2 VSOL 184/2016-A-13
KSOS 40 INS 309/2016 2 VSOL 184/2016-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Aleny anonymizovano , anonymizovano , bytem v Malé Morávce č. p. 75, PSČ 793 36, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o návrhu Mgr. Blanky Březinové, soudní exekutorky, Exekutorský úřad Bruntál, se sídlem v Bruntále, Dr. E. Beneše 1497/21, PSČ 792 01, na nařízení předběžného opatření, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2016, č. j. KSOS 40 INS 309/2016-A-5,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) nařídil předběžné opatření, kterým omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1, písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a to tak, že soudní exekutorce Mgr. Blance Březinové, Exekutorský úřad Bruntál, umožnil provést již nařízenou exekuci vedenou pod sp. zn. 200 EX 89/2013 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 309/2016 k dispozici v tomto řízení.

V důvodech tohoto usnesení insolvenční soud nejprve zevrubně zrekapituloval důvody uvedené soudní exekutorkou Mgr. Blankou Březinovou v jejím návrhu na vydání předběžného opatření, který byl doručen insolvenčnímu soudu dne 8.1.2016. S odkazem na § 82 odst. 2 IZ uvedl, že důvody zvláštního zřetele hodné spočívají ve skutečnosti, že insolvenční návrh dlužnice je zjevně účelový a je jím sledován jiný účel, než samotné zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení, a to zneužití účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, konkrétně přerušení exekučního řízení a oddálení dražby jejích nemovitých věcí. Účelovost insolvenčního návrhu je patrna z jednání dlužnice a jejích údajných věřitelů, kteří se snaží o obstrukce v rámci exekučního řízení, které je vedeno již sedmnáctým rokem a z důvodu různých procesních kroků dlužnice nebyla dražba nemovitých věcí dosud realizována. Ve věci dlužnice byly podány již tři insolvenční návrhy, a to vždy těsně před zahájením dražebního jednání, insolvenční řízení byla vždy zastavena nebo byl insolvenční návrh odmítnut. Návrhy jsou podávány ve velmi krátkém čase před zahájením dražebního jednání tak, že ani soudní exekutor, ani soud již nestihnou učinit žádné procesní kroky. V exekučním řízení je vše připraveno k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí (byl vyhotoven znalecký posudek, provedeno ohledání, vydáno usnesení o ceně, vydána dražební vyhláška a provedena propagace dražby). Je tedy možné dosáhnout zpeněžení nemovitých věcí ještě před tím, než bude ustanoven insolvenční správce nebo v blízké době po jeho ustanovení. Tomu pak bude možné vydat výtěžek ihned bezprostředně po doplacení nejvyššího podání vydražitelem. První insolvenční návrh proti dlužnici podal Ing. Šesták, který jej vzat zpět vzhledem k zaplacení pohledávky. Dlužnice podala insolvenční návrh dne 1.9.2014, tedy pouhý jeden den před nařízeným dražebním jednáním a insolvenční řízení bylo skončeno odmítnutím tohoto návrhu pro vady. Další insolvenční řízení ve věci dlužnice bylo zahájeno dne 18.11.2014 návrhem Pavla Meceroda, syna dlužnice, tedy pouhé dva dny před dražebním jednáním. Tento insolvenční návrh byl odmítnut pro absenci rozhodujících skutečností. Insolvenční soud na základě skutečností zjištěných ze spisů označených spisových značek a dále z listin doložených k návrhu na vydání předběžného opatření a výpisu z evidence osob má za osvědčené, že v dané věci se jedná o takový případ účelového jednání dlužníka, kdy je třeba návrhu na vydání předběžného opatření vyhovět.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Předně uvedla, že dražba nařízená na 11.1.2016 v 9.00 hod proběhla a pozemky ve vlastnictví dlužnice byly prodány za částku 2.655.000 Kč. Proti usnesení o příklepu dlužnice podala odvolání, jelikož celé dražební jednání a okolnosti s tím spojené byly značně nestandardní a zřejmě i v rozporu se zákonem. Celé jednání kolem dražby bylo unáhlené, nestandardní a nebylo v zájmu všech věřitelů. Soudní exekutor má zájem, aby v první řadě uspokojil svou odměnu, své náklady a pak pouze oprávněného, pro jehož pohledávku je exekuce vedena. Naproti tomu insolvenční správce musí hájit zájmy všech insolvenčních věřitelů, je dozorován insolvenčním soudem, jeho úkony při prodeji majetku jsou odsouhlasovány zajištěným věřitelem a zástupcem věřitelů. Dále uvedla, že exekutorský úřad byl seznámen s tím, že budova č. p. 75 je na základě rozhodnutí Státního ústavu památkové péče zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek regionu Severní Morava a Slezsko pod pořad. č. 3815 jako rolnická usedlost. V této souvislosti odkázala na znění § 13 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Další závadu spatřuje dlužnice v tom, že ve věci nebyl vyhotoven nový znalecký posudek, když původní posudek je z listopadu 2009 a i ten stanovil cenu nemovitostí na více jak 5,3 miliónů Kč. Nemovitosti byly prodány za příliš nízkou cenu, která neodpovídá ceně skutečné. K tomu odkázala na její kontakt s realitní kanceláří, kdy jeden zájemce byl ochoten zaplatit za nemovitosti 4.000.000 Kč. Dále napadla zvolený způsob provedení dražby, která podle dlužnice měla jen regionální dopad, a tomu odpovídal i počet nabídek a vydražená cena. Závěrem odvolání dlužnice poukázala na okolnosti vzniku jejího zadlužení, které mělo původ v komplikacích s podnikáním, kdy nebyla schopna splácet dotaci na zřízení malé pekárny z důvodu dumpingových cen pekáren z Ostravy a Uničova. Její dcera utrpěla v roce 1995 vážný úraz páteře, jehož následkem zůstala doživotně na invalidním vozíku, plně odkázána na péči dlužnice. V roce 1996 vážně onemocněl i její manžel, který byl rovněž odkázán na péči dlužnice a v roce 1999 zemřel. Tyto zásahy byly pro dlužnici jak po psychické, tak finanční stránce natolik zásadní, že nebyla schopna pokračovat v podnikání, řádně splácet půjčky a dostala se do finančních problémů. S věřiteli, kteří v minulosti podali vůči dlužnici insolvenční návrh, se vždy domluvila na náhradním řešení, ale v současné době již nevidí jiné východisko, než řešit její situaci v rámci insolvenčního řízení. Návrh na vydání předběžného opatření nehájí společný zájem věřitelů, naopak je poškozuje, stejně jako osobu dlužnice. Jelikož byly nemovitosti prodány značně pod cenou, nemůže dojít k nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení věřitelů dlužnice. Navrhla, aby odvolací soud usnesení insolvenčního soudu zrušil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Po stránce skutkové předně nutno uvést, že insolvenční soud učinil správná zjištění z návrhu na vydání předběžného opatření soudní exekutorky Mgr. Blanky Březinové ze dne 8.1.2016, dále z listin doložených k tomuto návrhu a také z doposud vedených insolvenčních řízení ve věci dlužnice. Na základě těchto zjištění dospěl ke správným skutkovým závěrům. Skutkový stav věci insolvenční soud také správně právně posoudil. V odůvodnění svého usnesení přiléhavým způsobem vysvětlil své úvahy, které ho vedly k nařízení požadovaného předběžného opatření. Odůvodnění jeho rozhodnutí je zcela výstižné. Odvolací soud nemá žádného důvodu skutkové a právní závěry insolvenčního soudu jakýmkoliv způsobem doplňovat či korigovat.

I podle mínění odvolacího soudu jde v posuzované věci o případ podřaditelný pod § 82 odst. 2, písm. b) IZ. Důvody, pro které soudní exekutorka podala návrh na vydání předběžného opatření, prověřil insolvenční soud z insolvenčního rejstříku, přičemž správně uzavřel, že ve věci dlužnice byly v minulosti podány již tři insolvenční návrhy, a to vždy těsně před zahájením dražebního jednání na majetek dlužnice a insolvenční řízení byla zastavena nebo byl insolvenční návrh odmítnut, což při počtu podaných insolvenčních návrhů a jejich kvalitě, lze hodnotit jako záměr. Neopominul ani skutečnost, že insolvenční návrhy byly podávány ve velmi krátkém čase před zahájením dražebního jednání.

Pro posouzení správnosti závěrů insolvenčního soudu je rozhodné, že první insolvenční návrh ve věci dlužnice (sp. zn. KSOS 14 INS 35646/2013) podal Ing. Petr Šesták a řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí tohoto návrhu. Insolvenční návrh byl doručen insolvenčnímu soudu dne 28.2.2014, soudní exekutor Mgr. Čeněk Bělasta vydal dražební vyhlášku dne 17.1.2014 a dražební jednání bylo nařízeno na den 4.3.2014. Druhý insolvenční návrh podala sama dlužnice u insolvenčního soudu dne 1.9.2014 (sp. zn. KSOS 14 INS 23774/2014), tento byl odmítnut pro vady usnesením ze dne 22.9.2014. Bylo to v situaci, kdy soudní exekutor nařídil usnesením ze dne 28.7.2014 dražební jednání na den 2.9.2014. Třetí insolvenční návrh proti dlužnici (sp. zn. KSOS 14 INS 31065/2014) podal její syn Pavel Mecerod u insolvenčního soudu dne 18.11.2014, tento byl odmítnut pro vady usnesením ze dne 18.12.2014. Soudní exekutor nařídil usnesením ze dne 16.10.2014 dražební jednání na den 20.11.2014. V roce 2015 (dle sdělení soudní exekutorky) nebylo nařízeno žádné dražební jednání, z insolvenčního rejstříku také vyplývá, že v tomto roce nebylo zahájeno žádné insolvenční řízení proti dlužnici. Poté, co soudní exekutorka Mgr. Blanka Březinová nařídila usnesením ze dne 29.11.2015 dražební jednání na den 11.1.2016, podala dlužnice insolvenční návrh u insolvenčního soudu dne 8.1.2016 (projednávaná věc). Tyto skutečnosti dlužnice ani ve svém odvolání nezpochybňovala. Z uvedeného plyne, že předchozí tři nařízené dražby se nekonaly z důvodu podání insolvenčního návrhu, všechna tato dražební jednání musel soudní exekutor odročit. Z bezprostřední časové souvislosti mezi opakovaně nařízenými dražbami a podáváním insolvenčních návrhů (dlužnicí nebo jejím synem) lze usuzovat na to, že dlužnice podává insolvenční návrh pouze účelově, nikoliv s úmyslem řešit svůj úpadek, ale především mařit exekuční řízení (znemožnit provedení exekuce).

Úprava vydání předběžného opatření k omezení účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení je zakotvena v § 82 odst. 2, písm. b) IZ ve znění účinném od 1.11.2012 (novela provedená zákonem č. 334/2012 Sb.). Nemožnost provést exekuci je jeden z účinků zahájení insolvenčního řízení (§ 109 odst. 1, písm. b/ IZ). Dle důvodové zprávy (na kterou odkazuje i insolvenční soud) ke změně § 82 IZ je cílem nové úpravy postihnout zneužití insolvenčního

řízení jak věřitelem, tak dlužníkem: praktické poznatky z průběhu některých insolvenční řízení dokládají, že v některých případech se vyskytují pokusy zneužít transparentnosti insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškození zájmů třetích osob nebo dlužníka. Přitom může jít jak o záměr sledovaný dlužníkem (blokace exekučních řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně), tak o záměr sledovaný jiným insolvenčním navrhovatelem. Jedním z opatření, jež mají přispět k efektivnímu zásahu soudu proti takovým postupům, je rozšíření pravomocí insolvenčního soudu při vydávání předběžných opatření. Nově se tedy přiznává insolvenčnímu soudu (v § 82 písm. b/ návrhu zákona) možnost z důvodů zvláštního zřetele hodných předběžným opatřením způsobem stanoveným v předběžném opatření omezit některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak jsou uvedeny v § 109 odst. 1 IZ (pojistka pro účinky uvedené v § 111 IZ je zakotvena přímo v textu § 111). Tím se tedy soudu otevírá možnost (při respektu k zásadám insolvenčního řízení vyjádřeným v § 5 IZ) například povolit v exekuci dokončení exekuce (s omezením nastaveným tak, aby například výtěžek dosaženého zpeněžení majetku byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení k dispozici v tomto řízení) .

Předběžným opatřením lze tedy vyloučit jak účinky, které dlužníka omezují (generální inhibitorium), tak i ty, které jej mají chránit (zákaz exekuce, byť i jím je sledována též ochrana věřitelů, zejména těch, na které by se v exekuci nemuselo dostat).

Obavy dlužnice, že vydaným předběžným opatřením budou poškozeni její věřitelé, odvolací soud nesdílí. K tomuto stavu by nemělo dojít, pokud exekutor zásadním způsobem neporuší své povinnosti. Exekutor je totiž povinen výtěžek zpeněžení vydat do insolvenčního řízení (insolvenčnímu správci). Omezení vtělené do výroku napadeného usnesení dále brání tomu, aby exekutor vydal v průběhu insolvenčního řízení výtěžek zpeněžení věřitelům v rámci exekuce.

Námitky dlužnice, které ústí v její závěr o nestandardní a v rozporu se zákonem provedené dražbě jejích nemovitostí a způsobu provedení dražby není v přezkoumávané věci významná. Tyto dlužnicí předestřené otázky nemohou být řešeny v rámci rozhodování insolvenčního soudu o nařízení předběžného opatření.

Lze tedy uzavřít, že shodně s insolvenčním soudem zastává odvolací soud názor, že evidentním důvodem pro podání insolvenčního návrhu je snaha dlužnice mařit nařízenou dražbu jejího majetku. Navrhované předběžné opatření neodporuje ani společnému zájmu věřitelů. Zájmy těchto věřitelů budou chráněny tím, že výtěžek dražby bude u exekutora připraven pro použití v insolvenčním řízení. Tyto závěry plně odůvodňují postup insolvenčního soudu, který návrhu soudní exekutorky na nařízení požadovaného předběžného opatření vyhověl. Proto postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. f/ o. s. ř.).

V Olomouci dne 11. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu