2 VSOL 216/2015-B-14
KSOS 36 INS 13103/2014 2 VSOL 216/2015-B-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Tomáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Kadláčkova 1020/11, Kopřivnice, PSČ 742 21, identifikační číslo 01637614, adresa pro doručování: Tichá 700/4, Ostrava, PSČ 721 00, o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, o přihlášce pohledávky č. P4 věřitele č. 3 AB-CREDIT a.s., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Nusle, Praha 4, PSČ 140 00, identifikační číslo 40522610, rozhodl o odvolání věřitele č. 3 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 13103/2014-B-4 ze dne 19.11.2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 13103/2014-B-4 ze dne 19.11.2014 se ve výroku VIII. a v části výroku X., kterou bylo rozhodnuto o ukončení účasti věřitele č. 3 (P4) v insolvenčním řízení, p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře (výrok I.), vyslovil související výroky (II. až VII.) podle ustanovení § 406 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 3 AB-CREDIT a.s., č. přihlášky P4 v nezjištěné části 27.029,21 Kč (výrok VIII.), odmítl přihlášku věřitele č. 9 JUDr. Dalimila Míky, LL.M., č. přihlášky P10 ve výši 7.865 Kč (výrok IX.) a uvědomil tyto věřitele, že právní mocí tohoto rozhodnutí účast přihlášených věřitelů v částech odmítnutých pohledávek podle výroku VIII. a IX. v insolvenčním řízení končí (výrok X.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že u přezkumného jednání byla insolvenčním správcem popřena nevykonatelná část přihlášené pohledávky věřitele č. 3 a věřitele č. 9. Věřitelé byli insolvenčním správcem o tomto popření pohledávky vyrozuměni, toto vyrozumění obdrželi dne 24.9.2014. Žaloba věřitelů na určení popřené pohledávky nebyla podána, lhůta pro podání žaloby již uplynula. Soud proto podle ustanovení § 185 IZ část jejich přihlášené pohledávky odmítl. Nadto věřitel č. 3 vzal část popřené pohledávky ve výši 9.600 Kč zpět, což vzal soud na vědomí usnesením č. j. KSOS 36 INS 13103/2014 -P4-3 ze dne 2.10.2014.

Proti tomuto usnesení podal věřitel č. 3 odvolání. Uvedl, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil celkem 3 pohledávky v celkové výši 148.211,28 Kč, z toho vykonatelnou pohledávku č. 2 v celkové výši 69.773,70 Kč, ohledně které byl přípisem insolvenční správkyně ze dne 23.4.2014 vyrozuměn o popření části přihlášené pohledávky v rozsahu 36.629,21 Kč s poučením o možnosti podat v případě nevykonatelné části pohledávky žalobu o určení její pravosti a výše. Podle jeho názoru popěrný úkon insolvenční správkyně je z důvodu své zmatečnosti neplatný, když popření pohledávky (jím přihlášené v celém rozsahu jako pohledávky vykonatelné) je v části jako pohledávky vykonatelné (náklady rozhodčího řízení ve výši 9.600 Kč) a v části jako pohledávky nevykonatelné (část přihlášených úroků z prodlení ve výši 27.029,21 Kč). Předmětná pohledávka tak mohla být přezkoumána v celém rozsahu buď jako pohledávka vykonatelná nebo jako pohledávka nevykonatelná. Nadto soud prvního stupně nerozhodl ve věci usnesením podle ustanovení § 191 odst. 2 poslední věty IZ, dle kterého v pochybnostech o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou, rozhodne do skončení přezkumného jednání insolvenční soud usnesením, které se nedoručuje a proti němuž už není přípustný opravný prostředek. Takové usnesení nebylo soudem vydáno, a proto insolvenční správkyně nemohla prostým neuznáním, respektive popřením vykonatelnosti předmětné pohledávky řádně popěrný úkon provést. V takovém případě nemůže být nepodání žaloby o určení pravosti a výše pohledávky ze strany věřitele postiženo odmítnutím přihlášky pohledávky. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku VIII. změnil tak, že jeho přihláška pohledávky částečně popřená ve výši 27.129,21 Kč se neodmítá. Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že věřitel č. 3 přihlásil dne 18.6.2014 do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku č. 1 ve výši 76.549,79 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 69.773,70 Kč a pohledávku č. 3 ve výši 1.887,79 Kč, celkem pohledávky ve výši 148.211,28 Kč. U pohledávky č. 2 uvedl, že jde o nesplacený debet ze smlouvy o povolení debetu ze dne 19.6.2007, pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ním a společností Raiffeisenbank a.s. dne 25.11.2008, pohledávka je vykonatelná na základě rozhodčího nálezu vydaného JUDr. Radimem Kuchtou sp. zn. 674/2009rA ze dne 14.2.2011 pro částku 69.773,70 Kč, která se sestává z jistiny ve výši 23.150 Kč, nákladů řízení ve výši 9.600 Kč (poté co náklady řízení ve výši 15.324 Kč byly částečně dlužníkem uhrazeny ve výši 5.724 Kč), úroků ve výši 37.023,70 Kč (ve výši 29 % z částky 23.150 Kč od 27.11.2008 do 3.6.2014). Pohledávka věřitele byla přezkoumána na přezkumném jednání konaném dne 8.9.2014 tak, že na toto přezkumné jednání byla zařazena jako vykonatelná co do částky 9.600 Kč a co do zbývající částky byla zařazena jako pohledávka nevykonatelná. Pohledávka byla insolvenčním správcem uznána ve výši 33.144,49 Kč a popřena ve výši 36.629,21 Kč, tj. ve výši 9.600 Kč jako náhrady nákladů rozhodčího řízení z důvodu, že rozhodčí nález je nicotný, a proto nemůže založit právo věřitele na náhradu nákladů takového řízení, dále ve výši 27.029,21 Kč jako úroků z prodlení požadovaných nad rámec zákonných úroků z prodlení, neboť v rámci spotřebitelských smluv lze požadovat toliko úrok z prodlení v zákonné výši, opačné ujednání je neplatné pro rozpor se zákonem. Vyrozuměním ze dne 23.9.2014 (doručeným věřiteli dne 24.9.2014) insolvenční správce vyrozuměl věřitele o popření jeho dílčí pohledávky č. 2 tak, že insolvenční správce uznal pohledávku ve výši 33.144,49 Kč a popřel tuto pohledávku ve výši 36.629,21 Kč a ve stejném rozsahu popřel i pravost pohledávky s tím, že popřená část pohledávky představuje 9.600 Kč-náhradu nákladů rozhodčího řízení a 27.029,21 Kč-úroky z prodlení požadované nad rámec zákonných úroků z prodlení, insolvenční správce popírá také vykonatelnost pohledávky, když rozhodčí nález je vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, je tedy nicotný, a proto nemůže založit právo věřitele na náhradu nákladů takového řízení. Dále věřitel požaduje úrok z prodlení ve výši 29 % ročně z částky 23.150 Kč od 27.11.2008 do 3.6.2014 v celkové výši 37.023,70 Kč, ze které uznává pouze zákonný úrok z prodlení (z této částky za stejné období) ve výši 9.944,49 Kč a částku nad rámec tohoto zákonného úroku z prodlení, tedy ve výši 27.029,21 Kč, popírá. V rámci spotřebitelských smluv lze požadovat toliko úrok z prodlení v zákonné výši, opačné ujednání je neplatné pro rozpor se zákonem. Dlužník tuto dílčí pohledávku uznal ve výši 69.773,70 Kč. Současně insolvenční správce poučil věřitele, že ve vztahu k vykonatelné pohledávce jej vyrozumívá o tom, že vůči němu podá žalobu o určení popřené výše a pravosti přihlášené vykonatelné pohledávky, ve vztahu k nevykonatelné pohledávce, pokud věřitel nesouhlasí s výsledkem přezkumného jednání, může podat žalobu u Krajského soudu v Ostravě, tedy uplatnit své právo

žalobou na určení pravosti, výše nebo pořadí u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání, přičemž tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení tohoto písemného vyrozumění (§ 198 IZ), žaloba o určení, pravosti, výše nebo pořadí musí být podána proti insolvenčnímu správci a v případě oddlužení formou splátkového kalendáře také proti popírajícímu insolvenčnímu dlužníkovi. Nedojde-li žaloba věřitele, jeho nevykonatelná pohledávka byla popřena ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nadále v insolvenčním řízení nebude přihlížet, pohledávka popřená co do výše nebo pořadí bude v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. V dané žalobě může věřitel, jehož pohledávka byla popřena, uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky neuplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Podáním ze dne 25.9.2014 vzal věřitel svou přihlášku pohledávky č. 2 v částce 9.600 Kč představující neuhrazené náklady rozhodčího řízení částečně zpět, usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 36 INS 13103/2014-P4-3 ze dne 2.10.2014 bylo rozhodnuto tak, že soud vzal na vědomí částečně zpětvzetí přihlášky pohledávky věřitele č. 3, č. přihlášky P4 ve výši 9.600 Kč u dílčí pohledávky č. 2 s tím, že nadále zůstávají pohledávky v celkové výši 138.611,28 Kč, přičemž výše dílčí pohledávky č. 2 činí 60.173,70 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24.10.2014.

Podle § 198 odst. 1 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

Podle § 185 IZ, jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí. Jak vyplývá z ustanovení § 198 odst. 1 IZ, k popřené nevykonatelné pohledávce se v insolvenčním řízení dále nepřihlíží, pokud marně uplynula lhůta 30 dnů od přezkumného jednání, která však věřiteli, který se nezúčastnil přezkumného jednání, neskončí dříve než 15 dnů od doručení vyrozumění o popření pohledávky.

V přezkoumávané věci do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil věřitel mimo jiné dílčí pohledávku č. 2 ve výši 69.773,70 Kč jako pohledávku vykonatelnou sestávající se z jistiny ve výši 23.150 Kč, nákladů rozhodčího řízení ve výši 9.600 Kč a úroků (úroků z prodlení) ve výši 37.023,70 Kč. Tuto pohledávku insolvenční správce zařadil na přezkumné jednání co do jistiny a úroků z prodlení jako pohledávku nevykonatelnou a co do nákladů rozhodčího řízení jako pohledávku vykonatelnou (přičemž takto mohly být nároky věřitele samostatně i přihlášeny) a takto byla pohledávka věřitele i přezkoumána. Insolvenční správce popřel vykonatelnou pohledávku ve výši 9.600 Kč a vyrozuměl žalobce o tom, že proti němu podá žalobu na popření pohledávky, v této části však věřitel vzal částečně svoji přihlášku pohledávky zpět a insolvenční soud o tomto dispozitivním úkonu věřitele pravomocně rozhodl. Dále insolvenční správce popřel nevykonatelnou pohledávku co do výše 27.129,21 Kč (části úroků z prodlení), vyrozuměl věřitele o tomto popření a vyzval jej k podání žaloby s tím, že jej současně poučil, proti komu má žalobu podat a v jaké lhůtě, dále o důvodu, který může v žalobě uplatnit a o důsledcích, nepodá-li žalobu včas. Skutečnost, že žalobu věřitel ve lhůtě nepodal, sám nerozporoval, pouze namítl, že pokud insolvenční správce jeho vykonatelnou pohledávku částečně zařadil na přezkumné jednání a přezkoumal jako vykonatelnou (co do nákladů rozhodčího řízení) a ve zbývající části jako nevykonatelnou (co do jistiny a úroků z prodlení), a proto je jeho popěrný úkon neúčinný. K tomu odvolací soud poukazuje na skutečnost, že rozhodovací praxe soudů se ustálila na závěru, že věřitel, jehož přihlášenou pohledávku popřel insolvenční správce nebo dlužník jako nevykonatelnou , a který zmeškal lhůtu k podání žaloby o určení pravosti nebo výše pohledávky určenou ve vyrozumění (výzvě) insolvenčního správce dle ustanovení § 197 odst. 2 IZ, nemá v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí o odmítnutí přihlášky, jež se opírá o ustanovení § 198 odst. 1 věty třetí IZ ve spojení s ustanovením § 185 IZ, k dispozici (jako účinnou) obranu založenou na tvrzení, že výzvu ignoroval proto, že má za to, že přihlášená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou (pro niž platí režim ustanovení § 199 IZ). K tomu srovnej zejména závěry Nejvyššího soudu České republiky vyslovené v jeho rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 25/2011 ze dne 18.7.2013 (uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 105/2013). Věřitel proto měl v souladu s vyrozuměním a výzvou k podání žaloby včas podat žalobu na určení své pohledávky v rozsahu, ve kterém byla popřena jako pohledávka nevykonatelná a pokud takto neučinil, jsou dány důvody podle ustanovení § 185 IZ k jejímu odmítnutí.

K námitce věřitele, že mělo být vydáno usnesení podle ustanovení § 191 odst. 2 věty třetí IZ je třeba uvést, že jelikož věřitel nebyl přítomen na přezkumném jednání, nemohl být ani poškozen na svých právech, když usnesení insolvenčního soudu o tom, zda se pohledávka považuje pro účely jejího přezkoumání za vykonatelnou či nikoliv, se účastníkům insolvenčního řízení nedoručuje a není proti němu přípustný ani opravný prostředek. Nadto z protokolu o přezkumném jednání je zřejmé, že soud prvního stupně pochybnosti sdílené věřitelem neměl.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud přihlášku věřitele č. 3 odmítl podle ustanovení § 185 IZ.

Odvolací soud proto napadené rozhodnutí ve výroku VIII. a ve výroku X. ve vztahu k věřiteli č. 3 jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu