2 VSOL 189/2010-A-15
KSBR 45 INS 4164/2010 2 VSOL 189/2010-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Václava anonymizovano , anonymizovano , bytem Revoluční 151/41, 682 01 Dědice, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.4.2010, č.j. KSBR 45 INS 4164/2010-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl, že postupoval podle ust. § 108 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ ), neboť dospěl k závěru, že složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutné s ohledem na okolnosti projednávaného případu, kdy úpadek dlužníka může být řešen pouze konkursem a do zpeněžení majetkové podstaty by insolvenční správce zůstal zcela bez finančních prostředků potřebných k výkonu funkce, když dlužník nevlastní žádný majetek.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že záloha na náklady insolvenčního řízení je nepřiměřeně vysoká, neboť nemá žádné finanční prostředky v hotovosti ani na bankovních účtech a s manželkou se pohybují na pokraji hmotné nouze. Dále uvedl, že vlastní nemovitosti a zásoby, a tento majetek je možné v rámci insolvenčního řízení zpeněžit a uspokojit jak náklady konkursu, tak částečně i věřitele. Listiny, které prokazují jeho tvrzení, jsou založeny jako přílohy ve spise Krajského soudu v Brně sp.zn. 39 Nc 8057/2010. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání nebo aby rozhodl tak, že záloha na náklady insolvenčního řízení se nestanovuje.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 19.4.2010 domáhá zjištění úpadku. V návrhu uvedl, že byl podnikatelem s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej v rozsahu nevyžadujícím zvláštní oprávnění, přičemž rozhodnutím Městského úřadu Vyškov, Obecního živnostenského úřadu ze dne 25.3.2010 mu bylo živnostenské oprávnění zrušeno. Je sice ženatý, avšak společné jmění dlužníka a jeho manželky bylo zrušeno rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23.6.1995. Má více věřitelů, peněžité závazky ve výši cca 7.203.277,-Kč po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto není schopen plnit. Konstatoval, že je výlučným vlastníkem nemovitostí-budovy č.p. 151, v části obce Dědice na pozemku p.č. st. 229 o výměře 214 m2 zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p.č. st. 229 o výměře 214 m2 zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na LV č. 3341 pro okres Vyškov, obec Vyškov, k.ú. Dědice u Vyškova, jejichž cena byla stanovena znaleckým posudkem ze dne 12.1.2008 na 1.450.000,-Kč. Kromě toho vlastní již pouze skladové zásoby-výfuky na vozidla české výroby v hodnotě cca 100.000,-Kč. Na podporu svých tvrzení uvedl, že veškeré k důkazu označené listiny jsou založeny ve spise Krajského soudu v Brně 39 Nc 8057/2010. Usnesením ze dne 22.4.2010, KSBR 45 INS 4164/2010-A-4 byl dlužník vyzván, aby opravil návrh tak, že předloží seznamy majetku, závazků a zaměstnanců a listiny, které mají dokládat jeho úpadek. Usnesení o výzvě k doplnění návrhu bylo vydáno téhož dne jako napadené usnesení.

Z obsahu spisu je zřejmé, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky pro to, aby soud prvního stupně uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe obou odvolacích soudů (viz zejména usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, KSUL 44 INS 1893/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10 v roce 2009), insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh (a jeho obligatorní přílohy) všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu § 128 odst. 1 IZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ust. § 128 odst. 2 IZ. Nemá-li insolvenční soud k dispozici řádný, projednatelný insolvenční návrh, k němuž jsou připojeny obligatorní přílohy, tj. není-li dosud zřejmé, zda insolvenční návrh nebude odmítnut (§ 128 odst. 1 a 2 IZ), je usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení přinejmenším předčasné.

Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. a napadené usnesení změnil tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Nad rámec uvedeného je nutno soudu prvního stupně vytknout, že zcela přehlédl dlužníkův opakovaný poukaz na to, že listiny, jichž se na podporu svých tvrzení dovolával, mají být součástí spisu vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 39 Nc 8057/2010. Soud prvního stupně si měl označené přílohy sám připojit a teprve po vyhodnocení jejich obsahu mohl učinit závěr, zda je vůbec důvod k výzvě na doplnění insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 2 IZ.

Kromě toho nelze přehlédnout, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Výši požadované zálohy insolvenční soud stanoví s ohledem na okolnosti projednávané věci, přihlíží především k předpokládanému rozsahu a povaze majetku, který bude tvořit majetkovou podstatu. V přezkoumávané věci dlužník v návrhu výslovně uvedl, že vlastní movité věci (zásoby) v hodnotě cca 100 tis. Kč a nemovitosti, jejichž cena byla stanovena znaleckým posudkem ze dne 12.1.2008 na 1.450.000,-Kč. Z uvedeného vyplývá, že je zde předpoklad, že náklady insolvenčního řízení (včetně nároku správce na odměnu a náhradu hotových výdajů) budou uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Záloha proto může být potřebná pouze k překlenutí úvodní fáze řízení, kdy se správci zpravidla nedostávají pohotové finanční prostředky, potřebné k uhrazení nákladů souvisejících se sepisem majetkové podstaty a jejím zpeněžením. Za tohoto stavu není vůbec zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že je nutno trvat na zaplacení zálohy v maximální zákonné výši 50.000,-Kč. Soud prvního stupně v dalším řízení po připojení dlužníkem označených příloh opětovně vyhodnotí, zda dlužníkův insolvenční návrh splňuje všechny zákonem předepsané náležitosti ve smyslu ust. § 103 a § 104 IZ. Pokud dospěje k závěru, že je možné návrh projednat, bude zkoumat, zda jsou dány důvody pro uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení a v jaké výši. Své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodní.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 15. června 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu