2 VSOL 183/2011-B-48
KSBR 37 INS 2502/2009 2 VSOL 183/2011-B-48

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Štěpnická 1046, 686 06 Uherské Hradiště, o způsobu řešení úpadku, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.3.2011, č. j. KSBR 37 INS 2502/2009-B-35,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zrušil schválené oddlužení dlužníka Jana anonymizovano (výrok I.) a na majetek tohoto dlužníka prohlásil konkurs (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 31.7.2009 schválil oddlužení Jana anonymizovano a insolvenční správce podáním ze dne 16.1.2009 sdělil, že obdržel platbu první splátky sražené ze mzdy dlužníka za červenec 2008 ve výši 10.364,-Kč a věřitelům rozdělil 9.293,-Kč. V podání ze dne 6.11.2009 insolvenční správce sdělil, že dne 5.11.2009 dlužník předložil kopii pracovní smlouvy, ze které vyplývá, že dne 2.11.2009 mu vznikl pracovní poměr u zaměstnavatele TRANSA VARIANT s.r.o. V podání ze dne 4.1.2010 insolvenční správce uvedl, že obdržel platbu druhé splátky za listopad 2009 ve výši 1.708,-Kč, kterou rozdělil mezi věřitele. V podání doručeném soudu 27.1.2010 dlužník uvedl, že v srpnu 2009 přišel o zaměstnání z důvodu nedostatku práce a byl dva a půl měsíce nezaměstnaný. Od listopadu je opět zaměstnán, jeho příjem je nedostačující a hledá jiné zaměstnání s vyšším příjmem. V podání ze dne 9.4.2010 insolvenční správce doplnil, že obdržel platbu třetí splátky sražené ze mzdy dlužníka za prosinec 2010 ve výši 1.762,-Kč, platbu čtvrté splátky v únoru 2010 ve výši 1.148,-Kč. Obě platby rozdělil mezi věřitele. V podání ze dne 30.6.2010 insolvenční správce uvedl, že obdržel na zvláštní bankovní účet pro účely plateb od zaměstnavatele dlužníka TRANSA VARIANT s.r.o. dne 12.3.2010 částku 864,-Kč a dne 15.4.2010 částku 880,-Kč, což nepokryje ani odměnu správce. Proto peníze ponechal na zvláštním účtu a k vyplácení a rozdělení mezi věřitele nebylo přistoupeno. Dne 21.4.2010 obdržel sdělení zaměstnavatele, že ke dni 2.4.2010 byl s dlužníkem rozvázán pracovní poměr. Dlužník sám správce nekontaktoval. V podání ze dne 30.9.2010 insolvenční správce uvedl, že Úřad práce v Uherském Hradišti sdělil, že dlužník je od 19.5.2010 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Na jednání dne 12.11.2010 dlužník informoval, že se mu podařilo získat nové zaměstnání ke dni 1.10.2010 a vzhledem k předpokládanému příjmu by mohl poskytovat k úhradě závazků částku cca 16.000,-Kč. Současně předložil kopii pracovní smlouvy ze dne 1.10.2010. V podání ze dne 9.2.2011 insolvenční správce sdělil, že za období od 1.10.2010 do 31.1.2011 obdržel od zaměstnavatele dlužníka Vlastimíra Zábrany částku 7.338,-Kč ze mzdy vyplacené za listopad 2010 a 9.690,-Kč ze mzdy za prosinec 2010. Dále správce obdržel dne 3.12.2010 částku 13.000,-Kč, kterou odvedl patrně dlužník sám. Celkem tedy správce obdržel 31.772,-Kč. Po odečtení odměny insolvenčního správce provedl platby vůči věřitelům. Podle výpočtu provedeného k 12.11.2010, aby dlužník splnil podmínku splatit minimálně 30 % svých závazků, musel by měsíčně odvádět svým věřitelům částku 12.051,90 Kč, což vzhledem k zákonnosti výpočtu srážek ze mzdy a výši pobírané dlužníkovi mzdy není možné. Navíc uvedená částka nezahrnuje odměnu správce. Soud prvního stupně s odkazem na ust. § 418 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v platném znění, (dále jen IZ ) uzavřel, že dlužník podstatnou část splátkového kalendáře nesplní. Výše zjištěných nezajištěných pohledávek dlužníka činí totiž 1.781.837,79 Kč, přičemž 30 % těchto pohledávek představuje 534.551,31 Kč. Z celkové doby pěti let, tj. 60 měsíců bylo za období 19 měsíců správcům vyplaceno 46.754,-Kč. Pouze odměna insolvenčních správců za období 19 měsíců (bez DPH) činí 17.100,-Kč. Proto soud schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. V něm pouze uvedl, že je schopen měsíčně splácet částku 15.000,-Kč, což by mělo postačovat na měsíční splátky věřitelům i odměnu insolvenčního správce.

Usnesením ze dne 28.4.2009 vyzval odvolací soud dlužníka k doplnění odvolání a ke sdělení, jakým způsobem a z jakých zdrojů je schopen zajistit částku 15.000,-Kč pro účely jeho oddlužení a tato svá tvrzení doložil příslušnými listinami. Na tuto výzvu dlužník nereagoval.

Komerční banka, a.s. v postavení člena věřitelského výboru ve svém vyjádření k odvolání dlužníka uvedla, že se plně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně uvedenými v napadeném usnesení. Zdůraznila, že dlužník svá tvrzení o schopnosti splácet měsíčně částku 15.000,-Kč nerozvedl, ani nedoložil. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Z obsahu spisu vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17.6.2009 zjistil úpadek dlužníka Jana anonymizovano a dlužníku povolil oddlužení. Usnesením ze dne 31.7.2009 schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře a dlužníkovi uložil, aby po dobu pěti let platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy ke každému 20. dni měsíce z příjmů, které získá po schválení oddlužení, částku ve stejném rozsahu, v jaké z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce včetně DPH, podle uvedeného poměru pohledávek označených věřitelů. Celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek dlužníka činí částku 1.781.837,79 Kč a za dobu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužník uhradil za účelem plateb nezajištěným věřitelům insolvenčnímu správci celkem částku 46.754,-Kč. Ostatně tuto skutečnost dlužník ani nezpochybňoval. V podání ze dne 27.1.2010 i při jednání konaném u soudu prvního stupně dne 12.11.2010 na svou obranu uvedl, že po schválení oddlužení byl dva a půl měsíce nezaměstnaný a jelikož příjem u dosavadního zaměstnavatele nebyl dostačující k úhradě závazků, hledal si zaměstnání nové, což se mu podařilo až ke dni 1.10.2010. Toto tvrzení dlužníka koresponduje i s údaji uvedenými v předložené pracovní smlouvě. Jedná se o pracovní smlouvu uzavřenou mezi dlužníkem a zaměstnavatelem Vlastimírem Zábranou dne 1.10.2010, ze které se podává, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2010 se zkušební dobou tří měsíců. Po stránce skutkové lze dále zcela odkázat na správná zjištění soudu prvního stupně učiněná ze zpráv insolvenčních správců Ing. Ladislava Ježka a JUDr. Radky Píšťkové Záhorcové, jak jsou uvedeny v odůvodnění napadeného usnesení.

V průběhu odvolacího řízení podala insolvenční správkyně JUDr. Radka Píšťková Záhorcová zprávu ze dne 9.5.2011 o stavu insolvenční řízení. Vyplývá z ní, že zaměstnavatel dlužníka stále posílá na bankovní účet peněžní prostředky, avšak s ohledem na rozhodnutí soudu o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka správkyně neprovádí žádné platby věřitelům. Zadržuje takto dvě došlé platby (za měsíc březen a duben), když poslední provedená platba věřitelům je ze dne 23.2.2011. Ke své zprávě doložila rozpis plateb č. 3 a 4.

Podle ust. § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a nebo za d) to navrhne dlužník. Podle odstavce 3, rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat bez návrhu. Podle odstavce 4, proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je třeba vypořádat se s otázkou, zda v průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře nastala situace předvídaná ust. § 418 odst. 1, písm. b) IZ, tedy že dlužník nebude moci splnit podstatnou část splátkového kalendáře. V poměrech projednávané věci soud prvního stupně vyšel ze správného závěru, že celková výše zjištěných nezajištěných pohledávek dlužníka činí 1.781.837,79 Kč a částka odpovídající 30 % těchto pohledávek činí 534.551,37 Kč. K této částce je nutno přičíst odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce, která činí za dobu pěti let schváleného oddlužení částku 54.000,-Kč, a to bez DPH. Za dobu pěti let (60 měsíců) by měl tedy dlužník uhradit svým nezajištěným věřitelům celkem částku 588.551,37 Kč, což znamená, že každý měsíc po schválení oddlužení by měl platit 9.809,20 Kč. Jestliže za období 19 měsíců uhradil pouze částku 46.754,-Kč, přičemž odměna a hotové výdaje insolvenční správkyně činí 17.000,-Kč bez DPH, zaplatil svým nezajištěným věřitelům za 19 měsíců 29.754,-Kč. Za této situace by dlužník musel po dobu zbývajících 41 měsíců platit insolvenční správkyni pro účely schváleného oddlužení částku 13.212,-Kč měsíčně, a to při zohlednění odměny insolvenční správkyně. Lze doplnit, že i bez ohledu na výši odměny a hotových výdajů insolvenční správkyně zbývá dlužníkovi uhradit z částky 534.551,37 Kč (představující 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů) částku 504.797,-Kč.

Odvoláním napadené usnesení soudu prvního soudu vychází ze závěru, že dlužník není schopen splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Dlužník mohl tento závěr zvrátit, avšak svá tvrzení o jeho schopnosti splácet částku 15.000,-Kč měsíčně ani přes výzvu odvolacího soudu nekonkretizoval. Zejména neuvedl, jakým způsobem a z jakých zdrojů je tuto částku schopen pro účely jeho oddlužení zaplatit. Svá tvrzení ani nedoložil. Za této situace lze uzavřít, že podle poměrů ke dni rozhodování soudu prvního stupně, které v průběhu odvolacího řízení nedoznaly změny, je zcela správná úvaha soudu prvního stupně, že dlužník s ohledem na dosud poskytnuté platby insolvenčním správcům za účelem plnění oddlužení splátkovým kalendářem není schopen podstatnou část splátkového kalendáře splnit.

Proto postupoval soud prvního stupně správně, když schválené oddlužení zrušil a současně rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 418 odst. 1 písm. b/ IZ). Odvolací soud tedy usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud v Brně.

V Olomouci dne 25. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu