2 VSOL 19/2016-B-39
KSBR 40 INS 31632/2014 2 VSOL 19/2016-B-39

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků a) Zdeňka anonymizovano , anonymizovano a b) Aleny Březovjákové, narozené 5.9.1966, oba bytem v Kroměříži, Ovocná 2879/32, PSČ 767 01, o schválení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.12.2015, č. j. KSBR 40 INS 31632/2014-B-33,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích II. až XII. z r u š u j e a věc se v r a c í v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) schválil oddlužení dlužníků Zdeňka anonymizovano a Aleny Březovjákové plněním splátkového kalendáře (výrok I.), dlužníkům uložil po dobu pěti let platit nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenční správkyně vždy ke každému 25. dni v měsíci z příjmů, které získají po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně podle vymezeného poměru pohledávek označených věřitelů č. 2 až 8 (výrok II.), uložil dlužníkům měsíční splátky určené věřiteli č. 2 ve výši 1,88 % z příjmů dle výroku II. hradit k rukám insolvenční správkyně (výrok III.), insolvenční správkyni JUDr. Miroslavě Ohlídalové uložil deponovat měsíční splátky určené věřiteli č. 2 ve výši 1,88 % z příjmů dle výroku II. na svém účtu (výrok IV.), uložil dlužníkům měsíční splátky určené věřiteli č. 7 ve výši 16,5 % z příjmů dle výroku II. hradit k rukám insolvenční správkyně až do doby, než bude pořadí pohledávky zjištěno (výrok V.), insolvenční správkyni uložil deponovat měsíční splátky určené věřiteli č. 7 ve výši 16,5 % z příjmů dle výroku II. na svém účtu (výrok VI.), dlužníku Zdeňku Březovjákovi uložil každý měsíc počínaje lednem 2016 předložit nejpozději do 10. dne daného měsíce insolvenční správkyni přehled svých příjmů (výrok VII.), insolvenční správkyni uložil neprodleně po obdržení přehledu příjmů dle výroku VII. tohoto usnesení určit z příjmů dlužníka stanovené srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a výši těchto srážek sdělit nejpozději do 20. dne daného měsíce dlužníku (výrok VIII.), dlužníkovi přikázal provádět ze svého příjmu insolvenční správkyní stanovené srážky dle bodu VIII. usnesení a zasílat je nejpozději do 25. dne daného měsíce insolvenční správkyni (výrok IX.), plátci České republice-České správě sociálního zabezpečení přikázal provádět z jiného příjmu dlužnice stanovené srážky v rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a nevyplácet sražené částky dlužnici, a částky sražené z jiného příjmu dlužnice zasílat v každém měsíci insolvenční správkyni (výrok X.), insolvenční správkyni uložil do 10 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sdělit dlužníkovi, plátci příjmu dlužnice číslo bankovního účtu a variabilní symbol, na který požaduje zasílat částky dle výroku IX. a X. usnesení (výrok XI.) a věřitelům uvedeným ve výroku II. usnesení uložil ve lhůtě 10 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sdělit insolvenční správkyni číslo svého bankovního účtu a variabilní symbol, na který požadují zasílat částky dle výroku II. usnesení (výrok XII.).

V důvodech usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že o úpadku dlužníků a povolení jejich společného oddlužení rozhodl usnesením ze dne 10.4.2015, dále že na přezkumném jednání dne 27.5.2015 byly přezkoumány přihlášky pohledávek č. 1 až 9 s uvedením jejich zjištění či popření, a dne 9.12.2015 se konala schůze věřitelů, na které měli věřitelé hlasovat o způsobu oddlužení, přičemž se dostavili věřitelé č. 7 a 6. Dále insolvenční soud uvedl, že v dané věci nevyšly v průběhu insolvenčního řízení najevo žádné skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, proto oddlužení schválil dle § 406 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ). O oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl podle § 402 odst. 3 IZ, neboť na řádně a včas svolanou schůzi věřitelů se dostavil věřitel č. 6, který hlasoval pro oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníkovi uložil, aby po zákonem stanovenou dobu pěti let platil nezajištěnému věřiteli na uspokojení jeho pohledávky část ze svých příjmů určenou v souladu s platnými právními předpisy. Schůze věřitelů nedoporučila vyhovět žádosti dlužníků o stanovení měsíční splátky ve výši 10.000 Kč, neboť tyto neuspokojí nezajištěné věřitele ve výši nejméně 50 %. Proto insolvenční soud žádosti dlužníků nevyhověl. Konečně uvedl, že zajištěné pohledávky věřitelů č. 1 a 7 mohou být uspokojeny pouze postupem uvedeným v § 409 odst. 3 a § 398 odst. 3 poslední věta IZ. O povinnosti dlužníka a plátce příjmu dlužnice rozhodl podle § 406 odst. 3, písm. d) IZ. Ostatní povinnosti uložil insolvenční správkyni, dlužníkům a nezajištěným věřitelům dle § 11 odst. 1 IZ.

Výslovně proti výroku II. tohoto usnesení podali oba dlužníci odvolání. Zopakovali, že již ve svém insolvenčním návrhu navrhli stanovení nižší než zákonné srážky z důvodu, že dlužník Zdeněk Březovják je zaměstnaný ve Švýcarsku, kde jsou životní náklady mnohem vyšší než v České republice. Žádali stanovení srážek ve výši 10.000 Kč s ohledem na výši závazků, kterou si byli v té době schopni vypočítat. Insolvenční soud nevzal na zřetel okolnosti případu, zejména skutečnost, že dlužník je zaměstnaný ve Švýcarsku, přičemž dlužníci se v průběhu insolvenčního řízení vyjadřovali k nákladům dlužníka, avšak k těmto skutečnostem se insolvenční soud sám nijak nevyjádřil a v napadeném usnesení neodůvodnil, proč k těmto skutečnostem nepřihlédl. V průběhu řízení vyšlo najevo, že výše nezajištěných závazků je vyšší než si dlužníci původně mysleli, a to mimo jiné i z toho důvodu, že jedna ze zajištěných pohledávek byla věřitelem přihlášena jako nezajištěná. Celková výše přihlášených nezajištěných pohledávek činí 1.919.997,29 Kč. Návrhem dlužníků však není insolvenční soud vázán. Dikce § 398 odst. 4 IZ umožňuje stanovení jiných než zákonem stanovených srážek na návrh dlužníka za splnění podmínky, že hodnota plnění, které obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek. Insolvenční soud mohl výši srážky upravit s ohledem na výši přihlášených nezajištěných pohledávek. Pokud by například stanovil měsíční srážky v celkové výši 18.000 Kč, dlužníci by zaplatili za pět let trvání oddlužení po odečtení zálohy na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenční správkyně věřitelům 981.960 Kč, to je 51,14 %. Současně by dlužník mohl zůstat pracovat ve Švýcarsku, protože by mu zůstávaly finanční prostředky na pokrytí životních nákladů v této zemi. Při zachování srážky v rozsahu napadeného usnesení by dlužníkovi zůstávala měsíční částka asi 9.100 Kč, přičemž jeho náklady pouze na nájem činí 1.489 fr, což je asi 37.000 Kč. Dále musí pokrýt své náklady na jídlo, ošacení, dopravu a jiné nezbytné životní potřeby. Z částky 9.100 Kč by nebyl schopen pokrýt ani nejzákladnější životní potřeby, byl by nucen ze Švýcarska odejít, což by znamenalo hledat zaměstnání v České republice. Není jisté, zda a případně v jakém časovém horizontu by se mu to podařilo a jeho příjem by byl zřejmě podstatně nižší než nyní. Je tedy nejisté, jaká by byla míra uspokojení přihlášených nezajištěných pohledávek. Oddlužení by tak nejen nesplnilo svůj předpokládaný účel, ale naopak by svůj účel popřelo tím, že by se životní i finanční situace dlužníků zhoršila. Je tedy zřejmé, že v zájmu nejen dlužníků, ale i věřitelů, je zachování stávajícího zaměstnání dlužníka. Navrhli, aby odvolací soud výrok II. usnesení insolvenčního soudu zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal usnesení insolvenčního soudu v napadeném výroku II. i navazujících výrocích III. až XII. včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Předně je nutno uvést, že insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění o rozhodnutí o úpadku dlužníků a povolení jejich společného oddlužení, o průběhu přezkumného jednání konaného dne 27.5.2015 a konání schůze věřitelů dne 9.12.2015. Tato zjištění rozvedl v prvém až třetím odstavci odůvodnění napadeného usnesení, proto lze na tuto pasáž zcela odkázat. Z pohledu vyhodnocení správnosti závěrů insolvenčního soudu o tom, proč nevyhověl žádosti dlužníků na stanovení jiné výše měsíčních splátek, však považuje odvolací soud tato zjištění za zcela nedostatečná.

Dlužníkům je třeba přisvědčit v tom, že již ve svém insolvenčním návrhu navrhli stanovení nižší než zákonné srážky z důvodu vysokých životních nákladů dlužníka zaměstnaného ve Švýcarsku. K těmto nákladům se následně opakovaně vyjadřovali. Odvolací soud již ve svém usnesení ze dne 15.9.2015, č. j. KSBR 40 INS 31632/2014, 2 VSOL 805/2015-B-23, kterým zrušil usnesení insolvenčního soudu o neschválení společného oddlužení dlužníků a prohlášení konkursu na majetek dlužníků, zdůraznil, že dlužníci v bodu 14 insolvenčního návrhu navrhli stanovení jiné výše měsíčních splátek (10.000 Kč). Odvolací soud insolvenčnímu soudu vytkl, že tímto návrhem se vůbec nezabýval a současně doplnil, že vyšší náklady vynakládané při práci v zahraničí by mohly (za předpokladu splnění ostatních podmínek) odůvodňovat vyhovění návrhu na jinou výši splátek.

Insolvenční soud v odůvodnění svého usnesení pouze uvedl, že schůze věřitelů nedoporučila vyhovět žádosti dlužníků o stanovení měsíčních splátek ve výši 10.000 Kč, neboť tyto neuspokojí nezajištěné věřitele ve výši nejméně 50 %. Takto koncipovaný závěr insolvenčního soudu je zcela nepřezkoumatelný. Není z něj zřejmé, na základě jakých zjištění a úvah k nim insolvenční soud dospěl. V odůvodnění svého usnesení neuvedl žádná zjištění a úvahy, které byly podkladem pro jeho závěr o neuspokojení nezajištěných věřitelů ve výši nejméně 50 %. Na rozdíl od insolvenčního soudu dlužníci ve svém odvolání shrnuli, že výše přihlášených nezajištěných pohledávek činí 1.919.997,29 Kč a zdůvodnili, proč ve svém návrhu na stanovení jiné výše měsíčních splátek považovali částku 10.000 Kč za dostačující. Správný je také názor dlužníků, že jejich návrhem není insolvenční soud vázán. Nelze odhlédnout ani od toho, že dlužníci sami připouští stanovení měsíční srážky v celkové výši 18.000 Kč, s tím, že za pět let trvání oddlužení by věřitelům zaplatili 51,14 % jejich nezajištěných pohledávek.

Lze tedy shrnout, že skutečnostmi, kterými dlužníci zdůvodňovali svůj návrh na stanovení jiné výše měsíčních splátek, se insolvenční soud při svém rozhodování o jejich návrhu nezabýval, náležitě je nezvažoval a ani nevysvětlil, proč k nim nepřihlížel.

Tyto závěry vyznívají pro posouzení odvolání dlužníků jako opodstatněného. Usnesení insolvenčního soudu je v napadeném rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tento nedostatek brání odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost. Proto odvolací soud usnesení insolvenčního soudu ve výrocích II. až XII. zrušil (§ 219a odst. 1, písm. b/ o. s. ř.) a v tomto rozsahu vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1, písm. a/ o. s. ř.). Při posuzování návrhu dlužníků na stanovení jiné výše měsíčních splátek vezme insolvenční soud v úvahu nejen základní kritérium vymezené v § 398 odst. 4 větě druhé IZ (dostatečnost dlužníkovy nabídky se zřetelem k zákonem předepsané 50% hranici), ale též kritéria vymezená v § 398 odst. 4 větě třetí IZ (důvody, které vedly k dlužníkovu úpadku, celkovou výši dlužníkových závazků, dosavadní a očekávanou výši dlužníkových příjmů, opatření, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, doporučení věřitelů). Vyjde přitom z toho, že úprava obsažená v § 398 odst. 4 IZ ponechává insolvenčnímu soudu jistou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných (široce pojatých) kritérií (z nichž některá se v daném insolvenčním řízení nemusí vůbec projevit) v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v mezích vytyčených ustanovením § 398 odst. 4 větou třetí IZ nižší než zákonem určené měsíční splátky (viz závěry Nejvyššího soudu formulované v jeho usnesení ze dne 24.7.2014, sen. zn. 29 NSČR 53/2012). Své rozhodnutí o návrhu dlužníků na stanovení jiné výše měsíčních splátek přesvědčivým a přezkoumatelným způsobem zdůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu