2 VSOL 234/2015-A-11
KSOS 14 INS 23500/2014 2 VSOL 234/2015-A-11

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka: Luděk anonymizovano , anonymizovano , IČ 11558482, bytem Svobody 110, 751 31 Týn nad Bečvou, o insolvenčním návrhu dlužníka s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2014, č.j. KSOS 14 INS 23500/2014-A-6

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. prosince 2014, č.j. KSOS 14 INS 23500/2014-A-6 se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Krajský soud označeným usnesením uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na účet krajského soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech rozhodnutí uvedl, že z údajů uvedených v návrhu na povolení oddlužení včetně jeho příloh zjistil, že dlužník vzhledem k výši svého příjmu (dlužník má měsíční příjem pouze ve výši 5.626 Kč vyplácený ČSSZ, očekávané plnění ze smlouvy o důchodu ve výši 10.000 Kč měsíčně k výzvě soudu nedoložil), stanovenému výživnému ve výši 2.000 Kč měsíčně a výši svých závazků 1.149.160 Kč nebude schopen uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň ve výši 30 % jejich pohledávek; tuto podmínku nesplní ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť podle seznamu majetku dlužník vlastní movité věci tvořící obvyklé vybavení domácnost a dále je vlastníkem ideálního spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na nemovitostech zapsaných na LV č. 219 v k. ú. Týn nad Bečvou, které nabyl za trvání manželství a nebyly vypořádány soudem či dohodou, a jehož cenu odhadl na 345.000 Kč. Jediným možným řešením úpadku dlužníka tak bude prohlášení konkurzu na jeho majetek, přičemž k umožnění činnosti insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku je nezbytné zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání a namítal v něm, že pokud soud neshledal jeho majetkové poměry takové, aby mohl povolit oddlužení, je kontraproduktivní požadovat zálohu, na jejíž složení logicky nemá prostředky. Odvolatel zastával názor, že účelem insolvenčního řízení je ochrana dlužníka i věřitelů tak, aby věřitelé byli uspokojeni alespoň v části svých požadavků a dlužník nebyl vystaven hmotné nouzi a měl on i jeho rodina zajištěné prostředky pro důstojný život. Proto měl soud postupovat podle zásady uvedené v § 5 písm. a) IZ, tedy tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů, a nikoliv vyžadovat nemožné plnění ze strany dlužníka. Krajský soud také pochybil tím, že nevyzval dlužníka dodání aktuálního ocenění nemovitostí ve vlastnictví dlužníka a o záloze ve výši 50.000 Kč rozhodl na podkladě znaleckého posudku, který není aktuální a nebyl zpracován pro účely insolvenčního řízení, proto z něj nebylo možné dospět k závěru, že hodnota majetku je nedostatečná ke krytí nákladů insolvenčního řízení, včetně odměny a výdajů správce. Chybou krajského soudu byla anonymizovano , že soud nebral zřetel na skutečnost, že již v návrhu na povolení oddlužení dlužník seznam závazků popřel co do pravosti a výše nezajištěný závazek věřitele Vepak s.r.o. ve výši 693.715 Kč pro jeho promlčení. V případě úspěšného popření pohledávky by tak došlo ke snížení závazků na částku 455.445 Kč, a potom by dlužník splnil podmínky pro řešení úpadku formou zpeněžení majetkové podstaty. Z těchto důvodů dlužník navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit anonymizovano . Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovate anonymizovano je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

S účinností od 1. 1. 2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 28. 8. 2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon anonymizovano nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř. ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit anonymizovano . Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovate anonymizovano je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 395 odst. 1 IZ Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal u Krajského soudu v Ostravě dne 28. 8. 2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. V návrhu a připojeném seznamu závazků označil závazky 6 věřitelů, po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti v celkové výši 1.149.160 Kč, které není schopen plnit. Největší pohledávkou byla nezajištěná pohledávka věřitele Vepak s.r.o. ve výši 693.715 Kč, kterou dlužník popřel co do pravosti a výše pro promlčení. Ke svým příjmům dlužník uvedl a doložil příjem z důchodu ve výši 5.626 Kč měsíčně, očekávané plnění ze smlouvy o důchodu ve výši 10.000 Kč měsíčně nedoložil ani po výzvě soudu. V seznamu majetku dlužník krom obvyklého vybavení domácnosti uvedl spoluvlastnický podíl z nevypořádaného SJM k nemovitostem-obytnému domu, stavební parcele a pozemku, přičemž hodnotu podílu stanovil na částku 345.000 Kč, což korespondovalo i s údajem v usnesení soudního exekutora. Z těchto údajů soud konstatoval, že dlužník nebude schopen uspokojit své nezajištěné věřitele alespoň ve výši 30 % jejich pohledávek ani formou zpeněžení majetkové podstaty, že jediným možným řešením úpadku dlužníka bude prohlášení konkurzu na jeho majetek a uložil dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení; k popření pohledávky věřitele Vepak s.r.o. ve výši 693.715 Kč nepřihlédl.

Jedním ze základních zákonných předpokladů pro povolení oddlužení je, že dlužník bude schopen v průběhu řízení svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Takové posouzení činí insolvenční soud zejména na základě údajů, které poskytuje zejména v insolvenčním návrhu (je-li navrhovatelem) a v povinných seznamech. Insolvenční soud není povinen tyto údaje přezkoumávat, pokud pro přezkum nejsou dány zřetelné podklady (např. poskytnuté údaje si vzájemně odporují); dlužník je v nich navíc povinen prohlásit, že předložené jsou správné a úplné (§ 104 odst. 4 IZ). Není tedy důvodná námitka, že soud měl vyzvat dlužníka k dodání aktuálního ocenění nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, když dlužník sám v seznamu majetku prohlásil jako správný údaj o hodnotě spoluvlastnického podílu ve výši 345.000 Kč.

Obdobně nedůvodná je námitka, že při nedostatku prostředků, příjmu a majetku nelze po dlužníkovi složení zálohy na náklady insolvenčního řízení požadovat. Jak správně uvádí krajský soud, účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho činnosti od počátku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně majetku dalších osob, který by z hlediska institutů neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů dlužníka mohl též náležet do majetkové podstaty. Zásadně nelze náklady insolvenčního řízení přenášet na stát (§ 38 odst. 2 IZ), který by hradil odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a zpeněžení majetku v potřebném rozsahu. Z těchto důvodů krajský soud nepochybil, pokud dlužníkovi stanovil povinnost zálohu složit (§ 108 IZ).

Stěžejní námitkou dlužníka bylo, že insolvenční soud počítal s příliš velkou výší závazků, neboť přihlížel rovněž k závazku, který dlužník popřel. Ani tuto námitku odvolací soud nepovažuje za důvodnou.

Účelem usnesení o uložení zálohy je toliko operativní zajištění prostředků pro další vedení insolvenčního řízení, nikoliv přezkoumání důvodnosti existujících závazků. K přezkumu pohledávek je určeno zejména přezkumné jednání, na kterém insolvenční správce posoudí jejich důvodnost. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení a jde-li o nezajištěné pohledávky, může za stejných podmínek jako insolvenční správce pohledávky popírat rovněž dlužník (§ 410 IZ). To, v jakém případě jsou pohledávky zjištěny či nikoliv upravuje § 201 IZ, a to tak, že zjištění či nezjištění pohledávky se vždy odvíjí od výsledku přezkumného jednání (případně na něj navazujících incidenčních sporů).

Ačkoli se tedy ve fázi řízení ihned po podání insolvenčního návrhu v rámci posouzení náležitostí návrhu, jeho příloh, při hodnocení stavu úpadku a jeho předběžného řešení a při zajištění prostředků pro další řízení soud zpravidla nezabývá otázkou plné nebo částečné neplatnosti sjednaných závazků, není obecně vyloučeno zkoumat důvodnost pohledávek před rozhodnutím o úpadku. Zejména u věřitelského návrhu, kterému se dlužník brání, byť o tento případ nejde, soud musí pohledávku přezkoumat a jeho závěr může být jiný než pozdější výsledek přezkumného jednání. Dlužník je povinen v návrhu uvést všechny osoby s pohledávka anonymizovano proti němu uplatňují bez ohledu na to, zda a do jaké míry jsou jejich nároky podle mínění dlužníka důvodné. Zákon tím ale dává do rukou věřitelů velký vliv na možnost povolení oddlužení, neboť pokud osoba tvrdící, že je věřitelem, uplatní jakkoliv nedůvodnou pohledávku, dlužník ji musí uvést; a je-li pohledávka dostatečně vysoká, může dlužníka vyloučit z oddlužení. Zejména z těchto důvodů soud přihlédne též k náležitě odůvodněnému a podloženému stanovisku dlužníka vůči popírané pohledávce. Pohledávka tedy nemůže být v této fázi řízení přezkoumávána věcně, ale pokud se popření nejeví jako zjevně účelové (tedy, že by šlo o opak a dlužník by popíral pohledávky, aby dosáhl snížení objemu nesporných pohledávek a snadnějšího povolení oddlužení) a důvodnost popření je zcela zjevná, oddlužení může být povoleno. Takovému výkladu konvenuje i ustanovení § 395 IZ, podle něhož se při posuzování míry plnění přihlíží ke všem okolnostem, tedy nepochybně i k tomu, zda a z jakých důvodů jsou pohledávky sporné. Samotný přezkum pohledávek by pak byl proveden v rámci přezkumného jednání, na kterém insolvenční správce posoudí jejich důvodnost. Je-li způsobem řešení úpadku oddlužení a jde-li o nezajištěné pohledávky, může za stejných podmínek jako insolvenční správce pohledávky popírat rovněž dlužník (§ 410 IZ). To, v jakém případě jsou pohledávky zjištěny či nikoliv upravuje § 201 IZ, a to tak, že zjištění či nezjištění pohledávky se vždy odvíjí od výsledku přezkumného jednání (případně na něj navazujících incidenčních sporů). Pokud by takto byly zjištěny pohledávky v rozsahu převyšujícím možnosti dlužníka, oddlužení by bylo zrušeno (třeba i v návaznosti na výsledek incidenčního sporu-tj. pokud by byl nějakou dobu plněn splátkový kalendář a pak zjištěny popřené pohledávky v takovém rozsahu, že by dlužník nedokázal splnit 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů). Znamenalo by to ovšem, že by zde nemusely být prostředky pro úhradu nákladů konkursu, ale takové anonymizovano je při povolení oddlužení vždy (každé oddlužení může být z různých důvodů změněno konkurs).

Dlužník ke zpochybňované pohledávce věřitele Vepak s.r.o. ve výši 693.715 Kč uvedl pouze to, že jde o pohledávku zaměstnavatele z titulu náhrady škody a že soudem byla nařízena exekuce. Důvod popření tvrdil v promlčení pohledávky a v neplatnosti exekuce z důvodu promlčení . Z uvedených údajů anonymizovano nevyplývá důvodnost popření pohledávky, jde pouze o nepodložený subjektivní názor dlužníka o neexistenci či neplatnosti pohledávky, proto krajský soud správně tuto pohledávku zahrnul do sumy dluhů, ze které stanovil s přihlédnutím k příjmům a majetku podíl uspokojení věřitelů.

Soud prvního stupně stanovil správně i výši zálohy částkou 50.000 Kč, neboť bylo nutno vzít v úvahu minimální výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem v částce 45.000 Kč bez DPH

(§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a další náklady, zejména hotové výdaje insolvenčního správce.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu