2 VSOL 216/2012-A-12
KSBR 45 INS 3859/2012 2 VSOL 216/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Dušana anonymizovano , anonymizovano , bytem Křičkova 1010, 592 31 Nové Město na Moravě, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24.2.2012, č. j. KSBR 45 INS 3859/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že pobírá čistou mzdu ve výši 13.000,-Kč a výše jeho závazků vůči nezajištěným věřitelům činí 831.520,-Kč. Podle soudu prvního stupně příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny nejméně do výše 30 % za 5 let, když 30 % z této dlužné částky představuje 249.456,-Kč. Po výpočtech dospěl k závěru, že dlužníku bude z jeho měsíční čisté mzdy strhávána částka 0,-Kč což za 5 let dělá 0,-Kč. Dlužník uzavřel s panem Janem Kravkou smlouvu o důchodu, ve které se poskytovatel důchodu zavázal k poskytování pravidelného měsíčního plnění dlužníkovi a jeho manželce ve výši 7.000,-Kč na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude výhradně sloužit k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem. V předložené smlouvě o důchodu však není uvedena doba trvání poskytování důchodu, konkrétně není stanoven údaj, od kdy bude důchod vyplácen. Údaje v předložené smlouvě jsou tedy neurčité a proto k ní nelze přihlížet. Výše dlužníkových příjmů tak neumožňuje pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře použít žádné prostředky. Rovněž nepřichází v úvahu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, jelikož dlužník nemá žádný movitý ani nemovitý majetek, kromě obvyklého vybavení domácnosti a nemá ani žádné pohledávky vůči svým dlužníkům. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. S ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, uložil soud prvního stupně dle ust. § 108 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) dlužníku zaplacení zálohy ve výši 50.000,-Kč. Závěrem soud uvedl, že při posuzování insolvenčního návrhu přihlédl ke skutečnosti, že současně s dlužníkem si podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manželka dlužníka, avšak ani ona nemá dostatečné příjmy, ze kterých by bylo možno pro účely oddlužení formou splátkového kalendáře cokoliv strhávat.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že smlouva o důchodu byla uzavřena řádně a určitě a jeho insolvenční návrh je projednatelný. Přesto však současně s odvoláním předkládá upravenou verzi smlouvy o důchodu, ve které je již přesně vymezeno datum, od kdy bude poskytovatel důchodu hradit měsíční platby a dále je ve smlouvě uvedena i nižší částka důchodu. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 29.11.2011, doručeným soudu prvního stupně dne 20.2.2012, domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil, že společně s manželkou Ivetou Pěčkovou (insolvenční řízení manželky je vedeno pod sp. zn. KSBR 45 INS 3862/2012) má 11 věřitelů a 13 peněžitých závazků, které není schopen splácet po dobu delší než 3 měsíce, přičemž veškeré závazky jsou ve společném jmění manželů. Celková výše nezajištěných závazků činí 831.520,-Kč. Dále tvrdil, že od 1.2.2012 je zaměstnán jako sanitář/pečovatel a pobírá plat ve výši 13.000,-Kč. S manželkou mají 4 děti a movitý majetek dlužníka je představován jen obvyklým vybavením domácnosti. Současně s návrhem dlužník předložil i smlouvu o důchodu uzavřenou dne 23.1.2012 s Janem Kravkou, dle které se poskytovatel daru zavázal dlužníkovi a jeho manželce přispívat měsíčně částku 7.000,-Kč. K odvolání dlužník předložil novou smlouvu o důchodu uzavřenou dne 3.3.2012, dle které se Jan Kravka zavázal dlužníkovi a jeho manželce poskytovat měsíčně částku 5.500,-Kč, počínaje měsícem následujícího po řádném povolení oddlužení, nejdříve však 11.3.2012.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci soud prvního stupně správně zjistil, že příjem dlužníka činí v současné době 13.000,-Kč měsíčně. Z tohoto příjmu nelze podle pravidel uvedených ve shora citovaných zákonných ustanoveních srážet ničeho. Je tedy správný závěr soudu prvního stupně, že dlužníkovi nelze povolit oddlužení plněním splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu by nebyl schopen ani částečně uhradit závazky vůči nezajištěným věřitelům. Oddlužení dlužníka není možné ani formou zpeněžení majetkové podstaty, neboť jediným majetkem dlužníka je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení. Insolvenční zákon připouští, aby se na plnění oddlužení podílely osoby odlišné od dlužníka (výslovně v ust. § 392 odst. 3 IZ, které připouští účast spoludlužníka či ručitele). Jak však správně uvedl soud prvního stupně, podstatnou část oddlužení by měl dlužník plnit ze svých příjmů. Povinností dlužníka po dobu schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je zejména vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, případně o získání příjmů usilovat (§ 412 odst. 1 písm. a/ IZ). Celé insolvenční řízení (nejen oddlužení) je založeno na tom, že k vypořádání dlužníka s věřiteli bude použito majetku dlužníka (též srov. vymezení rozsahu majetkové podstaty v ust. § 206 IZ, na které odkázal soud prvního stupně). Institut oddlužení představuje pro dlužníka dobrodiní, kdy za splnění určitých podmínek mu bude prominuta část jeho závazků (§ 414 IZ). Lze proto od dlužníka vyžadovat, aby k tomuto cíli vyvinul maximální možné úsilí a dosáhl jej zejména vlastní aktivitou. Jiný přístup by byl v rozporu s jednou ze základních zásad insolvenčního řízení, která spočívá v tom, že žádný z účastníků nesmí být nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn (§ 5 písm. a/ IZ).

V přezkoumávané věci dlužník ke splácení svých závazků navrhuje plnění z jiných příjmů než z vlastní činnosti. Přestože odvolací soud považuje smlouvu o důchodu ze dne 3.3.2012 z hlediska určitosti a podstatných náležitostí za smlouvu platnou, nelze odhlédnout od toho, že příjmy ze smlouvy o důchodu představují trojnásobek vlastních příjmů dlužníka a nebylo-li by tohoto dodatečného příjmu, dlužník by nebyl schopen plnit splátky v jakémkoliv rozsahu. Není přitom smyslem oddlužení, aby celé břemeno splátek nesly třetí osoby, a povolení oddlužení by tak bylo v rozporu se zásadami, na kterých je tento institut postaven.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužníkovi, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Závěrem odvolací soud poznamenává, že nepřihlížel k podání Ludmily Kravkové, které bylo doručeno elektronickou poštou bez zaručeného elektronického podpisu odvolacímu soudu dne 2.4.2012, neboť jmenovaná není účastníkem insolvenčního řízení. Nadto ani obsah tohoto podání není v rovině výše uvedených úvah odvolacího soudu významný.

Lze tedy uzavřít, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné a odvolací soud jej proto podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 25. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu