2 VSOL 26/2013-A-13
KSBR 26 INS 23292/2012 2 VSOL 26/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Rostislava anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Šeříková 562/20, Lužice, PSČ 696 18, zastoupeného Mgr. Sofií Pondikasovou, advokátkou se sídlem Vrchlického sad 4, Brno, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 26 INS 23292/2012-A-6 ze dne 22.11.2012 takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal dne 24.9.2012 u soudu insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ze kterého vyplývá, že je občanem České republiky, trvale se však zdržuje v Rakouské republice, kde má spolu se svou manželkou pronajat byt v Vídni a kde jsou oba taktéž zaměstnáni. Dlužník uvedl, že má nepodnikatelské závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši přibližně 635.000 Kč, přičemž nemá jiný majetek než věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti a pohledávky na penzijním připojištění a stavebním spoření. V současné době je zaměstnán v trvalém pracovním poměru u zaměstnavatele sídlícího ve Vídni, pobírá podporu z pojištění nezaměstnanosti, popřípadě sociální dávky od rakouského úřadu. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že v době zahájení insolvenčního řízení byly hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území Rakouské republiky, neboť zde trvale bydlí, má veškerý majetek, pracuje a pobírá podporu v nezaměstnanosti. V rozhodném okamžiku podle Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení, byly k zahájení hlavního

úpadkového řízení příslušné jen soudy Rakouské republiky. Soud proto podle ustanovení § 427 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§ 104 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že podmínky obsažené v ustanovení § 426 IZ k tomu, aby se v řízení vyskytoval mezinárodní evropský prvek, musí být splněny kumulativně. První podmínkou je, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie, s výjimkou Dánska, druhá podmínka je, že alespoň jeden z věřitelů se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, anebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států s výjimkou Dánska, přičemž postačí naplnění jedné z těchto podmínek. Poukázal na to, že všichni jeho věřitelé jsou právnické osoby se sídlem v České republice a při uzavírání smluv, na jejichž základě došlo ke vzniku jeho závazků, byla vždy uvedena jeho adresa trvalého bydliště v České republice. Domnívá se, že rozhodnutí soudu prvního stupně zhoršuje pozici jeho věřitelů. Zdůraznil, že má české občanství, trvalý pobyt na území České republiky a v České republice má rovněž rodinu. Podmínka uvedená v ustanovení § 426 IZ, že alespoň jeden z věřitelů se nachází v některém z jiných členských států, naplněna není. Připustil, že vzhledem k tomu, že jeho majetkem jsou pohledávky za peněžními ústavy, příjem z pracovního poměru, případně z dávek podpory v nezaměstnanosti, ve vztahu ke kterým jsou povinnými subjekty v Rakouské republice, je druhá podmínka ustanovení § 426 IZ splněna. Podle jeho názoru evropský mezinárodní prvek je sice dán, avšak hlavní zájmy dlužníka jsou umístěny v České republice, a proto se ustanovení § 427 IZ neuplatní. Důvod pro zastavení řízení tak není dán. Navrhl, aby soud spojil jeho řízení s řízením vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 23293/2012, ve kterém je řešen insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení jeho manželky. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo změněno tak, že mu bude povoleno oddlužení, případně aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 24.9.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

V návrhu mimo jiné uvedl, že s manželkou jsou občany České republiky, žijí trvale v Rakousku, odkud plynou všechny jejich příjmy, závazky však má u subjektů dle Českého práva v České republice. Dále uvedl, že byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru do roku 2009, poté opustil zaměstnání a podnikal s manželkou v Rakousku do srpna 2009, následně opět nastoupil do zaměstnání u původního zaměstnavatele do ledna 2012 a od května 2012 pracuje jako číšník v částečném pracovním poměru. Jeho závazky vznikly především v reakci na nulové příjmy v době podnikání, jedná se o spotřebitelské úvěry, kterými kryl své životní náklady.

Podle § 103 o.s.ř., kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

Podle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

Podle § 426 odst. 2 IZ, evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství skutečnost, že hlavní zájmy dlužníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských státu Evropské unie s výjimkou Dánska.

Podle § 427 IZ, vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, že podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dlužníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a že dlužník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

Přímo použitelným právním předpisem Evropských společenství, na nějž ustanovení § 426 a § 427 IZ odkazuje, je Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000 o úpadkovém řízení (dále jen Nařízení ). Článek 3 Nařízení nazvaný Mezinárodní příslušnost stanoví, že:

1. Soudy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, jsou příslušné k zahájení úpadkového řízení. V případě společnosti nebo právnické osoby se za místo, kde jsou soustředěny hlavní zájmy, považuje sídlo, pokud není prokázán opak. 2. Pokud jsou hlavní zájmy dlužníka soustředěny na území některého členského státu, jsou soudy jiného členského státu příslušné k zahájení úpadkového řízení proti dlužníkovi pouze tehdy, pokud má dlužník provozovnu na území tohoto členského státu. Účinky takového řízení jsou omezeny na majetek, který se nachází na území tohoto členského státu. 3. Pokud bylo úpadkové řízení zahájeno podle odstavce 1, stávají se jakákoli následná řízení podle odstavce 2 vedlejšími řízeními. Tato řízení musí být likvidačními řízeními.

4. Územní úpadková řízení uvedená v odstavci 2 mohou být zahájena před zahájením hlavního úpadkového řízení podle odstavce 1 pouze tehdy: a) pokud úpadkové řízení podle odstavce 1 nemůže být zahájeno z důvodů stanovených právními předpisy členského státu, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, nebo b) pokud žádá o územní úpadkové řízení věřitel, který má bydliště, obvyklé místo pobytu nebo sídlo v členském státě, na jehož území se nachází dotyčná provozovna, nebo jehož pohledávka vznikla na základě činnosti této provozovny.

Podle článku 2 písm. h) Nařízení se pro účely tohoto nařízení rozumí provozovnou jakékoli provozní místo, kde dlužník vykonává nikoli přechodnou hospodářskou činnost za pomoci lidských a materiálních zdrojů.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že v daném okamžiku může přitom existovat pouze jedno místo, kde jsou soustředěny dlužníkovy hlavní zájmy, a proto pouze soudy jednoho z členských států Evropské unie (s výjimkou Dánska) jsou v té době příslušné zahájit hlavní úpadkové řízení ve smyslu článku 3 odst. 1 Nařízení. Soudy jiného členského státu než toho, na jehož území jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, mohou zahájit územní úpadkové řízení za podmínek stanovených v článku 3 odst. 4 Nařízení pouze za předpokladu, že na jejich území má dlužník provozovnu definovanou v článku 2 písm. h) Nařízení.

Podle bodu 13 preambule Nařízení místu, kde jsou soustředěny hlavní zájmy , by mělo odpovídat místu, ze kterého dlužník obvykle řídí správu svých zájmů, a je proto zjistitelné třetí stranou.

Z uvedeného vyplývá, že definice pojmu hlavní zájem dlužníka není výslovně obsažena v jednotlivých článcích nařízení ani v jeho preambuli, která vymezuje účel nařízení a slouží též k jeho lepšímu pochopení a výkladu. Pokud již Nařízení poskytuje určité kritérium pro výklad tohoto pojmu, pak tak činí pouze ve vztahu k právnickým osobám (článek 3.1 věta druhá Nařízení). Ve vztahu k fyzickým osobám tak nezbývá než vyjít z bodu 13 preambule Nařízení.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v přezkoumávané věci hlavní zájem dlužníka (jako fyzické osoby-nepodnikatele) je v jiném členském státě Evropské unie, a to Rakouské republice, neboť dlužník v tomto jiném členském státě trvale (s manželkou) žije a pracuje, má zde i veškerý svůj majetek. V rozhodném okamžiku tedy podle Nařízení byly k zahájení hlavního úpadkového řízení dlužníka příslušné jen soudy Rakouské republiky. Vzhledem k tomu, že dlužník na území České republiky zjevně nemá ani provozovnu ve smyslu článku 2 písm. h) Nařízení, není dána příslušnost soudu České republiky k zahájení jeho insolvenčního řízení podle článku 2 a článku 3 Nařízení.

Pokud dlužník poukazoval na skutečnost, že všichni jeho věřitelé jsou subjekty zřízenými dle českého práva a sídlí na území České republiky a že jeho závazkové vztahy vznikly podle českého práva, tuto jeho námitku odvolací soud neshledává důvodnou. Pro určení místa hlavního zájmu osoby je nutno zohlednit více kritérií, je nutno zjistit, ke kterému místu dlužník vykazuje nejužší a stabilní vztah, pokud se jedná o kritérium zjistitelnosti tohoto místa pro třetí osoby, tedy umožnit věřitelům uplatnit své nároky v insolvenčním řízení. K tomu je nutno poukázat na to, že v článku 40 Nařízení je stanovena povinnost informovat věřitele, jakmile v některém členském státě je zahájeno úpadkové řízení, a to neprodleně známé věřitele, kteří mají obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech, prostřednictvím jednotlivých oznámení, jejichž obsah je v tomto článku rovněž rámcově vymezen. Z tohoto pohledu uvedenému kritériu vyhovují oba státy.

Z uvedeného je zřejmé, že v době podání insolvenčního návrhu dlužníka nebyly dány podmínky k tomu, aby bylo jeho insolvenční řízení u soudu České republiky zahájeno (a vedeno), přičemž jde o takový neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který insolvenční řízení nemůže proběhnout, a proto musí ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. a speciální úpravy dané ustanovením § 427 IZ vést k jeho zastavení.

Odvolací soud proto dle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta pro podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu