2 VSOL 249/2015-A-22
KSOL 16 INS 13401/2014 2 VSOL 249/2015-A-22

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Jiří anonymizovano , anonymizovano , IČ: 73181625 bytem v Olomouci-Nová Ulice, Polívkova 339/5b, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 10. února 2015, č.j. KSOL 16 INS 13401/2014-A-14

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 10. února 2015, č.j. KSOL 16 INS 13401/2014-A-14 se mění tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužníkovi neukládá.

Odůvodnění:

Označeným usnesením krajský soud uložil dlužníkovi, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu. V důvodech rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se ztotožnil s názorem Vrchního soudu v Olomouci, vyslovený např. v usnesení č.j. KSOS 40 INS 8090/2014, 2 VSOL 855/2014-A-11 ze dne 24. 10. 2014 (rozhodnutí přístupné na webových stránkách https://isir.justice.cz), podle kterého návrh na povolení oddlužení může podat i fyzická osoba podnikatel, která nemá dluhy z podnikání, ledaže se jedná o dluhy vymezené v § 389 odst. 2 IZ. Jestliže dlužník má dluhy z podnikání a současně netvrdí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat, že se jedná o dluhy, které nebrání řešení úpadku oddlužení ve smyslu § 389 odst. 2 IZ, pak tato skutečnost brání uplatnění institutu oddlužení. Dlužník má prokazatelně nezajištěný dluh z podnikání a současně netvrdil ani nijak nedoložil, že věřitel souhlasí s řešením úpadku oddlužením. Dlužník proto není osobou, která je oprávněna podat návrh na povolení oddlužení a je namístě, aby insolvenční soud tento návrh odmítl a prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Insolvenční soud z těchto důvodů považoval za nezbytné vybrat zálohu alespoň ve výši, která je potřebná k úhradě minimálních předpokládaných nákladů na konkurs.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že souhlas věřitele s oddlužením dlužníka, který má podle insolvenčního návrhu a seznamu závazků vůči nezajištěným věřitelům závazky ze své podnikatelské činnosti, není vyjmenován mezi povinnými přílohami k návrhu v ustanovení § 392 odst. 1 IZ), že takový souhlas není předepsanou náležitostí návrhu na povolení oddlužení ani se nevyžaduje, aby byl dán písemnou formou, dlužník si nemusí souhlas opatřovat ani jej dokládat k návrhu na povolení oddlužení, nýbrž stanovisko takových věřitelů se bude zkoumat v rámci schůze věřitelů. V doplnění odvolání dlužník doložil smlouvu ze dne 5.3.2015 o postoupení obou pohledávek společností LARI CZ s.r.o. na společnost VIP DEFENSE, s.r.o., IČ:29454891, se sídlem Dolní náměstí 54/34, 77900 Olomouc a souhlas postupníka s oddlužením dlužníka ze dne 10.3.2015.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu 15. 5. 2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnosti.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu 15. 5. 2014 domáhal rozhodnutí o svém úpadku a navrhoval, aby byl řešen oddlužením formou plnění splátkového kalendáře. Uvedl, že má celkem čtrnáct závazků u jedenácti různých věřitelů v celkové výši 1.530.544,35 Kč, z toho má závazky zajištěné celkem ve výši 1.108.251,14 Kč a závazky nezajištěné ve výši 422.293,21 Kč. V seznamu závazků doručenému soudu dne 22. 12. 2014 (č.j. KSOL 16 INS 13401/2014-A13) dlužník řádně označil své věřitele, uvedl právní důvod vzniku jednotlivých závazků, aktuální dlužné částky, splatnost závazků, jejich zajištění a rovněž uvedl, zda jeho závazky pocházejí z podnikání. Z předmětného seznamu závazků vyplývá, že dva peněžité závazky vůči jedinému nezajištěnému věřiteli dlužníka společnosti LARI CZ s.r.o. vznikly v souvislosti s podnikatelskou činností dlužníka, souhlas tohoto věřitele s oddlužením dlužník netvrdil. Teprve v odvolacím řízení dlužník doložil smlouvu o postoupení obou pohledávek společností LARI CZ s.r.o. na společnost VIP DEFENSE, s.r.o. a souhlas postupníka s oddlužením dlužníka.

Podle ustanovení § 108 odst. 1, věty první a třetí a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle ustanovení § 389 odst. 1, písm. b) IZ, může dlužník, je-li fyzickou osobou, která nemá dluhy z podnikání, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením.

Podle ustanovení § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1, písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle ustanovení § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle ustanovení § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je rozhodující, zda je dán některý z důvodů uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník v návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těchto skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Pokud taková skutková tvrzení v návrhu schází, nelze postupovat podle shora citovaného ustanovení § 397 odst. 1 IZ, neboť pochybnosti o tom, zda je dlužník oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, lze mít jen tehdy, pokud dlužník souhlasy tvrdí, ale zatím je nedokládá. Pokud však dlužník žádné skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení i při podnikatelských závazcích ani netvrdí, jako je tomu v přezkoumávané věci, pak na dlužníky nelze pohlížet jako na osoby oprávněné podat návrh na povolení oddlužení a to je skutečnost, která odůvodňuje odmítnutí návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o řešení takového úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ. Tak tomu v době rozhodnutí soudu prvního stupně bylo, proto bylo jeho rozhodnutí zcela správné. V odvolacím řízení ovšem dlužník doložil smlouvu o postoupení obou pohledávek společností LARI CZ s.r.o. na společnost VIP DEFENSE, s.r.o. a souhlas postupníka s oddlužením dlužníka. V současné době tedy dlužník nemá závazky z podnikání, u nichž by věřitel nesouhlasil s tím, aby tento závazek byl řešen v rámci dlužníkova oddlužení a důvody, pro které insolvenční soud uložil dlužníkovi povinnost složit zálohu na insolvenční řízení, pominuly.

Odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 o.s.ř. (§ 7 IZ) změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč se dlužníkovi neukládá. Insolvenční soud se však musí v řízení zabývat otázkou, zda povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení nevznikla z důvodů jiných.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu