2 VSOL 253/2012-A-13
KSBR 29 INS 3920/2012 2 VSOL 253/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Otrokovice, Nám. 3. května 1340, PSČ 765 02, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 19.3.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2012, č.j. KSBR 29 INS 3920/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2012, č.j. KSBR 29 INS 3920/2012-A-6 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst., odst. 2 a § 389 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 10 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil na označený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění uvedl, že dne 20.2.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud zjistil, že dlužník nesplňuje jednu z podmínek pro povolení oddlužení, a sice, že pouze dlužník, který není podnikatelem a jehož závazky nevznikly v souvislosti s podnikáním, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící

úpadek byl řešen oddlužením. V návrhu dlužník uvedl, že má 5 závazků u 4 věřitelů, kteří mají vůči němu pohledávky v celkové výši 1.277.660,-Kč. Ke jejich vzniku uvedl, že z důvodu nemoci byl nucen před dvěma lety ukončit podnikání, nyní je v invalidním důchodu a přestože je také zaměstnán, není schopen přibližně od roku 2010 dostát svým závazkům v plné výši, neboť výše měsíčních splátek činí dle jeho tvrzení částku ve výši 51.690,-Kč, což výrazně přesahuje jeho měsíční příjmy. Dále uvedl, že není podnikatelem, pobírá příjem ze závislé činnosti v průměrné celkové výši 21.414,-Kč; z toho příjem z pracovního poměru u zaměstnavatele Colorlak, a.s. ve výši přibližně 14.000,-Kč (přitom z příloh k návrhu dle potvrzení tohoto zaměstnavatele vyplývá průměrná výše příjmů dlužníka čistého za období 3/2011-12/2011 v částce 13.100,-Kč), dále invalidní důchod ve výši 5.253,-Kč (z příloh k návrhu vyplývá jeho výše 5.636,-Kč /správně 5363,-Kč/, jak byl vyměřen od roku 2012) a příjem v průměrné výši 2.161,-Kč na základě dohody o pracovní činnosti sjednané se zaměstnavatelem Tesco stores. Dlužník v daném případě sám ve svém insolvenčním návrhu v bodě 06 uvádí, že z důvodu nemoci byl nucen před dvěma lety ukončit podnikání, že není podnikatelem a jeho závazky nesloužily k podnikatelské činnosti. Nicméně skutečnosti vyplývající z příloh dlužníkova insolvenčního návrhu svědčí o opaku.

V případě závazku vůči věřiteli ČSOB, a.s., který je nyní dle tvrzení dlužníka v návrhu ve výši 162.000,-Kč, obsahuje Smlouva o úvěru č. 7/00716/5169 v čl. I. týkajícím se výše a podmínek čerpání úvěru, že banka poskytne Klientovi peněžní prostředky formou úvěru k ČSOB Kreditní kartě pro podnikatele , dlužník je navíc jako Klient označen jako fyzická osoba-podnikatel a vedle svého rodného čísla je identifikován také identifikačním číslem a skutečností, že je zapsán v registru živnostenského podnikání vedeného na Městském úřadu Otrokovice , z čehož je zřejmé, že tento závazek uzavřel dlužník z pozice fyzické osoby-podnikatele.

Dále v případě závazku vůči věřiteli Komerční bance, a.s., který je nyní dle tvrzení dlužníka v návrhu ve výši 182.680,-Kč, obsahuje Smlouva o úvěru reg. č. 0660907200761 (pohledávka je bankou dle údajů ve smlouvě dále evidována pod č. 51-275591567) v čl. I. týkajícím se předmětu smlouvy a charakteristiky úvěru, že banka poskytne dlužníkovi úvěr na účel profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti dlužníka , dlužník je navíc ve smlouvě označen jako fyzická osoba-podnikatel a vedle svého rodného čísla je identifikován také identifikačním číslem a skutečností, že je zapsán v registru živnostenského podnikání vedeného na Městském úřadu Otrokovice , z čehož je zřejmé, že tento závazek uzavřel dlužník z pozice fyzické osoby-podnikatele, aby použil finanční prostředky ke svému podnikání.

V případě závazku vůči Komerční bance, a.s., který je nyní dle tvrzení dlužníka v návrhu ve výši 582.850,-Kč obsahuje Smlouva o úvěru reg. č. 06601009200209 (pohledávka je bankou dle údajů ve smlouvě dále evidována pod č. 27-6219911527) v čl. 2. týkajícím se úvěru, že klient je povinen použít Úvěr výhradně k následujícímu účelu: profinancování zásob , dlužník je navíc ve smlouvě označen jako fyzická osoba-podnikatel a vedle svého rodného čísla je identifikován také identifikačním číslem a skutečností, že je zapsán v registru živnostenského podnikání vedeného na Městském úřadu Otrokovice , z čehož je zřejmé, že tento závazek uzavřel dlužník z pozice fyzické osoby-podnikatele, aby použil finanční prostředky ke svému podnikání.

Soud tedy má na základě informací z listin, jejichž prostřednictvím dlužník dokládá vznik a výši svých závazků, za zjištěné, že dlužník má podnikatelské závazky v minimální výši 994.660,-Kč, přičemž tato částka tvoří převážnou většinou dlužníkových závazků v celkové výši 1.277.660,-Kč, a jako takové tyto závazky nemohou být oddluženy. Dluhy z ukončené podnikatelské činnosti mohou představovat pouze nepatrnou část z dlužníkových závazků. Kromě toho z výpisu z Živnostenského rejstříku v ARES vyplývá, že dlužník jako podnikatel ukončil činnost v režimu živnostenského zákona teprve ke dni 22.2.2010, do té doby byl veden jako fyzická osoba podnikající dle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku, a to od 1.4.2003, kdy mu vznikla první živnost. Dlužník současně není osobou splňující předpoklady pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku (mj. není právnickou osobou) a současně je vyloučena u nepodnikajícího subjektu reorganizace. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že soud by musel v souladu s ust. § 395 IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení jeho úpadku konkursem (§ 396 IZ), neboť ten je jediným možným řešením úpadku dlužníka. Za dané situace považuje soud za nezbytné, by dlužník složil zálohu na náklady insolvenčního řízení v požadované výši, neboť jen minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem činí 45.000,-Kč (§ 3 vyhlášky č. 313/2007 Sb.) a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů dle § 7 uvedené vyhlášky. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránit této situaci. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud ji není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Současně soud poskytl dlužníkovi poučení, že pokud nebude záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastavit a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání (§ 108 odst. 3 IZ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Především uvedl, že požadovanou částku není schopen zaplatit, nemůže se dále zadlužovat, proto žádal o oddlužení. V návrhu popravdě uvedl všechny své závazky, včetně doložení nakládání s finančními prostředky. Je pravdou, že některé jeho závazky vznikly za dobu podnikání, avšak prostředky nesloužily k jeho podnikatelské činnosti. Živnost ukončil ke dni 22.2.2010 (tedy již před 2 lety) z důvodu vážného onemocnění, v lednu 2010 se podrobil operaci nohy, o svém zdravotním stavu doložil lékařskou zprávu. Dalším důvodem proč ukončil podnikání byly následky celohospodářské krize, kdy se jeho odběratelé dostali do platební neschopnosti, v důsledku toho se i jeho firma ocitla ve špatné ekonomické i finanční situaci. Proto firmu prodal společnosti PATRIK toys s.r.o. včetně závazků. Vše soudu doložil, v žádném případě se prodejem firmy neobohatil. Prodal i byt, aby alespoň částečně své dluhy umořil, ale ani to nestačilo. Již nemá nic, co by se mohlo prodat, bydlí v nájmu, má jen základní nutné vybavení. Proto se odhodlal, zejména pro svůj zdravotní stav, požádat o oddlužení, neboť nemá jinou možnost jak své dluhy, alespoň do výše 30% uhradit. Přes svůj zdravotní stav se snaží pracovat, jeho současný měsíční příjem, jak již uvedl v návrhu, se pohybuje ve výši cca 21.000,-Kč. Proto je přesvědčen, že je schopen podmínky oddlužení splnit a žádá, aby od požadavku na zálohu v uvedené výši, která je nepřiměřená, bylo upuštěno.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1,5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, dlužník, který není podnikatel, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. S návrhem na povolení oddlužení vyslovila souhlas manželka dlužníka Dana Králová (řízení o jejím insolvenčním návrhu, spojeném s návrhem na povolení oddlužení je vedeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 29 INS 3921/2012), oba dlužníci pak žádali o společné oddlužení jejich domácnosti a o spojení obou řízení.

Především je třeba uvést, že samotný insolvenční návrh dlužníka Josefa anonymizovano je projednatelný a že skutková zjištění z jeho obsahu (včetně návrhu na povolení oddlužení, jejich příloh a listin) co do počtu, charakteru a výše závazků, dále příjmů dlužníka, tak jak byla učiněna soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná. Proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje, včetně správného závěru, že v převážné části do výše 994.660,-Kč (z celkové výše dlužníkem udávaných závazků 1.277.660,-Kč) jde o závazky mající souvislost s podnikám dlužníka, byť dlužník své podnikání již ukončil. Lze jen doplnit, že k těmto závazkům z podnikání je nutno podřadit i závazek na dani z přidané hodnoty ve výši 67.130,-Kč vůči Finančnímu úřadu Otrokovice. Z uvedeného vyplývá, že závazky dlužníka z podnikání (k nimž se nade vší pochybnost dlužník zavázal jako podnikatel, ač tyto prostředky použil zcela nebo z části i mimo sféru svého podnikání) tvoří nejen co do počtu, ale i co do výše převážnou část jeho závazků, to je cca 78%.

Výklad ust. § 389 odst. 1 IZ byl soudní praxi sjednocen tak, že dlužníkem který není podnikatelem , se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která za a) není zákonem považována za podnikatele a b) současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79 v roce 2009).

Jak správně uzavřel soud prvního stupně dlužník tuto podmínku nesplňuje, neboť má závazky, které jsou nepochybně závazky vzešlými z podnikání. Na základě výše uvedených zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k předběžnému závěru, že dlužník není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení a tento jeho návrh bude nutno zřejmě odmítnut (§ 390 odst. 3 IZ-nikoliv zamítnout, jak uzavřel soud prvního stupně). S ohledem na toto rozhodnutí odvolacího soudu se proto jeví možným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs (pokud dlužník na svém insolvenčním návrhu setrvá). Za této situace není požadavek dlužníka na spojení řízení s řízením manželky a oddlužení obou manželů opodstatněný, naopak požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je důvodný, neboť požadovat tuto zálohu lze jen do rozhodnutí o insolvenčním návrhu, to je do rozhodnutí o dlužníkově úpadku (§ 108 IZ). Jak vyplývá z návrhu dlužník nemá pohotové finanční prostředky, jeho movitý majetek má nepatrnou hodnotu. Rovněž podmínky k okamžitému zamítnutí insolvenčního návrhu dlužníka pro nedostatek majetku ve smyslu ust. § 144 odst. 1 IZ splněny nejsou, neboť dlužník je fyzická osoba. Složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tedy nezbytné, neboť smyslem a účelem této zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha správci umožní hradit jeho hotové výdaje a náklady řízení v souvislosti s vyhledáváním případného majetku dlužníka (např. odvolací soud zjistil, že dlužník je jediným jednatelem a společníkem ve společnosti PATRIC toys, s.r.o., IČ: 283 47 668), provést jeho soupis a následně jej zpeněžit; slouží rovněž jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Přitom při způsobu řešení úpadku dlužníka konkurzem a při alespoň částečném zpeněžování činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejích nutných výdajů), dále mu náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Výši zálohy na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000,-Kč proto stanovil soud prvního stupně zcela správně.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcné správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

Jen pro úplnost, s ohledem na dlužníkem doloženou smlouvu o prodeji podniku ze dne 29.6.2009 a na její zmínku v odvolání, je třeba uvést, že v této smlouvě je sice uvedena obecná definice podniku v čl. I. a v článku II. prodávající (dlužník) prohlásil, že je vlastníkem věcí uvedených v příloze 1 této smlouvy a prohlásil, že seznam práv a závazků zahrnutých do podniku je úplný a správný, avšak přílohu č. 1 k této smlouvě dlužník nepředložil. Nelze proto posoudit, jaké závazky, související s jakým (jeho) podnikem (a zda se vskutku jednalo o podnik) na kupujícího PATRIC toys, s.r.o. (zapsaným v obchodním rejstříku dne 17.6.2009) přešly a tudíž, zda je tato smlouva vůbec platná. Nicméně dle obsahu insolvenčního návrhu dlužník v něm uváděné závazky s prodávaným podnikem nespojuje, nutno proto v této fázi řízení předběžně vycházet z toho, že tyto závazky, které dlužník uznává a z nichž vycházel i soud prvního stupně, nebyly součástí dlužníkova podniku, který touto smlouvou prodával. Naproti tomu vykonatelný závazek ve výši 741.506,-Kč vůči společnosti MaDe s.r.o., který dlužník popírá, a který uvedl toliko v seznamu svých závazků, s uvedenou smlouvou o prodeji podniku nepochybně spojuje s tím, že o jeho závazek nejde. Z těchto důvodů a dále též s ohledem na závěry uvedené shora v odůvodnění tohoto usnesení, se odvolací soud tímto závazkem ve výši 741.506,-Kč a smlouvou o prodeji podniku blíže nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu