2 VSOL 255/2015-A-14
KSOS 36 INS 33036/2014 2 VSOL 255/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Aleš anonymizovano , anonymizovano , bytem Kostelní 795, Těrlicko-Horní Těrlicko, PSČ 735 42, zastoupeného Mgr. Janem Růžičkou, advokátem se sídlem Brno, Lidická 51, PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu věřitele: Hypoteční banka, a.s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, IČ: 13584324, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.2.2015, č.j. KSOS 36 INS 33036/2014-A-8

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6.2.2015, č.j. KSOS 36 INS 33036/2014-A-8 se v odstavci III. výroku m ě n í tak, že věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů řízení částku 8.228 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Růžičky do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

II. Věřitel je povinen zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Růžičky do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud zamítl insolvenční návrh věřitele (odstavec I. výroku), uložil věřiteli, a by do 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil soudní poplatek za podaný insolvenční návrh ve výši 2.000 Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na účet soudu (odstavec II. výroku) a rozhodl,

že dlužníkovi se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (odstavec III. výroku). V důvodech rozhodnutí uvedl, že neshledal mnohost věřitelů, neboť jediný další věřitel, kterého navrhovatel v návrhu označil, na dotaz soudu uvedl, že za dlužníkem žádné pohledávky neeviduje. V řízení tak nebyly prokázány zákonem stanovené předpoklady pro zjištění úpadku ani ve formě platební neschopnosti ani ve formě předlužení, když nebylo prokázáno, že dlužník má alespoň dva věřitele. Insolvenční soud se v řízení nezabýval prokázáním existence případné oprávněnosti tvrzené pohledávky navrhovatele vůči dlužníkovi, neboť toto zjišťování by bylo s ohledem na shora uvedená zjištění pro potřeby posouzení úpadku dlužníka nadbytečné. Na základě uvedených skutečností insolvenční soud dospěl k závěru, že podmínky pro vydání rozhodnutí o úpadku splněny nejsou. V insolvenčním řízení vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek insolvenčnímu navrhovateli v souvislosti s rozhodnutím o insolvenčním návrhu, výše poplatku 2.000 Kč vyplývá z položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků. Výrok o náhradě nákladů insolvenční soud odůvodnil tím, že dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu přizná soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch náhradu nákladů potřebných k uplatňování nebo bránění práv proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dlužník zaslal soudu prostřednictvím svého zástupce písemné vyjádření k podanému návrhu, avšak nesdělil, zda požaduje náhradu nákladů řízení popřípadě v jaké výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, které směřoval toliko proti odstavci III. výroku. Namítal, že v ustanovení § 142 občanského soudního řádu není uvedeno, že přiznání nároku na náhradu nákladů řízení je podmíněno tím, aby účastník o přiznání náhrady nákladů požádal. Ostatně v ustanovení § 151 odst. 1 občanského soudního řádu je uvedeno, že o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Má-li účastník ve věci plný úspěch, má mu být bez dalšího náhrada nákladů řízení přiznána. V daném případě byl dlužník zastoupen advokátem, což bylo soudu prvního stupně řádně doloženo plnou mocí udělenou jeho právnímu zástupci. Dlužník má proto nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za zastupování advokátem. Její výše se určí podle zvláštního předpisu, tedy vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Za tarifní hodnotu se v této věci považuje částka 50.000 Kč, odměna za 1 úkon právní služby tak činí 3.100 Kč. Dále advokátovi náleží náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč na jeden úkon právní služby. Dlužník v řízení na prvním stupni učinil 2 úkony, a to převzetí a přípravu zastoupení a vyjádření k insolvenčního návrhu. Všechny tyto skutečnosti mohl soud prvního stupně zjistit ze spisu. Náhrada nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta za dva úkony právní služby tak činí 6.800 Kč. Právní zástupce dlužníka je plátce DPH, odměna se tak zvyšuje o DPH ve výši 1.428 Kč. Celkově tak náleží dlužníkovi náhrada nákladů řízení ve výši 8.228 Kč. Rovněž požádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 1.270,50 Kč.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh byl podán 5.12.2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením č.j. KSOS 36 INS 33036/2014-A-4 byl dlužník vyzván, aby se vyjádřil k insolvenčnímu návrhu. Dlužník se k návrhu vyjádřil podáním ze dne 4.2.2015. Za dlužníka jednal advokát Mgr. Jan Růžička, který doložil plnou moc opravňující jej k zastupování dlužníka.

Soud prvního stupně odůvodnil nepřiznání náhrady nákladů dlužníkovi tím, že dlužník nesdělil soudu, zda požaduje náhradu nákladů, případně v jaké výši. Jak ovšem správně namítal dlužník v odvolání, soud rozhodne o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí, kterým se řízení končí, i bez návrhu, tedy aniž by účastník, kterému má být náhrada nákladů přiznána, jejich přiznání výslovně žádal.

V dané věci byl dlužník v řízení zcela úspěšný, neboť insolvenční návrh věřitele byl zamítnut. Dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. má tedy právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti neúspěšnému účastníkovi, kterým je v této věci věřitel. V případě, že účastník své náklady nevyčíslí, je nutné účastníkovi přiznat náhradu těch nákladů, které vyplývají z obsahu spisu. Náklady, na jejichž náhradu má účastník nárok, jsou vyjmenovány v § 137 o.s.ř.; dle obsahu spisu dlužníkovi vznikly z nákladů vyjmenovaných v tomto ustanovení hotové výdajů zástupců účastníků (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a odměna za zastupování, jelikož zástupcem dlužníka je advokát (§ 137 odst. 2 o.s.ř.). Advokát zastupující dlužníka je plátcem daně z přidané hodnoty, proto k nákladům řízení dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. patří rovněž náhrada této daně.

Dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu činí tarifní hodnota v insolvenčních věcech částku 50.000 Kč a dle § 7 advokátního tarifu tedy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v těchto věcech činí 3.100 Kč. Z obsahu spisu vyplývá, že advokát při zastupování dlužníka učinil dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) tarifu a písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) tarifu. Náleží mu tedy odměna ve výši 6.200 Kč. Rovněž mu náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 3 tarifu, tedy celkem 600 Kč. Náklady řízení v celkové výši 6.800 Kč je nutné zvýšit ještě o daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %, neboť zástupce dlužníka je jejím plátcem. Celkové náklady řízení dlužníka za řízení před soudem prvního stupně, k jejichž náhradě je věřitel povinen tedy činí 8.228 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je věřitel povinen ji zaplatit advokátu zastupujícího dlužníka.

Z těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, jak je uvedeno ve výroku usnesení.

Dlužník, který byl se svým odvoláním úspěšný, má rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty sestávají z mimosmluvní odměny ve výši jedné poloviny za podání odvolání proti rozhodnutí, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. c) tarifu, tedy částky 1.550 Kč, a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy tvoří částku 1.850 Kč. Tu je opět nutné zvýšit o sazbu daně z přidané hodnoty 21 %, celkem je tedy věřitel povinen uhradit dlužníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 2.238,50 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a věřiteli se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu