2 VSOL 26/2011-A-10
KSBR 28 INS 15670/2010 2 VSOL 26/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Komenského 525, Strážnice, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.12.2010, č.j. KSBR 28 INS 15670/2010-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 6.12.2010, který byl usnesením ze dne 8.12.2010, č.j. KSBR 28 INS 14905/2010-A-4 vyčleněn k samostatnému řízení, domáhala zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Podle soudu prvního stupně insolvenční návrh neobsahuje všechny rozhodné skutečnosti osvědčující úpadek dlužnice z titulu insolvence a ani všechny rozhodující skutečnosti osvědčující hrozící úpadek. Dlužnice v návrhu označila deset svých věřitelů s uvedením výše jejich pohledávek, avšak neuvedla údaje, ze kterých by vyplývalo, po jakou dobu neplní své splatné závazky. Rovněž neuvedla okolnosti, ze kterých by vyplývalo, že nebude schopna řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků; byť uvedla, že je v částečném invalidním důchodu a dále údaj o podpoře v nezaměstnanosti pobírané od 1.12.2010, u něhož není zřejmé, kterého z manželů se týká. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh dlužnice odmítl.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že v návrhu uvedla dostatek věřitelů, peněžité závazky, právní důvod jejich vzniku a jejich výši, přičemž pochybnosti mohly vzniknout o datu splatnosti. Proto v odvolání svá tvrzení doplnila konstatováním, že převážnou část svých splátek zastavila v listopadu a v prosinci již neplnila žádnou ze splátek. Má tedy peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Všechny tyto skutečnosti měly vyplývat z listin-titulů . Dále namítla, že ji soud měl vyzvat k doplnění insolvenčního návrhu, což však neučinil a místo toho odmítl její insolvenční návrh. Dlužnice se domnívá, že posouzení jejího návrhu soudem prvního stupně bylo nesprávné, a proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Ze shora citovaného ust. § 3 odst.1 IZ vyplývá, že stav úpadku pro platební neschopnost je definován třemi znaky, a to mnohostí věřitelů, existencí závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a neschopností splácet závazky.

V přezkoumávané věci podala dlužnice z důvodu tvrzené platební neschopnosti spolu se svým manželem Ladislavem Sečkou návrh na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 8.12.2010, č.j. KSBR 28 INS 14905/2010-A-4 vyloučil k samostatnému projednání řízení o insolvenčním návrhu dlužnice. Ve vztahu k dlužnici z původně společného insolvenčního návrhu vyplynulo, že dlužnice je částečnou invalidní důchodkyní, má více věřitelů a prohlásila, že své závazky není schopna splnit. V návrhu označila jednotlivé věřitele, uvedla důvod vzniku závazků a jejich výši. Dále tvrdila, že ke dni 3.12.2010 nemá žádné úspory, příjem jako částečný invalidní důchodce a od 1.12.2010 podporu v nezaměstnanosti, žije v domě své dcery a vlastní starší movité věci.

Takto vylíčená skutková tvrzení nejsou i podle názoru odvolacího soudu způsobilá naplnit znaky úpadku, vymezené v ust. § 3 odst. 1 IZ. Dlužnice v insolvenčním návrhu sice vyjmenovala své věřitele, avšak neuvedla, zda její závazky jsou splatné a po jakou dobu je nehradí. Dlužnice tak v návrhu neuvedla konkrétní tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že alespoň dva z vykazovaných závazků jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Popsané vady jsou nedostatkem insolvenčního návrhu, který brání pokračování v řízení. Námitka dlužnice, že všechny potřebné údaje vyplývaly z připojených listin, které dokládají úpadek (§ 104 odst. 1 písm. d/ IZ), není důvodná. Dlužnice je jako insolvenční navrhovatelka povinna vylíčit rozhodující skutková tvrzení již v insolvenční návrhu a tuto povinnost nelze splnit tím, že ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 91 v roce 2009). Proto postupoval soud prvního stupně správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Pokud se dlužnice v rámci svého odvolání pokusila insolvenční návrh doplnit o chybějící tvrzení, je k tomu třeba uvést, že podle ustálené judikatury vady insolvenčního návrhu může dlužník odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (viz. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 11 v roce 2009). Proto nelze v odvolacím řízení přihlížet ke skutečnostem, které dlužnice nově tvrdila až v podaném odvolání.

Napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 238a odst. 1 písm. a/, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.)

V Olomouci dne 24. února 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu