudu prvního stupně zcela v souladu se zákonem, a to s ust. § 108 odst. 3 IZ, když předmětné řízení zastavil.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, aniž se mohl námitkami dlužnice uvedenými v jejím odvolaní blíže zabývat. Pro rozhodnutí odvolacího soudu je totiž rozhodující skutečnost, že dlužnice zálohu ve stanovené lhůtě nezaplatila přes pravomocně jí uloženou povinnost. Námitky, které uvedla ve svém odvolání mohla uplatnit pouze v rámci odvolání proti usnesení, kterým jí tato povinnost byla uložena. Tohoto svého práva však dlužnice dle obsahu spisu nevyužila, ač o něm byla v usnesení ze dne 13.12.2011 (A-4) náležitě poučena.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu