2 VSOL 247/2012-A-10
KSBR 44 INS 5092/2012 2 VSOL 247/2012-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka OPTIMAL RAVO s.r.o., se sídlem Kvítková 3687/8, 760 01 Zlín, identifikační číslo osoby 28 27 14 59, o insolvenčním návrhu věřitele BAUMIT, spol. s r.o., se sídlem Průmyslová 1841, 250 01 Brandýs nad Labem, identifikační číslo osoby 48 03 82 96, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6.3.2012, č. j. KSBR 44 INS 5092/2012-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele se n e o d m í t á.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele (výrok I.) a nepřiznal dlužníkovi náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že dne 2.3.2012 bylo na základě insolvenčního návrhu věřitele zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Věřitel se návrhem domáhal zjištění úpadku dlužníka z důvodu neuhrazení jeho pohledávek v celkové výši 803.805,60,-Kč, včetně příslušenství. Podle soudu prvního stupně věřitel v návrhu uvedl pouze okolnosti osvědčující jeho oprávnění podat insolvenční návrh, a to popisem závazků dlužníka vzniklých na základě Rámcové kupní smlouvy ze dne 13.1.2011. Dále tvrdil, že je mu znám další věřitel (CEMEX Czech Republic, s.r.o.), který má za dlužníkem pohledávku ve výši 1.086.870,30,-Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že věřitel pouze v obecné rovině uvedl subjekt, o kterém se domnívá, že je dalším dlužníkovým věřitelem, a zcela absentuje jakýkoliv konkrétní údaj, že dlužník není schopen své závazky plnit, tedy, že se nachází v platební neschopnosti. Dále věřitel svá tvrzení omezil pouze na prostý popis své pohledávky, uvedení stručných údajů o dalším subjektu a citaci zákonného předpisu. Vzhledem k tomu, že absence základních náležitostí insolvenčního návrhu brání pokračování v řízení, postupoval soud prvního stupně dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitele odmítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Uvedl, že detailně objasnil vznik peněžitého závazku dlužníka ve vztahu na hmotné právo a zcela dostatečně vymezil rozhodující skutečnosti po skutkové stránce. Dále poukázal na povinnost insolvenčního soudu dle ust. § 86 IZ, tedy povinnost provést i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány. Rovněž namítl, že zcela dostatečně identifikoval dalšího věřitele nejen jeho firmou, ale i výši jeho pohledávky za dlužníkem a odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26.2.2009, č. j. KSOS 16 INS 4118/2008, 2 VSOL 43/2009. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele dne 2.3.2012, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Věřitel v návrhu tvrdil, že na základě Rámcové kupní smlouvy č. 003.383/2011 ze dne 13.1.2011 dodal dlužníkovi zboží, stavební materiály BAUMIT a i přes opakované výzvy dlužník jeho pohledávku ve výši 669.838,-Kč neuhradil. Dále uvedl, že dlužník svůj závazek plně uznává, ale své splatné závazky vůči němu nesplnil. V návrhu označil dalšího věřitele, a to CEMEX Czech Republic, s.r.o., který existenci své pohledávky ve výši jistiny ve výši 1.086.870,30,-Kč dokládá potvrzením ze dne 24.2.2012. Podle věřitele má dlužník peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, přičemž s odkazem na důkaz č. 3 je zřejmé, že splatnost jeho závazků je již od 22.7.2011, má více věřitelů a zastavil platby a své závazky není schopen plnit, což potvrzuje skutečnost, že je vůči věřiteli beze zbytku nevyrovnal.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V přezkoumávané věci soud prvního stupně shledal, že insolvenční návrh obsahuje nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. V přezkoumávané věci byl insolvenční návrh podán pro úpadek ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu návrhu, jak byl reprodukován shora, podle odvolacího soudu zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka. Kromě navrhujícího věřitele samotného byla v návrhu za dalšího věřitele řádně označena společnost CEMEX Czech Republic, s.r.o. (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ). Dále navrhující věřitel tvrdí, že dlužník má více věřitelů, jejichž pohledávky jsou déle než 30 dnů (od 22.7.2011) po splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Neschopnost dlužníka plnit své závazky vůči těmto věřitelům (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ) lze dovodit z tvrzení věřitele, že dlužník své závazky není schopen plnit, přičemž současně odkazuje na datum splatnosti závazků dlužníka (22.7.2011). Tyto věřitelem uvedené údaje zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ) a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že v návrhu chybí jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky platit. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávky dalšího označeného věřitele se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelem uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným. Ze všech uvedených důvodů dospívá odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost. Insolvenční návrh věřitele je tedy projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh věřitele se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu