2 VSOL 272/2010-B-57
KSBR 26 INS 776/2009 2 VSOL 272/2010-B-57

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Dřevařská 857/14, 602 00 Brno, zastoupeného JUDr. Janem Kovaříkem, advokátem se sídlem Hrnčířská 813/23, 602 00 Brno, o návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce, změnu ustanoveného zástupce, povolení oddlužení a ukončení insolvenčního řízení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.4.2010, č.j. KSBR 26 INS 776/2009-B-43, takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I.,III. a IV. p o t v r z u j e.

II. Ve výroku II. se usnesení z r u š u j e a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením krajský soud rozhodl o návrzích dlužníka tak, že zamítl návrh na zproštění insolvenčního správce JUDr. Filipa Horáka (výrok I.), návrh na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok II.) a návrh na ukončení insolvenčního řízení (výrok III.). Současně odmítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (výrok IV.) a jeho návrh na zaplacení odškodného ze strany insolvenčního správce a společnosti 1. Pohledávková s.r.o. zamítl (výrok IV.).

Na odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že z nadpisu a obsahu podání dlužníka z 18.3. a 5.4.2010 dovodil, že dlužník se jimi domáhá zproštění insolvenčního správce, osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, navrhuje ukončení insolvenčního řízení, povolení oddlužení a jejich obsahem je i návrh na zaplacení odškodného za vyvolané insolvenční řízení. Po vyhodnocení dlužníkem uváděných důvodů a stanoviska insolvenčního správce dospěl k závěru, že návrhy dlužníka nejsou opodstatněny.

Důvod pro zproštění insolvenční správce dlužník spatřoval ve skutečnosti, že správce není zapsán v současném seznamu insolvenčních správců a že nerespektuje skutečnost , že insolvenční řízení vyvolala společnost 1. Pohledávková s.r.o., jež odkoupila pohledávku od podvodníka Kláska , kterému dlužník podle svého tvrzení nic nedlužil. Pozastavení veškerých soudních kauz, ve kterých figuruje, dlužník považuje za absurdní, neboť tím byl znemožněn průchod spravedlnosti. Dále dlužník ve svých podáních uváděl, že soud by měl své úsilí aktivně směřovat k vyzvání poškozené strany , aby prokázala své tvrzení (např. nedoručení směnečného rozhodnutí, vydržení nemovitostí H. Němcovou) tak, aby mohla být podstatná část majetku z podstaty vyňata. Následně by mělo být insolvenční řízení ukončeno pro nemajetnost dlužníka, soud by měl rozhodnout o vynětí firmy SUNROSE s.r.o. z majetkové podstaty pro bezdůvodnost . Žalovaní, za které označil insolvenčního správce a společnost 1. Pohledávková s.r.o., by měli být po urychleném ukončení řízení potrestáni povinností vyplatit dlužníkovi odškodné ve výši 500.000,-Kč podle podílu jejich zavinění na vyvolání tohoto řízení. Insolvenčnímu správci dále vytýkal, že dal příkaz správci nemovitostí, kde H. Němcová vlastní 1/8, aby jí nevyplácel podíl z výnosu a naopak tento převedl na účet správce. Podle soudu prvního stupně dlužník dále žádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce.

Insolvenční správce JUDr. Filip Horák se svým zproštěním nesouhlasil a poukazoval na to, že v době zahájení insolvenčního řízení byl zapsán v seznamu insolvenčních správců. Pohledávku společnosti 1. Pohledávková s.r.o. podle svého tvrzení řádně přezkoumal a uznal, neboť byla doložena úředně ověřenými kopiemi směnečného platebního rozkazu, usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí dlužníka a usnesení o procesním nástupnictví, podle něhož do řízení namísto původně oprávněného nastupuje společnost 1. Pohledávková s.r.o. jako její postupník, přičemž všechna rozhodnutí byla opatřena doložkami právní moci. Zdůraznil, že na základě těchto listin nemohl mít pochybnosti o důvodnosti uplatněné pohledávky, nebyly mu předloženy žádné doklady osvědčující, že by pohledávka vznikla v souvislosti s trestným činem původního věřitele Jiřího Kláska. Potvrdil sice, že se rozhodl nepokračovat v řízeních, ve kterých dlužník uplatňoval své pohledávky, avšak učinil tak v souladu s pokynem věřitelů a po prostudování předmětů řízení, neboť je přesvědčen, že spory nemohou přinést majetkové podstatě žádný užitek. Příkaz správci nemovitostí zapsaných v konkursní podstatě je v souladu s ust. § 206 a § 246 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), neboť majetkovou podstatu tvoří také jakékoliv příjmy z pronájmu majetku podstaty a s tímto majetkem je oprávněn nakládat pouze insolvenční správce.

Podle soudu prvního stupně vyplývá způsobilost insolvenčního správce vykonávat tuto funkci ze skutečnosti, že v době jeho ustanovení do funkce byl zapsán v seznamu insolvenčních správců. Proto je oprávněn insolvenční řízení dokončit, a to již s ohledem na ust. § 22 odst. 2 IZ, které umožňuje ustanovit i osobu nezapsanou v seznamu insolvenčních správců. I podle názoru soudu prvního stupně byla pohledávka věřitele 1. Pohledávkové s.r.o. řádně doložena. Pokud dlužník namítá, že mu nebyl řádně doručen směnečný platební rozkaz, měl tuto námitku již dávno uplatnit, zvláště v situaci, kdy byla vydána další rozhodnutí v exekučním řízení. S ohledem na ust. § 199 odst. 2 IZ, podle něhož lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízeních, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, by popřením této pohledávky správce vyvolal zcela zbytečný incidenční spor. K námitce dlužníka o pozastavení soudních kauz uvedl, že přerušení těchto řízení vyplývá přímo z insolvenčního zákona a je pouze na správci, zda se rozhodne v řízeních pokračovat. Musí přitom respektovat názory věřitelů a je oprávněn posoudit, zda pokračování v řízeních je přínosem pro majetkovou podstatu. Nepodá-li návrh na pokračování v řízení, může tak učinit sám dlužník. O tom, zda bude 1/8 nemovitostí, na které si činí nárok H. Němcová, vyloučena z majetkové podstaty, rozhodne soud v samostatném řízení. Soud prvního stupně se ztotožnil se závěrem insolvenčního správce, že do majetkové podstaty náleží i nájemné z nemovitostí. Shodně se správcem neshledal žádný důvod pro vynětí obchodního podílu dlužníka ve společnosti SUNROSE, spol. s r.o. z majetkové podstaty, do níž byl zahrnut v souladu s ust. § 206 odst. 1 IZ. Požadavek dlužníka naopak považuje za zjevnou snahu o vyvedení tohoto majetku z majetkové podstaty ve svůj vlastní prospěch v rozporu se zájmy věřitelů. Zdůraznil, že insolvenční správce nebyl ustanoven proto, aby chránil dlužníka před jeho věřiteli, jeho povinností je vykonávat svou funkci v souladu s insolvenčním zákonem a pokyny soudu. Protože neshledal, že by se insolvenční správce dopustil při výkonu funkce nějakého pochybení, návrh na jeho zproštění zamítl.

Na odůvodnění výroku II. soud prvního stupně uvedl, že dlužník v rámci insolvenčního řízení nemá žádnou poplatkovou povinnost a o ustanovení zástupce již bylo jednou rozhodnuto, když mu byl k ochraně jeho práv ustanoven zástupce, advokát JUDr. Jan Kovařík. Dlužník nemůže zatěžovat insolvenční soud opakovanými žádostmi o bezplatné právní zastoupení a určovat, kdo mu má být ustanoven, výběr zástupce je zcela na rozhodnutí soudu.

Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ukončení insolvenčního řízení vychází z názoru, že zrušení konkursu je možné pouze z důvodů uvedených v ust. § 308 odst. 1 a 2 IZ, přičemž žádný z nich nenastal.

Na odůvodnění odmítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení soud prvního stupně uvedl, že podaný návrh byl opožděný. Podle ust. § 390 odst. 1 a 3 IZ musí dlužník podat návrh na povolení oddlužení v případě věřitelského návrhu nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. V dané věci byl dlužníkovi insolvenční návrh doručen dne 24.2.2009 současně s usnesením ze dne 19.2.2010, v němž byl poučen o možnosti podat návrh na oddlužení do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení. Dlužník však návrh ve stanovené lhůtě nepodal.

Konečně na odůvodnění výroku V. svého rozhodnutí uvedl, že insolvenční soud není kompetentní k tomu, aby o rozhodoval o návrhu dlužníka na zaplacení odškodného za vyvolání insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení se dlužník odvolal podáním ze dne 28.4.2010, které doplnil podáními ze dne 10.6.2010 a 16.6.2010. Z jejich obsahu vyplývá, že odvolání směřuje proti výrokům I. až IV. usnesení soudu prvního stupně. V prvním z označených podání dlužník vedle výhrad proti přístupu ustanoveného zástupce a žádosti o ustanovení nového zástupce uvedl již pouze to, že se předběžně staví proti závěru soudu prvního stupně, že nepodal návrh na oddlužení včas. V podání ze dne 10.6.2010 uvedl další důvody, pro které požaduje změnu v osobě ustanoveného zástupce. Kromě toho již jen konstatoval, že až po ustanovení nového právního stupce (Mgr. Jana Kyrycha) bude schopen podat regulérní Odvolání se všemi potřebnými aspekty . Odvolání bylo dále doplněno prostřednictvím ustanoveného zástupce dlužníka podáním ze dne 16.6.2010. Nesprávnost napadeného usnesení podle JUDr. Jana Kovaříka dlužník spatřuje v neobjektivním postupu soudu, který nepřihlédl k jeho oprávněným námitkám zejména k ustanovení insolvenčního správce, k jeho návrhu na osvobození od soudního poplatku, k návrhu na ukončení insolvenčního řízení a k návrhu na povolení oddlužení. Domáhal se, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a aby soud rozhodl v intencích předešlých návrhů dlužníka.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení v rozsahu, ve kterém bylo odvoláním dotčeno, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k těmto závěrům.

V přezkoumávané věci Krajský soud v Brně k návrhu věřitele 1. Pohledávkové s.r.o. usnesením ze dne 3.4.2009, č.j. KSBR 26 INS 776/2009-A-21 zjistil úpadek dlužníka, insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Filipa Horáka a na majetek dlužníka prohlásil konkurs. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25.4.2009. Usnesením ze dne 8.6.2009, č.j. KSBR 26 INS 776/2009-B-21 soud prvního stupně vyhověl žádosti dlužníka a stanovil mu k ochraně jeho zájmů v této věci zástupcem advokáta JUDr. Jiřího Janču. Na základě podání jmenovaného advokáta vydal soud prvního stupně dne 19.6.2009 usnesení č.j. KSBR 26 INS 776/2009-B-23, kterým zrušil jeho ustanovení zástupcem dlužníka a novým zástupcem ustanovil advokáta JUDr. Jana Kovaříka.

V dalším průběhu insolvenčního řízení dlužník předložil soudu prvního stupně podání z 18.3. a 5.4.2010, jejichž obsah soud prvního stupně podrobně zrekapituloval v odůvodnění napadeného usnesení, stejně tak jako vyjádření insolvenčního správce k těmto podáním. Odvolací soud se v podstatném rozsahu ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, na jejichž základě neshledal podané návrhy dlužníka za důvodné.

Především souhlasí s jeho závěrem, že dlužníkem v návrzích tvrzené skutečnosti nemohou být důvodem pro zrušení funkce insolvenčního správce JUDr. Filipa Horáka.

Insolvenční správce může být po pravomocném ustanovení do funkce z této insolvenčním soudem odvolán podle ust. § 31 odst. 1 IZ z důležitých důvodů, které nemají původ v porušení povinností insolvenčního správce. Takovým důvodem by mohlo být i zjištění, že správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce. V přezkoumávané věci však byl JUDr. Filip Horák ustanoven insolvenčním správcem usnesením ze dne 3.4.2009, tedy v době, kdy v seznamu insolvenčních správců zapsán byl. Pouhé vyškrtnutí správce z tohoto seznamu z důvodu dle ust. § 40 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, v platném znění, není důvodem k odvolání správce z funkce. Tento závěr formuloval odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 16.4.2009, sp. zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B a nemá důvod se od něho odchylovat.

Insolvenční správce může být dále zbaven své funkce v případě, pokud řádně neplní své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně poruší důležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem. V takovém případě insolvenční soud správce zprostí funkce (§ 32 odst. 1 IZ). Odvolací soud zcela ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že z obsahu spisu nevyplývá, že by se insolvenční správce dopustil jakéhokoliv porušení svých povinností. Na základě obsahu listin připojených k přihlášce věřitele 1. Pohledávkové s.r.o. (vykonatelných soudních rozhodnutí) neměl insolvenční správce důvod pochybovat o oprávněnosti pohledávky tohoto věřitele. Rovněž mu nelze vytýkat, že se rozhodl nepokračovat v dlužníkem zahájených a konkursem přerušených soudních sporech, pokud si při respektování stanoviska věřitelského orgánu vyhodnotil, že pokračování v řízeních není ve prospěch majetkové podstaty. Soud prvního stupně správně vystihl, že další výhrady dlužníka vůči postupu správce (zahrnutí do majetkové podstaty obchodního podílu ve společnosti SUNROSE, spol. s r.o. a spoluvlastnického podílu na nemovitostech, k nimž uplatňuje práva H. Němcová a s tím související inkaso nájemného), taktéž zcela nedůvodné, svědčí o tom, že jednání dlužníka není vedeno snahou docílit spravedlivého uspořádání svých majetkových poměrů dotčených úpadkem (§ 1 písm. a/ IZ), ale jeho cílem je spíše vyvedení majetku z podstaty v rozporu s oprávněnými zájmy věřitelů.

Tomu se nevymyká ani další dlužníkův návrh, jímž se domáhal ukončení insolvenčního řízení. Soud prvního stupně opět zcela správně uvedl, že o zrušení konkursu prohlášeného na dlužníkův majetek může být rozhodnuto pouze z důvodů uvedených v ust. § 308 odst. 1 a 2 IZ.

Podle ust. § 308 odst. 1 insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrušení konkursu a) zjistí-li, že nebyl ani dodatečně osvědčen dlužníkův úpadek; to neplatí, došlo-li již ke zpeněžení podstatné části majetkové podstaty, b) zjistí-li, že zde není žádný přihlášený věřitel a všechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny, c) po obdržení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, d) zjistí-li, že pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení insolvenční soud rozhodne o zrušení konkursu též na návrh dlužníka, jestliže dlužník k tomuto návrhu připojil listinu, na které všichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrušením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly. Protože žádný z těchto důvodů nebyl v přezkoumávané věci naplněn, je i tento dlužníkův návrh nedůvodný.

Soud prvního stupně nepochybil ani odmítnutím návrhu dlužníka na povolení oddlužení dle ust. § 390 odst. 3 IZ. V zájmu stručnosti odvolací soud v tomto směru zcela odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Dodat lze pouze to, že v situaci, kdy již bylo pravomocně rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem, je návrh na dlužníka na povolení oddlužení navíc i zjevně bezpředmětný.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. jako věcně správné potvrdil.

Soudu prvního stupně lze vytknout pouze hodnocení té části podání dlužníka, která se týká jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Byť dlužník své podání ze dne 10.3.2010 označil mimo jiné jako Žádost o OSP a bezplatné právní zastoupení , je z obsahu návrhů dlužníka zřejmé, že se nedomáhá vydání rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení (dalšího) zástupce, ale z důvodu nevyhovujícího dosavadního právního zastupování požaduje změnu ustanoveného zástupce tak, že namísto JUDr. Jana Kovaříka mu bude ustanoven zástupce jiný. Vyplývá to i ze závěru obou podání, kde kromě jiného požaduje přiznání právního zástupce Mgr. Vladimíra Kyrycha (v podání ze dne 10.3.2010) či JUDr. Radoslava Dostála (v podání ze dne 5.4.2010).

Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně výrokem III. rozhodl o něčem jiném, než čeho se dlužník podle obsahu podání domáhal. Rozhodnutí tak zatížil vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 212a odst. 6 o.s.ř.). Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., výrok II. napadeného usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu dle § 221 odst. 1 písm. a) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten opětovně vyhodnotí dlužníkem v návrzích tvrzené skutečnosti, přihlédne k jeho argumentaci obsažené v odvolání, jakož i k obsahu podání JUDr. Jana Kovaříka ze dne 16.6.2010 a poté rozhodne, zda žádost dlužníka o změnu v osobě ustanoveného zástupce je důvodná.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. října 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu