2 VSOL 197/2012-A-12
KSBR 45 INS 2085/2012 2 VSOL 197/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Miroslava Hlavňovského, nar. 8.12.1968, bytem Kladná Žilín 53, 763 26, Luhačovice, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 12.3.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.2012, č.j. KSBR 45 INS 2085/2012-A-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.2.2012, č.j. KSBR 45 INS 2085/2012-A-7 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně s poukazem na ust. § 108 odst. 1, odst. 2 a odst. 4, § 395 odst. 1 písm. b) a § 396 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, a to buď na označený účet soudu nebo v hotovosti na pokladně.

Podle odůvodnění se dlužník svým insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, doručeným soudu 30.1.2012 domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jako řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. Uvedl, že pobírá čistou mzdu ve výši 9.199,-Kč za měsíc, přičemž jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům představují celkem částku 1.368.798,-Kč . Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně do výše 30% za 5 let, když 30% z této dlužné částky představuje 410.639,40 Kč. Po výpočtech došel soud k tomu, že dlužníku může být z jeho měsíční čisté mzdy strhávána částka 1.264,-Kč, což za 5 let činí 75.840,-Kč. Od této částky je ovšem nutno odečíst ještě odměnu a náhradu hotových výdajů správce za 5 let ve výši 64.800,-Kč s 20% DPH. Soud proto dospěl k závěru, že daný stav vylučuje řešit úpadek dlužníka oddlužením, může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce. Jelikož nelze spravedlivě požadovat, aby tyto výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků Krajského soudu v Brně, byl dlužník vyzván k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, jejímž účelem je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Soud současně při svém rozhodnutí přihlédl ke skutečnosti, že současně s dlužníkem si podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení i manželka dlužníka, avšak manželka dlužníka a i sám dlužník uvedli, že mají každý kromě závazků patřících do jejich společného jmění manželů i své výlučné závazky, proto jejich návrhy musí být posuzovány samostatně, jelikož tyto závazky musejí být uspokojeny pouze z jejich výlučného majetku.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, v němž namítal, že soud nepostupoval správně a namísto toho, aby řízení vedl ke konkursu, měl řízení ve věci jeho návrhu spojit s probíhajícím řízením jeho manželky Renaty Hlavňovské, vedeném pod sp. zn. KSBR 45 INS 2068/2012. Celková suma závazků obou činí 3.296.195,-Kč, z toho 2.147.058,-Kč závazků nezajištěných, 30% z této částky činí 644.117,-Kč. Z příjmu odvolatele 9.199,-Kč lze odvádět toliko 1.263,-Kč měsíčně, nicméně z příjmu manželky 35.318,-Kč měsíčně lze odvádět částku 25.095,-Kč měsíčně, po odečtení nákladů správce činí souhrnná částka použitelná pro oddlužení celkem 26.358,-Kč měsíčně, za 5 let 1.516.680 Kč k uspokojení nezajištěných věřitelů, což je více než 30% celkové sumy jejich pohledávek. Ze shora uvedených důvodů je proto rozhodnutí o povinnosti zaplatit zálohu předčasné. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka nelze upřít důvodnost.

Odvolací soud především konstatuje, že insolvenční návrh dlužníka je projednatelný a že dle jeho obsahu a příloh se dlužník nachází v úpadku, neboť má více věřitelů a splatné závazky, které nesplácí déle než 3 měsíce (ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně), čímž se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že je není schopen plnit (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ).

Je rovněž skutečností, že s ohledem na výši dlužníkem udávaných nezajištěných závazků (cca 2.147.058,-Kč, nikoliv 1.368.798,-Kč jak nesprávně uvedl soud prvního stupně) a výši jeho čistého příjmu (9.199,-Kč měsíčně), dlužník sám není schopen splnit zákonem požadovaných 30% za dobu 5 let. S ostatními závěry soudu prvního stupně, že není možno zvažovat spojení řízení ve věci dlužníka a jeho manželky a řešit tak jejich úpadek společným oddlužením jejich domácnosti, s tím, že oba uvedli, že mají každý kromě závazků patřících do jejich společného jmění manželů i své výlučné závazky a proto jejich návrhy musí být posuzovány samostatně, jelikož tyto závazky musejí být uspokojeny pouze z jejich výlučného majetku, však již nelze bezezbytku souhlasit, neboť se jedná o závěry předčasné.

Podle ust. § 143 odst. 1, odst. 2 obč. zák. platí, že společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

V odůvodnění napadeného usnesení nejsou uvedena žádná skutková zjištění o tom, kdy bylo manželství dlužníka a jeho manželky uzavřeno (přitom z předloženého listu vlastnictví č. 305 vyplývá, že nemovitosti, jež spadají do společného jmění manželů zakoupili kupní smlouvou ze dne 8.4.2006, s právními účinky vkladu ke dni 10.4.2006), kdy který závazek (ať již jednoho z nich, či obou společně) vznikl. Proto nelze bez dalšího vyloučit, že se v případě všech jejich závazků jedná o závazky spadající do společného jmění manželů a to i přes jejich sdělení v návrhu. Bylo-li by zjištěno, že se v případě obou jedná o závazky spadající do společného jmění manželů, pak bylo namístě zvážit, zda splňují podmínky společného oddlužení.

Na základě shora uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že postup soudu prvního stupně nebyl v přezkoumávaném případě správný, soud vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a proto jeho požadavek na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení v maximální výši byl v daném případě přinejmenším předčasný.

Z výše uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně opětovně zaměří svou pozornost na listiny, které dlužník (případně jeho manželka) k návrhu předložil, případně jej vyzve, aby doložil, kdy s manželkou uzavřeli manželství a kdy jednotlivé závazky obou vznikly. Teprve poté znovu zváží, zda podmínky pro společné oddlužení splňují či nikoliv. V kladném případě bude namístě obě řízení spojit, zvážit, zda bude potřebná záloha na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši, a po té rozhodnout o úpadku a povolení oddlužení obou manželů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 26. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu