2 VSOL 190/2012-A-24
KSBR 24 INS 6574/2011 2 VSOL 190/2012-A-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , Prostějovská 197/79, 798 02 Mostkovice, identifikační číslo 71 85 56 96, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.1.2012, č. j. KSBR 24 INS 6574/2011-A-18,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem domáhala vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu. Dlužnice má splatné závazky ve výši 2.014.096,-Kč, majetek je tvořen vybavením prodejny pořízený převážně v letech 2006 až 2009 v odhadované hodnotě 164.000,-Kč a osobním automobilem, rok výroby 2000, v odhadované hodnotě 80.000,-Kč. Podle soudu prvního stupně se jedná o majetek staršího data pořízení (v letech 2006 až 2009), osobní automobil byl vyroben již v roce 2000. Takový majetek je obtížně zpeněžitelný a výtěžek zpeněžení nebývá vysoký. Dlužnice nevlastní žádné finanční prostředky. Smyslem zálohy na náklady insolvenčního řízení je především umožnit působení insolvenčního správce od jeho ustanovení do funkce. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady vzniklé při zjišťování a zpeněžování majetku dlužníka. Za takovéto nutné výdaje lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, dále pak náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Úhradu těchto výdajů není možné odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky. Soud prvního stupně proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení v maximální výši, neboť prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomu usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že se ocitla v situaci, kdy nemá finanční prostředky na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Trvalé bydliště má na obecním úřadu, od 1.12.2011 pracuje jako servírka s měsíčním příjmem 8.323,-Kč, přičemž tato částka jí stačí na pokrytí potřeb. Navíc se snaží i nadále uspokojovat závazky věřitelů, když jim měsíčně hradí částku 4.000,-Kč. Rovněž namítla, že má vyživovací povinnost ke svému synovi. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 18.4.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na její majetek. V návrhu uvedla, že je fyzickou osobou podnikající dle živnostenského zákona s předmětem činnosti zprostředkování obchodu a služeb a velkoobchod a maloobchod-prodej nábytku a bytových doplňků. Dále tvrdila, že prakticky ukončila podnikání, má jedinou zaměstnankyni, nemá žádné pohledávky a má více věřitelů, které označila v seznamu závazků (88), jejichž pohledávky ve výši 2.014.096,-Kč jsou po lhůtě splatnosti. V seznamu majetku dlužnice specifikovala množství movitých věcí, zejména vybavení prodejny a zboží, v odhadní ceně cca 164.000,-Kč a dále nákladní automobil Fiat Ducato, rok výroby 2000, jehož cenu odhadla na 80.000,-Kč.

Z uvedeného plyne, že zjištění o majetkové situaci dlužnice uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná. Ostatně dlužnice je ani nezpochybňuje. Soudu prvního stupně vytýká nesprávný závěr o výši (50.000,-Kč) zálohy na náklady insolvenčního řízení v této konkrétní věci.

Podle názoru odvolacího soudu postupoval soud prvního stupně správně, když dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužnice nemá žádné finanční prostředky a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužnice z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Navíc podle ust. § 98 odst. 1 IZ byla dlužnice povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužnice bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu předtím, než se ocitla v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací námitka dlužnice o nepřiměřenosti výše zálohy na náklady insolvenčního řízení není důvodná. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). V této souvislosti nelze pominout, že se zjišťováním majetku dlužnice a s jeho zpeněžováním budou spojeny nemalé výdaje, které je třeba krýt zálohou. O zpeněžitelnosti výše specifikovaného majetku dlužnice nelze v této fázi řízení činit žádné úvahy a nelze reálně usuzovat, zda, a případně v jaké části, bude možno z výtěžku zpeněžení uhradit pozdější náklady insolvenčního řízení, včetně odměny insolvenčního správce. S ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužnice považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Důvodem pro neuložení povinnosti k úhradě zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice v současné době nemá žádné pohotové finanční prostředky, ani její sociální situace, rodinné poměry či vyživovací povinnost k synovi. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 10. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu