2 VSOL 274/2015-A-20
KSOS 33 INS 25818/2014 2 VSOL 274/2015-A-20

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Roman anonymizovano , anonymizovano , IČ: 71885994, Mládežnická 1111/12, 737 01 Český Těšín, korespondenční adresa: Viaduktová 3, 737 01 Český Těšín, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2014, č. j. KSOS 33 INS 25818/2014-A-11

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2014, č. j. KSOS 33 INS 25818/2014-A-11 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud označeným usnesením uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu, neboť dlužník uvedl, že má v současné době peněžité závazky vůči 13 věřitelům, kdy tyto závazky jsou více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník je není schopen plnit, v připojeném seznamu závazků řádně označil své věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, aktuální dlužné částky (celková výše všech závazků dlužníka činí 435.041 Kč), splatnost závazků a uvedl, zda jeho závazky pocházejí z podnikání. Z předmětného seznamu závazků vyplývá, že 4 peněžité závazky v celkové výši cca 225.855 Kč pochází z podnikání, resp. vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka (u věřitelů Česká správa sociálního zabezpečení, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna a Revírní bratrská pokladna); věřitelé Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna souhlasili, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením, věřitel Revírní bratrská pokladna s oddlužením nesouhlasil. Závazky z podnikání brání řešení dlužníkova úpadku oddlužením ve smyslu výše ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ, neboť se nejedná o zajištěné závazky, ani o závazky, které zůstaly neuspokojeny po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) IZ. Vzhledem k tomu bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut a na jeho majetek prohlášen konkurs. Insolvenční soud tedy s ohledem na rozsah majetku dlužníka a k předpokládaným nákladům řízení stanovil zálohu k jejich krytí, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení dlužník podal odvolání a namítal, že v současné době pracuje jako OSVČ u firmy Romtes Service, a.s., zde pracuje už 20 let. Od 2. února 2015 již zde-ve stejné firmě bude zaměstnán jako fyzická osoba a má přislíbený čistý příjem cca 16.000 Kč měsíčně (viz příloha-příslib pracovní smlouvy). Podnikání tedy ukončí. Vzhledem k tomu, že příjem bude vyšší, než uváděl v insolvenčním návrhu, měl by být schopen za dobu pěti let uhradit Revírní bratrské pokladně dluh v celkové výši, a to 100% (cca 40.000 Kč). Dlužník je tedy přesvědčen, že podmínky oddlužení splňuje a že v tomto případě není nutno řešit dluhy konkurzem. Nesouhlasil rovněž s podmínkou úhrady částky 50.000 Kč, neboť jeho finanční situace je natolik náročná, že by si to nemohl dovolit. Z tohoto důvodu také podal návrh na oddlužení. Proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a aby povolil oddlužení plněním splátkového kalendáře.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 23. září 2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z ustanovení § 389 IZ vyplývá, že dlužník-fyzická osoba může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, pouze tehdy, pokud nemá dluhy z podnikání (odstavec 1, písm. b/), anebo pokud se jedná o dluh z podnikání, který nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením, tedy jen souhlasí-li s tím věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo jde-li o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo jde o pohledávku zajištěného věřitele (odstavec 2).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u Krajského soudu v Ostravě insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení dne 23.9.2014. V návrhu uvedl, že má v současné době peněžité závazky vůči 13 věřitelům více jak 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, a proto je v úpadku. V připojeném seznamu závazků dlužník řádně označil své věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, aktuální dlužné částky (celková výše všech závazků dlužníka činí 435.041 Kč), splatnost závazků a uvedl, zda jeho závazky pocházejí z podnikání. Z předmětného seznamu závazků vyplývá, že má 4 peněžité závazky z podnikání, resp. vzniklé v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka (u věřitelů Česká správa sociálního zabezpečení, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna a Revírní bratrská pokladna). Věřitelé Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna souhlasili, aby úpadek dlužníka byl řešen oddlužením, věřitel Revírní bratrská pokladna s oddlužením výslovně nesouhlasil.

Podnikatelské závazky v zásadě brání v řešení úpadku oddlužením a daný dlužník není aktivně legitimován k podání daného návrhu. Z tohoto pravidla je poskytnuta výjimka v podobě souhlasu věřitele, aby jeho pohledávka byla uspokojena v režimu oddlužení. Následnému povolení oddlužení nevadí tři typy závazků z podnikání: -závazky odsouhlasené věřiteli-následnému povolení oddlužení nevadí závazky z podnikání, u nichž věřitel souhlasil s tím, aby tento závazek byl řešen v rámci dlužníkova oddlužení. Žadatel o oddlužení musí svého věřitele předem o souhlas požádat a takový souhlas doložit ke svému návrhu na povolení oddlužení. -závazky, které prošly konkursem-následnému povolení oddlužení nevadí závazky, které dříve byly zahrnuty do konkursu prohlášeného na dlužníka a toto řízení bylo ukončeno pro nedostatek majetku na straně dlužníka,

nebo po splnění rozvrhového usnesení soudu v konkursu. Jde tedy o situaci, kdy podnikatel před žádostí o oddlužení absolvoval konkurs, ve kterém nebyly jeho závazky uspokojeny. -tzv. zajištěné závazky-pokud je závazek zajištěný, nebrání povolení oddlužení a věřitel má v případě nesplnění závazku k dispozici náhradní řešení, jak svůj závazek uspokojit.

Zákon existencí souhlasu věřitelů, kteří mají za dlužníkem pohledávky z podnikání, podmiňuje věcnou legitimaci dlužníka k podání insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ), přičemž zde věřitel dlužníka vyslovil jasný nesouhlas s oddlužením. Z dosud uvedeného je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči více věřitelům (nejméně dvěma), které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2, písm. b/ IZ). Současně je zřejmé, že má nezajištěné závazky z podnikání, přičemž jeden z věřitelů těchto závazků nedal s oddlužením souhlas.

Správný je proto závěr soudu, že vzhledem k nedostatku souhlasu věřitele Revírní bratrské pokladny s řešením úpadku dlužníka oddlužením lze očekávat, že podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ bude návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnut a jediným možným řešením jeho úpadku je konkurs (§ 396 IZ). Dlužník přitom nemá žádné pohotové finanční prostředky ani jiný hodnotnější majetek; k částce získané dražbou nelze přihlížet, neboť slouží k úhradě zajištěných pohledávek, které ani nepokryje. Za této situace je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ. Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

K výhradám dlužníka vůči uložení povinnosti složit zálohu nelze přihlížet. Účelem zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku a umožnit tak insolvenčnímu správci výkon jeho funkce, a rovněž poskytnout záruku úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. V daném případě soud prvního stupně s přihlédnutím k majetkovým poměrům dlužníka, které podle obsahu spisu ani později nedoznaly rozhodné změny, shledal, že důvody pro složení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč jsou dány, a tento je zcela správný.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu