2 VSOL 20/2018-A-14
č. j. KSOS 34 INS 20142/2017 2 VSOL 20/2018-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužníka: AUTO LIPA CZ, s.r.o. v likvidaci sídlem Revoluční 2108/108, 741 01 Nový Jičín identifikační číslo 25838415

o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2017, č. j. KSOS 34 INS 20142/2017-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci tohoto usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

2. V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se dlužník insolvenčním návrhem ze dne 1. 11. 2017 domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení konkursem. Z obsahu insolvenčního návrhu a jeho příloh dospěl insolvenční soud k závěru, že tyto osvědčují existenci úpadku dlužníka, přičemž jeho řešení je možné pouze konkursem. Současně je ze seznamu majetku zjevné, že dlužník nevlastní žádný majetek. Insolvenční soud má za to, že je namístě uložit dlužníku jako insolvenčnímu navrhovateli zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, jež bude sloužit k pokrytí nákladů vzniklých činností insolvenčního správce a rovněž i jeho odměny a hotových výdajů. Současně zdůraznil, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je, aby náklady insolvenčního řízení nenesl stát.

3. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že není schopen uloženou zálohu uhradit, neboť je nemajetný a nemá ani možnost prostředky na její úhradu získat. Proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že se záloha na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neukládá.

4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro isir.justi ce.cz -2-KSOS 34 INS 20142/2017

insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Podle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

7. Podle § 108 odst. 3 IZ výši zálohy podle odst. 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

8. Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. V případě oddlužení činí výše odměny z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek 25 % výše stanovené prováděcím právním předpisem pro odměnu z počtu přezkoumaných přihlášených pohledávek v konkursu. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

9. Z ustanovení § 38 odst. 2 IZ vyplývá, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50 000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50 000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

10. Dle § 38 odst. 7 IZ způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

11. Tímto předpisem je vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ).

12. Podle § 1 odst. 5 vyhlášky platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč. Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOS 34 INS 20142/2017

13. Podle § 2a vyhlášky pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs nebo reorganizace, náleží insolvenčnímu správci dále odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč, nejvýše však 1 000 000 Kč celkem za přezkoumané přihlášky pohledávek. Za přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele se považuje taková přihláška pohledávky věřitele, kterou insolvenční správce zařadil do seznamu přihlášených pohledávek podle insolvenčního zákona. Pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs a nedošlo-li ke zpeněžení, náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů nejméně 45 000 Kč.

14. Podle § 8 odst. 1 vyhlášky nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč.

15. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky nelze-li náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50 000 Kč.

16. Dle názoru odvolacího soudu insolvenční soud v projednávané věci úplně a správně zjistil skutkový stav, když z obsahu insolvenčního spisu a jeho příloh zjistil, že zákonné znaky úpadku dlužníka jsou osvědčeny a jeho úpadek bude řešen konkursem. Ze seznamu majetku předloženého dlužníkem pak vyplývá, že dlužník žádný majetek nemá.

17. Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15 a řada dalších) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

18. Rovněž je třeba zmínit, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je minimalizovat situace, kdy by náklady insolvenčního řízení dlužníka, jež mají být hrazeny z majetkové podstaty, musel nést stát (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 103/2013).

19. Insolvenční soud tedy nepochybil, jestliže v případě dlužníka, jehož úpadek by byl řešen konkursem, a který nemá žádný majetek, dovodil potřebu uložit mu jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Za odpovídající považuje odvolací soud rovněž výši uložené zálohy v částce 50 000 Kč, a to s přihlédnutím k výši nákladů insolvenčního řízení (zejména k odměně a hotovým výdajům insolvenčního správce). Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOS 34 INS 20142/2017

20. Námitka dlužníka, že není schopen uloženou zálohu na náklady insolvenčního řízení zaplatit, je právně bezvýznamná. Primárním smyslem insolvenčního řízení je dosáhnout uspokojení pohledávek věřitelů z výtěžku zpeněžení dlužníkova majetku. V případě obchodních společností v likvidaci, které žádný zpeněžitelný majetek nemají, je tak namístě postupovat nikoli cestou insolvenčního řízení, nýbrž dle úpravy obsažené v ustanovení § 82 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů, která umožňuje, aby likvidátor jmenovaný soudem nebo jiným orgánem veřejné moci podal za podmínek zde uvedených návrh na výmaz z veřejného rejstříku.

21. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 25. ledna 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá