2 VSOL 239/2012-A-35
KSBR 31 INS 8534/2011 2 VSOL 239/2012-A-35

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem 671 52 Hluboké Mašůvky 21, o insolvenčním návrhu věřitele LEASING-STAR spol. s r.o., se sídlem Nákladní 1060, 415 01 Teplice, IČ: 413 24 536, o zjištění úpadku dlužníka a způsobu jeho řešení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 27.2.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30.1.2012, č.j. KSBR 31 INS 8534/2011-A-16,

takto:

Usnesení insolvenčního soudu se ve výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud nebo soud ) zjistil úpadek dlužníka Petra anonymizovano (výrok I.), na jeho majetek prohlásil konkurs (výrok II.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Miroslava Hercíka (výrok III.) a dále rozhodl dle ustanovení § 136 odst. 2, písm. c) až i) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále jen IZ ) s tím, že přezkumné jednání a následná schůze věřitelů bude probíhat dne 16.3.2012.

Na odůvodnění soud uvedl, že dne 19.5.2011 bylo zahájeno řízení návrhem věřitele, který svou aktivní legitimaci opíral o vykonatelný závazek z úvěrové smlouvy č. 44/2008, uzavřené mezi ním, dlužníkem a jeho manželkou dne 17.3.2008, na základě které poskytl dlužníkovi finanční prostředky ve výši 270.000,-Kč. Protože závazky z úvěrové smlouvy nebyly řádně spláceny, ke dni 16.6.2010 ztratil dlužník výhodu splátek, což mu věřitel oznámil a nastala splatnost celé pohledávky, která sestává z jistiny, úroků, úroků z prodlení a smluvní pokuty. Dne 4.10.2010 byl vydán rozhodčí nález sp. zn. 35844/10, vydaný rozhodcem JUDr. Markem Ivičičem, který se stal pravomocným dne 18.10.2010 a vykonatelným dne 22.10.2010, jímž byl dlužník zavázán k zaplacení částky 255.953,07 Kč. Dlužník na úvěr uhradil dne 10.12.2010 pouze částku 1.251,-Kč, kterou věřitel započetl na závazek dle rozhodčího nálezu, takže nadále je jeho pohledávka 254.702,07 Kč úročena úrokem z prodlení 0,166% denně a ke dni 17.5.2011 činí 540.869,57 Kč. Závazek z úvěrové smlouvy byl zajištěn blankosměnkou a zástavním právem k nemovitostem, a to rodinnému domu č.p. 21 a pozemkům č. 75 a 406 v k.ú. Hluboké Mašůvky. Tuto pohledávku vzal soud za osvědčenu. Mimo pohledávky navrhujícího věřitele vzal insolvenční soud za osvědčeny pohledávky následujících věřitelů za dlužníkem: 1. pohledávka věřitele Home Credit Finance 1.B.V. ve výši 17.404,58 Kč s příslušenstvím, vykonatelná dle rozhodčího nálezu JUDr. Radima Kuchty, č.j. L 485/2009 ze dne 21.4.2009, na jehož základě byla nařízena Okresním soudem ve Znojmě dne 12.10.2009 exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. 8 Nc 4199/2009. 2. pohledávka věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. ve výši 84.840,-Kč s příslušenstvím, vykonatelná na základě rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmana č.j. La 4560/10-12 ze dne 9.9.2010, která je předmětem výkonu rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 EXE 4460/2011, v němž bylo exekučním příkazem sp. zn. 108 EX 00481/11 ze dne 29.3.2011 rozhodnuto o nařízení exekuce prodejem nemovitostí dlužníka a jeho manželky. 3. pohledávka věřitele Česká televize, která je předmětem exekučního řízení vedeného u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 EXE 7035/2010. V insolvenčním řízení tento věřitel potvrdil pohledávku za dlužníkem ve výši 1.090,-Kč. Dlužník v řízení nepředložil seznamy majetku a závazků, proto soud dovodil fikci úpadku s odkazem na ustanovení § 3 odst. 1 v návaznosti na odstavec 2 IZ , s rozhodnutím o úpadku spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu, neboť dlužník nepodal návrh na povolení oddlužení (§ 148 IZ).

Proti tomuto usnesení insolvenčního soudu podal dlužník odvolání, podle jehož obsahu žádal, aby je odvolací soud změnil a insolvenční návrh věřitele zamítl. Namítal, že úvěr od věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. čerpal na opravu rodinného domku, který spolu s manželkou koupil v roce 2008. V srpnu roku 2009 ztratil zaměstnání, úvěr splácel až do března 2010, kdy mu došly ušetřené prostředky. Snažil se proto řešit situaci s věřitelem, avšak bezvýsledně. Věřitel s dlužníkem nekomunikoval a v červnu 2010 mu doručil dopis, kterým ukončil splácení úvěru ve splátkách a žádal doplacení zbytku úvěru. V roce 2011 dlužník našel nové zaměstnání, ovšem věřitel již na nový splátkový kalendář nepřistoupil. Dlužník nesouhlasí s tím, že věřitel odmítá splácení úvěru ve splátkách, protože ze svého výdělku je nyní schopen dluh vůči věřiteli splácet, a zejména nesouhlasí s tím, aby mu byl prodán rodinný domek, neboť si neumí představit, jak by vychovával své děti v případě, kdyby přišel o bydlení, do kterého již investoval . Navíc smlouvu o úvěru s věřitelem podepsala i jeho manželka, avšak insolvenční řízení je vedeno pouze o úpadku dlužníka. Proto se v insolvenčním řízení domáhá, mimo zrušení usnesení , aby odvolací soud rozhodl o tom, že dlužník bude splácet svůj závazek vůči věřiteli ve splátkách 6.170,-Kč. K odvolání dlužník připojil, vedle dalšího, i seznam movitého majetku a doklady o příjmech svých a své manželky.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení v odvoláním napadeném rozsahu, to je ve výroku I. a II., v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/, § 133 odst. 1 IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba potvrdit.

Z insolvenčního spisu vyplývá, že řízení bylo zahájeno návrhem věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. dne 19.5.2011 s účinky stejného dne. Usnesením ze dne 25.5.2011, č.j. KSBR 31 INS 8534/2011-A-4 soud vyzval dlužníka k předložení seznamů dle § 104 odst. 1 IZ (seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců) s poučením o jejich náležitostech a ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Dlužník byl poučen o následcích, které bude mít nedoložení seznamů, o tom, že pokud se nevyjádří, bude soud předpokládat, že nemá námitky proti projednání návrhu bez jednání a rovněž byl poučen o tom, že návrh na povolení oddlužení může podat nejpozději ve lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Usnesení bylo dlužníkovi doručováno doporučenou zásilkou do vlastních rukou a dlužník si je převzal dne 6. června 2011, aniž by na ně reagoval. Po té, co navrhující věřitel sdělil soudu, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání, a po zjištění stanovisek vedlejších věřitelů a určení osoby insolvenčního správce dle § 25 odst. 2 IZ, rozhodl soud napadeným usnesením.

Podle § 3 odst. 1, 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 141 odst. 1, 2 IZ proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dlužníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Dle § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Z ustanovení § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Dle § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

Pro posouzení důvodnosti odvolání v této věci je významné, že: A) dlužník v odvolání nezpochybňuje, že ke dni vydání napadeného usnesení existovaly splatné pohledávky čtyř věřitelů, jak byly zjištěny insolvenčním soudem. Jedná se o pohledávku navrhujícího věřitele LEASING-STAR spol. s r.o. přinejmenším na nesplacené jistině a úroku ve výši 254.702,07,-Kč, která je vykonatelná od 22.10.2010 (částka 255.953,07,-Kč, přisouzená rozhodčím nálezem JUDr. Marka Ivičiče ze dne 4.10.2010, sp. zn. 35844/10, po odpočtu úhrady 1.251,-Kč, zaplacené dne 10.12.2010), pohledávku věřitele Home Credit Finance 1.B.V. nejméně ve výši 17.404,58 Kč s příslušenstvím (vykonatelná dle rozhodčího nálezu JUDr. Radima Kuchty, č.j. L 485/2009 ze dne 21.4.2009), pro jejíž uspokojení byl již v březnu roku 2009 nařízen výkon rozhodnutí prodejem rodinného domku a dalších nemovitostí ve společném jmění dlužníka a jeho manželky, dále vykonatelnou pohledávku věřitele PROFI CREDIT Czech a.s. ve výši 84.840,-Kč s příslušenstvím (dle rozhodčího nálezu Mgr. Marka Landsmana č.j. La 4560/10-12 ze dne 9.9.2010), která je rovněž předmětem výkonu rozhodnutí a pro jejíž uspokojení bylo dne 29.3.2011 rozhodnuto o nařízení exekuce prodejem nemovitostí dlužníka a jeho manželky, a pohledávku ve výši 1.090,-Kč věřitele Česká televize, která je již od listopadu 2010 předmětem výkonu rozhodnutí u Okresního soudu ve Znojmě (řízení sp.zn.16 EXE 7035/2010).

Protože dlužník v odvolání netvrdil, že by pohledávky těchto věřitelů ke dni zjištění jeho úpadku neexistovaly, ani nic o tom, že by nebyly splatné, má odvolací soud tyto závazky za osvědčeny. Jak plyne z údajů o jejich vykonatelnosti či o vedených exekučních řízeních, všechny tyto pohledávky byly ke dni vydání napadeného rozhodnutí 30.1.2012 nepochybně více jak 30 dnů po splatnosti. Pohledávkám těchto čtyř věřitelů, které jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti, proto byly v této věci osvědčeny (znaky úpadku dle § 3 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ).

B) Splnění třetího znaku úpadku, kterým je neschopnost dlužníka plnit své závazky dle § 3 odst. 1, písm. c) IZ, dovodil insolvenční soud na základě domněnky podle § 3 odst. 2, písm. b) a d) IZ. Dlužník nepředložil seznam svých závazků, majetku a zaměstnanců (§ 104 odst. 1, písm. a/, b/ c/ IZ), i když byl k jejich předložení vyzván a ze skutečnosti, že dlužníkovy závazky, vzhledem k jejich vykonatelnosti, musejí být již déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, vzal soud za osvědčeno, že dlužník není schopen své závazky plnit (jedná se o domněnku platební neschopnosti, nikoli o fikci, jak uvádí v odůvodnění napadeného usnesení insolvenční soud). Tuto domněnku dlužník v řízení nevyvrátil a v odvolání ani nenamítal, že by všechny své závazky byl schopen plnit. Jeho námitky spočívaly v tom, že po té, co v roce 2011 opět získal zaměstnání, by byl ze svého příjmu schopen platit splátky na úvěr, čerpaný od navrhujícího věřitele tak, jak bylo dohodnuto ve splátkovém kalendáři, který je přílohou smlouvy o úvěru, a že nechce, aby v konkursu byl zpeněžen dům, v němž s rodinou bydlí a do něhož investoval. Tato námitka však je, z hlediska schopnosti dlužníka plnit, byť jen závazek vůči navrhujícímu věřiteli, bezvýznamná. Dlužník tím, že neplatil řádně měsíční splátky úvěru, ztratil výhodu splátek svého závazku (viz čl. I., bod 2, čl. IV. bod 12 smlouvy č. 44/2008, uzavřené dne 17.3.2008 mezi dlužníkem a navrhujícím věřitelem), o tomto byl v červnu roku 2010 navrhujícím věřitelem informován, jak potvrzuje v odvolání, a byl vyzván ke splacení celé částky úvěru a příslušenství do 19.7.2010. Dlužník již tedy dále nemůže svůj závazek vůči společnosti LEASING-STAR spol. s r.o. plnit ve splátkách dle splátkového kalendáře (96 splátek po 6.170,-Kč dle smlouvy), protože toto právo ztratil, a je povinen splatit najednou celou dlužnou částku (včetně příslušenství, případně dohodnutých sankcí), jejíž výše dle navrhujícího věřitele přesahuje půl milionu korun. Dlužník proti této pohledávce nebrojí, naopak ji v odvolání uznává, avšak o tom, že tuto částku uhradil, či je připraven platit tuto částku v plné výši, však v odvolání netvrdí nic. Stejně tak nepopírá závazek vůči žádnému z dalších tří věřitelů ani netvrdí, že je připraven jej plnit v celé výši. Ani v odvolacím řízení nepředložil listiny dle § 104 odst. 1 IZ, jak byl již soudem prvního stupně vyzván usnesením ze dne 25.5.2011 (A-14).

Odvolací soud se proto shoduje s insolvenčním soudem v závěru, že neschopnost dlužníka plnit jeho závazky vyplývá z domněnky dle § 3 odst. 2, písm. b) a d) IZ, kterou se dlužníkovi nepodařilo vyvrátit. Proto byl v řízení osvědčen znak úpadku dle § 3 odst. 1, písm. c) IZ, tedy platební neschopnost dlužníka.

Závěr insolvenčního soudu, že v řízení byl osvědčen úpadek dlužníka, protože byly osvědčeny všechny jeho definiční znaky dle § 3 odst. 1 IZ, je správný, proto je věcně správné i jeho rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka ve výroku I. napadeného usnesení. Správnost závěru soudu o tom, že dlužníkův zjištěný úpadek je řešitelný pouze konkursem vyplývá z toho, že dlužník nepodal návrh na povolení oddlužení (ačkoli byl o lhůtě pro jeho podání řádně poučen usnesením soudu prvního stupně ze dne 25.5.2011), proto je řešení jeho úpadku jiným způsobem zákonem vyloučeno a soud správně spojil rozhodnutí o zjištění úpadku s rozhodnutím a prohlášení konkursu tak, jak je uvedeno ve výroku II. napadeného usnesení (§ 148 odst. 1, § 389 odst. 2, § 390 odst. 1 IZ . Proti správnosti výroků III. až XI. dlužník ani nebrojil, a jejich správnost vyplývá z osoby určeného insolvenčního správce a z ustanovení § 136 odst. 2, písm. c)-i) IZ.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu podle § 219 o.s.ř. ve výrocích I. a II. potvrdil.

Nad rámec odvolací soud uvádí, že dlužník v odvolání žádal, aby mu byly i nadále umožněny splátky dle splátkového kalendáře. Právo splátek svého závazku vůči navrhujícímu věřiteli by mohl nabýt pouze novou dohodou s tímto věřitelem. Není v pravomoci soudu (s výjimkou řízení o nahrazení právního úkonu, o které v této věci nejde), aby svým rozhodnutím nahradil projev vůle osoby dle soukromého práva. Pokud dlužník namítal, že insolvenční řízení je vedeno jen na něj a nikoli také na jeho manželku, která je smluvní stranou smlouvy o úvěru, je věcí insolvenčního navrhovatele na osobu kterého ze svých dlužníků podá insolvenční návrh. Pokud má dlužník a jeho manželka dluhy náležející do společného jmění manželů, nic manželce nebránilo podat vlastní insolvenční návrh. Pokud by jak dlužník, tak jeho manželka podali každý návrh na povolení oddlužení, v případě že by splňovali zákonné podmínky pro povolení oddlužení ve společném řízení, nebylo by vyloučeno na základě jejich žádosti úpadek (jejich domácnosti) projednat ve spojeném řízení. Ani to by však nevylučovalo prodej jejich nemovitostí, pokud by věřitel LEASING-STAR spol. s r.o. uplatnil právo na oddělené uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení nemovitostí, na kterých vázne zástavní právo ve prospěch jeho pohledávky.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu zvlášť (§ 75 IZ), dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1, písm. c/ IZ). Dovolání se podává u Krajského soudu v Brně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud ČR (§ 240 odst. 1 o.s.ř).

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu