2 VSOL 182/2011-A-13
KSBR 28 INS 458/2011 2 VSOL 182/2011-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Oldřicha anonymizovano , anonymizovano , bytem Provazníkova 1233/11, 613 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.2.2011, č.j. KSBR 28 INS 458/2011-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že dlužníkovi se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení n e u k l á d á .

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným dne 13.1.2010, doplněným podáními ze dne 28.1.2011 a ze dne 17.2.2011, se dlužník domáhal rozhodnutí o úpadku a současně navrhoval jako způsob jeho řešení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z dlužníkem předložených seznamů vyplývá, že celková výše jeho závazků činí 808.911,-Kč, z toho nezajištěné závazky 715.235,-Kč. Ze sdělení dlužníka dále vyplynulo, že peněžité závazky vznikly zejména v průběhu let 2008, 2009 a 2010 za různým účelem-např. koupě drobných předmětů do domácnosti, oblečení, splátky úvěrů, běžné výdaje domácnosti, vybavení domácnosti (plynová kamna, průtokový ohřívač), koupě automobilů-zn. Opel Astra, Ford Focus, televizorů-zn. Panasonic, Sharp, rekonstrukce koupelny (koupě kachliček, vany, baterie, umyvadla). Soud prvního stupně s odkazem na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu konstatoval, že účelem oddlužení je možnost poskytnout dlužníku druhou šanci a řešit tímto způsobem finanční situaci, která ho jinak odsuzuje k celoživotnímu splácení dluhů. Osvobození dlužníka od zbytku dluhu v případě splnění oddlužení má motivovat dlužníka k tomu, aby usiloval o co nejvyšší míru uspokojení svých věřitelů. V tomto případě však podle soudu prvního stupně tento záměr zákonodárce nebyl naplněn. Jediný pochopitelný a uznatelný důvod čerpání dalších úvěrů v situaci, kdy dlužník je již zadlužen, je dle jeho názoru čerpání úvěru za účelem splácení předchozích půjček, čímž se naplňuje požadavek na co největší uspokojení věřitelů. Praxi, kdy dlužník poskytnuté peněžní prostředky nevyužil k úhradě svých dřívějších závazků, ale užil je ke koupi nových věcí, pro osobní spotřebu, nelze dle názoru soudu tolerovat, neboť takové jednání zkracuje věřitele a v takovém počínání dlužníka soud spatřuje nepoctivý záměr. S ohledem na ust. § 395 odst. 1 písm. a) a § 396 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) lze očekávat, že způsobem řešení dlužníkova úpadku bude konkurs (nikoliv oddlužení), a proto soud prvního stupně uložil dlužníkovi zálohu na náklady řízení ve výši 40.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Nesouhlasil s názorem soudu, že jeho postup při uzavírání závazků byl nepoctivý a že jediným uznatelným důvodem pro čerpání dalších úvěrů v situaci, kdy je dlužník zadlužen, je čerpání za účelem splácení předchozích úvěrů. Podle dlužníka soud tímto postupem zcela vylučuje možnost slušného člověka řešit nenadálé situace. Dlužník v odvolání zrekapituloval termíny a účel čerpání jednotlivých částek, čímž hodlal demonstrovat, že svým jednáním nesledoval nepoctivý záměr. K nutnosti pořízení provozuschopného automobilu uvedl, že jeho pracovní doba je rozvržena převážně na noční směny. Poukázal i na to, že jeden z úvěrů (u PROFI CREDIT Czech a.s. z roku 2004) uhradil prostřednictvím dalšího revolvingového úvěru. Zdůraznil, že si v průběhu zadlužování neuvědomil, že nebude schopen všechny své závazky splácet. Až zhruba v polovině roku 2010 došla situace tak daleko, že přestal své závazky splácet a požádal o oddlužení. Navrhl, aby soud prvního stupně v rámci autoremedury zrušil usnesení o uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovně právních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu požadovat po dlužníku jako insolvenčním navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě, že se současně domáhá povolení oddlužení. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je dána zejména v situaci, kdy by v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka byl návrh na povolení oddlužení zamítnut nebo odmítnut a dle ust. § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 20.12.2010 domáhá rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením ze dne 18.1.2011(A-4) a ze dne 9.2.2011(A-6) byl dlužník mj. vyzván, aby soudu sdělil, na co použil finanční prostředky, z jakého důvodu je přestal splácet a s kým uzavřel první smlouvu o úvěru. K jednotlivým závazkům dlužník v podání ze dne 28.1.2011 uvedl, že: a) finanční prostředky od věřitele Home credit a.s. použil na běžné výdaje domácnosti, na vybavení domácnosti elektrospotřebiči, b) finanční prostředky od věřitele GE Money Multiservis, a.s. použil na běžné výdaje domácnosti, c) finanční prostředky od věřitele GE Money Bank, a.s. byly použity na konsolidaci úvěrů, na opravu osobního automobilu, dovolenou, úhradu splátek ostatních věřitelů, d) finanční prostředky od věřitele Santander Consumer Finance s.r.o byly použity na nákup osobního automobilu, e) finanční prostředky od věřitele ESSOX s.r.o. byly použity na nákup televizoru SHARP, f) finanční prostředky od věřitele PROFI CREDIT Czech, a.s. byly použity na koupi drobných předmětů do domácnosti, oblečení a na splátky úvěrů, na které nevycházelo.

V doplnění ze dne 21.2.2011 dlužník blíže konkretizoval jednotlivé závazky. Mimo jiné uvedl, že první úvěr čerpal již v roce 2004 u společnosti PROFI CREDIT Czech, a.s. Dlužník dále uvedl, že v průběhu zadlužování si neuvědomoval, že nebude schopen hradit všechny splátky, které v polovině roku 2010 již přesáhly jeho finanční možnosti.

Smyslem institutu oddlužení dle ust. § 389 IZ je poskytnout poctivému dlužníkovi, který není podnikatelem a jehož závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, možnost oprostit se za zákonem stanovených podmínek od dluhů. Se soudem prvního stupně lze souhlasit potud, že při posuzování podmínek pro možnost povolení oddlužení je nutno zkoumat všechny okolnosti případu, zda nevedou k závěru, že dlužník podaným návrhem sleduje nepoctivý záměr (§ 395 odst. 1 písm. a/ IZ). Na ten lze usuzovat zejména v případech specifikovaných v ust. § 395 odst. 3 IZ. Tento zákonný výčet je ovšem pouze demonstrativní, nepoctivost dlužníkova záměru může vyplynout i z jiných zjištění. Podle odvolacího soudu lze na nepoctivý záměr dlužníka dále usuzovat např. i tehdy, pokud podá návrh na povolení oddlužení, aniž by poskytnuté finanční částky svým věřitelům vůbec začal splácet (viz. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, č. j. 2 VSOL 184/2010-A-13), příp. pokud by předmětem oddlužení měly být v převážné míře závazky mající svůj původ ve smlouvách, jejichž pravým účelem bylo získání prostředků pro třetí osoby (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, č.j. KSBR 37 INS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010-A-13 a ze dne 15.7.2010, č.j. KSBR 37 INS 4136/2010, 2 VSOL 217/2010-A-13). Na rozdíl od výše popsaných skutkových okolností jde v nyní přezkoumávané věci naopak o typický případ úpadku fyzické osoby-nepodnikatele, k jehož řešení je institut oddlužení určen. Dlužník ve svých podáních dostatečně rozvedl, z jakých důvodů a za jakým účelem čerpal půjčky od svých věřitelů a rovněž uvedl, jakou částku z poskytnutých finančních prostředků věřitelům uhradil. Z tvrzení dlužníka vyplývá, že část z poskytnutých finančních prostředků použil i k úhradě dříve sjednaných půjček. Nadto se odvolací soud neztotožňuje s kategorickým závěrem soudu prvního stupně, že jediným pochopitelným a uznatelným důvodem čerpání dalších úvěrů v situaci, kdy dlužník je již zadlužen, je čerpání úvěru za účelem splacení předchozích půjček. Ani při existenci více nesplacených půjček či úvěrů nelze dlužníka nutit k tomu, aby-pokud se rozhodne uzavřít další podobnou smlouvu-poskytnuté finanční prostředky použil k úhradě již vzniklých závazků. Pokud je dlužník schopen uhradit i nově vzniklé závazky, nelze mu bránit v použití poskytnutých prostředků k jakémukoli účelu, např. i k obstarání spotřebitelského zboží. Jiná je však situace, pokud je dlužník již ve stavu, kdy není schopen hradit ani stávající závazky. Striktně vzato by dlužník v takové situaci žádné další úvěry čerpat neměl, neboť i použití nově poskytnutých finančních prostředků k úhradě dřívějších závazků může vést k poškození věřitelů. Dříve vzniklé závazky sice budou splaceny (příp. alespoň částečně), avšak neuhrazen zůstane posledně poskytnutý úvěr. Dlužník by tak měl tuto situaci řešit nikoliv čerpáním (dalšího) úvěru, ale podáním insolvenčního návrhu pro úpadek či hrozící úpadek. V přezkoumávané věci se však z dosavadního obsahu spisu nepodává, že by dlužník uzavíral smlouvy o úvěrech v době, kdy již mu muselo být zřejmé, že je nebude schopen splatit a že by tedy podaným návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr. Za tohoto stavu věci, kdy není pravděpodobné prohlášení konkursu na majetek dlužníka ze soudem prvního stupně dovozovaného důvodu, se jeví být požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení nedůvodným (přinejmenším předčasným). Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se dlužníkovi neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 30. června 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu