2 VSOL 261/2015-A-59
KSBR 38 INS 25246/2014 2 VSOL 261/2015-A-59

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy, v insolvenční věci dlužníka: Vrtný a geologický průzkum s.r.o., se sídlem Obchodní 1507, 686 01 Uherské Hradiště, IČ: 25440381, o insolvenčním návrhu věřitelů: a) AUTON CZ, a.s., se sídlem Praha 1-Nové Město, Petrská 1178/9, PSČ 110 00, IČ: 28173724, zastoupeného Mgr. Alešem Miklem, advokátem se sídlem Turnov, Palackého 2011, PSČ 511 01, b) AK Svejkovský, Kabelková a spol., se sídlem Kamenická 2378/1, Východní Předměstí, 301 00 Plzeň, IČ: 26362066, c) PUKKI TRADE s.r.o., se sídlem Brno, Rašínova 103/2, PSČ 602 00, IČ 29197856, zastoupeného Mgr. Romanem Kezniklem, LL.M., advokátem se sídlem Brno, Palackého třída 2203/186, PSČ 612 00, d) LENAKO s.r.o., se sídlem Praha 1-Nové Město, Na Poříčí 1041/12, PSČ 110 00, IČ: 28467507, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem Praha 1, V Jámě 699/5, PSČ 110 00, e) Servis Leasing a.s., se sídlem Most, Václava Řezáče 315, PSČ 434 01, IČ: 60196971, zastoupeného JUDr. Žofií Chromcovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Písecká 1968/9, PSČ 130 00, f) FORAGRI s.r.o., se sídlem Praha 5-Stodůlky, Bellušova 1859/34, PSČ 155 00, IČ: 24684511, g) J U T O společnost s ručením omezeným /spol. s r.o./, se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Štítného 668/11, PSČ 70900, IČ: 46580557, h) INSTAV BAU s.r.o., se sídlem pošta Rokycany 1, Lhota pod Radčem 12, PSČ 337 01, IČ: 25241567, i) O-CONSULT s.r.o., se sídlem Liberec 1-Staré Město, Baarova 48/4, PSČ 460 01, IČ: 44567448, zastoupeného JUDr. Antonínem Šmídkem, se sídlem Liberec I, Jestřábí 974/1, PSČ 460 01, j) MAGUS ENERGO s.r.o., se sídlem Brno-Líšeň, Pohankova 34/8, PSČ 628 00, IČ: 60320028, zastoupeného Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem Loděnice, Chrustenice 208, PSČ 267 12, k) CB s.r.o., se sídlem Liberec, Na Rybníčku 387/6, PSČ 460 01, IČ: 25404539, o návrhu věřitele MAGUS ENERGO s.r.o. na ustanovení předběžného insolvenčního správce, o odvolání věřitele MAGUS ENERGO s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2015, č.j. KSBR 38 INS 25246/2014-A-42

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2015, č.j. KSBR 38 INS 25246/2014-A-42 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud zamítl návrh věřitele MAGUS ENERGO s.r.o. na ustanovení předběžného insolvenčního správce (odstavec I. výroku) a uložil navrhovateli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet soudu nebo v kolcích na připojeném tiskopise soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření (odstavec II. výroku). V důvodech rozhodnutí uvedl, že návrhu nelze vyhovět, neboť v daném insolvenčním řízení nenastaly skutečnosti, které by ustanovení předběžného správce odůvodňovaly. Insolvenční soud zatím neshledal důvod omezit dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou nad rámec vymezený v § 111 insolvenčního zákona, rovněž nevyhlásil moratorium. O rozsahu majetkové podstaty dlužníka, který by bylo vhodné i předběžné zjistit a zajistit, nemá soud od navrhovatele ani od žádného z dalších věřitelů, kteří podali insolvenční návrh, žádné informace. Soudní poplatek byl navrhovateli vyměřen podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. h), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a položky 5 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal věřitel, který ustanovení předběžného správce navrhl, odvolání. Namítal, že odůvodnění rozhodnutí nesplňuje zákonné požadavky náležitého odůvodnění. Soud prvního stupně neuvedl, které konkrétní skutečnosti odůvodňují to, že návrh na ustanovení předběžného správce zamítl. O to více je takového konkrétní odůvodnění třeba za situace, pokud soud nemá informace o majetkové podstatě nejen od účastníků řízení, ale též od dlužníka samotného, který dosud nesplnil svoji zákonnou povinnost a nepředložil soudu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, přestože jej insolvenční soud k jejich předložení opětovně vyzval. Přitom je zjevné, že dlužník s majetkovou podstatou nakládá nad rámec běžného rozsahu, na což navrhovatel v návrhu na ustanovení předběžného správce výslovně poukázal. Jak totiž vyplývá z vyjádření dlužníka ze dne 16.12.2014, dlužník sice některé nároky popřel, avšak v řadě případů sám uvedl, že s těmito navrhovateli jedná buď o splátkovém kalendáři, nebo v některých případech dochází k poskytování protiplnění dlužníkem a následnému zápočtu (například navrhovatel FORAGRI s.r.o. a LENAKO a.s.). Je tedy zjevné, že dlužník věřitele, který podal insolvenční návrh, upřednostňuje, aby dosáhl zpětvzetí návrhu. Navrhovatel přitom zdůrazňuje, že dlužník, ač mu musí být dluh vůči navrhovateli znám, s navrhovatelem o řešení dluhu nejedná a ani mu nenabízí žádný splátkový kalendář či jinou formu uspokojení dluhu. Výše popsaným jednání tak dochází zjevně k obcházení omezení pro nakládání s majetkem dlužníka podle § 111 insolvenčního zákona. Individuálními dohodami s věřiteli, kteří na dlužníka podali insolvenční návrh za situace, kdy je dlužník v úpadku, zjevně dochází k činění zvýhodňujících právních úkonů, které by mohly být považovány za neúčinné ve smyslu § 241 insolvenčního zákona. Jak soud tuto konkrétní skutečnost rozhodnou pro ustanovení předběžného správce vyhodnotil, však nelze z napadeného rozhodnutí zjistit. Odvolatel proto navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh byl podán 5.12.2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle ustanovení § 75c odst. 1 o.s.ř. předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením.

Podle ustanovení § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce.

Podle ustanovení § 112 odst. 1 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111.

Podle ustanovení § 112 odst. 2 IZ insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody.

Podle ustanovení § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 15.9.2014 podal věřitel AUTON CZ, a.s. insolvenční návrh proti dlužníkovi Vrtný a geologický průzkum s.r.o. V průběhu řízení se s dalšími insolvenčními návrhy připojilo dalších 11 věřitelů. Jeden z navrhujících věřitelů DZ INTACT s.r.o. svůj insolvenční návrh vzal zpět s tím, že část plnění insolvenčního navrhovatele a povinnost za ně zaplatit převzal jiný právní subjekt a zbývající část pohledávky navrhovatele byla postoupena.

Věřitel MAGUS ENERGO s.r.o. se svým insolvenčním návrhem spojil návrh na ustanovení předběžného insolvenčního správce. V návrhu uvedl, že bylo podáno více insolvenčních návrhů, přičemž v jednom z případů došlo k tomu, že navrhovatel vzal svůj návrh zpět, a to částečně z důvodu převzetí závazku jiným subjektem, a částečně pro plnění dlužníka. Dlužník sice některé nároky popírá, ovšem v řadě z případů sám uvádí, že s těmito navrhovateli jedná buď o splátkovém kalendáři, nebo v některých případech dochází k poskytování protiplnění dlužníkem a následnému zápočtu (například navrhovatel č. 4 FORAGRI s.r.o., LENAKO a.s.). Je tedy zjevné, že dlužník upřednostňuje věřitele, kteří na něj podali insolvenční návrh, kdy se snaží dosáhnout zpětvzetí návrhu přednostním uspokojením těchto nároků. Dlužník, ač mu musí být dluh vůči navrhovateli znám, s navrhovatelem o řešení dluhu nejedná a ani mu nenabízí žádný splátkový kalendář či jinou formu uspokojení dluhu. Tímto jednáním dochází k obcházení omezení pro nakládání s majetkem dlužníka podle § 111 IZ a případnými individuálními dohodami s těmi věřiteli, kteří na dlužníka podali insolvenční návrh za situace, kdy je dlužník v úpadku, dochází k činění zvýhodňujících právních úkonů, které by mohly být považovány za neúčinné. Navrhovateli je dále známo, že dlužník patří do skupiny společností ovládaných Ing. Josefem Petrásem, přičemž právě tyto subjekty byly též avaly, resp. výstavci blankosměnek vlastních, které byly vystaveny ve prospěch věřitele. Mezi těmito společnostmi s ohledem na jejich personální propojenost pak může docházet k přesunům majetku a zakázek, jejichž výnos by mohl být použit na uspokojení závazků navrhovatele, který je nejstarší společností z této skupiny, na společnosti založené později, které mají stejný nebo obdobný předmět činnosti, obsazení statutárních orgánů a v některých případech sídlí na stejné adrese. Jedná se zejména o společnosti VGP-HAMMER s.r.o., TREOL-RUT, s.r.o. a VGP services a.s. Ustanovení předběžného správce tedy odůvodňuje jednak zájem na tom, aby bylo ověřeno, zda dlužník skutečně činí právní jednání při respektování zákonných omezení podle § 111 IZ, když ačkoliv řízení bylo zahájeno již 17.9.2014, dlužník se k návrhu vyjádřil až nyní, přičemž z jeho vyjádření je zjevné, že jednak nerespektuje omezení daná ustanovením § 111 IZ, ale v současné době činí zvýhodňující právní úkony.

Dlužník se k návrhu na ustanovení předběžného správce vyjádřil v podání ze dne 8.1.2015. Uvedl v něm, že k ustanovení předběžného správce nejsou splněny podmínky stanovené zákonem. Dlužník zajisté nečiní úkony, kterými by zmenšoval rozsah majetku náležejícího do majetkové podstaty, pokud jiná osoba převezme jeho závazky. Je také zjevné, že veškerá jednání dlužníka souvisejí s provozováním podniku v rámci obvyklého hospodaření. Dlužník se nezbavuje svého majetku a ani nepřevádí svou činnost na jiné subjekty. K tvrzením, že může docházet k přesunu majetku a zakázek na společnosti VGP-HAMMER s.r.o. a TREOL-RUT, s.r.o. uvedl, že se jedná o společnosti, které byly založeny již v roce 2007 a 2009 a od té doby disponují živnostenskými oprávněními. Společnost TREOL-RUT, s.r.o. již ukončila svou činnost podle živnostenského zákona a společnost VGP-HAMMER s.r.o. se svou podnikatelskou činností zaměřuje na realitní činnost, zprostředkování a provádění staveb, na rozdíl od dlužníka, který se zabývá především vrtnou činností. Není třeba zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, protože nedochází k žádnému přesunu majetku dlužníka a nejsou zde ani jiné důvody pro vydání předběžného opatření. Vydání předběžného opatření a ustanovení předběžného správce tak nezávisí na pouhé úvaze soudu, ale musí zde existovat důvod pro jeho vydání. Dlužník se v tomto podání rovněž vyjádřil k pohledávkám jednotlivých navrhovatelů. Popřel pohledávky všech navrhovatelů s tím, že části, které uznával, byly uhrazeny nebo zanikly zápočtem. Uvedl, že v případě poskytování služeb a provádění děl, zejména v oblasti geologických a stavebních prací, dochází k častým nesouladům ohledně rozsahu poskytnutí služeb či provedení díla, anebo ohledně jejich řádného provedení a kvality. Dlužník nemůže hradit bez dalšího veškeré vyúčtované pohledávky bez toho, aby nárok na ně byl osobou, která je uplatňuje, řádně prokázán. Žádný z insolvenčních navrhovatelů nedisponuje vykonatelnou pohledávkou za dlužníkem a ani neuvádí, že by proti dlužníkovi vedl soudní řízení. Insolvenční řízení však nemůže sloužit jako prostředek k vymáhání pohledávek věřiteli.

Z obsahu insolvenčního spisu dále vyplývá, že usnesením ze dne 3.11.2014, č.j. KSBR 38 INS 25246/2014-A-25 insolvenční soud vyzval dlužníka, aby se vyjádřil k insolvenčním návrhům a aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení předložil soudu seznam majetku, závazků a zaměstnanců, poučil jej o náležitostech těchto seznamů a o následcích nepředložení seznamů. Usnesení bylo dlužníkovi doručeno zvláštním způsobem dne 7.11.2014. Dlužník požádal podáním ze dne 14.11.2014 o prodloužení lhůty k vyjádření a předložení seznamů o 30 dnů, ale byť se k návrhu následně vyjádřil, seznamy dosud nepředložil.

Z výše citovaných ustanovení § 112 a § 113 IZ vyplývá, že předběžný správce má být v řízení před rozhodnutím ustanoven zejména, bude-li dlužník omezen v nakládání s majetkem, který by mohl náležet do majetkové podstaty, nad rámec omezení spojených ze zákona se zahájením insolvenčního řízení, nebo je-li nutné objasnit rozsah majetkové podstaty.

Navrhovatel tvrdil, že dlužník činí úkony, kterými porušuje omezení stanovená v § 111 IZ a činí úkony vedoucí ke zvýhodnění věřitelů, kteří podali insolvenční návrh, přičemž tato tvrzení opřel o údaje ve zpětvzetí návrhu navrhovatele č. 4 FORAGRI s.r.o. a ve vyjádření dlužníka k insolvenčnímu návrhu (podání na č.l. A-36; odvolatel mylně uvádí podání na B-36). Tyto skutečnosti ovšem ze zmíněných podání ani jinak ze spisu nevyplývají. Insolvenční návrh podalo postupně celkem 11 věřitelů. Navrhovatel uvedl, že právě tyto věřitele zvýhodňuje dlužník tím, že jim hradí pohledávky na úkor věřitelů, kteří insolvenční návrh nepodali, aby je přiměl ke zpětvzetí insolvenčního návrhu. Insolvenční návrh však vzal zpět pouze jediný insolvenční navrhovatel. Ten ovšem své zpětvzetí neodůvodnil tím, že mu dlužník uhradil uplatňovanou pohledávku, ale tím, že pohledávku zčásti postoupil na jiný subjekt a ve zbylé části došlo k převzetí dluhu osobou odlišnou od dlužníka. Zaváže-li se k úhradě dluhu jiná osoba než dlužník, nebude jejich jednáním zasaženo do majetku, který by mohl náležet do majetkové podstaty, a nelze shledat, že by zpětvzetí návrhu v daném případě bylo následkem zvýhodnění daného věřitele. Jiní věřitelé naopak později uvedli, že s nimi dlužník nejedná a závazky jim nehradí (srov. podání věřitelů na č. dok. A-46, A-47, A-49, A-50, A-51, A-52 a A-54). Dlužník sám ve svém vyjádření neuvádí ničeho, co by svědčilo o nepřípustném zvýhodnění některých věřitelů.

Ani započtení tvrzených pohledávek dlužníka vůči některým věřitelům nelze považovat za nepřípustné zvýhodnění těchto věřitelů. Je nutné zdůraznit, že podle § 140 odst. 2 IZ je započtení pohledávky přípustné i po rozhodnutí o úpadku, jestliže podmínky pro tento zápočet nastaly před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Rovněž je důležité, že jednostranný zápočet může uplatnit kterákoliv ze stran daného vztahu. Pokud by tedy započtení vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka bylo pro věřitele výhodné (což by dle navrhovatele předběžného opatření bylo, protože jinak by v zápočtu nespatřoval zvýhodnění věřitele), nic by nebránilo věřiteli, aby tento zápočet uplatnil i on sám. Uplatní-li tedy zápočet sám dlužník, nelze v tom spatřovat neoprávněné zvýhodnění věřitele a tedy důvod pro ustanovení předběžného správce.

Tvrzení věřitele, že dlužník může převádět majetek, na spřízněné osoby rovněž nejsou pro závěr o důvodnosti navrženého předběžného opatření významná. Sama skutečnost, že dlužník je členem koncernu a mohl by provádět nežádoucí přesuny majetku na jeho jiné členy, takovým důvodem není, neboť obecně věřitelům dlužníka v dostatečné míře poskytuje ochranu ustanovení § 111 odst. 1 a 3 IZ. Aby bylo možné přistoupit ke zvýšené míře ochrany (které odpovídá zvýšená míra omezení dlužníka), musely by být osvědčeny skutečnosti, na základě kterých lze důvodně podezřívat, že dlužník takové kroky připravuje, případně, že je již provádí či provedl. Navrhovatel žádné takové skutečnosti nedokládal, ale ani netvrdil. Jeho tvrzení tedy zůstávají v rovině pouhých spekulací, na základě kterých nelze uzavřít, že ustanovení předběžného správce je nutné.

Navrhovateli lze dát toliko za pravdu, že dlužník nesplnil svou povinnost předložit na výzvu insolvenčního soudu seznamy majetku, závazků a zaměstnanců, v insolvenčním řízení tedy nejsou k dispozici údaje o stavu dlužníkova majetku. Důvodem pro ustanovení insolvenčního správce však není pouze skutečnost, že není znám rozsah dlužníkova majetku (majetkové podstaty), ale to, že ustanovení správce odůvodňuje nutnost zjistit rozsah majetkové podstaty. Předběžného správce je namístě ustanovit spíše v mimořádných případech a není zřejmé, že by v dané fázi insolvenčního řízení byla na překážku skutečnost, že rozsah majetkové podstaty není znám (když nelze dosud jednoznačně předpokládat, zda o úpadku dlužníka bude rozhodnuto). Lze poukázat rovněž na § 3 odst. 2 písm. d) IZ, dle kterého se presumuje platební neschopnost dlužníka, který přes výzvu soudu nepředložil požadované seznamy, což znamená, že ke shledání neschopnosti dlužníka plnit své závazky není třeba znát jeho majetkovou situaci.

Byť soud prvního stupně svůj závěr o tom, že nejsou dány podmínky pro ustanovení předběžného správce, odůvodnil jen velmi stručně, na samé hranici přezkoumatelnosti, lze jej z uvedených důvodů považovat za správný.

Správný je rovněž druhý odstavec výroku napadeného usnesení. Podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl o návrhu na předběžné opatření a uložení povinnosti navrhovateli k zaplacení soudního poplatku tedy odpovídalo zákonu. Rovněž správně určil jeho výši, neboť ta dle položky 5 sazebníku soudních poplatků (který je přílohou zákona o soudních poplatcích) činí 1.000 Kč.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. září 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu