2 VSOL 202/2012-A-13
KSOS 39 INS 24574/2011 2 VSOL 202/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Lenky anonymizovano , anonymizovano , bytem Nerudova 381, 751 03 Brodek u Přerova, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.2.2012, č. j. KSOS 39 INS 24574/2011-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že dlužnici se u k l á d á povinnost zaplatit ve lhůtě 7 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. V návrhu tvrdila, že má více věřitelů se závazky ve výši 390.931,-Kč, které není schopna splácet déle než 3 měsíce a její průměrný příjem činí 9.266,-Kč. V důsledku rozšíření pracovní činnosti se má její příjem zvýšit na 11.474,-Kč. Vyživovací povinnost má ke dvěma dětem. Na výzvu soudu dlužnice doložila potvrzení o výši svého příjmu za rok 2011 ve výši 9.474,-Kč a výplatní pásku za leden 2012 (příjem ve výši 11.359,-Kč). Podle soudu prvního stupně by dlužnice za -A-12 pět let uhradila svým nezajištěným věřitelům ze svého příjmu cca 9,98 % jejich pohledávek, přičemž nelze očekávat ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, když dlužnice nevlastní žádný majetek. Proto dospěl soud k závěru, že povolení oddlužení není v současné době možné, neboť nelze předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude činit alespoň 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil souhlas s nižším plnění. Pokud by dlužnice trvala na insolvenčním návrhu i za cenu prohlášení konkursu, bude nezbytné zaplacení zálohy, která umožní při prohlášení konkursu krýt náklady insolvenčního správce, zejména náklady související se zjišťováním a prověřováním majetku dlužnice, a v případě neexistence tohoto majetku umožní úhradu minimální odměny insolvenčního správce, která v konkursu činí 45.000,-Kč a jeho hotových výdajů v souladu s vyhláškou č. 313/2007 Sb. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jelikož dlužnice nemá žádné disponibilní prostředky, stanovil zálohu v maximální možné výši.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že není schopna s ohledem na svou situaci zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to i při vědomí, že insolvenční řízení bude zastaveno, a nebude tak schopna splatit veškeré své dluhy v plné výši.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 19.12.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má více věřitelů, vůči nimž má závazky v celkové výši 390.930,27,-Kč, nemá žádný hodnotný majetek, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, její průměrný příjem za rok 2011 činil 9.474,-Kč a v lednu 2012 dosáhl její příjem částky 11.359,-Kč.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. -A-12

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že a) jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

V přezkoumávané věci soud prvního stupně správně zjistil, že příjem dlužnice činí v současné době částku 11.359,-Kč měsíčně. Z tohoto příjmu by mohlo být pro účely plnění splátkového kalendáře při oddlužení měsíčně sráženo 1.730,-Kč. V průběhu trvání oddlužení (po dobu pěti let) by dlužnice mohla uhradit celkem 39.000,-Kč. Dále je nutno zohlednit, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí za každý započatý kalendářní měsíc odměna insolvenčního správce 750,-Kč a náhrada jeho hotových výdajů 150,-Kč. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (s daní z přidané hodnoty 1.080,-Kč), která současně představuje pohledávku za majetkovou podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění nepochybně vyplývá, že dlužnici, jejíž nezajištěné závazky představují 390.930,27,-Kč, nemůže být povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť ze svého příjmu nebude schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit alespoň 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů, ale pouze 9,98 %. Proto je správný závěr soudu prvního stupně, že dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. V úvahu nepřipadá ani oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty (či kombinace obou forem oddlužení), neboť jediným majetkem dlužnice je pouze obvyklé vybavení domácnosti, u něhož lze předpokládat pouze nepatrný výnos zpeněžení.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce, složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Soud prvního stupně správně stanovil i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě již výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny -A-12 a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení soudu prvního stupně je věcně správné. Proto je podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, ovšem s tím, že výrok napadaného usnesení opravil v tom směru, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu ve stanovené lhůtě ukládá nikoliv od doručení usnesení, nýbrž od jeho právní moci.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu