2 VSOL 234/2012-A-14
KSBR 37 INS 2847/2012 2 VSOL 234/2012-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , bytem Uhřice 51, PSČ 679 63, nyní bytem Brno, Václavská 30/16, PSČ 603 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, spojeném s návrhem na oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 20.3.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2012, č.j. KSBR 37 INS 2847/2012-A-8,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2012, č.j. KSBR 37 INS 2847/2012-A-8, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 395 odst. 1, písm b), § 396 odst. 1, § 405 odst. 2 a 108 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V odůvodnění uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným 7.2.2012, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením zpeněžením majetkové podstaty. Uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, celková výše závazků činí 1.501.407,-Kč, závazek ve výši 800.000,-Kč je zajištěný. Dále uvedl, že všechny závazky a majetek jsou v SJM, má průměrný měsíční příjem 14.986,-Kč, hodnota zajištěné nemovitosti dle znaleckého posudku činí 1.500.000,-Kč. Z listin předložených dlužníkem soud zjistil, že dlužník má závazky v celkové výši 1.506.079,-Kč, z toho závazek vůči věřiteli Erste Bank ve výši 800.000,-Kč je zajištěný zástavním právem smluvním k nemovitosti zapsané na LV č. 125 v kat. území Uhřice u Boskovic jako budova č.p. 51 na parcele č. st. 56 a parc. č. st. 56. Dle výpisu z katastru nemovitostí je dlužník vlastníkem id. 1/2 předmětných nemovitostí, vlastníkem druhé poloviny je manželka dlužníka. Zajištěné nemovitosti tak nejsou ve společném jmění manželů. Hodnota nemovitosti dle předloženého znaleckého posudku ze dne 6.3.2012 činí 1.080.000,-Kč, z této hodnoty činí 1/2 odpovídající podílu dlužníka 540.000,-Kč. Dle ust. § 398 odst. 2 IZ při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu. Jestliže hodnota majetku dlužníka, z něhož by mohli být uspokojeni věřitelé, činí 540.000,-Kč (ostatní majetek dlužníka tvoří obvyklé vybavení domácnosti, příp. majetek nepatrné hodnoty), pak po odečtení pohledávek za podstatou v souladu s ust. § 168 odst. 3 IZ-odměny a hotových výdajů správce ve výši 45.000,-Kč bez DPH, lze pro účely uspokojení věřitelů použít částku ve výši 495.000,-Kč. Dlužník má zajištěný závazek ve výši 800.000,-Kč, nezajištěné závazky činí celkem 706.079,-Kč. Z uvedeného je zřejmé, že zpeněžením zajištěné nemovitosti by nebyl zcela uspokojen ani zajištěný věřitel, na zajištěné věřitele by tak nezbyla žádná částka. Hodnota plnění, kterou by při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty obdrželi nezajištění věřitelé, tak činí méně než 30 % jejich pohledávek. Souhlas věřitelů s nižším plněním nebyl dlužníkem předložen. S ohledem na shora uvedené skutečnosti není v současné době možné schválit oddlužení dlužníka zpeněžením majetkové podstaty a vzhledem k výši měsíčního příjmu dlužníka by nebylo možné schválit oddlužení ani ve formě plnění splátkového kalendáře. Jelikož veškerý majetek dlužníka není součástí společného jmění manželů, nebylo by možné spojit řízení dlužníka a jeho manželky ke společnému řízení. Dále soud upozornil dlužníka na rozporná tvrzení o výši jeho závazků v návrhu a v seznamu závazků, u některých závazků uvedl, že neví, kolik zbývá doplatit. Dále soud uzavřel, že i když dlužník předložil soudu čestné prohlášení, že v současné době nepodniká, soud však nahlédnutím do Živnostenského rejstříku zjistil, že dlužník je evidován jako podnikatel pod identifikačním číslem 75383438, s přerušením provozování živnosti od 3.5.2010. Jelikož je dlužník podnikatelem, nelze jeho úpadek rovněž z tohoto důvodu řešit oddlužením a soudu by nezbývalo, než prohlásit na majetek dlužníka konkurs. Proto soud dlužníkovi uložil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, neboť minimální odměna insolvenčního správce dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. při konkursu bez DPH činí 45.000,-Kč (bez hotových výdajů).

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že žádali s manželkou o spojení obou jejich řízení, mají závazky v celkové výši 1.501.407,-Kč, které vznikly za trvání jejich manželství. Při společném oddlužení manželů, resp. společného jmění manželů, lze k duplicitně přihlášených přihlášeným pohledávkám přihlédnout jen jednou, to samé platí i odměně insolvenčního správce. S manželkou se rozhodli své dluhy řešit prodejem nemovitostí, o nichž se domnívali, že jsou ve společném jmění manželů. Pokud je ve výpisu z katastru nemovitostí uvedeno, že vlastní každý 1/2, neví jaký je v tom rozdíl, avšak při spojení obou řízení se domnívá, že by to nemělo být na překážku, oba s prodejem nemovitostí souhlasí, cena činí 1.080.000,-Kč a domnívají se, že plnění nezajištěným věřitelům nebude nižší než 30%. Je skutečností, že má živnostenské oprávnění, avšak nikdy nezačal podnikat, živnost má pozastavenou.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnost.

Odvolací soud především shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a že dle jeho obsahu a příloh se dlužník nachází v úpadku, neboť má spatné závazky vůči více věřitelům, některé nesplácí déle než 3 měsíce, čímž se má za to, že je není schopen plnit (§ 3 odst.1, odst. 2 písm. b/ IZ) a dle tvrzení dlužníka v prosinci 2011 zastavili s manželkou všechny platby, na splátkách by měli měsíčně platit 21.000,-Kč. Výše dosud doložených příjmů dlužníka však činí průměrně 14.986,-Kč a jeho manželky 7.294,-Kč, mají vyživovací povinnost ke dvěma synům nar. 5.1.1995 a 1.5.1993.

Co se týče skutkových zjištění ze seznamu závazků, včetně jednoho zajištěného věřitele a zjištěného rozporu ohledně dlužníkem udávané výše závazků v návrhu a v seznamu závazků, dále zjištění ze seznamu majetku, listu vlastnictví, včetně doloženého znaleckého posudku, odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí zcela odkazuje na správná a úplná zjištění soudu prvního stupně. Odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně i v tom, že dle živnostenského rejstříku je sice dlužník evidován jako podnikatel, s přerušením živnosti od 3.5.2010, rovněž dlužník potvrzuje, že nepodniká a že jejich závazky nepochází z podnikání.

Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 37 INS 2846/2012, pod kterou probíhá řízení ve věci insolvenčního návrhu manželky dlužníka Jitky Čarné, odvolací soud dále zjistil, že zde manželka dlužníka uvedla stejné závazky s tím, že vznikly za trvání manželství a rovněž označila stejný majetek. Dlužnice v tomto řízení tvrdila (stejně jako dlužník Ivan Čarný), že jejich závazky nepochází z podnikání doložila, že nepodniká, neboť má živnostenské oprávnění pozastaveno.

I když odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, s jeho právními závěry se však neztotožňuje.

Především nelze souhlasit se závěrem, že v rámci společného oddlužení manželů není možné zpeněžit nemovitosti, které mají manželé v podílovém spoluvlastnictví a že to je důvodem proč nelze obě řízení spojit. Odvolací soud má za to, že insolvenční zákon takovou možnost nevylučuje, nehledě k tomu, že oba dlužníci tvrdí stejné závazky, tvrdí, že spadají do společného jmění manželů a navrhují své závazky hradit prodejem právě uvedených nemovitostí, jejichž hodnota dle znaleckého posudku činí 1.080.000,-Kč. Pokud by bylo možno vycházet z výše dlužníky udávaných společných nezajištěných závazků, pak bylo namístě se zabývat tím, zda ze zůstatku po případné úhradě zajištěného věřitele ve výši 800.000,-Kč, zůstane pro nezajištěné věřitele částka, jež by zákonný limit 30% splňovala a to po odpočtu nároku správce na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů. Je přitom nutno vycházet z toho, že správci při spojení obou řízení a společném oddlužení obou manželů bude náležet pouze jedna odměna a bude mít nárok na úhradu jedněch hotových výdajů. Touto úvahou se však soud prvního stupně, s ohledem na svůj nesprávný právní závěr, nezabýval.

Zjistil-li dále soud prvního stupně, že dlužník, ač je dle živnostenského rejstříku evidován jako podnikatel, nicméně s přerušením provozování živnosti od 3.5.2010 a nezjistil-li dále soud (což z odůvodnění napadeného usnesení ani ze spisu nevyplývá), že závazky dlužníka pochází z podnikatelské činnosti, pak je rovněž nesprávný závěr, že oddlužení dlužníka nelze povolit. Jak uzavřel Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009 (zveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod pořadovým číslem R 79/2009), že u fyzických osob, které mají živnostenské oprávnění, není pro závěr, že jde o podnikatele, určující jejich zápis v živnostenském rejstříku, neboť z ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) obch. zák. plyne, že za podnikatele se nepokládá fyzická osoba, která má živnostenské oprávnění, na jehož základě nepodniká.

Ze všech shora uvedených důvodů, zejména proto, že soud prvního stupně neučinil další zjištění a úvahy naznačené shora, zejména v tom směru, zda po úhradě zajištěného věřitele zůstane pro nezajištěné věřitele částka, jež by zákonný limit 30% splňovala, je napadené rozhodnutí předčasné a ve svých důsledcích nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně zaměří svou pozornost na listiny, které dlužník (případně jeho manželka) k návrhu předložil a zcela konkrétně jej vyzve, aby upřesnil, případně doložil skutečnou výši ať již zajištěných či nezajištěných závazků a aby v tomto směru vysvětlil rozpor, který naznačil ve svém rozhodnutí již soud prvního stupně. Dále pro další závěry soudu prvního stupně bude nezbytné, aby oba dlužnici doložili své aktuální příjmy a pracovní poměr. Teprve poté soud prvního stupně znovu zváží, zda oba manželé (dlužnici) podmínky pro společné oddlužení splňují či nikoliv, zváží rovněž, zda nebude přicházet v úvahu kombinace oddlužení formou splátkového kalendáře a zpeněžením jejich majetku. V kladném případě bude namístě obě řízení spojit, zvážit, zda bude potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, a poté rozhodnout o úpadku a povolení oddlužení obou manželů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu