2 VSOL 274/2012-A-12
KSBR 26 INS 4485/2012 2 VSOL 274/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Ostrovánky 75, 696 31 Bukovany u Hodonína, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13.3.2012, č. j. KSBR 26 INS 4485/2012-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í jen tak, že insolvenční soud u k l á d á dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě 5 dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 24.2.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení, podle kterého má dlužnice čtyři zajištěné věřitele, vůči nimž má pět závazků a z doloženého výpisu z katastru nemovitostí LV č. 278 k. ú. Ostrovánky vyplývá, že dlužnice je vlastníkem id. 1/2 nemovitostí, k nimž je zřízeno zástavní právo soudcovské a zástavní právo exekutorské. Podle soudu prvního stupně se oddlužení může týkat pouze nezajištěných věřitelů, a proto mu není známo, co dlužnice návrhem na povolení oddlužení sleduje. V úvahu přichází i nepoctivý záměr, když dlužnice se domnívá, že uhradí zajištěným věřitelům minimálně 30 % jejich pohledávek a od zbytku bude osvobozena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že takový postup je insolvenčním zákonem vyloučen, a proto nemůže být dlužnici povoleno oddlužení. Návrh na povolení oddlužení bude muset být zamítnut a úpadek řešen prohlášením konkursu. Podle soudu prvního stupně je smyslem zálohy především umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Vzhledem k tomu, že soudu není známa reálná hodnota id. 1/2 nemovitosti a reálná hodnota zpeněžení, nepovažoval v této fázi za nutné předložení znaleckého posudku o ocenění nemovitostí. Postupoval podle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu v maximální výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že má čtyři zajištěné věřitele a je spoluvlastníkem id. 1/2 nemovitosti, jejíž hodnota činí podle doloženého znaleckého posudku 122.915,-Kč. Podle dlužnice by zpeněžení majetkové podstaty vedlo k závažné újmě co do zajištění jejích základních životních potřeb, včetně bydlení, když nemá zajištěno náhradní ubytování. Naopak plněním splátkového kalendáře s ohledem na její příjmy a uzavřenou smlouvou o důchodu by byli věřitelé uspokojení až do 30,8 %. Rovněž namítla, že nesleduje jakýkoliv nepoctivý záměr, neboť její snahou je řešit dluhy povolením oddlužení. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, zjistil úpadek dlužnice, uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000,-Kč a ustanovil insolvenčního správce.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle obsahu spisu se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 23.2.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že její celkové závazky vůči 4 věřitelům činí 428.426,49,-Kč, přičemž se jedné o závazky vůči zajištěným věřitelům. Dále uvedla, že její příjem tvoří mzda ve výši 9.000,-Kč. S návrhem dlužnice předložila smlouvu o důchodu uzavřenou dne 17.2.2012, dle které se Eva Svobodová, roč. 1978 zavázala poskytovat dlužnici po dobu insolvenčního řízení důchod ve výši 1.800,-Kč měsíčně. Odvolací soud dále z obsahu spisu zjistil, že dlužnice je vdova a pobírá od ledna 2012 vdovský důchod ve výši 5.533,-Kč měsíčně.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Z uvedených ustanovení vyplývá, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře se uspokojují nezajištění věřitelé a zajištění věřitelé se uspokojují jen z výtěžku zpeněžení zajištění. Podle odvolacího soudu však nelze předjímat, zda věřitelé přihlásí do insolvenčního řízení své pohledávky za dlužnicí jako zajištěné či nezajištěné. Toto je pouze na úvaze každého ze zajištěných věřitelů.

V návaznosti na výše uvedené úvahy nutno doplnit, že za situace, kdy dlužnice má celkem 4 zajištěné věřitele, vlastní id. 1/2 nemovitosti, ke které je zřízeno zástavní právo soudcovské a zástavní právo exekutorské, pobírá mzdu v průměrné výši cca 9.000,-Kč a vdovský důchod ve výši 5.533,-Kč, uzavřela smlouvu o důchodu na částku 1.800,-Kč měsíčně, a věřitelé dlužnice by přihlásili své pohledávky jako nezajištěné, byly by jejich pohledávky v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojeny v rozsahu více jak 30 %.

Lze tedy uzavřít, že v této fázi insolvenčního řízení, tj. před rozhodnutím o úpadku dlužnice, nelze jednoznačně předvídat, zda věřitelé uplatní své pohledávky za dlužnicí jako pohledávky zajištěné či nezajištěné a pro který z nabízených způsobů oddlužení se rozhodnou. Proto není předem vyloučen ani jeden z uvedených způsobů oddlužení.

Insolvenčnímu správci budou v době od jeho ustanovení do funkce do předpokládaného schválení oddlužení vznikat náklady. Po správci přitom nelze požadovat, aby si tyto náklady nesl ze svého. Proto je nutno, aby byly zajištěny finanční prostředky k jejich úhradě. Účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení, jak správně uvedl soud prvního stupně, je především umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a po jeho ustanovení do funkce. Úvaha o výši zálohy, potřebné na náklady insolvenčního řízení, se odvíjí ze závěru o předpokládaném rozsahu a skladbě majetkové podstaty, jež vyplývá zejména z insolvenčního návrhu dlužnice a seznamu majetku i dalších příloh. Dlužnice nemá pohotové finanční prostředky, a proto potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyplývá z nutnosti uhradit hotové výdaje insolvenčního správce v počáteční fázi řízení. Za přiměřenou okolnostech považuje odvolací soud v dané věci zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. Pro úplnost lze uvést, že minimální odměna správce ze zpeněžení majetkové podstaty činí 45.000,-Kč bez DPH. Odměna správce při oddlužení plněním splátkového kalendáře je splácena postupně spolu se splátkami věřitelům.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu