2 VSOL 25/2012-A-9
KSOL 10 INS 20838/2011 2 VSOL 25/2012-A-9

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Antonína anonymizovano , anonymizovano , Kmochova 964/1, 779 00 Olomouc-Nová Ulice, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 22.12.2011 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 5.12.2011, č.j. KSOL 10 INS 20838/2011-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 5.12.2011, č.j. KSOL 10 INS 20838/2011-A-4, se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále též jen insolvenční soud či soud ), uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

Na odůvodnění uvedl, že dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným dne 14.11.2011, zahájil insolvenční řízení. K návrhu připojil pracovní smlouvu ze dne 13.6.2011, z níž vyplývá, že je zaměstnancem Ivety Steinerové a podle výplatních pásek činí jeho čistá měsíční mzda u tohoto zaměstnavatele za měsíce červenec až září 2011 v průměru 13.247,-Kč. Dále připojil darovací smlouvu na částku 600,-Kč. Podle seznamu závazků má dlužník nezajištěné závazky ve výši celkem 195.512,-Kč a má soudem stanovenou vyživovací povinnost ve výši 4.000,-Kč. Ze mzdy dlužníka lze pro účely oddlužení srážet měsíčně 4.936,-Kč. Z této částky je třeba přednostně uhradit odměnu insolvenčního správce a jeho náklady ve výši 1.080,-Kč měsíčně (pokud je plátcem DPH) a výživné na nezletilé děti 4.000,-Kč. Podle propočtu soudu, i při zohlednění daru 600,-Kč, by dlužník byl ze své mzdy schopen uhradit po dobu pěti let trvání účinků schváleného oddlužení pouze 14 % hodnoty závazků nezajištěných věřitelů (pokud insolvenční správce bude plátcem DPH). Při tomto propočtu již soud vyšel z úpravy platné v roce 2012, kdy došlo ke zvýšení nezabavitelné částky. I v případě, že by došlo k navýšení daru, nebylo by možno podle soudu oddlužení povolit, neboť dlužník by nebyl schopen ze svých příjmů splácet svým nezajištěným věřitelům nic, když jeho příjem po odpočtu výživného nepostačuje ani k úhradě plné výše pohledávek za majetkovou podstatou (v této souvislosti soud odkázal na názor Vrchního soudu v Olomouci v jeho usnesení ze dne 25.1.2011, č.j. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011-A-9, podle něhož není smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby a v takovémto případě by povolení oddlužení bylo v rozporu se zásadami, na nichž je tento institut postaven). Vzhledem k tomu, že při oddlužení by nezajištění věřitelé neobdrželi alespoň 30 % hodnoty jejich pohledávek a žádný z věřitelů dosud nevyslovil souhlas s nižším plněním, je jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). S ohledem na majetek dlužníka a výši jeho postižitelných příjmů je podle soudu důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by nebyly k dispozici prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení. Proto soud podle § 108 odst. 1 IZ uložil dlužníku zaplatit zálohu na zajištění prostředků ke krytí nákladů insolvenčního řízení, jak v jeho počátečních fázích, tak k úhradě jeho konečných nákladů.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Nesouhlasil s názorem soudu, že není možné, aby oddlužení formou splátkového kalendáře bylo v podstatné části plněno z příspěvku třetích osob. Takovýto výklad je podle něj extenzivní a diskriminující, čímž dochází k porušení základní zásady, na níž je postaveno insolvenční řízení. Dlužník zdůraznil, že insolvenční zákon počítá s možností, že vedle dlužníka může být oddlužení plněno i třetími osobami, např. spoludlužníkem či ručitelem a tyto osoby mohou být jedinými osobami, které poskytnou plnění na závazek dlužníka. Proto také plnění, které obdrží podle darovací smlouvy od Antonína anonymizovano staršího, vyhovuje konceptu oddlužení dle insolvenčního zákona. Dlužník poukázal na názor vyslovený v usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.5.2011, č.j. 3 VSOL 285/2011-A-9, kdy dlužnici, invalidní důchodkyni s příjmem 9.391,-Kč měsíčně oprávněné z darovací smlouvy na částku 4.000,-Kč měsíčně, nebyla uložena povinnost zaplatit zálohu, ačkoliv by se ze svých příjmů na oddlužení nepodílela vůbec. Postupem soudu v této věci by byl dlužník nespravedlivě poškozen, neboť v budoucnosti lze očekávat navýšení jeho závazků vůči věřitelům o náklady jejich vymáhání. Přitom smyslem oddlužení je jednak poskytnout dlužníkovi dobrodiní ve formě prominutí nesplacených částí závazků, tak i zajistit řešení jeho úpadku způsobem, kdy věřitelé budou v určitém časovém horizontu poměrně uspokojeni v nemalé části. Proto se dlužník, podle obsahu odvolání, domáhal změny napadeného usnesení tak, aby mu nebyla stanovena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že v daném případě je třeba napadené usnesení potvrdit.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Skutková zjištění obsažená v odůvodnění napadeného usnesení odpovídají obsahu spisu a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Nad rámec těchto skutečností vyplývá z obsahu spisu, že dlužník je rozvedený a má soudem stanovenou vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Z bodu č. 20 návrhu a seznamu závazků vyplývá, že dlužník má vykonatelné nezajištěné závazky vůči třem věřitelům, jejichž splatnost nastala v době od 2.2. do 28.7.2011, a podle čestného prohlášení dlužníka tyto závazky nepocházejí z jeho podnikatelské činnosti. Mimo movitých věcí osobní potřeby nemá dlužník žádný majetek. K návrhu dlužník připojil darovací smlouvu, uzavřenou dne 18.10.2011, podle jejíchž článků I. a II./1. se dárce Antonín anonymizovano , anonymizovano , zavázal dlužníku k pravidelnému měsíčnímu peněžitému plnění ve výši 600,-Kč po dobu 60 po sobě jdoucích kalendářních měsíců nebo po dobu trvání oddlužení dle insolvenčního zákona.

Po zhodnocení shora uvedených skutečností se odvolací soud shoduje se závěrem soudu prvního stupně v tom, že návrhu na povolení oddlužení nebude možno vyhovět proto, že dlužník ze svých příjmů není schopen splnit minimální limit hodnoty plnění pohledávek svých nezajištěných věřitelů dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy alespoň 30 % jejich pohledávek. Tento závěr vyplývá z následujících skutečností:

-z čisté měsíční mzdy dlužníka lze pro účely přednostních pohledávek strhávat podle předpisů platných v roce 2012 měsíčně částku 4.936,-Kč (§ 398 odst. 3 IZ, § 276 a násl. o.s.ř.); -dalším příjmem dlužníka je dar ve výši 600,-Kč měsíčně (jedná se o dar mezi předkem a potomkem, který nepodléhá zdanění, § 19 odst. 3 zák. č. 357/1992 Sb.);

-ze zabavitelné částky 4.936,-Kč měsíčně je třeba odečíst pohledávky za podstatou a pohledávky postavené jim na roveň (§ 168, § 169 IZ), tedy částku výživného ve výši 4.000,-Kč a zálohu na odměnu insolvenčního správce, která v případě, že je plátcem DPH, činí 1080,-Kč měsíčně (pokud nikoli, 900,-Kč měsíčně). V případě, že insolvenční správce bude plátcem DPH, nelze ze mzdy dlužníka pro plnění pohledávek nezajištěných věřitelů počítat s žádnou částkou, protože jen pohledávky za podstatou činí 5.080,-Kč a převýší tak zabavitelnou částku 4.936,-Kč. Pokud správce plátcem DPH nebude, činí pohledávky za podstatou 4.900,-Kč a pro potřeby splátek věřitelům lze ze mzdy dlužníka počítat s částkou 36,-Kč měsíčně;

-měsíční splátka ze mzdy a daru pro dlužníkovy nezajištěné věřitele pak činí (v optimálním případě) 636,-Kč, v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník po dobu 60 měsíců byl schopen ze svých příjmů na splátkách uhradit nezajištěným věřitelům 38.160,-Kč. Při výši pohledávek nezajištěných věřitelů 195.512,-Kč to představuje cca 19,5% hodnoty jejich pohledávek.

Z výše uvedeného propočtu vyplývá, že úpadek dlužníka není řešitelný formou oddlužení plněním splátkového kalendáře, protože dlužník není schopen v průběhu trvání oddlužení touto formou uhradit ze svých příjmů (bez ohledu na jejich zdroj) minimální zákonný limit dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ. Proto je důvodný předpoklad, že návrh na povolení oddlužení bude zamítnut a podle § 396 IZ bude dlužníkův úpadek řešen konkursem.

Názor insolvenčního soudu, že v tomto případě konkursu nelze pokrýt prvotní náklady insolvenčního řízení jinak než zálohou je správný, protože dlužník nemá k dispozici pohotové finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že dlužník je zcela nemajetný, bude třeba zálohy také jako jistoty pro pokrytí konečných nákladů insolvenčního řízení, zejména odměny insolvenčního správce a náhrady jeho hotových výdajů. Závěr soudu o potřebné výši zálohy, která se odvíjí od výše minimální odměny insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem (v němž je zpeněžován majetek), je rovněž správný a odvolací soud se s ním ztotožňuje a pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Závěrem odvolací soud uvádí, že názor Vrchního soudu v Olomouci, vyjádřený v jeho rozhodnutí sp. zn. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011, nelze aplikovat mechanicky, ale je třeba se vždy zabývat konkrétními okolnosti dané věci. Mezi tyto významné okolnosti patří zejména vztah osob, které se hodlají podílet na plnění dlužníkových závazků, k dlužníkovi a jejich příjmové poměry. Jedním z kriterií je i výše podílu těchto osob na celkovém plnění dlužníkových závazků. Podle odvolacího soudu není rozumného důvodu bránit příslušníkům širší rodiny v pomoci jednomu z jejích členů v řešení úpadku, pokud by takovéto plnění nebylo v rozporu s principem poctivosti záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení. Takovýto závěr však lze učinit až po pečlivém posouzení veškerých zjištěných skutkových okolnosti konkrétního případu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu