2 VSOL 235/2010-A-17
KSBR 28 INS 2413/2010 2 VSOL 235/2010-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Andrey anonymizovano , anonymizovano , bytem Smetanova 1151, 757 01 Valašské Meziříčí, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.4.2010, č. j. KSBR 28 INS 2413/2010-A-11, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh dlužnice se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice. V důvodech svého usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem ze dne 11.3.2010 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Nepředložila však řádný seznam závazků splňující požadavky dle ust. § 104 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), a proto soud prvního stupně vyzval dlužnici usnesením ze dne 23.3.2010, č. j. KSBR 28 INS 2413/2010-A-7 k opravě a doplnění insolvenčního návrhu v naznačených směrech a současně ji poučil o následcích nesplnění výzvy. V podání doručeném soudu dne 6.4.2010 dlužnice označila věřitele, kteří mají nárok na uspokojení ze zajištění nebo toto právo uplatňují, a to Pavla a Martinu Tomečkovi, Raiffeisenbank, a.s. a CETELEM ČR, a.s., avšak neoznačila druh zajištění a důvod jeho vzniku. Pouze uvedla, že tito věřitelé mají na základě soudního rozhodnutí exekučně zajištěn veškerý majetek, přičemž tento majetek se zatím nachází v jejím držení, avšak bez možnosti s ním nakládat. Vykonatelností těchto závazků byl pověřen exekutorský úřad JUDr. Ivo Dědka. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že dlužnice ani přes výzvu nepředložila řádný seznam závazků, a proto insolvenční návrh dle ust. § 128 odst. 2 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání .Namítala, že v usnesení č. j. KSBR 28 INS 2413/2010-A-7 a KSBR 28 INS 2413/2010-A-8 ze dne 29.3.2010 nebyla poučena, jak má opravu nebo doplnění provést. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil zpět soudu prvního stupně.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 a § 221a o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice je důvodné.

Podle ust. § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku, včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců a d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle ust. § 104 odst. 3 IZ, v seznamu závazků je dlužník povinen jako své věřitele označit všechny osoby, o kterých je mu známo, že vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dlužníka osoby dlužníkovi blízké, nebo osoby které tvoří s dlužníkem koncern, musí dlužník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dlužník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodů nebo co do výše a proč. Má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč. Dle odst. 4, dlužník musí předložený seznam podepsat a výslovně v něm uvést, že je správný a úplný.

Podle ust. § 128 odst. 2 IZ, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitostí, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 11 věřitelů, její celkový dluh činí 910.770,-Kč a většina závazků je po splatnosti více než 30 dnů a dlužnice je nehradí minimálně tři měsíce. Kromě obvyklého vybavení domácnosti nemá dlužnice žádný majetek. V kolonce č. 16 formulářového návrhu, která je určena pro popis vykonatelných závazků, z nichž nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění, dlužnice specifikovala šest závazků uvedením věřitele, výše závazku a označením soudního rozhodnutí. Kromě seznamu majetku připojila dlužnice k insolvenčnímu návrhu jako přílohy č. 1, 2 a 3 seznam závazků. Usnesením ze dne 23.3.2010 vyzval soud prvního stupně dlužnici, aby opravila a doplnila insolvenční návrh o přílohy, které budou mít náležitosti podrobně rozvedené pod bodem 1., 2., 3. a 4. Na tuto výzvu reagovala dlužnice podáním ze dne 2.4.2010, ve kterém uvedla, že nemá žádné zaměstnance, označila movitý majetek a družstevní podíl k bytu, vše s poznámkou o exekučním zajištění a uvedla, že nemá žádné pohledávky. V příloze č. 2 označila své věřitele jménem a příjmením, názvem, sídlem, bydlištěm, identifikačním číslem, případně datem narození nebo rodným číslem. Uvedla i výši splatné částky. Dále uvedla, že Pavla a Martin Tomečkovi, Raiffeisenbank, a.s. a CETELEM ČR jsou věřiteli, kteří mají právo na uspokojení ze zajištění nebo toto právo uplatňují. Na základě soudního rozhodnutí mají exekučně zajištěn veškerý majetek dlužnice a vykonatelností závazků byly pověřeny exekutorské úřady JUDr. Tomáše Vrány a JUDr. Ivo Dědka .

Po posouzení insolvenčního návrhu a jeho jednotlivých příloh dospěl odvolací soud k závěru, že požadavek soudu prvního stupně na doplnění povinných příloh insolvenčního návrhu byl důvodný. Bez významu není ani to, že v usnesení ze dne 23.3.2010 soud prvního stupně dlužnici konkrétně vyložil, jaké mají mít seznamy závazků a majetku náležitosti a řádně ji poučil o následcích její případné nečinnosti pro postup soudu v tomto řízení. Odvolací soud se však neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že dlužnicí předložený seznam závazků nesplňuje náležitosti dané ust. § 104 odst. 1, písm. b) a odst. 3 IZ, když dlužnice u věřitelů Pavla a Martiny Tomečkových, Raiffeisenbank, a.s. a CETELEM ČR, a.s neoznačila druh zajištění a důvod jeho vzniku. Z obsahu insolvenčního návrhu (kolonka č. 16) totiž jednoznačně vyplývá, že jmenovaní věřitelé mají vůči dlužnici vykonatelné závazky, ze kterých však neplyne právo na uspokojení ze zajištění. Tento závěr je podporován i údaji uvedenými dlužnicí v závěru seznamu závazků z 2.4.2010. Pokud dlužnice v tomto seznamu závazků uvedla, že se jedná o věřitele, kteří mají právo na uspokojení ze zajištění, učinila tak v mylné představě, že výkon rozhodnutí (exekuce) a zajištění závazku jsou totožné instituty. V této souvislosti nelze totiž pominout to, že dlužnice i v seznamu majetku z 2.4.2010 užila u jednotlivých položek jejího majetku pojmu exekučně zajištěno . Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nezastává názor, že nepřesnost spočívající v zařazení vykonatelných závazků pod závazky, z nichž plyne právo na uspokojení ze zajištění, je vadou, jež by byla důvodem pro postup dle ust. § 128 odst. 2 IZ.

Z výše uvedených důvodů vyplývá, že insolvenční návrh dlužnice je řádný a projednatelný a jeho přílohy obsahují po doplnění náležitosti dané ust. § 104 IZ. Soud prvního stupně tedy nepostupoval správně, pokud napadeným usnesením insolvenční návrh pro vady příloh odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrh dlužnice se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16. července 2010

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu