2 VSOL 268/2015-A-13
KSBR 33 INS 4085/2015 2 VSOL 268/2015-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice: Linda Chládková, narozená 9. srpna 1978, bytem Bzenec-Přívoz 1426, PSČ 696 81, o insolvenčním návrhu dlužnice s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2015, č.j. KSBR 33 INS 4085/2015-A-7

tak to :

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2015, č.j. KSBR 33 INS 4085/2015-A-7 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí krajský soud odmítl podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh dlužnice, neboť trpí vadami, které brání pokračování v řízení, přičemž insolvenční zákon ve vztahu k insolvenčnímu návrhu vylučuje použití ustanovení § 43 občanského soudního řádu, a proto nelze odstranit chybějící náležitosti insolvenčního návrhu prostřednictvím výzvy. V insolvenčním návrhu ovšem chybí konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovozovat, že závazky dlužníka jsou více než 30 dnů po splatnosti. Dlužník v insolvenčním návrhu neuvádí, zda a kdy byly závazky splatné, kdy naposledy své závazky uhradil a v jaké výši, v jaké výši jsou závazky nadále hrazeny. V insolvenčním návrhu tedy chybí konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých závazků, popř. neuhrazených splátek závazků.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, v němž konstatovala, že jí krajský soud vytýká vady podání, neboť neuvedla skutečnosti, které osvědčují

úpadek dlužníka a že návrh neobsahuje údaje o splatnosti závazků. Dlužnice ale vyslovila názor, že vady podání nejsou závažné, aby nemohly být odstraněny na výzvu soudu a tvrdila, že soud měl postupovat podle § 43 o. s. ř. a měl dlužnici k odstranění vad vyzvat. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a uložil mu vydat rozhodnutí, kterým by vyzval dlužníka k odstranění vad podání.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužnice podala soudu dne 18. února 2015, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

S odvolacími námitkami odvolací soud naprosto nesouhlasí. Jak správně zdůraznil již krajský soud náležitosti insolvenčního návrhu stanoví zejména § 103 odst. 1 a 2 IZ, přičemž insolvenční zákon zpřísnil požadavky na formální a obsahové náležitosti insolvenčních návrhů, zejména z hlediska jejich určitosti, srozumitelnosti a úplnosti. Tvrzení dlužníka osvědčující jeho úpadek či hrozící úpadek musí být konkrétní (aby umožnila jednoznačnou individualizaci skutkového děje v takovém rozsahu a kvalitě, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným skutkem) a musí být uvedena přímo v insolvenčním návrhu, jelikož přílohy a listiny nejsou součástí insolvenčního návrhu (srov. ustanovení § 103 odst. 3 IZ), k listinám připojeným k insolvenčnímu návrhu tak nelze přihlédnout, ledaže by se jednalo o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu, na který dlužník v insolvenčním návrhu odkázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010 čj. 29 NSČR 1/2008-A-15 v insolvenční věci KSBR 37 INS 294/2008, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.5.2010 č.j. 1 VSPH 342/2010-A-56 v insolvenční věci MSPH 93 INS 3469/2008).

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 18. února 2015 za použití formuláře na návrh na povolení oddlužení insolvenční návrh, ve kterém se označila dlužníkem, fyzickou osobou, neuvedla žádné údaje o podnikání ani podnikatelské závazky, tvrdila, že má 11 věřitelů, vůči kterým má 11 závazků, uvedla, že není schopna splátky splácet, jelikož převyšují zabavitelnou část příjmu, měsíční splátky činí 15.000 Kč, uvedla, že má více věřitelům a všechny peněžní závazky jsou po splatnosti více 30 dnů, tyto není schopna splácet a jsou tím naplněny základní podmínky řešit situaci formou splátkového kalendáře. Dále odkázala na údaje v seznamu závazků. V tomto seznamu dlužnice uvedla údaje o věřitelích, o výši zajištěných i nezajištěných a vykonatelných závazcích s tím, že veškeré závazky nepochází z podnikání a že všechny uznává. Souhrnně pak uvedla, že všechny závazky jsou po lhůtě splatnosti více jak 30 dnů. . .

Z uvedeného je zřejmé, že dlužnice se jako nepodnikatel domáhá rozhodnutí o svém úpadku a povolení oddlužení situaci formou splátkového kalendáře. Lze však přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že dlužnice v insolvenčním návrhu neuvedla dostatečné skutečnosti osvědčující její úpadek ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, neboť neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit její platební neschopnost. Dlužnice pouze obecně tvrdí, že má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit. Taková tvrzení (pouze slovy zákona) však nejsou konkrétními tvrzeními k tomu, aby bylo zřejmé, že dlužnice je v úpadku. Dlužnice totiž neuvedla žádné konkrétní skutečnosti ohledně svých věřitelů a závazků vůči nim, včetně splatnosti závazků a neschopnosti tyto závazky plnit. Z insolvenčního návrhu dlužnice ani ze seznamu závazků tak není zřejmé, že dlužnice není schopna plnit své závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), když dlužnice netvrdí, že by zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, ani to, že je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti anebo to, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči ní není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. a/ až c/ IZ). K tomu odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, dle které u dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí ve smyslu § 3 odst. 2 písm. c/ IZ (k tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010 publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010, na které ostatně sama dlužnice odkazuje, avšak neřídí se jím).

Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně zcela správně dospěl k závěru, že insolvenční návrh dlužnice trpí vadami, které brání pokračování v insolvenčním řízení, neboť chybí konkrétní údaje o splatnosti jednotlivých závazků, popř. neuhrazených splátek závazků, a proto je odůvodněn postup podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ k jeho odmítnutí.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučen í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu